Rozhovory


Docent Ziegler o protestech v USA i u nás
  21. 1. 2017 - 5:15 - Feministky a především takzvané celebrity, neznající běžný život obyčejných Američanů – to jsou hlavně ti, kteří „kydají“ špínu na nového „pána“ Bílého domu. Světoznámý geolog a přírodovědec docent Václav Ziegler v rozhovoru pro Parlamentní listy hovoří v tomto směru i o „lžikazatelích“, které prý známe i od nás. 
Jsou elitami zpěváci a mudrlanti, zbohatlíci, u kterých nevíme, kde ke svým penězům přišli? Nebo jsou to nezodpovědní politici, kteří si neumějí udělat pořádek ani ve vlastní rodině? Ti všichni podle Zieglera přenášejí „blbou náladu“ na obyčejné, skutečně pracující lidi.
Pojďme k volbě Donalda Trumpa. Čekali ti, kteří proti němu demonstrují, nějakou změnu na poslední chvíli? Je to „Putinův agent“?
  Vzpomínáte si jistě dobře, že jsem v létě říkal, že preferuji jako amerického prezidenta pana Trumpa. Preference se mi tedy vyplnily. Myslím, že ač pan Trump je člověk velmi bohatý, viděl více do duší a pocitů lidem středních a níže příjmových vrstev, než kandidátka demokratů, protože ne vše je v Americe malované. To není nikde na světě. Protesty příznivců demokratické kandidátky postupně slábnou a spíše jsou dnes podporovány feministkami a některými takzvanými celebritami, které ani způsob prostých amerických občanů neznají. A myslím si, že změna na poslední chvíli by hodně ublížila USA i celému světu. Myslím si, že mnoho lidí si ve světě oddechlo.
  A upřímně: velmi mě pobavilo sousloví „Putinův agent“. To si nedovedu dost dobře v rámci takové velmoci, jako jsou Spojené státy, představit. Zvláště když pan Putin stojí v čele konkurenční mocnosti, a nikoliv druhořadé, jak by to rád viděl pan Obama. Všimněte si, že neříkám „nepřátelské“, protože pan Trump dobře odhadl, že obchody jdou lépe dělat v klidných podmínkách a jeho prozatímní snaha o dorozumění s Ruskem se bude týkat spíše toho klidu na obchod než nějaké konfrontace. A myslím si, že tatáž je i snaha Ruska. 
Můžeme v dnešní době hovořit o krizi elit, krizi společnosti, Západu a vlastně konzumu? Mnozí si vzpomenou na pojem „krize z nadvýroby“, což není žádný „terminus technicus“ z marxismu-leninismu…
  To je těžká otázka. Napřed bychom si měli říci, co jsou to elity národa, respektive společnosti. Jsou to herci a herečky, zpěváci, náhodní filozofové a mudrlanti? Jsou to bohatí lidé, o nichž je lépe nevědět, z jakého zdroje jejich bohatství pochází? Jsou to politici bez odpovědnosti, kteří si nedovedou udělat pořádek ani ve vlastní rodině? Nebo to jsou lidé, pro něž není slovo „práce“ sprostým pojmem, lidé, kteří si váží velké minulosti národa, lidé, jejichž práce rukou a hlav přináší pokrok a užitek všem?
  Tedy pokud bych já měl volit a mám v tom jasno, tak jsou to ti lidé práce. Jsem starý chlap a měl bych se ovládat, ale velmi mne rozčilují všelijaké ty rozhovory a reportáže o všelijakých nepatrných hvězdičkách herectví a zpěváctví, místo toho, aby novináři představili poctivého vědce, učitele, konstruktéra, dělníka či sedláka – nemám rád slovo „farmář“, je v českém jazyku cizí –, kteří se dnes a denně rvou o to, abychom něco měli, něco znali, měli kde bydlet a něčeho se mohli najíst. Pak teprve přichází ta zábava, ale musí to být zábava opravdu dobrá.
  A pokud jde o krizi té první elity, potom je smutné, že všichni ti náhodní filozofové a mudrlanti přenášejí svou dobře placenou blbou náladu na druhé, poctivě pracující, kde se počítá s každou poctivě vydělanou korunkou. Takže mně jejich špatné nálady není líto ani trošku.
  Horší je to s krizí EU. Ta se nám promítá do života stále. Ale buďme k sobě upřímní. Zavinili jsme si ji sami, počínaje rozkrádáním veřejného majetku až po pozvání do Evropy nepřátelských uprchlíků, a sami se z toho budeme muset vyhrabat. A budeme muset začít od hlavy.
Američtí vojáci v Polsku, Bulharsku, Rumunsku, v Pobaltí. Proti tomu po zuby ozbrojený Kaliningrad, Kavkaz. Nově budovaný přes sto kilometrů dlouhý plot v Pobaltí proti ruské expanzi… Kam to vše povede, povede-li to vůbec někam?
  Všimněte si, pane redaktore, že ten po zuby ozbrojený Kaliningrad – neboli česky Královec – Kavkaz či západní oblasti Ruska jsou součástí jednoho státu, který zde má svá vojska a nevyváží je mimo svůj stát. A to, co stojí proti, jsou cizí vojáci na cizím území a nedej Bože, aby se ty síly daly do pohybu. Kam by to v takovém případě vedlo, se nedá slušným způsobem vyjádřit. Věřím, že si to nepřejete, stejně jako si to nepřeji ani já a věřím, že si to nepřeje ani 99,99 % obyvatel planety Země. A na těch rozumných 99,99 procentech teď závisí, aby si ten zbývající nepatrný zlomek pozemšťanů neprosadil své.
Neměla by se Evropa spíše než na migranty připravovat na zaplavená území v Nizozemí, Belgii a Francii? Při změně klimatu se to může stát a najednou nebude už kam se přesídlit, pro samé migranty, žadatele, azylanty...
  Přírodní změny naštěstí nepodléhají takovým rychlostem, jako změny v lidské společnosti. Doufejme, že se Evropa v dohledné době vzpamatuje, a snad i bez revoluce, a vytvoří přijatelné podmínky pro své občany, kultury, jež vycházejí z kořenů řecko-římských, judaistických a křesťanských. Velmi bych si to přál. A přál bych i těm migrantům a azylantům, aby opět brzy našli domov tam, odkud odešli do Evropy. Rozvrtali jsme jim ho pod různými pseudohesly o svobodě a demokracii s tím, že nám z toho něco kápne, teď jim ho musíme pomoci obnovit. Ovšem za podmínky, že se nebude koukat na to, co nám z toho kápne.
Co říci na závěr?
  Že je zima, taková zima, která má v lednu být, a to je nadějné. Nadějné je i to, že se funkce amerického prezidenta ujal pan Trump a že snad bude mít chuť i sílu domluvit se s dalšími světovými velmocemi. Zatím vysílá takové myšlenky, že tu chuť bude mít. A nadějné je i to, že je dost sněhu a zásoby spodních vod se alespoň trochu doplní. Hlavně aby některé „moudré hlavy“ zase tu vodu nevyhnaly z naší vlasti.

Zdroj: Parlamentní listy

Všichni spílali Trumpovi za jeho slova o NATO
20. 1. 2017 - 8:34 - Podle exministra Jaroslava Bašty nový americký prezident tuší, že existují nebezpečí, která nemůže řešit Amerika sama, ale především ve spolupráci s Čínou a Ruskou federací.
  „Jsou to otázky života a smrti, jako je zabránění dalšího šíření jaderných zbraní, otázka mezinárodního terorismu,“ uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz. A že chce Donald Trump spoléhat více na vlastní Twitter než na věhlasná média? „Má pravdu, v ústavě je svoboda slova, nikoli že slovo musejí zprostředkovat konkrétní televize nebo noviny,“ říká Bašta.
V uplynulých dnech byla v médiích citována silná prohlášení od budoucího amerického prezidenta. V interview pro britský deník The Times zazněla kritika EU i kancléřky Angely Merkelové, když Donald Trump označil její otevřenou politiku vůči běžencům za „katastrofální chybu“. Podle něj by navíc Británie nevystoupila z EU, pokud EU by nenutila členské státy přijímat migranty. NATO označil za zastaralé. Co z výroků, které jsme slyšeli a o nichž jsme četli už řadu komentářů, vás nejvíc zaujalo?
  Pro nás, pro budoucnost Evropy bude velmi důležité to, co říkal o NATO, protože jeho vyjádření mělo dvě polohy. Jedna z nich, že NATO je zastaralé, ale ve druhé části říkal, že je nutné. Zastaralost zdůvodňoval tím, že nezabránilo migrační krizi. Čili migrační krizi do Evropy vnímá jako bezpečnostní riziko, které by se mělo řešit na nejvyšší možné úrovni, to znamená i v rámci spojeneckých závazků NATO. To je samozřejmě asi nejzávažnější, co zaznělo.
O zahájení smysluplného dialogu s Moskvou hovoří šéf Vojenského výboru NATO Petr Pavel. Předchozí pokusy nevyšly. „Musíme ustavit kontakt, nějakou základní míru důvěry, nastavit agendu a až poté můžeme naše experty jednoznačně pověřit, o čem mají diskutovat. Tato nabídka je na stole a čekáme na reakci z Moskvy,“ uvedl po jednání výboru na úrovni náčelníků štábů armád členských zemí Severoatlantické aliance. Informovala o tom ve středu agentura ČTK. O čem tohle svědčí podle vás?
  Svědčí to o tom, že generál Pavel je velmi zkušený úředník, který ví, kdy má reagovat a na co.
Jaké může přijít pokračování?
  Podle toho, jak se budou vyvíjet vztahy mezi novou administrativou prezidenta Trumpa a Ruskem. Předpokládám, že na rozdíl od jeho předchůdce Baracka Obamy nový americký prezident bude hledat věci, které obě velmoci spojují, nikoli ty, které je rozdělují. Můj dojem z jeho vyjádření je, že tuší, že existují nebezpečí a otázky, které nemůže řešit Amerika sama, které může řešit pouze ve spolupráci s jinými zeměmi, především s Čínskou lidovou republikou a Ruskou federací. Jsou to otázky života a smrti, jako jsou zabránění dalšího šíření jaderných zbraní, otázka mezinárodního terorismu. Je dobře, že tohle je na stole a že tím vlastně agenda začíná. Vojenské kontakty by se tím pádem neměly omezovat pouze na kontakty Spojených států, Číny a Ruské federace, ale měly by jít i úroveň přes NATO. Pokud jde o Evropskou unii, myslím si, že garnitura, která teď vládne, se časem přizpůsobí.
Jako zásadní znějí Trumpova slova o možném zrušení protiruských sankcí výměnou za dohodu o snížení počtu jaderných zbraní. Rusové jsou zatím zdrženliví. Je to dobrý obchod, nebo ne?
  Jak jsem už říkal, je to jedna z klíčových otázek bezpečnosti světa, kterou je zapotřebí řešit, samozřejmě nejprve s Ruskem, protože je z hlediska počtu jaderných zbraní na druhém místě, ale i s Čínou, Británií, Indií, Pákistánem a podobně. Všichni bychom si jen měli přát, že bude Trump úspěšnější než Barack Obama.
A jeho názory na politiku jedné Číny nebo její měnovou politiku? Mohou být vztahy s Pekingem nakonec výbušným problémem?
  Jen vykolíkovávání prostoru pro budoucí jednání. Speciálně na tom, co sděloval směrem k Číně, je vidět, že je především byznysmen, nikoli politik. Je to vstup do obchodního jednání spíš na orientálním trhu. Nasazuje vysokou laťku. Čínská odpověď byla jasná. Jsou věci, o kterých se dohadovat nebudou, a na to nová administrativa velmi rychle přijde.


Zdoj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)

Trump nerozumí Evropě, ale oni mu to vysvětlí
  19.1.2017 - 9:15 - Trump Evropě podle bývalého místopředsedy Evropského parlamentu Libora Roučka nerozumí a jedním z prvních úkolů jeho administrativy bude, aby mu vysvětlili, „co to je Evropská unie a na jakých principech funguje“. 
  Rouček přidává také informaci o náladách ve Spojených státech: „Asi 83 procent Američanů si myslí, že Rusko za Putina je protivník, a v tom se bude muset Trump pohybovat, ať si myslí cokoli. I kdyby chtěl, nebude moct dělat politiku, která bude zaměřena proti americkému veřejnému mínění, tím by se během několika měsíců víc a víc diskreditoval.“ Zhodnotil také éru prezidenta Baracka Obamy: „V Americké historii zapsán jako jeden z velkých prezidentů podobně jako Abraham Lincoln, Franklin Delano Roosevelt nebo Ronald Reagan.“
  Donald Trump přichází s jedním silným prohlášením za druhým. Nejdřív váš dojem, co vás osobně nejvíc zaujalo?
  Z jeho výroků a tweetů zatím nejsem o nic moudřejší, než z tweetů, které posílal během volební kampaně, a podobně to vnímají analytici, pozorovatelé a novináři po celém světě. Ať to jsou otázky zahraniční politiky, vztahů s Evropou, Ruskem, Čínou, Asií, zahraničněobchodní politiky, vnitřních záležitostí Ameriky, nikde nevidíme konzistentní strategii. Když se podíváme na slyšení, které probíhalo v jednotlivých výborech amerického Senátu, ani z něj nejsme moudřejší. V mnohých případech, ať to byl navržený nový ministr zahraničí, nebo nový ministr obrany, jejich vyjádření byla v rozporu s vyjádřeními Donalda Trumpa. Na ucelenější strategii a závěry, co nás ve světě i České republice čeká, si budeme muset ještě počkat.
V interview pro britský deník The Times zkritizoval mimo jiné EU i německou kancléřku za migrační politiku. Domnívá se, že kdyby EU nenutila země přijímat migranty, Británie by nevystoupila; a otevřenou politiku kancléřky Angely Merkelové vůči běžencům označil za „katastrofální chybu“. „Myslím, že my Evropané máme svůj osud ve vlastních rukou,“ řekla kancléřka v reakci na Trumpovy výroky a ohradili se i další státníci. Všichni ovšem deklarují, že po inauguraci chtějí začít s čistým stolem. 
Povede se jim to?
 Nejen kancléřka Merkelová, ale v podstatě všichni státníci, ať je to ve Francii, Rusku, Číně, nebo v Austrálii, kde jsem teď byl, čekají na něco ucelenějšího, konzistentnějšího, s čím Trumpova administrativa přijde. Ne na jednotlivé výkřiky, ale na ucelenější koncept. Jak si představuje vztahy mezi EU, s Německem, Ruskem, Čínou. Kritizoval také NATO, takže jak by měly vypadat vztahy se Severoantalantickou aliancí? Na to všechno lídři čekají a v podstatě vyjadřují názor, že v podstatě nebudou reagovat, dokud nebudou znát jasný postoj. 
Když hovoříte o NATO, budoucí 45. prezident Spojených států ho označil za „zastaralé“. Trump hovořil o možném zrušení protiruských sankcí výměnou za dohodu o snížení počtu jaderných zbraní. Je to dobrý obchod, nebo ne?
  O tom obchodu nic nevíme. Byla vyřčena jedna věta. Jak ruská strana, tak pozorovatelé, jak ve Spojených státech, nebo Evropě, čekají, co bude dál. Pokud jde o snižování jaderného potenciálu, je to myšlenka velmi správná. Konec konců snižování začalo už za vlády prezidenta Reagana a Michaila Gorbačova. Byly snahy v tom pokračovat i po nástupu Baracka Obamy a Vladimira Putina. Zda to měnit za zrušení sankcí si nejsem jistý, situace je mnohem složitější.
  Brexit je podle Trumpa „velká věc“. V už zmiňovaném rozhovoru uvedl: „Lidé a státy chtějí svou vlastní identitu a Spojené království chce rovněž svou identitu.“ Domnívá se, že budou EU opouštět další státy. 
Může tento postoj amerického prezidenta nějak ovlivnit nálady v členských zemích?
  Lidé z Trumpovy administrativy budou mít nejprve za úkol Trumpovi vysvětlit situaci v Evropě, vysvětlit mu, co to je Evropská unie a na jakých principech funguje. Dosavadní prohlášení Trumpa – a ilustruji to na jeho výroku hned den po Brexitu, když poblahopřál Skotům k odtržení od Evropy bez toho, aby znal situaci ve Skotsku, Skotové byli pro setrvání v Evropské unii – jen ukazuje, že Donald Trump, i když má dvě manželky, které pocházejí z Evropy, Evropě nerozumí. Prvním úkolem vůbec členů jeho administrativy bude, seznámit ho se situací v Evropě, aby nepronášel výroky podobného typu, protože tím se jen zdiskredituje, jak v očích Evropanů, tak Američanů.
Už teď Trumpovi evidentně vadí měnová politika Číny, a nejen to. Do jaké míry je pravděpodobné, že výbušným problémem mohou být právě vztahy s Pekingem, nebo jde jen o nějaké vymezování pozic?
  Pokud by v tomto pokračoval i poté, co se ujme úřadu, mohlo by potenciálně jít o problém. Donald Trump potřebuje řádný briefing na celou situaci v Číně, východní Asii, protože, mluví například o tom, že Čína nehraje fér, pokud jde o měnovou politiku, ale taková byla situace před několika lety. V loňském roce jüan devalvoval a dá se očekávat, že bude i dále. Má zastaralé informace. Pokud jde o zahraniční obchod, je potřeba, aby si uvědomil, jak úzce je americká, čínská, evropská ekonomika provázaná a jaké katastrofální následky by pro celý zahraniční obchod a ekonomiku včetně USA měly obchodní války. Samozřejmě politika jedné Číny do toho zapadá. Doufám, že například od lidí jako Henry Kissinger, který je v jeho širším okruhu poradců, který vlastně na počátku 70. let změnil americkou politiku vůči Číně, uznal Čínu, navázal diplomatické, politické, obchodní a další vztahy s Čínou, toto Donaldu Trumpovi bude vysvětleno, aby situaci zbytečně nevyhrocoval. Nejen politické, ale i ekonomické následky by byly dost katastrofální... i pro Ameriku.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)

Přijde změna, lidem to už leze krkem
  17. 1. 2017 - 10:14 - Lidé budou stále více využívat alternativní zdroje informací do té doby, dokud jim hlavní mediální proud bude lhát, manipulovat s informacemi, zatajovat je, zkrátka razit pouze jednu vytyčenou „správnou“ cestu. Je o tom přesvědčen člen Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek, který popisuje, jak to chodí nejen ve veřejnoprávních, ale i dalších mainstreamových médiích.
  Dostali se do situace, kdy rozlišují mezi Spojenými státy a jejich prezidentem Trumpem. Jsou jednoznačně na straně USA, ale proti jejich prezidentovi.
V minulém rozhovoru jste naznačil soulad veřejnoprávních médií a think-tanku Evropské hodnoty. Jaká je z vašeho pohledu situace po půl roce?
  Mezi hlavním proudem a alternativou panuje v podstatě válka. Ti druzí stále ostřeji nastavují zrcadlo a mainstream ho chce za každou cenu rozbít, dnes už i ve spolupráci se státními orgány. Lidé budou stále více využívat alternativní zdroje informací do té doby, dokud jim hlavní mediální proud bude lhát, manipulovat s informacemi, zatajovat je, zkrátka razit pouze jednu vytyčenou „správnou“ cestu. Nebo do té doby, kdy budou vypnuty. Děsím se toho. Svoboda projevu buď je, anebo není. Když použiji dnes tak často používané slůvko hybridní, tak nyní máme hybridní svobodu slova. A to nevěstí nic dobrého. Netvrdím, že alternativa občas nepřestřelí. Ale takovou zprávu vezme normální čtenář či divák v potaz, udělá si názor, a tím to hasne. Lidé nepotřebují, aby je někdo vodil za ručičku, jsou svéprávní. Tedy alespoň naprostá většina z nich. 
Zdůrazňuji, že mluvím za sebe, nikoli za celou Radu Českého rozhlasu.
Mohl byste uvést nějaký konkrétní případ, kdy si novináři hlavního proudu minimálně řečeno ulehčují práci?
  Příkladem může být válka v Sýrii, konkrétně bitva o Aleppo. Až jsem se musel smát, jak se všichni opírali o informace z anglického Coventry, kde v komůrce sedí jakýsi Rami Abdulrahman, původním jménem Usáma Ali Sulejman, působící pod jménem Syrská organizace pro lidská práva, tedy SOHR. Je to velký odpůrce prezidenta Asada, tedy jedné ze stran války. Přitom zdrojů bylo a je daleko více. Neříkám, že by se zprávy SOHR neměly objevovat, ale nelze stavět pouze na nich. Když SOHR z Anglie třeba ohlásí, že Asadova letadla zabila sto dětí, syrský prezident to popře, tak stejně pak často vidíte titulek: „Asadovy bomby zabily sto dětí“. Ze dvou informací je vybrána ta, která se hodí, přirozeně chybí i popis toho, co je SOHR zač. 
  Podobným „zdrojem“ je i organizace nazývaná Bílé přilby, kterou financuje velmi kontroverzní milovník různě nazývaných revolucí György Schwartz, vulgo George Soros, dnes již odhalený „oficiální“ sponzor aktivistické žurnalistiky.
Získává v této informační válce podle vás někdo již navrch?
Nejen já si často všímám skutečnosti, že se leckdy velmi zajímavá a důležitá informace objeví na „dezinformačních“ webech, aby se až po pár dnech stala headlinem hlavního proudu. I to ukazuje sílu alternativních zdrojů, protože mainstream by v případě nezveřejnění působil směšně. Vůbec nejhorší pro novináře či médium je, když se stanou nejen nedůvěryhodnými, ale právě směšnými. V české kotlině to platí dvojnásob. Tento stav skvěle vystihuje vtip, který je v těchto dnech stále velmi populární:
  Prezident Trump pozval papeže na jachtu. Jsou na ní jen s několika dalšími lidmi, diskutují sami dva na palubě, a přijde poryv větru a vezme papeži klobouček, který přistane na vodní hladině. „Nebojte se, Svatý otče, já to vyřeším,“ řekne Donald Trump. Vystoupí z jachty, po hladině dojde pro klobouček a vrátí se s ním na jachtu. Druhý den mainsteamová média s palcovými titulky informují: „Skandál! Trump neumí plavat!“
  Takže kdybych měl odpovědět, kdo má navrch, pak již jednoznačně alternativa. „Neveřejnoprávní“ a „nebakalistická“ část mainstreamu se opatrně snaží brát ty „dezinformační“ weby vážně a začíná jejich sdělení a informace zahrnovat do svých analýz. Tedy jednoduše řečeno, začíná zase dělat poctivě svou práci.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)


Člověk by neměl věřit hned z první dobré všemu
  15.1.2017 - 17:21 - „Základ je připustit si, že se člověk může mýlit,“ říká autor populární knihy Konec prokrastinace Petr Ludwig, který se mimo jiné také věnuje tématu kritického myšlení.
  Úvodem rozhovoru Ludwig vyjádřil souhlas s tím, že ministerstvo školství chce založit instituci, jež by měla učit děti kritickému myšlení.
Čím dříve se něco takového udělá, tím lépe. Myslím si, že učit kritické myšlení na školách je jedna z mála cest, jak zabránit šíření dezinformací, hoaxů a různých manipulací.“
  „Kritické myšlení je pro nás přirozené jako hraní na piano – když vás to nikdo nenaučí, tak to od přírody moc dobře neumíte. Zároveň si každý může vzděláváním výrazně zvýšit svoji mediální gramotnost nebo se naučit, jak poznat kvalitu zdroje informací či rozpoznávat argumentační fauly. Tohle téma je velmi důležité pro budoucnost. Díky tomu, jak je v dnešní době snadné na internetu publikovat, je třeba kvalitu informací rozpoznávat a ověřovat. Dnes je bohužel často vidět, že ty nejsdílnější zprávy nejsou zrovna ty nejkvalitnější a nejpravdivější,“ podotkl k tématu.
  Nejvíce nás podle jeho slov pak ohrožuje to, že i inteligentní lidé leckdy uvěří neobjektivním informacím. Jako příklad zmiňuje zakladatele společnosti Apple Stevea Jobse.
  „Když se dozvěděl, že má rakovinu, tak první půlrok věřil, že si ji vyléčí sám mrkvovým džusem. Později přiznal, že tohohle rozhodnutí velmi litoval, protože kdyby se hned léčil, tak by pravděpodobně dodnes žil. A určitě se ptáte – jak takhle inteligentní člověk mohl věřit takovému nesmyslu?“
  Následně se Ludwig zamýšlí nad tím, že my už velmi těžko dokážeme posoudit, nakolik jsou kauzy, které se v poslední době objevují, umělé a nakolik reálné.
  „Je to přesně o tom, že by člověk neměl věřit z první dobré hned všemu, co se na internetu píše. Klasickým příkladem je cokoliv začínající na: Američtí vědci zjistili, že… Pokud si člověk dá práci, dohledá původní primární studii, často zjistí, že ty informace jsou extrémně překroucené, tak aby vyvolávaly velkou senzaci a pak i čtenost a následné příjmy z reklamy,“ řekl s tím, že kdyby lidé lépe kriticky mysleli, jsou vůči dezinformacím odolnější.
  „Na druhou stranu čím více novinářů se bude držet profesní etiky a morálních hodnot, tím kvalitnější zdroje budeme vídat. A čím větší čtenost a sledovanost zdroj má, tím by se měl chovat odpovědněji. Mít lepší kritické myšlení než jeho čtenáři a nepublikovat nekvalitní informace a nepravdy. V České republice máme samozřejmě dobré novináře, kteří se snaží věci ověřovat a také například vyvracet hoaxy, ale je jich podle mě pořád menšina,“ zmínil rovněž Ludwig. 
  Závěrem se pak zmínil o negativních náladách české populace. „Ukazuje se, že je negativita společná postkomunistickým zemím, a ano, šíří se částečně z generace na generaci. Studie na jednovaječných dvojčatech ukazují, že jedno může být velmi optimistické a pozitivní a druhé naopak negativní a pesimistické. Více než na genetice záleží totiž na prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá. Pesimismus tedy formuje prostředí… Dobrá zpráva je, že lidé se dají změnit a pesimismu zase odnaučit,“ uvedl Ludwig.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Klaus vystoupil v ruské televizi
  14. 1. 2017 - 9:51 - Exprezident Václav Klaus poskytl půlhodinový rozhovor ruskému kanálu RT. Moderátorka Sofie Ševarnadze ho divákům představila jako výrazného evropského politika a českého expremiéra a exprezidenta. Vzhledem k tomu, že si Evropská unie připomíná pětadvacáté výročí dalšího integračního evropského procesu v Maastrichtské smlouvě, Klaus hovořil právě o EU. Kanál RT však jeho vyjádření poněkud přiostřil.
  Václav Klaus v rozhovoru konstatoval, že s nelibostí sleduje integrační snahy v Evropské unii, což je o něm obecně známo. Druhý český prezident má za to, že by EU měla projít určitým přerodem. Výrazná transformace, jakou prošlo socialistické Československo od roku 1989 až k dnešní České republice, teď podle Klause čeká Evropskou unii. Určitou naději pro tuto transformaci vidí Klaus v Brexitu.
  „Zaprvé bych byl velmi rád, kdyby se EU transformovala do něčeho jiného, což bych nenazýval problémem nebo nebezpečím, ale šancí, šancí pro budoucnost. ... Doufám, že Evropa konečně začne s restrukturalizací sama sebe,“ poznamenal hned v úvodu exprezident.
  Z tohoto vyjádření kanál RT vytvořil titulek ke článku, který hlásá „Rozpad EU může být šancí pro záchranu Evropy“. Klaus ale nevolal po konci EU, nýbrž po její transformaci a to transformaci do podoby před přijetím Maastrichtských smluv.
Volá tedy po decentralizaci EU, ale obratem dodává, že to, jak bude tato decentralizace konkrétně vypadat, není jeho problém. Je na jiných, aby to vymysleli. Prvním krokem by podle Klause mohlo být zastavení přílivu legislativních ustanovení z Bruselu do jednotlivých národních parlamentů. Tento bruselský příval je prý třeba zastavit co nejrychleji a absolutně.
  Pár slov padlo také k západním sankcím vůči Rusku a k ruským protisankcím. Klaus konstatoval, že sankce neprospívají nikomu. Ani Evropské unii, ani Rusku, takže je na čase je zrušit. Český exprezident zde vkládá naději do nástupu nové administrativy Donalda Trumpa, který se k Rusku staví vstřícněji.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Nejspíš budou létat tresty
  13. 1. 2017 – 15:06 - Nejvyšší státní zastupitelství v těchto dnech ukončilo dohledovou prověrku, kterou z vlastní iniciativy provedlo ve věci týkající se prověřování podezření z úniku informací z vyšetřování tzv. kauzy Tesco SW. Ta je známá spíše jako „brutální únik informací“ od policejního prezidenta Tomáše Tuhého, jak ji nazval bývalý šéf ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jiří Komárek. Podle závěrů pochybila Generální inspekce bezpečnostních sborů i olomoucká žalobkyně, tu čeká pravděpodobně trest.

Policejní prezident Tomáš Tuhý

  
  Nejvyšší žalobci přezkoumali zákonnost postupu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, od kterého nelze oddělit ani přezkoumání postupu policejního orgánu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). 
  „Předně je nutno konstatovat, že celé trestní řízení bylo zahájeno a vedeno důvodně. To znamená, že již od samého počátku prověřování byl dán reálný předmět trestního řízení, tedy existovalo vážné a důvodné podezření, že došlo k neoprávněnému úniku informací z trestního řízení, a z toho důvodu byly policejní orgán (GIBS) a stejně tak i dozorové státní zastupitelství (VSZ v Olomouci) oprávněny a povinny provádět úkony trestního řízení za účelem objasnění a prověření podezření ze spáchání trestného činu,“ uvedl mluvčí Nejvyššího státního zastupitelství Petr Malý.
  V rámci probíhajícího prověřování bylo provedeno mnoho úkonů trestního řízení, které s ohledem na neveřejný charakter přípravného řízení nebude NSZ blíže specifikovat. Lze konstatovat, že provedení těchto úkonů bylo důvodné a zákonné, vysvětlil dále Malý.
  V dané věci bylo podle něj rovněž důvodné a v souladu se zákonem, aby podal vysvětlení policejní prezident Tomáš Tuhý stejně, jako podávaly vysvětlení i jiné osoby, jejichž identitu opět s ohledem na neveřejný charakter přípravného řízení nebude Nejvyšší státní zastupitelství zveřejňovat.
  „Přesto bylo ve věci zjištěno pochybení, a to jednak pochybení policejního orgánu GIBS, jednak pochybení dozorové státní zástupkyně VSZ v Olomouci. Pochybení policejního orgánu GIBS spočívalo v tom, že v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení nesprávně vymezil předmět trestního řízení z hlediska přesnosti popisu prověřovaných skutkových okolností (směr komunikace mobilních telefonů) a následně adekvátně nereagoval na aktuální skutková zjištění, ačkoliv již měl k dispozici znalecký posudek Kriminalistického ústavu, ze kterého bylo možné dovodit, kdo byl v předmětné komunikaci odesílatel a kdo byl příjemce zpráv,“ konstatoval Malý.
  Pochybení dozorové státní zástupkyně VSZ v Olomouci je pak podle nejvyšších žalobců odvozeno od primárního pochybení policejního orgánu GIBS a zejména časově nastalo později než pochybení GIBS. Došlo k němu v okamžiku, kdy dozorová státní zástupkyně měla možnost se poprvé seznámit se zmiňovaným znaleckým posudkem a na tuto skutečnost adekvátně nereagovala, a to ani v rámci přezkumu usnesení policejního orgánu GIBS o odložení věci, které rovněž obsahovalo nepřesný popis prověřovaného skutku a dílčí nesprávné zhodnocení skutkových zjištění.
  „Z uvedeného důvodu nejvyšší státní zástupce vrchnímu státnímu zástupci v Olomouci uložil, aby v rámci své kompetence vedoucího státního zástupce posoudil odpovědnost příslušné dozorové státní zástupkyně VSZ v Olomouci, když nejvyšší státní zástupce má za to, že závažnost zjištěného pochybení dozorové státní zástupkyně VSZ v Olomouci nedosahuje takové míry, na kterou by musel reagovat podáním kárné žaloby,“ uvedl Malý. 
  Nejvyšší státní zástupce o svých zjištěních a závěrech rovněž informoval ředitele GIBS, kterého požádal, aby se zjištěným pochybením příslušníka GIBS (zpracovatele věci) zabýval v rámci své řídící služební kompetence.
Z šetření žalobců je zřejmé, že Jiří Komárek zacházel s mylnými informacemi, když vedení Policejního prezídia obvinil z brutálního úniku informací ze spisů. Kvůli tomu jej vyšetřuje GIBS a hrozí mu trestní stíhání.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Jiří Čunek schvaluje činnost centra proti dezinformacím
  9. 1. 2017 - 16:33 - Nové Chovancovo centrum proti terorismu a hybridním hrozbám? Ano, ale zároveň zajistěte přísnou kontrolu. I to vzkazuje senátor a hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek. Dodává, že nepovažuje za demokracii a svobodu slova to, že ve veřejném prostoru útočí kdokoliv na kohokoliv. V rozhovoru se vyjadřuje také k teroristickým útokům a opatřením, která po nich vždy následují.

Jiří Čunek


Jak hodnotíte Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám? Souhlasíte, aby něco takového fungovalo? A pokud ano, v čem vidíte jeho význam?

  Tvářit se v dnešní době, že bez sledování, případně zásahu do toho veřejného prostoru internetu, se obejdeme, je špatně. Jsem pro zřízení tohoto centra, ale pozor, jedním dechem říkám, že je nutné zajistit také jeho přísnou kontrolu.

Lidé, kteří s centrem nesouhlasí, mluví o cenzuře, omezení svobody slova... Hrozí podle vás něco takového? Myslíte si, že třeba kontrola, o které mluvíte, zabezpečí, aby se toto nestávalo?

  Jsem přesvědčen, že až posuzováním právě jednotlivých případů může dojít ke správné odpovědi na vaši otázku. Ale v každém případě nepovažuji za demokracii a svobodu slova, že ve veřejném prostoru zaútočí kdokoliv na kohokoliv. A člověku, na kterého se zaútočí, to zničí život a je odkázán pouze na to, aby se domáhal soudní cestou ochrany svých práv. Pokud k tomu pak vůbec dojde, tak třeba i za mnoho let. Víte, že já s tím mám osobní zkušenosti. Na rozdíl od některých jsem to přežil, ale znám spoustu lidí, které různé situace zlomily na dlouhou dobu. Ani v Ústavě není jen právo na svobodné vyjádření, ale také máme právo na ochranu. A to nejen na ochranu například před terorismem, ale i před nespravedlivým hanobením a tak dále.

Podle Ministerstva vnitra nebude úřad dezinformace odstraňovat, ale bude na ně pouze upozorňovat. Budou těmto „upozorněním“ ale čtenáři podle vás věřit? Má to opravdu až takový význam?

  Já jsem přesvědčen, že to je počáteční fáze. Jsem přesvědčen, že demokracie a ochrana práv člověka, každého jedince, nás povede k tomu, že skutečně některé naprosté závadové věci musíme odstranit. To znamená, že nepůjde jen o upozorňování, ale časem mohou být například rychleji získávány důkazy, aby v případě rozhodnutí soudu byly některé věci napraveny, některé, řekněme, naprosto závadové věci odstraněny, tak jako v případě dětské pornografie a podobně. 

Je ale vůbec v silách centra označovat takové množství informací, které se objevují například na FB? To je obrovské množství různých článků, vyjádření...

  Ano, ale označování může mít pozitivní dominový efekt. Jakmile se ukáže, že někdo, kdo zneužívá těchto sítí a hanobí jiné, bude postižen, opatření vyplaší ostatní.

Podle těch, kteří toto centrum schválili, mohou dezinformace nebo nepravdivé informace působit problém pro vnitřní bezpečnost státu. Máte stejný názor a pokud ano, můžete uvést příklad?

  Každá informace, která se podsune a otočí nesprávným způsobem, může způsobit problémy jako například ve společenském uplatnění člověka, o kterém se nepravdivě informovalo, tak i určitý bezpečnostní problém nebo bezpečnostní riziko.

Když o tomto mluvíte, tak jsou věci, o kterých se naopak moc nepíše, případně až později, když už informace prostě uniknou. Například rok starý útok na ženy při silvestrovských oslavách v Německu. Bude „Chovancovo centrum“ podle vás fungovat i tak, že se bude snažit, aby se informace nezamlčovaly?

  To je jiná disciplína a záležitost především politická. U nás, i když teď už se situace začíná zlepšovat, jsme také nesměli popisovat některé jevy, protože to bylo mainstreamově nepřípustné. Říct, že velké skupiny sociálně vyloučených Romů nepracují nebo devastují části města nebo minimálně dělají problémy... Když jsem to před těmi deseti lety coby starosta říkal, a to naprosto slušným způsobem, vrhli se na mě, protože se nic takového nesmí říkat. Dokonce byly vydány instrukce pro policii, která nesmí říkat, že pachatel je černý, bílý, žlutý, nebo jakýkoliv... Když situaci ani policie nesmí vykazovat ve svých agendách, pak nemůže vědět, kde problémy skutečně vznikají, aby stav mohla měnit nebo preventivně zasahovat.
  Měli bychom se poučit, že zkreslovat skutečnosti není dobře. Naše společnost díky bohu je méně ohrožena terorismem, ale je více ohrožena právě tím, že tady mainstreamoví novináři píší například o problémech sexuálních menšin tak, že vytvářejí dojem, že naplnění práv těchto a jiných dalších menšin je hlavním problémem této společnosti a vůbec neřeší problémy většinové společnosti. Mám na mysli rozpad vztahů, manželství, nárůst počtu rozvedených lidí, skutečných velkých problémů dětí z těchto rozvedených rodin, a je jich velký počet, nízká porodnost... To všechno je pro naši společnost daleko větším ohrožením než terorismus. Protože naše společnost zřejmě, pokud se nevzpamatuje, zanikne přesně kvůli věcem, o kterých mluvím.
  Necháváme se ve veřejném prostoru ovlivnit tím, že se neustále píše často o malicherných problémech, takže je společnost vnímá jako zásadní. Ale toto nepatří do činnosti útvaru, o kterém mluvíme, ale do politiky.

Když se podíváme na českou politickou scénu, a to přímo na vaši stranu, jak se chystáte na blížící se parlamentní volby? A jak vidíte případnou spolupráci se STAN?

  Spolupráce se STAN se z mého pohledu nabízí. S ohledem na volební systém, který zvýhodňuje větší a znevýhodňuje malé, si myslím, že matematicky je to výhodné. Otázkou je, zda jsme schopni se na všem dohodnout.
Uvažujete o tom, že byste kandidoval na předsedu KDU-ČSL?
V tuto chvíli o tom uvažovat nemusím. Ještě je dost času.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Lidé už dobře vědí, že jim politici lžou 
  8. 1. 2017 - 8:32 - Sociolog Petr Hampl pro upozorňuje na opomíjené aspekty nového Centra proti dezinformacím na ministerstvu vnitra. Ministr Chovanec podle něj vysílá mladým lidem poměrně zřejmý vzkaz.


 Sociolog Petr Hampl

  

  Hlavním tématem debaty v posledním týdnu byl „boj proti dezinformacím“, který má vést zvláštní centrum při ministerstvu vnitra. Ministr Chovanec ujišťuje, že centrum nebude sloužit k cenzuře, ale přesto – nehrozí podle vás, že bude centrum zneužíváno k omezování svobody slova? Ministr Chovanec dává především zprávu mladým lidem, kteří si volí životní cestu. Vzkazuje jim, neučte se nic užitečného, nechoďte na brigády. Angažujte se v neziskovkách. My pro vás vytvoříme úplně zbytečná pracovní místa a zajistíme vám pohodlný život.
A svoboda slova? 
  Tady musíme pochopit celkový kontext. Ve starších dobách tomu bylo tak, že část voličů chtěla třeba nízké daně, jiná část voličů vysoké daně a různí politici nebo strany hájili zájmy jedné nebo druhé skupiny. Jenže dnes máme situaci, kdy všichni lidé chtějí v zásadě totéž a politická třída chce opak. Politici a aktivisté tedy stojí před problémem, jak vládnout lidem, kteří je nenávidí, a jak dokonce získat jejich hlasy ve volbách. Mají v zásadě tři možnosti. Zaprvé omezit politickou soutěž a vyřadit z voleb skutečnou opozici. Zadruhé dovést si vlastní voliče. Zatřetí zabránit tomu, aby lidé začali přemýšlet. A přesně o to jde i skupině ministra Chovance – změnit zemi na prostor, kde nebude probíhat žádná diskuse a pouze se budou omílat stupidní slogany multikulturní ideologie. Takže ano. Jednání ministra Chovance zřetelně směřuje k likvidaci 
svobody slova jako základní ústavní svobody.
Jak ale zabránit tomu, aby lidé byli manipulováni nepravdivými informacemi?

  Nejlépe tak, že vláda začne lidem dávat úplné a pravdivé informace a že státní sdělovací prostředky umožní srovnávání různých politických stanovisek. Dnes lidé vědí, že jim politici lžou. Vědí, že to, co říkají státní sdělovací prostředky o imigraci a islámu, je nepravdivé. Vědí, že probíhá cenzura. Slyší, že u nás žádní islámští imigranti nejsou, a pak je potkávají na ulicích. Slyší, že je islámská komunita integrovaná, a pak se dozvídají, že islámští fundamentalisté žalují české školy. Pak si obyvatelé pochopitelně hledají informace, jak to jen jde, a často uvěří nějakému drbu. Ale jak říkám, existuje pouze jedna možnost, jak to napravit. Začít lidem říkat pravdu.

V poslední době sledujeme čím dál častěji boj některých politiků či aktivistů proti odlišným názorům, balený do boje proti dezinformacím či proti hate speech. Proč začíná být svoboda slova pro tyto lidi tak nepohodlná? Jsou to skoro přesně dva roky, když po vystřílení redakce hodně nekorektního časopisu Charlie Hebdo ti samí lidé ujišťovali, že svobodu slova si nikdy nenecháme vzít, tak co se od té doby změnilo?

Řeči o tom, že si svobodu nenecháme vzít, byly určeny pouze k chlácholení veřejnosti. Kdyby to politici mysleli vážně, následovaly by úder proti radikálním mešitám a masové deportace. Ale politici nepodnikli ani to nejmenší. Většina politické třídy a většina profesionálních aktivistů totiž ve skutečnosti respektuje právo muslimů zabít každého, kdo se dopustí urážky islámu. Stejně jako respektují právo muslimů vychovávat své děti v nenávisti vůči původnímu evropskému obyvatelstvu, útočit na synagogy a chovat se i v dalších ohledech jako dobyvatelé v pustošené zemi.

Mimochodem, hlavní tvůrkyní vnitráckého centra proti dezinformacím má být paní Eva Romancovová, manželka známého politického geografa a komentátora, často zvaného do České televize a dalších mainstreamových médií. Není to jediný případ, mluví se o řadě dalších provázaných „rodin“ napojených různými formami na veřejné rozpočty. Co tato provázanost vypovídá o současné společnosti a jejích čelných představitelích?

Nová „superelita“ zahrnuje pět skupin lidí: politiky a vysoké státní úředníky, kapitány bank a korporací, klíčové pracovníky celostátních médií, aktivisty největších neziskovek a lidi z vedení univerzit a vědeckých organizací. Většinou je to i propojené rodinnými vazbami: manželka je manažerkou nadnárodní korporace, manžel šéfredaktorem významného listu, dcera má vlastní neziskovku. Lidé v téhle vrstvě často střídají pracovní místa v korporacích, neziskovkách i státní správě. Všechny ty lidi spojuje pohled na stejný svět, stejné vzorce chování, společný zájem na drancování státních dotací a především nenávist vůči obyčejným pracujícím lidem.

Hodně se mluví o tom, že současný stav, maximálně vyhovující těmto elitám, by se mohl změnit v souvislosti se zvolením Donalda Trumpa prezidentem USA. Do jaké míry je vůbec možné tento provázaný systém změnit?

Proti Trumpovi se spojily zmíněné elity napříč politickým spektrem, vrhly do boje všechno, co měly, a přesto jej nedokázaly porazit. Je dost možné, že to je začátek zásadní globální změny a že se také do značné míry opakují dějiny českých zemí. V Sovětském svazu se již rozcházeli se stalinismem a místní nohsledové ještě stavěli Stalinův pomník na Letné. Dnešní pražská kavárna je ve stejné situaci. Otrocky se hlásí ke stupidnímu ideologickému proudu, který již prohrál.

A jestli Trump uspěje, nebo zda bude převálcován byrokratickými aparáty? To dnes nikdo nedokáže říct. Nicméně obě strany si uvědomují, že se jedná o střetnutí rozhodující pro další osud svobodného světa. Já sázím z řady důvodů spíše na Trumpa a s ním i na obyčejné pracující lidi.
Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)

  Babišovský hejtman vás v lecčems překvapí
  7. 1. 2017 - 18:33Čím méně daní, tím lépe. Myslím si, že vyšší daně mají také přímou souvislost s nárůstem byrokracie, protože jejich výběr a přerozdělení pak musí kontrolovat více lidí, a to jsou samé neproduktivní činnosti,“ uvádí vysokoškolský profesor a hejtman Moravskoslezského kraje Ivo Vondrák (ANO).
  „Střední třída u nás zatím tahá za kratší konec, nemůže si odepsat některé životní náklady z daní jako větší podnikatelé,“ doplňuje své vyjádření k českému daňovému systému někdejší rektor Technické univerzity v Ostravě. 
  Především v Moravskoslezském kraji, ale nejen v něm, má vedení významných ocelářských i strojírenských společností velký strach z udělení statutu tržní ekonomiky Číně Evropskou unií, což by mohlo zlikvidovat jejich export a následně pak celou výrobu. Pro průmyslové oblasti v Česku by to znamenalo mimo jiné i ohromnou nezaměstnanost. Nakolik se toho máme obávat, a co česká vláda může proti tomu dělat, podle vašeho názoru? Pro nás v Moravskoslezském kraji by to znamenalo opravdu velký problém. O práci by mohlo přijít 15 tisíc zaměstnanců přímo z výroby
  Samozřejmě vláda by měla v této záležitosti razantně vystupovat a podpořit i naše odboráře, kteří nedávno cestovali do Bruselu protestovat proti udělení statutu tržní ekonomiky Pekingu. V tomto případě bychom si mohli vzít příklad z USA, kde se platí někdy i více než stoprocentní cla za dovoz určitých výrobků. Ohledně tohoto problému tak moc nesouhlasím s názorem pana prezidenta Zemana, že tržní ekonomikou je ta země, kde více než 50 procent firem je v rukou soukromých vlastníků. My proti dovozu čínské oceli na naši krajské úrovni vystupujeme, naše názory zveřejňujme a teď je důležité, aby začala v tomto směru něco zásadního podnikat i česká vláda.
Premiér Sobotka chce uspět u voličů v parlamentních volbách v příštím roce i zavedením progresivní daně. Naopak naprosto odmítá zrušit daň z dividend, jak to navrhuje ministr financí. Co si o těchto návrzích myslíte?
  Já jsem přesvědčen o tom, že čím méně daní, tím lépe. Myslím si, že vyšší daně mají také přímou souvislost s nárůstem byrokracie, protože jejich výběr a přerozdělení pak musí kontrolovat více lidí, a to jsou samé neproduktivní činnosti. Já bych je minimalizoval. Žil jsem nějakou dobu v USA a tam jich moc není, byť jsou někdy hodně progresivní. Ta jejich progresivita se ale tolik netýká střední třídy jako u nás, kde už delší dobu tahá za kratší konec. Mám na mysli inženýry, techniky, učitele, lékaře a podobně. Velcí podnikatelé jsou na tom líp, řadu životních nákladů si mohou vyřešit při podnikání a vhodným způsobem si je odepsat. Zaměstnanci takové možnosti nemají. Česká republika také trpí tím, že ty nejlepší mozky nám utíkají do ciziny, a pokud ještě zvýšíme daně, tak je tady už vůbec neudržíme. Potom nevím, s kým tu průmyslovou revoluci budeme dělat…
Jak, coby krajský hejtman, hodnotíte práci ministra dopravy Dana Ťoka? Před nedávnem ho například vyzvala k rezignaci Asociace krajů ČR za to, že v příštím roce nechce přispět 

krajům na opravy silnic 2. a 3. třídy. Co k tomu říci?

To tvrzení Asociace krajů není až tak zcela pravdivé a já bych se přimlouval za to, ať k takovým politickým prohlášením v budoucnu už nepřistupujeme. Pan ministr před několika dny u nás byl a věřím, že se i na opravách silnic nižších tříd spolu domluvíme. Ta snaha z ministerstva tady je. Problém s prodlouženou Rudnou je opravdu děsivý, jelikož nejfrekventovanějšími ulicemi v Ostravě denně projíždí asi 30 tisíc aut, proto také k nám ministr Ťok přijel. Snažíme se najít řešení a určité varianty už tady jsou. Ale největším problémem je naše současná legislativa, kdy někteří majitelé pozemků mohou zablokovat i projekt s důležitým veřejným zájmem a těžko se s tím dá něco udělat. My teď pracujeme na dohodě, ať ve výstavbě můžeme pokračovat dál, avšak detaily bych zatím k tomu nechtěl sdělovat. 
Ministerstvo financí i vláda před několika týdny „objevily Ameriku“ a v médiích jsme si mohli přečíst prohlášení jejich členů, že Česká republika by měla začít něco dělat se strukturou ekonomiky, kdy 80 procent hrubého domácího produktu (HDP) u nás vytvářejí zahraniční firmy. Co by tedy bylo nutné k tomu provést v nejbližší době i na krajské úrovni, aby se tento nepříznivý poměr začal pomalu otáčet?
  My ten problém už delší dobu řešíme a chceme vybudovat společně s městem Ostrava moravskoslezské inovační centrum. Máme k tomu už i připravené memorandum. Bude to taková analogie k jihomoravskému inovačnímu centru a máme v úmyslu se zaměřit na podporu firem, které se budou orientovat na nové technologie, jako IT, mechanotronika, nanotechnologie nebo medicínské inženýrství. Těch mladých talentovaných odborníků s dobrými nápady je u nás dost a my je chceme dostat sem k nám, aby zase neutekli do zahraničí. Je to také snaha o podporu firem, které se zabývají vývojem nových technologií nebo vyrábějí „koncové“ moderní výrobky. Aby u nás nefungovaly jen montovny, kterých je v Česku bezpočet. Některé progresivní firmy s takovým zaměřením už v Moravskoslezském kraji působí a těm budeme pomáhat i se vzděláváním lidí.
Někteří ekonomové varují, že se opět přibližujeme globální finanční krizi. Poukazují přitom zejména na Itálii. Na Evropskou unii bude mít také neblahý vliv brexit. Může to ve světové ekonomice a finančnictví opět „bouchnout“? Které scénáře jsou podle vás reálné, a dokáže se EU na něco takového vůbec připravit?
  Já nejsem finanční analytik, takže těžko budu něco hodnověrně předpovídat. Nakonec tu poslední bankovní krizi neočekávala v takovém měřítku ani řada renomovaných ekonomů. Myslím si ale, že průmyslové státy s moderní koncovou výrobou přečkaly tu krizi poměrně dobře. Prostě se domnívám, že když člověk něco vytváří-vyrábí a je schopen se přizpůsobit moderním trendům, tak na to většinou nemůže doplatit.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)
Chováme se jako hlupáci. Babišův poslanec varuje
  4.1.2017 - 12:50 - Se sebevražedným, přihlouplým úsměvem se stále setrvačně pohybujeme, bez ohledu na zásadně změněné podmínky naší existence, na trajektorii, která místo toho, aby vedla nahoru, ke hvězdám, směřuje dolů, do špíny a bahna úpadku. Nikdo neví přesně, kde je bod zvratu, kritický bod. Jen doufám, že změna přichází včas, ještě před dosažením tohoto bodu, odkud již není návratu, říká poslanec ANO Bohuslav Chalupa.

  Je u nás skutečně ohrožena demokracie tandemem Babiš–Zeman a staneme se satelitem Ruska nebo Číny? Nebo není u nás naopak ohrožena demokracie vměšováním Bruselu, Berlína a Washingtonu?

  Dalo by se říci, že jsem pro tuto otázku tzv. „ve střetu zájmů“ (smích). Nicméně odpovím protiotázkou – jak může být ohrožením demokracie někdo, kdo byl zvolen přímou demokratickou volbou, či ten, kdo získal politický mandát v rámci demokratických parlamentních voleb? Že se někdo někomu nelíbí, někdo s někým nesouhlasí, že se někomu nelíbí nějaký „tandem“ politiků nebo politických stran, je celkem pochopitelné a přirozené. Stejně přirozený by ale měl být i náš respekt k výsledkům občanského projevu demokracie.
  Nedemokratické je zpochybňování principů demokracie, nedodržování dohodnutých pravidel je anarchie, anarchie je chaos a to je pro nás mnohem nebezpečnější než nějaký nepřítel za humny. V naší zemi máme demokracii a každý se může pokusit získat důvěru spoluobčanů, uspět ve volbách a své vize uskutečnit v rámci možností daných získaným mandátem. Kritika bez vize a návrhu řešení, zpochybňování čehokoliv kýmkoliv bez jasného podílu odpovědnosti za důsledky takového počínání nemůže ničemu rozumnému prospět. 
Jaké věci považujete za klíčové v zahraničí?
  Provedení a v této chvíli již úspěšně končící zničující vojenský úder na lidské bestie Islámského státu, vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách USA, brexit jako jasný a nezpochybnitelný důsledek politické, ekonomické a organizační neschopnosti současného vedení EU, respektive národních reprezentací evropských národů (které víceméně mlčky přihlíží aroganci madam Merkel, neschopnosti pana Junckera a jalovosti madam Mogherini), vyrovnat se s výzvami 21. století…
Dočkáme se výrazné „ruské stopy“ v politice budoucího prezidenta Donalda Trumpa?
  To nezáleží jen na administrativě prezidenta Trumpa, minimálně stejně to bude záležet i na jeho protějšku – týmu prezidenta Putina. V této chvíli v každém případě velmi pozitivně vnímám signály těchto představitelů státní moci nejmocnějších států o jejich ochotě k dialogu a naději na snížení evidentního napětí a eskalace nepřátelství.
Co čeká Evropu? Mají se menší státy, včetně třeba i Česka, obávat, že budeme „novou“ Amerikou obětováni a skončíme v ruské sféře vlivu, jak varují mnohé komentáře?
  Může se stát všechno, ale o naši budoucnost se musíme poprat, nečekat, jak budou rozhodovat jiní. Naváži na to, co jsem již napsal výše – poprat se se tam, kde to lze, především tedy v Evropském parlamentu, za provedení zásadních změn v personálním vybavení na předních rozhodovacích pozicích – to poskytne šanci změnit i fungování EU tak, aby to odpovídalo nikoliv zájmům neevropských politických vlivů a ekonomických korporací, ale bytostným zájmům evropských, tedy i našich občanů. Takové Evropské společenství, taková kolektivní spolupráce, bezpečnost a obrana pak může zajistit i pro ČR naši suverenitu a nezávislost.
Evropa stále nevyřešila migrační krizi. Nechá to Evropa vyšumět a bude čelit opět dalším teroristickým útokům? Zatím nebyla síla s tím něco udělat. Co se musí stát, aby evropští lídři začali jednat razantně?
  Nevím, co udělá Evropa, ale jako poslanec Parlamentu České republiky budu od zástupců Vlády ČR, premiéra, kteří nás reprezentují na úrovni EU, i nadále požadovat podrobné informace o jejich přístupu a plánech, o ambicích pro řešení této problematiky, které budeme, doufám, jako Češi nabízet EU. Na své úrovni budu v tomto směru i nadále přispívat tím, co znám, umím, k čemu mám informace a mandát. A budu se starat hlavně o to, aby právě naši občané měli k dispozici to, co jim má stát garantovat především v oblasti bezpečnosti a obrany.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)
Uprchlíky může podporovat jen člověk popletenej, nebo placenej Sorosem
28. 12. 2016 - 10:18 - Prouprchlickej může být jen člověk, kterej je buď velice popletenej a velice blbej anebo velice dobře placenej různejma neziskovkama a Sorosem, říká Peter „Koňýk“ Schredl, zakládající člen legendární slovenské punkové kapely Zóna A. Takový jiný pankáč. Ostatně na webu Antifa.cz o něm vyšel obsáhlý článek s názvem Monsignore Schredl: Trójsky Koňýk xenofóbie v punku.


Zpěvák slovenské punkové legendy Zóna A Peter „Koňýk“ Schredl

Slavíme čtyřicet let vzniku punku. Jak jste se s tímto stylem poprvé setkal? Jak ho dodnes vnímáte?
  Poprvé jsem slyšel punk v roce 1978 na rakouském rádiu. Hned mě to chytlo a za měsíc už jsem byl pankáč. Dnes je těch odnoží punku strašně moc, ale mně se líbí pořád hlavně ten starej melodickej styl 77. Nějakej rachot mě nezajímá. Chci normální písničky.
Před rokem 1989 i kousek po něm se pankáči se skinheady normálně bavili, chodili na koncerty, chlastali pivo. Pak se to změnilo, protože ztratili společného nepřítele. Pankáči ještě více zlevicověli a skini šli radikálně doprava. Anebo, proč se to podle vás změnilo?
  Po revoluci je začaly rozeštvávat různé anarchistické fanziny typu A-kontra, které pořád agitovaly, co má správnej punker poslouchat, jak se má oblíkat, co má jíst, s kým se kamarádit, jaké má mít politické názory... No, a když jsi to nedodržoval, tak jsi pro ně byl hned komerčák, pozér nebo fašista.
  Naopak, pravicové fanziny psaly o tom, že každej pankáč je somrák, levičák a feťák. Mládež se navzájem začala mlátit a zapomínala na to, že jejím nepřítelem není týpek s čírem anebo pleška, ale zaprodaní politici a oligarchové, kteří nám rozkradli a vlastně i ukradli celej stát. Zóna A byla vždycky proti těmhle žabomyším válkám punkerů a skinů a snažila se znepřátelené strany dávat opět dohromady.
Byl jste agentem StB, anebo ne? Když jsem se na to zeptal Petra Hoška, frontmana Plexis, tak jasně prohlásil – strašně mě zbili a já jim toho řekl dost. Dokážete být také tak stručný?
  Nechtěl jsem, aby moje spoluhráče z kapely vyhodili ze školy a z práce, tak jsme se dohodli, že budu StB informovat o termínech koncertů naší kapely a o fanzinu, který jsem vydával. To je vše.
Byl podle vás Andrej Babiš agentem StB, nebo ne?
  No, když to tvrdí Ústav paměti národa, tak určitě ano. Ale je potřeba rozlišovat mezi lidmi, kteří donášeli z vlastní vůle a lidmi, kteří byli ke spolupráci donuceni. Neznám jeho případ, nějak detailně to nesleduju.
  V roce 1990 jste vydali píseň Cigánsky problém, kterou nicméně na koncertech hrály i skupiny Slobodná Európa či Juden Mord. To jste jako pankáči zpravicovatěli?
  Tu píseň jsme začali hrát na koncertech už v roce 1988 a kupodivu s ní nikdo neměl žádnej problém. Hned se stala hitem našeho repertoáru, protože je to pravdivá písnička. Kdyby nás politici poslouchali, mohlo bejt teď problémú s touhle menšinou o hodně míň.
Jste nacista, rasista či šovinista?
  Naopak, jsem velice multikulturní člověk. Na holky jsem muslim, na peníze žid a na práci cikán.
Co si myslíte o Jello Biafrovi, frontmanovi Dead Kennedys, který nenávidí USA třeba kvůli věznění lidí na Guantánamu?
  Dead Kennedys byla výborná kapela a Jello skvělej showman, hodně jeho textú jsem překládal do svého fanzinu. Myslím si, že problémy v USA popisuje poměrně trefně, ale bohužel, plete se, jako mnozí punkeři, v důvodech, které je způsobily.
Jaké jsou vaše scénáře budoucnosti Evropy?
  Já pevně věřím, že v evropských státech budou zanedlouho vládnout rozumní politici jako Viktor Orbán, Miloš Zeman, Tomio Okamura, Marine Le Penová, Geert Wilders, Marian Kotleba a jim podobní. A ti, nejenže zastaví jakoukoliv imigraci z Blízkého východu a Afriky, ale repatriují i všechny ty, kteří tu už jsou, do krajiny původu.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)


Zahájit vojenskou operaci 
  23. 12. 2016 - Jsme ve válce. Útoky budou sílit. Čelit se jim dá sevřenými řadami, myslí si bývalý ministr zahraničí Cyril Svoboda. „Je třeba udělat vojenskou operaci, která nás bude chránit při hranicích Libye, Alžírska, Libanonu. Nemůžeme dovolit, aby mafie dostala migranty na moře,“ vysvětluje exminist.
Exministr zahraničí Cyril Svoboda

 Podle něj je také potřebné skončit válku v Sýrii. „Teď se musíme spojit s těmi, se kterými je možné tuhle válku skončit. Zdá se, že operace v Aleppu přes všechny hrůzy ukazuje, že konflikt spěje k nějakému konci,“ domnívá se a navrhuje, aby Rada bezpečnosti uvalila absolutní embargo na vývoz zbraní do Sýrie.
  „Včerejší útoky jsou odporné a zavrženíhodné. Čelit jim podobným lze jen spojenými silami celé Evropy. Čelíme společnému zlu. Útoky nás nesmějí rozdělit. Nesmějí změnit náš život. Nesmějí vést k tomu, aby nás ovládl strach. Nesmíme otevřít cestu různým populistům, aby se ve jménu boje proti terorismu dostali k moci. Sjednocená Evropa je velká síla,“ napsal jste den po teroristickém činu v Berlíně. 
Strach je však zcela pochopitelná věc, naštvanost lidí na politiky, kteří je nedokážou před podobnými činy ochránit, také. Takže to, před čím varujete, se může klidně stát?
  Jsem si jist, že dojde na moje slova a všichni politici za půl roku či rok uvidí, že jedině společná cesta ochrání Evropu. Slýchávám z různých úst, že vystoupíme z Unie a budeme si to dělat sami. To je cesta do záhuby. Teď se to dobře poslouchá, protože ta hrozba u nás ještě není tak velká jako jinde v Evropě. Mám obavu, že ty hrozby budou sílit. Útoky budou pokračovat. Čelit se jim dá jedině sevřenými řadami. Svůj recept jsem už říkal několikrát a znovu ho zopakuji. Je třeba udělat vojenskou operaci, která nás bude chránit při hranicích Libye, Alžírska, Libanonu. Zkrátka nemůžeme dovolit, aby mafie dostala migranty na světové moře. Jakmile se na světová moře dostanou, vztahují se na ně Ženevské a jiné konvence a nemá to řešení. Máme vytvořit hotspoty v těch zemích, odkud migranti přicházejí, a tam dělat selekci. Samozřejmě to narazí na odpor těchto zemí. Teď záleží na tom, jak budeme jednat. Můžeme – ve spolupráci se Spojenými státy – zastavit například pomoc Egyptu a těmto zemím, pokud nepřistoupí na tyto podmínky. Myslím, že i nová administrativa Donalda Trumpa dává k tomu šanci, protože do této konstelace potřebujeme dohodu s Ruskem.
Vojenská operace kdyby proběhla, jak a kým by byla provedena?
  Severoatlantickou aliancí. Zkrátka námořní vojenská operace, která vytvoří červenou linii poblíž výsostných vod zemí, odkud přicházejí migranti. Žádnou loď ani člun nepustí na světové moře. Jsem přesvědčený, že tohle technicky možné je. Je to otázka jenom odvahy do tohoto konfliktu jít.
Byla by tedy poblíž severní Afriky?
  Ve Středozemním moři u výsostných vod zemí, odkud migranti přicházejí. Tady musí být vojenská operace, která žádné lodě s migranty nepustí dál. To je jediná cesta, která chce spojené evropské síly. Nemají pravdu ti, kdo říkají, že vystoupíme z Unie a Severoatlantické aliance a budeme si to dělat sami. To by nefungovalo.
Rozumím tomu. Nicméně teroristické atentáty v Evropě často dělají osamělí vlci samotáři...
  Ano. To máme dva problémy. U toho prvního musí Evropa ukázat, že chrání svoji hranici. Samozřejmě že boj proti teroristickým útokům je věcí policie, zpravodajských služeb. A to si myslím, že se činí. Nezabráníme zcela tomu, že někde bude další teroristický útok. Myslím ale, že policie a zpravodajské služby všech států Unie úzce spolupracují. V tomto ohledu si myslím, že spolupráce funguje. Co nefunguje, je politická dohoda na vojenské operaci.
Kdo je tím populistou, kterého se obáváte? Kde je ta hranice mezi rázným politikem typu Charlese de Gaulla a nějakým už skoro autokratickým diktátorem...
  Je dobře, že jste zmínil de Gaulla. Výborně. On je učebnicový příklad. Protože teprve velká krize, kterou byla válka, vykřesala člověka typu Charlese de Gaulla. Evropa asi ještě není v takové hluboké krizi, aby sáhla po lidech, kteří mají vizi a nebojí se radikálního řešení. De Gaulle na rozdíl od populistů měl vizi Evropy. Evropu od Atlantiku po Ural. A dokonce dvakrát ji předložil v písemné podobě a představil Evropu, jak ji vidí. To u evropských populistických politiků, jako je Geert Wilders, nevidím. De Gaulle byl frajer v tom, že vizi Evropy měl danou na papír.
  Dá se snad očekávat, že do několika týdnů či snad měsíců bude takzvaný Islámský stát vytlačen z větších měst. Až budou prchat někam do pouště, můžeme pak pravděpodobně čekat, že ještě zintenzivní svoji taktiku teroristických útoků pomocí osamělých vlků v Evropě...
  Máte pravdu. Tahle válka ještě neskončila. Bude pokračovat dál. Evropa musí ukázat sevřené síly. Nezabráníme ale útokům jednotlivců. Jsme ve válce, která je jiná. Nemá pevné hranice. Dříve mezi sebou válčily jednotlivé státy. Dnes válčíme s teroristy nebo s organizacemi působícími na území různých států a bojují na různých místech. Nemáme jednotnou frontu. Ale ve válce jsme.
A zvoní vůbec Islámskému státu hrana? 
  Rusové chtějí skončit válku v Sýrii a opřít se o nějakou sílu, která má jakous takous legitimitu. Ze všech špatných řešení je pořád ještě nejpřijatelnějším řešením Asad. Protože tuto válku musíme skončit a otázka je, o koho se tam opřít. Samozřejmě po válce se musí vyřešit otázka spravedlnosti jako v bývalé Jugoslávii. Ale teď se musíme spojit s těmi, se kterými je možné tuhle válku skončit. Zdá se mi, že operace v Aleppu přes všechny hrůzy ukazuje, že konflikt spěje k nějakému konci. Jaké je řešení? Kdyby došlo k dohodě všech stran a Rada bezpečnosti uvalila absolutní embargo na vývoz zbraní do Sýrie. Tak válka může skončit. K tomu ale potřebujete dohodu s Ruskem a s Čínou. Bez nich nebudeme mít rezoluci na absolutní embargo na vyvážení zbraní do Sýrie. Tam nikdo zbraně nevyrábí, ale exportují je tam. A podle mě i některé evropské země, možná i Spojené státy a Rusové také. To musí skončit.
Mohou v tomhle pomoci Trump a jeho tým, který se dokáže s Rusy pragmaticky domluvit právě třeba na zničení Islámského státu...
  Uvidíme, jak dopadne jednání a jak se vyvinou vztahy mezi novou americkou administrativou a Ruskem. Všichni musejí trochu slevit ze svých představ a dojít k dohodě, protože Islámský stát je skutečně zlo. Vidíme to všichni. Musíme se chránit a překonat jisté předsudky, které máme z různých důvodů – politicky, historicky. Neboť boj s terorismem je teď na prvním místě. 
Zatím sledujeme s obavami hlavně Blízký východ. Nehrozí eskalace v nějaké jiné oblasti, o které se nemluví vůbec nebo málo? Například Trump začal zostra vůči Číně, mluvil s tchajwanskou prezidentkou a nejen to...
  Jsem přesvědčen, že Čína je velmi pragmatická a málo ideologická, proto jsem nepřeceňoval otázku přijetí dalajlámy. To, co dokázal velmi zkušený diplomat Henry Kissinger – který teď byl v Číně – a kdo si přečte jeho Nový světový řád a jiné jeho knihy, tak ví, co je reálná politika. Nejlepší výsledky v blízkovýchodní politice měl Kissinger.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Ve vzduchu visí spiknutí proti Trumpovi?
21.12.2016 - Pokud síly namířené proti Donaldu Trumpovi v USA prosadí obvinění, že Rusové zasáhli do amerických voleb bez jeho protestů a možná i za jeho tichého souhlasu, tak se připravuje možná i cesta pro budoucí impeachment. Budou se ho prostě snažit odvolat z funkce prezidenta na základě vlastizrady. Takhle bije na poplach bývalý československý špion Karel Köcher a hovoří o mnoha různých náznacích
  Vyhodnocení hlasů volitelů v USA právě proběhlo. Má tedy už Donald Trump vyhráno?
  Pokusy o ovlivnění volitelů byly dost intenzivní, ale nepovedlo se. Nicméně Trump je stále ohroženou osobou.
Jaký vývoj tedy očekáváte?
  Trumpova inaugurace samozřejmě proběhne, ale není pochyb, že do ní i po ní bude intenzivně podkopávána jeho autorita. Síly, které jsou mu nepřátelské, budou chtít torpédovat jeho zahraničněpolitické iniciativy a skrze ně i jeho snahy věnovat se vnitřním problémům federace. Když podrobíte americký tisk, zejména mainstreamová média a z nich hlavně New York Times stejné analýze, jaké jsme podrobovali v CIA sovětský tisk, tedy podle počtu článků, drsnosti výrazů, umístění, autorů a tak dále, uvidíte progresivně se zostřující kampaň proti Trumpovi, strategicky zúženou už jen na téma jeho snahy smířit se s Ruskem a navázat s ním spolupráci. Zřejmě to jeho političtí odpůrci považují za místo, kde je v očích veřejnosti nejzranitelnější. 
  Z toho důvodu se čím dál tím více a ostřeji poukazuje na to, že WikiLeaks  zveřejnila pracovní maily vedoucích pracovníků prezidentské kampaně Hillary Clintonové a soukromé maily vedoucího její kampaně Johna Podesty. Ty jsou značně kompromitující, mimo jiné třeba proto, že se v nich jejich autoři domlouvají, jak organizovat násilné střety na volebních mítincích tak, aby to vypadalo, že je vyvolali Trumpovi příznivci, nebo jak pomlouvat konkurenta Clintonové v kandidatuře na nominaci demokratů Bernieho Sanderse. Neetické jsou natolik, že to opravdu mohlo ovlivnit některé voliče váhající, koho volit; i když kdo ví.
V každém případě by to ale bylo způsobeno obsahem těch mailů, a ne tím hacknutím jako takovým. Nicméně o obsahu těch mailů v té současné kampani kolem nich už nepadne ani jedno slovo. Jen se znovu a znovu s rostoucí intenzitou mluví o tom, že maily hackli Rusové, a zcela absurdně, že tím napadli americkou demokracii, což je klasické non sequitur, jak se tento druh klamu nazývá v učebnicích logiky. Začalo to tím, že se mluvilo o pouhém podezření, pak se CIA vytasila s tím, že to určitě udělali ruští hackeři ve vládních službách. A nakonec, že to bylo na přímý příkaz Putina. Žádné důkazy, že by za tím hackováním byli Rusové přitom zveřejněny nebyly s odkazem, že metodika takového odhalování je věc přísně tajná.
  Připomíná to tvrzení o tom, že v Iráku Saddám Husajn měl zbraně hromadného ničení. Jako by neexistovali žádní jiní politicky angažovaní hackeři než ruští a řízení Putinem. Přitom politicky angažovaných nezávislých hackerů je v USA i v Evropě řada a WikiLeaks hacknuté maily kompromitující politiky a vlády zveřejňuje už řadu let, aniž by někdo až dosud vznášel obvinění, že jde o nějaký vládou řízený útok na demokratické hodnoty. Celá ta kampaň o narušování americké demokracie Rusy je na tak tenkém ledě, že by nakonec asi vyšuměla do prázdna, kdyby se do ní nečekaně nevložil Barack Obama právě teď, v okamžiku, kdy nelogické a nepodložené obviňování Rusů z útoků na americké hodnoty kulminuje. Ten před několika dny prohlásil, že přesto, že je v posledním měsíci svého funkčního období, nemůže ponechat tak agresivní ruský útok na americké hodnoty bez patřičné odvety. 
Jaká odvetná opatření by mohl Barack Obama vůči Rusům použít?
  V rámci své ještě platné exekutivní pravomoci může třeba nařídit kybernetický útok proti Rusům, tedy proti jejich vládním serverům. Možná i proti jejich zbraňovým systémům, které jsou řízené počítači. Ale v tomto případě by ruská reakce byla určitě velice tvrdá. Také by mohl zmrazit účty dalších ruských státních společností nebo eventuálně znemožnit cesty do USA vysokým ruským finančním a obchodním manažerům a tak torpédovat nějaká vitální jednání. Ale ono je celkem jedno, co konkrétně udělá. Trumpovým nepřátelům v stávajícím establishmentu poslouží v podstatě jakékoli odvetné opatření nařízené Obamou, protože to na nejvyšší úrovni posvětí pravdivost obvinění, že se Rusové na Putinův pokyn pokusili zmanipulovat americké volby a že Trump z toho měl prospěch. Prezident přece musí vědět, že je tomu tak, má přece přístup ke všem tajným informacím.
Do jaké míry by podobné kroky mohly znepříjemnit začátek prezidentování Donalda Trumpa?
  Vnutí mu to nepříjemné dilema, tedy možnost pouze dvou voleb, z nichž ani jedna není pro něj žádoucí. Ta první je, že po nástupu do úřadu v rámci své právě nabyté prezidentské pravomoci vydávat a odvolávat prezidentské exekutivní dekrety ty odvetné vydané Obamou zruší. To ho ale může v očích veřejnosti kompromitovat jako někoho, kdo splácí svůj dluh Putinovi, a otevřít i cestu pro případné budoucí snahy zahájit proti němu impeachment neboli proces usilující o jeho odvolání z funkce pro velezradu. Taková možnost se na první pohled může zdát přehnaně nepravděpodobná, ale podle mého názoru je to něco, o čem protitrumpovské síly v americkém establishmentu už reálně uvažují jako o své nejnadějnější možnosti, jak Trumpa odstavit od moci.
  Zcela bezprecedentní rétorika mainstreamových médií tomu totiž silně nasvědčuje. Minulou středu ho New York Times v úvodníku, který vyjadřuje oficiální stanovisko listu, označily za užitečného idiota Ruska, dnes zase jeden z hlavních komentátorů New York Times označil údajné ruské vměšování se do amerických voleb za čin blízký válečnému aktu. Takže odvolat odvetná opatření proti něčemu takovému může být pro Trumpa velice riskantní. Tomuto riziku by se sice mohl vyhnout, kdyby Obamovy protiruské sankce ponechal v platnosti, ale pak by v dohledné době nemohl realizovat svůj záměr ukončit rusko-americký konflikt a navázat s Ruskem vzájemně prospěšnou spolupráci. Což je něco, s čím počítal, když sliboval velké investice do obnovy americké infrastruktury, které by přinesly velké množství pracovních příležitostí.
  Doufal ušetřit velké sumy ze státního rozpočtu, které vyžadují třeba americké lety kolem ruských hranic, obkličování Ruska raketovými systémy, americká podpora islámských teroristů snažících se svrhnout syrského prezidenta Bašára al Asada a vůbec příprava pro potenciální vojenský střet s Ruskem. Jenže když nesplní svůj volební slib vytvoření nových pracovních míst a obnovy infrastruktury, připraví ho to o podporu republikánských aparátčíků, kteří se budou bát, že nevyhrají příští volby, což mu spolehlivě zlomí vaz. Takže, ať udělá jedno, nebo druhé, hrozí to být v jeho neprospěch. Ta kampaň zabránit realizaci jeho plánů a eventuálně ho jako hlavu státu likvidovat je opravdu důmyslná

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)



Na co se musíme připravit
18. 12. 2016 - Nad bezpečnostním vývojem v roce 2016 se zamýšlí bývalý šéf vojenských zpravodajců a uznávaný bezpečnostní expert Andor Šándor. Jako pozitivní vidí oslabování Islámského státu, na druhé straně se navýšil počet teroristických útoků v západoevropských městech. Zamýšlí se i nad budoucími vztahy USA a Ruska.
Generál Andor Šándor

Pokud se podíváme na rok 2016, jaké události nejvíce zahýbaly světovým děním z hlediska bezpečnosti?

  Svým způsobem je pozitivní, že se daří eliminovat geografickou dimenzi a bojový potenciál Islámského státu. Byť ho nijak nepodceňuji. Když se podíváme na jeho likvidaci v Sýrii a Iráku, tak se zainteresovanými nekoordinuje, což považuji za chybu. Irácké ozbrojené síly kromě speciálních neoslňují svým bojovým výkonem. Syrská armáda je evidentně na konci s dechem. Potřebuje za každou cenu dobýt Aleppo a uvolnit si ruce, aby mohla fungovat na dalších územích. Neboť obsazení Palmýry Islámským státem ukazuje, že ani ruské tajné služby nejsou schopné vše kontrolovat. Takovou ofenzivu měly včas zachytit. To, že Sýrie nemá dostatek jednotek k eliminaci Islámského státu, je celkem evidentní. Přece jen ale Islámský stát začíná oslabovat. Druhá věc je, že nám znatelně narostl počet teroristických útoků především na území západní Evropy - v Belgii, Francii, Německu. Ukazuje se, že sympatizantů Islámského státu v rámci toho, čemu říkám druhá dimenze Islámského státu - to znamená ideová dimenze, která se šíří po světě - neubývá. Počet lidí připravených k džihádu spíše roste, než klesá. Bezpečnostní aparáty jednotlivých zemí s tím nejsou schopny adekvátně nakládat.
  Dále pokračuje islamizace Turecka. Sekulárnímu státu, jak ho známe ještě před pěti či sedmi lety, už začíná hodně odzvoňovat. Turecko je podle mě - pokud jde o celkovou bezpečnost Evropy - možná trošku významnější než Rusko. Turecko drží klíč k migraci, ale i k celkové stabilitě části Blízkého východu. Za negativní vidím, že regionální mocnosti na Blízkém východě - Saúdská Arábie, Írán, Turecko - nadále soupeří o vliv. Primárně o to, kdo povede islámský a arabský svět. Zároveň se nám stále rozšiřují příčiny sektářského násilí na Blízkém východě, to znamená toho již po staletí trvajícího sporu mezi šiíty a sunnity, který má velmi často krvavou podobu. Nedaří se také mírová obnova Afghánistánu. 
  Dále bohužel pokračuje to, že na papíře dobře napsaná jednotná bezpečnostní zahraniční a obranná politika Evropské unie v praxi nefunguje, stejně jako základní princip solidarity. Tak, jak řešíme především migraci, ohrožuje evropské integrační procesy. Narozdíl od řady euroskeptiků, kteří volají po odchodu České republiky z Evropské unie, jsem přesvědčen, že pro nás členství v EU nemá žádnou alternativu, byť jsem si vědom všech těch nedostatků. Je prostě potřeba se snažit opravovat Evropskou unii zevnitř. Těžko ji můžeme jakkoliv opravovat zvenku, když nebudeme jejími členy. A už Bismarck říkal, že kdo ovládá českou kotlinu, je pánem Evropy. Česká republika se trošku pochlapila v tom, že se začíná více zabývat svým bezpečnostním systémem. Ale že bychom mohli být v tuto chvíli spokojeni, to by bylo hodně naivní.

V posledních dnech probíhá mohutná ofenziva proti Islámskému státu. Dá se předpokládat, že do několika měsíců opustí velká města jako je Mosul. Kam se jeho bojovníci přelijí pak? Do Afghánistánu, Libye?

  No to je právě ta otázka. Myslím, že se část stáhne do pouštních území. Tak jako kdysi, když byl zabit Abú Musá Zarkáví - otec takzvaného Islámského státu - se stáhli do pouště a poté vyšli ven. Část se vrátí zpátky na Kavkaz, nepochybně se někteří vrátí (a už se vrací) do Evropy. Pak tu jsou rozpadlé státy jako je Libye, Jemen. Otázka je, do jaké míry se podaří eliminovat Islámský stát na území Sýrie. Zda Bašár Asad nebude kontrolovat jen její západní část a zbytek zůstane pod vlivem kohosi. Těch možností je více. Také může část z nich přejít do Afghánistánu. Říci, že to bude mít jednu jedinou destinaci, by bylo velmi zkreslující tvrzení.
Bojovníci ISIS pocházející z Evropy se budou vracet zpátky (částečně se to určitě již děje). Bude tím daleko více ohrožena ohrožena bezpečnostní situace v Evropě, hlavně tedy té západní?
  To je nepochybné. Někteří mohou spolupracovat s policií. Ne všichni, kteří tam přišli, se s tím ztotožnili. Pro některé to bylo zklamání. Někteří budou zabiti, jiní uvězněni. Pořád tu ale bude relativně silné podhoubí jich samotných a jejich sympatizantů, kteří nám budou působit bezpečnostní problémy. Nezvladatelná migrace - sice máme teď balkánskou cestu zastavenu, ale je tu obrovský problém v Itálii, kam přicházejí migranti ze severní Afriky, kteří z 80 procent nemají právo na azyl. Takže tu zůstávají. Z těchto lidí, kteří původně sem přišli se mít lépe, se nám mohou generovat lidé, kteří přijmou džihád a půjdou mezi teroristické skupiny. Takovíto lidé, kteří sem přišli s nějakou nadějí a vidinou, kterou nedostali, mohou být dobrým cílem náboru k Islámskému státu či jakékoliv jiné teroristické skupině.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)


Český herec: Herci, nebuďte pitomci!

  13. 12. 2016 - Herec Michal Gulyáš, jehož známe z mnoha českých filmů a seriálů (Cirkus Bukowsky, Vyprávěj, Kriminálka Anděl, Ženy v pokušení...), na svůj facebookový profil umístil video, v němž se pohoršuje nad herci pletoucími se do politiky. 
  „Herci, jste pitomci! Nebuďte, buďte herci! Máte bavit lidi, máte jim hrát komedie, aby se smáli, a dramata, aby se dojímali. Máte dělat to, k čemu jste předurčeni, a ne asistovat politickým zvrhlíkům,“ zmínil ve videu kromě jiného. Parlamentním listům pak v rozhovoru vysvětlil, co ho na „aktivistických“ kolezích z divadelních prken štve. „Oni mi připadají jak zastydlí svazáci, kteří urputně hledají svého předsedu,“ řekl na vrub Jiřího Bartošky či Vojtěcha Dyka.

Michal Gulyáš, herec a producent
Co vás vedlo k tomu, že jste docela nedávno videem oslovil své kolegy herce, aby se nepletli do politiky? To vám tak hodně vadí, když veřejně na náměstích nadávají na prezidenta Miloše Zemana a při tom ještě veřejnost vyzývají „k neklidu“? Na koho z nich máte největší pifku?

  Ten prvotní impuls k mému veřejnému projevu má spíše kořeny v tom, jak se někteří herci, tedy mí kolegové, nedávno předváděli v televizi. Netuším, zda někdo z nich byl k tomu najatý, přestože vím, jak fungují ony spouštěče, které pak vedou k tomu, že lidi vlezou do něčeho, co se později ukáže jako docela rozporuplné. Naposledy se takto herci veřejně předváděli v roce 1989, byť jsme k tomu „předvádění se“ byli zneužití všichni, tedy celý národ, neboť listopad 1989 byl mocnostmi dohodnutý dopředu.
Omlouvám se, že vás přerušuji, ale mám to chápat tak, že vám vadilo, když se do listopadové revoluce herci zapojili tak výrazně? Však jste také na videu k tomu poznamenal: „...to vám nestačilo, že jsme v roce '89 ze sebe udělali kašpary?“

  Ne, tak to nechápejte! Vždyť jsme do toho šli všichni podobně a bylo to pro nás něco, jako když se chceme osprchovat po nějaké hnusné špíně. Ale teď je tady jiná situace. Už totiž žijeme v demokracii a máme tady sice prezidenta, jehož jsem nevolil ani já, ale je důležité se s tím nějak kulturně popasovat. Já jsem sice v roce 2013 volil Karla Schwarzenberga, ale teď jsem rád, že nezvítězil. Ono video, na něž se tážete, jsem pustil do světa z toho důvodu, aby to vidělo nějakých čtyři sta pět set lidí a ti mi pak začali psát, „co blbneš“. Prostě jsem chtěl reakci a to se také stalo. Jenže nakonec to šlo do nějakých sto tisíc zhlédnutí a stala se z toho věc, kdy mne to postavilo na určitou politickou laťku. Přestože celou věc považuji za žabomyší hru, videem jsem chtěl hlavně říci, že co lidi ve velkých městech cítí a co se odehrává v intelektuální sféře, tak to samé pak v těch malých městech mezi prostými lidmi může mít úplně jiný odstín. Však se lidi také podivovali tomu, co se to na obrazovkách v jedné show (Show Jana Krause, pozn. red.) vlastně odehrávalo. 
Jaké jste měl pocity, když Jiří Bartoška a Vojtěch Dyk v den státního svátku varovali videem před ohrožením našich svobod a před posunem na východ?

  Herci, stejně jako ostatní lidi, mohou veřejně vyjadřovat svůj názor. To je správné. Mně spíš opravdu vadí to, že někdo zneužil situace kolem udílení státních vyznamenání a že v televizi došlo k oné výzvě nějakých nepokojů. Když jsem viděl to, co se odehrálo u Krause, tak jsem měl pocit, že se snad probudili soudruzi. Jenom mají jinou barvu a stojí a tleskají něčemu, čemu jsem nerozuměl. Chvílemi jsem měl dokonce dojem, že začnou křičet: „Proletáři všech zemí, spojte se!“ To jejich vystoupení bylo stejně trapný jak za těch bolšánů... Prostě profesionální revolucionáři, u kterých jsou ale tak jasně vidět jejich vlastní ekonomické zájmy... Vždyť to je veletrapný! Bohužel jsme se za těch 27 let odnaučili luštit některé symboly. To jsme ale za bolševika uměli. Herci, spisovatelé a režiséři přitom mají možnost své pocity a neklidy vyjadřovat mnohem sofistikovaněji nežli se zapojovat politicky. Vždyť tady nikdo nikoho nepopravuje, nikdo nikoho za názor nezavírá, nejsou tu žádný Lidový milice, které na nás hrozí puškami jako v roce 1989. Přitom osobně mám Bartošku i Dyka velmi rád, dokonce jsem s nimi hrál v jednom filmu. Bartoška je velikej, charismatickej člověk a fakt si ho vážím, ale to, co udělal, je nesmysl. Není to hodno jejich formátu.
Stále hovoříme o televizi, ovšem jsou i jiné věci, do nichž se zapojují zase další umělci a lidé veřejně známí. Například Michael Kocáb či Michal Horáček anebo Tomáš Halík. Mám na mysli různé petice...

  Na podepisování petic má také každý právo. Vnímám to ale tak, že zastydlí svazáci hledají svého hlavního předsedu. Zatímco v osmdesátém devátém roce to mělo kolem Havla smysl a dávalo to logiku, tak teď, jak jsem už řekl, nikoho nepopravují, nezavírají... Na demonstrace jsem před těmi 27 lety jako herec sice chodil, ale jakmile jsem viděl, že šmoulové naběhli, tak jsem vždycky chytře vycouval z první řady. Ale mám kolegu, který se do toho davu dostal a seděl dokonce v kriminále, jiný zase zachránil estébáka, jehož chtěli ubodat. Byl to hrdina, protože zachránil lidský život.
Jak by vám sedl „prezident Michal Horáček“?

  Když by Horáček kandidoval na ministra kultury, tak pak budu jedním z prvních, kdo bude zvedat ruku a říkat „ano, ano“. Protože to bychom měli opravdu reprezentativního ministra kultury, který bude umět pro kulturu kromě jiného vymyslet prachy. Já proti němu fakt nic nemám, jako ministr kultury určitě. Nebo kdekoliv jinde. Na Hradě je ale potřeba mít vůdčí osobnost. To se už u nás jednou povedlo, protože z Havla alespoň nějakého vůdce vytvořili. Pořád se říká, že jako malá země nic nesvedeme, ale pokud dokážeme být chytrou horákyní a pokud budeme umět vzít rozum do hrsti, tak si zvolíme chytrého a nebojácného člověka, který má všech pět pohromadě a nebude trpět nějakým vědeckým politickým autismem... Teď se povedlo v Americe něco, co nikdo nečekal. Oni si to však přebírají, protože Trumpa nechtějí... Já ale Horáčka volit nebudu, mám totiž svou představu o tom, jak má český prezident vypadat.
Takže by se to dalo parafrázovat i tak, že Horáček není českým Trumpem?

  To teda ani omylem!

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)


Německo čeká děsivá volba
   Německo vede tábor naivních idiotů. Ti, kteří pochopili, o čem to je, se snaží těm idiotům nějak vysvětlit ty hrůzy, které se dějí. Ale největší idiotka ze všech je kancléřkou. Tak se to vysvětluje špatně. Jde to pomalu. Čím více migrantů, tím více Němců začíná chápat, že je to velká past, do které se chytili. A s nimi i celá Evropa, řekla v rozhovoru pro Parlamentni listy Jana Yngland Hrušková, herečka a zpěvačka, kandidátka na prezidentku České republiky.
Aktivistka Jana Yngland Hrušková na Václavském náměstí

Angela Merkelová oznámila, že chce znovu kandidovat na kancléřku. Co tomu říkáte?
  "Podpora její strany CDU hraničí s odevzdaností Hitlerovi. Skoro 90 % členů strany jí vyslovilo podporu a neměla žádného protikandidáta. Je to až zrůdné, co si může tato žena ve jménu „humanismu“ dovolit. Hlasy proti ní jsou umlčovány. Přívrženci opoziční strany AfD jsou propouštěni z práce. Připomíná mi to KSČ, která také neměla žádnou jinou alternativu. Kdo nejde s námi, jde proti nám. To je asi heslo Angely Merkelové. Vyžaduje absolutní odevzdanost její věci. Ale co to je? Likvidace německého a dále i evropského obyvatelstva. A v tom ji podporují i naši politici. Zrůdnější situaci v Evropě jsme přes 70 let neměli".
  Mluví se o tom, že německé sociální demokraty by do parlamentních voleb mohl vést a v případě úspěchu se stát i kancléřem současný předseda Evropského parlamentu Martin Schulz. Jak se díváte na jeho osobu?
  "Schulz je alkoholik. Je to na něm i vidět. Asi se k tomu svému postu prochlastal. Ano, musím to tak říct. Všichni se tam kamarádíčkují. Přece není možné, aby člověk bez vzdělání a všeobecného přehledu, v podstatě primitiv, vedl Evropský parlament a dále pak německou stranu, která má rozhodovat o osudech lidí celého kontinentu!
Letošní rok začal skandálem se sexuálními útoky v Kolíně nad Rýnem. Před pár dny otřásla Německem vražda 19leté dívky ve Freiburgu, kterou podle dostupných informací znásilnil a pak zavraždil mladý Afghánec. Vy na svém facebooku zmiňujete případ z Kielu, kde Afričan zapálil opakovaně svoji manželku na ulici. V tomto případě žili v Německu 20 let. O čem tyto případy podle vás svědčí?
  "I když se muslim narodí v křesťanské zemi, zůstává muslimem. Je v tom vychováván. Je veden k aroganci, k nenávisti. Podceňuje ženy. Nenávidí homosexuály. Škola na tom nic nezmění. Rodina je velice silná. Děti migrantů z Pákistánu, které chodily s mým synem v roce 1991 v Norsku do školy, šikanovaly mého syna. Muselo se to řešit. Můj syn říká, že není umírněných muslimů. A ví, co říká. Každý je potenciální terorista. Někdo namítne, že ne všichni. Já na to tedy říkám – naprostá většina jich je schopna podporovat džihad, šaríu, kamenování a další „perly“ koránu".
Mimochodem – Freiburg je znám jako velmi hezké a poklidné město. Je jím stále?
  "Město, kde mají ženy strach, může být krásné pouze na první pohled. Ten ale může velice klamat. Dívky ve Freiburgu jistě nejsou tak bezstarostné, jako před tou bestiální vraždou. Cynismus rodičů dívky, kteří chtěli, aby při jejím pohřbu byla uspořádána sbírka na migranty, je také bezmezný. Tím dávají signál migrantům – znásilňujte a zabíjejte naše dcery. Máme jich pro vás dost. Nic se vám nestane. Naopak. My vás za to obdivujeme a děkujeme vám, že jste naši dceru zavraždili. Nic jiného si totiž nezasloužíme. Jsme tak fanatičtí v té naší pomoci vám, že zapomínáme na naše hodnoty. Na naše děti. Na naše životy".

Aktuálně z Berlína: Mladíci v přistěhovalecké ghettu jen tak skopli ženu ze schodů

Zlepšila se úroveň toho, jak německá média informují o těchto zločinech?
  "Televizi a tisk donutí pouze Facebook a Twitter k tomu, aby konečně začaly informovat o tom, co se opravdu děje. Fakta přece jen nakonec vyjdou na povrch, ale pozdě. Je to nebezpečné. Mohlo by být zabráněno dalším obětem. Ale nikdo neinformuje. Nevaruje. Policie má zakázáno informovat. Za každou cenu jedeme dál, jakoby se nic nedělo".
I kvůli výše zmíněným případům varujete studentky a dobrovolnice, aby pomáhaly jen tam, kde je to bezpečné?
  "Ženy a dívky si neuvědomují, jak nebezpeční ilegálové jsou. Jsou to vlastně zbabělí zběhové. Někteří mají za sebou vraždy. Masakry. Neštítí se absolutně ničeho. Tyto dívky si naivně myslí, že je převychovají svou křesťanskou láskou. Ale migranti je mají pouze za kurvy. Jejich ženy musí chodit zahalené. Migranti nechápou, že je to u nás jiné. Pro ně je nemyslitelné, aby dívka měla v létě minisukni. Pro ně je to dílo ďáblovo. Žijí ve 14. století. Žena nesmí ukazovat kůži. To je absolutně nepřípustné. Sama si říká o to, být znásilněna. Zlikvidována. Zneuctěna. Pokořena. Ženami opovrhují. Žena je pro ně ztělesnění ďábla. Slovo emancipace neznají".
Jaká je dnes situace v Německu? Je tam také rozdělená společnost, jako se o ní mluví jinde? Bereme tuto zemi jako bohatou – vy však tvrdíte, že německé zdravotnictví trpí nedostatkem peněz. Hrozí snad Německu v budoucnu nějaký ekonomický propad?
  "Lidé tam tvoří dva tábory. Zemi vede tábor naivních idiotů. Ti, kteří pochopili, o čem to je, se snaží těm idiotům nějak vysvětlit ty hrůzy, které se dějí. Ale největší idiotka ze všech je kancléřkou. Tak se to vysvětluje špatně. Jde to pomalu. Čím více migrantů, tím více Němců začíná chápat, že je to velká past, do které se chytili. A s nimi i celá Evropa. Někdo na tom vydělává miliardy! Je to velký byznys".
  A jako smutná perlička na konec – v televizi SAT1 oznámili, že každou třetí minutu je v Německu znásilněna jedna žena. Každý den je v každém městě přepadeno 500 žen. Berlín za včerejšek hlásí víc než 500. V menších městech jenom 350. Ženy už samotné skoro nikam nechodí. Před několika dny zavleklo 5 migrantů 12letého chlapce do lesa…..

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)


V dnešní situaci je islám strašně nebezpečný
  Profesor Radoslav Kvapil, který je označován za nejlepšího interpreta české klavírní tvorby, říká, že imigrace a islamizace se může stát smrtelným problémem, pokud se tento problém nebude včas řešit. Islám sám o sobě dle něho být nebezpečný nemusí, záleží, jak se interpretuje, ale je podle něho lehce zneužitelný. Jak problém imigrace řeší EU, je podle něho jedna velká hrůza. 
 Klavírní virtuos Radoslav Kvapil

  Proč jste se stal členem parlamentní Platformy pro zachování evropské kultury a jejích hodnot, která stojí proti masové imigraci a islamizaci?
  Protože považuji situaci za znepokojující a ten problém mohou prakticky vyřešit jenom politici. Uvítal jsem, že existuje řada politiků, kteří se k tomuto problému stavějí skutečně seriózně, a proto jsem s nimi začal spolupracovat.
Říkáte, že situace je vážná. Souhlasíte například s tezí Benjamina Kurase, že v případě masové migrace a islamizace jde o smrtelné ohrožení Evropy?
  Možná je to příliš expresivní. Mně se líbí postoj profesora Jaroslava Pánka, který na to má vědecký a podle mého názoru naprosto objektivní pohled. Smrtelným nebezpečím by to bylo, kdyby se ten problém neřešil. To není problém nový. Už trvá několik desetiletí či staletí. Je velkou chybou našich, ale hlavně evropských politiků, že na tento základní problém zapomněli a že s ním nic nedělají.
Máte nějaké osobní zkušenosti? Nebo proč se domníváte, že situace je vážná a nastalo to nebezpečí?
  Vlastní zkušenosti mám, i když ne drastické. Já jsem cestoval po světě, když ještě toto nebezpečí nebylo. Byl jsem párkrát v Izraeli – tam je ten problém jasný. Byl jsem v nějakých muslimských zemích, ale při své profesi jsem se do toho přímého nebezpečí ani nemohl dostat. Především ale o těch věcech uvažuji a lidé, kteří logicky uvažují, se v podstatě ztotožní s profesorem Pánkem, že perspektivně by to nebezpečí mohlo být, kdyby se s tím nic nedělalo.
A z Evropy máte nějaké zkušenosti?
  Trochu znám Francii. Má manželka je totiž Francouzka, takže o tom často mluvíme. Problém Francie se odvíjí od války v Alžíru, která probíhala zhruba od roku 1954 do roku 1962. Francouzi měli takovou politiku, že ti, kteří žili v koloniích, byli francouzskými občany – to znamená, že mohli do Francie velice volně přijet. Když napětí začalo stoupat, tak se mnoho lidí z Alžíru spojilo s Frontou osvobození, a to i těch, kteří žili ve Francii. Boj byl velmi drastický. Od té doby to napětí ve Francii začalo. Do té doby byla Francie nejvíce v Evropě otevřená země pro imigranty. Tam byli migranti z celého světa, i od nás. Ale ti imigranti se asimilovali. Stali se Francouzi a Francii obohacovali.
  Ale od těch střetů po alžírské válce začínalo napětí s muslimy, a to se prohloubilo tím, že lidé, kteří neměli peníze, byli soustředěni do nízkonákladových bytů. A v nich pak žila většina Alžířanů a Arabů, a tak vznikla ta ghetta. Zvali své manželky, které byly negramotné, protože v muslimských zemích ženy vůbec nestudovaly. Takže najednou se začal vytvářet obrovský příkop. Ty děti imigrantů začaly být vyloučeny. Napětí pořád vzrůstalo. Situace se vyvinula až do současnosti, kdy tam byly ty čtyři atentáty a mají ve Francii stále vyhlášen výjimečný stav.
  Francouzi vše berou na lehkou váhu a říkají, že se to vyřeší. Ale já si tím úplně jistý nejsem. Hlavně je to varování pro všechny ostatní země. Když migranty přijmou, tak to zdaleka neznamená, že problém je vyřešen.
Co si myslíte o muslimech a islámu?
Něco podobného jako Izrael, který říká, že v okamžiku, kdy muslimů je málo, to nebezpečné není, ale v okamžiku, kdy to překročí nějakých pět nebo dokonce deset procent populace, to může být nebezpečné. Islám jako takový nebezpečný je i není.
Jak to myslíte?
  My jsme pořádali přednášky o srovnání islámu a křesťanství. Muslimové uznávají Ježíše jako proroka. Takže ten rozdíl mezi Koránem, Starým a Novým zákonem až tak velký není. Všechny ty svaté knihy mají společné to, že dávají člověku možnost výběru. Křesťanství dává možnost výběru poslouchat vrchnost, nebo se proti ní postavit. To by byla složitá teologická diskuse. Ale z toho plyne, že i islám dává lidem možnost výběru. V okamžiku, kdy teologie islámu je dobrá a praktikovaná umírněnými muslimy, islám nebezpečný není.
Ale pokud tam jsou teologové, jací byli v křesťanství v nějakém 12. či 13. století, kdy byly křížové války, tak islám dělá to, co dělalo křesťanství. V okamžiku, kdy jde o válku proti nevěřícím, začíná být islám nebezpečný. Stačí, aby z těch několika miliard muslimů bylo pár procent islamistů, a jsou jich pak miliony. Islám je nebezpečný v tom, že mezi normální lidi se mohou dostat lidi ovlivnění radikálním wahhábismem, a v tom okamžiku je to velký problém, který se těžko řeší. Takže by bylo dobré se tomu raději vyhnout.
  Právě kupříkladu Benjamin Kuras upozorňoval, že procentuální poměr muslimů, kteří podporují právo šaría a džihád, je vysoký... Také víme, že křesťané v historii určitě dělali i špatné věci, ale pokud jde o islám, prorok Mohamed od počátku prosazoval politickou expanzivní ideologii. Ježíš hlásal lásku k bližnímu, ale Mohamed od počátku šířil islám ohněm a mečem...
  Přesto si myslím, že ta teorie není tak strašná, rozhodující je teologie. Z těch knih si můžete vybrat cokoli a víme, že si křesťané ze Starého zákona vybrali válku a ničení nevěřících. V tomto bych tedy islám trochu hájil, islám jako učení. V praktické dnešní situaci je to strašně nebezpečné, protože islám je velice lehce zneužitelný. A ve spojení se sociálním vyloučením a moderními komunikačními prostředky velmi nebezpečný. Saúdská Arábie podporuje stavby mešit. Ve Francii mají minimálně 1 500 mešit a teprve nyní to začali ve Francii kontrolovat, protože do nějakých mešit se jim dostali imámové, kteří jsou wahhábisté, a ti začali ty teroristy přímo vychovávat. Takže až teď s tím Francouzi začínají něco dělat. Potenciální nebezpečí je spíše než v islámu ve wahhábismu. Islám bohužel není teologicky sjednocen. Sice škola v Káhiře má největší vážnost. Ale když to srovnáte s katolickou církví, kde papež je skutečnou autoritou, tak to v islámu není. Tím se otevírají v islámu velké možnosti pro radikální směry.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Mach vytáhl na světlo, za co se údajně v Bruselu vážně utrácí
  Ve skutečnosti to není dohoda Evropské unie s Tureckem, co zastavilo migrační vlnu. Tím důvodem je, že země postavily na svých hranicích ploty. Migranti nechtějí zůstat někde v Řecku, nebo Makedonii. Aby Evropská unie nebyla vydíratelná, musí důsledně hlídat vlastní hranici, řekl mimo jiné v rozhovoru pro Parlamentní listy europoslanec Petr Mach, předseda Strany svobodných občanů. "Pak ať si Turecko otvírá hranici, jak chce. Pokud bude ta naše ilegálním migrantům uzavřená, může nám to být jedno," dodává.
Europoslanec Petr Mach

Od prvního prosince je pro obchodníky v Česku povinná Elektronická evidence tržeb. Co si o ní myslíte? 
  Je to úplně zbytečná věc. Zvyšuje byrokracii. Dodatečný příjem pro státní rozpočet bude relativně nízký. Kdyby stát postupoval naopak zjednodušením placení daní, bylo by to ve výsledku pro něj i daňové poplatníky lepší.
O čem svědčí zmatky těsně před zavedením EET?
  Svědčí o tom, že EET nebylo dostatečně promyšlené. Vláda dává takto všem špatné zaváděcí signály. Drobní živnostníci, co mají tržby do 250 tisíc ročně, nevědí, jestli mají mít pokladnu, nebo ne. Nikdo neví, jak to přesně bude. Je velkou chybou, že si to vláda a ministerstvo financí nepromysleli dopředu.
Byl jste proti rozpočtu EU na rok 2017. "Je to sbírka euronesmyslů za 157 miliard eur," napsal jste a uvedl příklad - zcela nový dotační program „šíření hodnot EU skrze hudbu“. To mě pobavilo - o co jde?
  Navrhovatelé napsali, že zřejmě budou dotované nějaké koncerty, a doufají, že se tím bude bojovat proti extremismu. Je to extrémně hloupý klasický euronesmysl. Snažil jsem se pozměňovacím návrhem tohle shodit. Měli jsme pozměňovací návrhy s cílem omezit nejkřiklavější plýtvání - na taxíky pro poslance mezi letištěm a budovou parlamentu, navrhovali jsme zrušit příspěvky z rozpočtu Evropského parlamentu na evropské politické strany. Měli jsme podle nás řadu rozumných návrhů, ale zase jako obvykle jsme zůstali osamoceni. Samozřejmě jsem hlasoval proti rozpočtu jako celku.
Také jste hlasoval proti vytvoření jednotné evropské armády. V tomto jste nebyli úplně osamoceni. Proč jste proti? 
  Bylo to těsné, relativně v poměru zhruba 400 ku 200, obvykle je to 600 ku 300. Ale prošlo to. Pokud dochází k tomu, že nás přehlasovávají v oblasti migrace a kvót, tak by došlo ještě k dalekosáhlejším vážným následkům, pokud by se tak dělo v oblasti nějakých vojenských akcí. Tohle musí zůstat v rukou národních států, jejich parlamentů a nepřipustit žádnou paralelní strukturu s velením v centru Evropské unie.
  Jak je to se vztahem Evropské unie s Tureckem? Vy jste před časem uvedl, že se EU vnucuje Turecku, s čímž jste vyjádřil zásadní nesouhlas. Následně ale Evropský parlament vydal rezoluci, kde vyzval ke zmrazení přístupových jednání s Tureckem
  Už měsíc předtím jsem hlasoval pro návrh usnesení, který by zcela ukončil jednání s Tureckem. Co prošlo, je výzva k dočasnému pozastavení. Podle mě je to málo, protože se tím říká, že Evropská unie tady Turecko stále chce a jenom z nějakých důvodů to dočasně pozastavuje. Ale jde alespoň o nakročení k tomu, aby došlo k ukončení rozhovorů. Jsem tedy ne pro dočasné pozastavení, ale ukončení. Je potřeba říci, že z mnoha důvodů Turecko v Evropské unii nechceme.
Není důvodem opatrnější formulace fakt, že EU má dohodu s Tureckem o uprchlících, a ta zatím drží a je výhodná i pro uprchlíky. Má EU nějaký záložní plán, kdyby se Turci naštvali a migranty pustili masivně do Evropy? 
  Nesmíme být v pozici, abychom se nechali Tureckem vydírat. Aby Turecko říkalo, že když nebude po jeho, že pustí migranty do Evropy. Ve skutečnosti to není dohoda Evropské unie s Tureckem, co zastavilo migrační vlnu. Tím důvodem je, že země postavily na svých hranicích ploty. Migranti nechtějí zůstat někde v Řecku, nebo Makedonii. Tohle je to, co funguje. Aby Evropská unie nebyla vydíratelná, musí udělat jednoduchou věc. Důsledně hlídat vlastní hranici. Pak ať si Turecko otvírá hranici jak chce. Pokud bude ta naše ilegálním migrantům uzavřená, může nám to být jedno.
Donald Trump prohlásil, že vypoví Transpacifickou smlouvu, a zdá se, že je v ohrožení i ta Transatlantická (TTIP). Je to dobře podle vás?
  Nebude to žádná škoda. Otvírá se tím prostor k vyjednání odstraňování cel tam, kde je Evropa ani Amerika nechtějí mít. K dílčím pokrokům už dochází. Evropský parlament letos schválil dohodu, která odstraňuje cla na technologické výrobky jako jsou mobily, satelitní navigace do aut a podobně. To je cesta. Jsem proti TTIP proto, že jde daleko za rámec snižování obchodních bariér. Vede k tomu, aby se mohly firmy přes oceán ucházet o veřejné zakázky. To už jsou věci navíc. Je tam velmi sporná doložka o urovnávání sporů pomocí arbitráže. Což je hlavní důvod, proč jsem proti této smlouvě. Nechci, aby nějaké obchodní nezdary šly na úkor daňového poplatníka. Pokud USA, a ne Evropa, pozastaví jednání o TTIP, je to z tohoto pohledu jedině dobře.

Zdro: Parlamentní listy (upraveno)

Ještě jednou k EET
  Předseda Strany soukromníků ČR Petr Bajer, který patří mezi dlouhodobé odpůrce EET, míní, že i lidé, kteří systému dříve tleskali, změní názory. Stačí si prý počkat několik měsíců, až budou známy důsledky evidence tržeb a počty podnikatelů, kteří ukončí svoji činnost. Podle Bajera to klidně může Andreji Babišovi prohrát příští volby.
  Pane předsedo, dnes je první den, kdy v praxi platí elektronická evidence tržeb, proti které jste od počátku brojili. Už teď se objevují informace od pivovarů, že stovky hospod, hlavně na malých vesnicích, končí. Může podle vás ministra Babiše něco podobného přinutit, aby opatření zrušil?
  "Mám obavu, že pokud se nám nepovedou kroky, které ve středu v senátu představil náš senátor Ivo Valenta, bude muset dojít k tomu, že EET dopadne na další skupinu, a to jsou drobní prodejci. Toto už pak pocítí většina obyvatel našeho státu a především v malých městech a vesnicích. Z pozice místostarosty v Holicích můžu říct, že opravdu je velký odliv malých hospod, velký odliv malých krámků se zeleninou, s domácími výpěstky atd. To se bude muset nějak řešit".
  Vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš zhruba týden před spuštěním EET přišel s některými změnami. ČSSD se to nelíbí.
  "Potvrzuje to naše slova, že zákon byl špatně připraven, nebyl projednán, byl spíše politickým aktem než snahou o narovnání podnikatelských vztahů. Je pro mě paradoxní, když s těmito změnami přijde týden před účinností zákona. Ještě před půl rokem, když jsme mu přesně tohle říkali, nás nazýval lháři. Tvrdil, že hájíme zloděje a podobně. My říkáme, že narovnat podnikatelské prostředí šlo jinak".
  Předpokládám, že budete jako Soukromníci kandidovat do Poslanecké sněmovny příští rok…
  "Určitě ano, a pokud budeme zvoleni, tento zákon zrušíme".
  Bude zrušení EET jedno z hlavních témat budoucí kampaně?
  "Přesně tak, i když to není jediné téma, které živnostníky moří. Je tu plno dalších zákonů, které vešly v praxi a neosvědčily se. Třeba kontrolní hlášení DPH nic nepřinesla, naopak reálný výběr je nižší a jen to zatížilo podnikatele přílišnou administrativou. Připadá mi, že je na drobné a střední podnikatele vyvíjen tlak vzhledem k tomu, že je někteří v tomto státě nechtějí".
  Co zákaz kouření? Budete se proti němu dále angažovat? Původně sice neprošel, ale koalice ho chce protlačit znovu.
  "I tento zákon je příkladem toho, co přináší EET, tedy zásah do svobodného podnikání. Já jsem nekuřák, a pokud si mohu vybrat, zvolím si nekuřáckou restauraci. Pokud půjdu s partou přátel, vybereme si, kam chceme jít. Je to na zákazníkovi a na provozovateli. Jestliže musel provozovatel splnit určité podmínky, aby mohl mít kuřácké koutky a části, a teď najednou se zase přijde s úplným zrušením, je to přece špatně".
  Nakolik je podle vás reálné, že pokud se důsledky EET ukážou jako hodně špatné, vyhrají strany, které by tato opatření zrušily?
  "Já jsem o tom přesvědčený, protože parlamentní volby jsou na podzim příštího roku, kdy všichni obyvatelé už uvidí důsledky i druhé vlny EET a náklady na provozy se přesunou do cen výrobků, takže to ucítí všichni obyvatelé. Jsem přesvědčený, že i ti, kteří EET dříve tleskali a nebyli úplně obeznámeni s tím, co tento zákon přináší, a postihne i je, změní názory. Je to vidět už nyní v případě některých lidí z hnutí ANO".

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)

Babiš je dojič státu?
  Šéf hnutí ANO, miliardář Andrej Babiš, nedělá podle předsedy Asociace podnikatelů a manažerů Radomila Bábka nic jiného, než že dojí stát. Podle něj ohrožuje svobodu podnikání v České republice.
  Zítra bude spuštěn první segment elektronické evidence tržeb. Co říkáte tomu, že ministr financí Babiš na poslední chvíli přichází s návrhy na změnu zákona.
   "Zdá se, že si začíná uvědomovat, že elektronická evidence tržeb vyvolává velký odpor. On tomu nevěřil, snažil se nepodnikatelskou veřejnost zcela zmanipulovat, což se mu do jisté míry podařilo, ale zároveň si myslel, že podnikatelé a živnostníci ohnou hřbet a jako vždycky na sobě nechají štípat dříví. Ale v tomhle směru se zmýlil. Největší fintou je jeho poslední výrok, že by nemuseli být povinnými v EET živnostníci a podnikatelé do 250 tisíc korun ročního obratu. Vypadá to hrozně hezky, ale je to typická bolševická propaganda. Pan Babiš se jen dělá hezkým a chce se zalíbit části publika. Ale na to mu určitě neskočíme. Prostě je potřeba zrušit elektronickou evidenci tržeb, ať si pan Babiš říká, co chce".
  Takže si myslíte, že ministr financí lže, když tvrdí, jak pilotní projekt na EET skvěle funguje.
  "Samozřejmě, že si Babiš vymýšlí a lže, když tvrdí, že to báječně funguje. A to nám teď bude tvrdit týdny a měsíce úplně stejně jako u zavádění kontrolních hlášení. To byl také propadák, přineslo to obrovské problémy, ale na veřejnost chodily z Ministerstva financí jen a jen dobré zprávy. U elektronické evidence tržeb to bude totéž, jen v bledě modrém. My to víme, protože z terénu od živnostníků a podnikatelů máme velmi špatné zprávy. Samozřejmě, že to nefunguje dobře a nepochybně to bude katastrofa. Ale pan Babiš bude krmit veřejnost jinou informací. Proč tedy dělat nějaké výjimky, když se ukazuje, že to bude problém, takže je lepší to prostě zrušit". 
  Souhlasíte tedy s ODS, která se nechce divadla s výjimkami v Poslanecké sněmovně účastnit a prosazuje úplné zrušení EET?
  "Jednoznačně souhlasím s ODS, nebo ODS souhlasí s námi. Záleží na tom, kdo se vyslovoval první. Ano, souhlasím s ODS jednoznačně. A pokud jde o lidovce, cítí krev a bojí se, že se s tím negativním vývojem EET svezou, vždyť ji také pomáhali prosazovat, a teď se jako tonoucí chytají stébla, chtějí se ukázat  v lepším světle. Moc se mi to nelíbí". 
  Nezůstane tedy nakonec ten Černý Petr na sociální demokracii, protože je jediná strana, která drží původní záměr, nechce žádné výjimky.
  "Jednoznačně původcem všeho toho zla je Andrej Babiš. To je nepochybné. Na druhou stranu – sociální demokrati i lidovci se do toho společně s Babišem pustili, vzali to jako společný projekt, takže tu vinu nesou zcela stoprocentně s ním. Podle mého dělá pan Sobotka obrovskou chybu, protože si myslí, že taková podpora EET, kterou vyslovovala nepodnikatelská veřejnost, je většinová a že většinová i zůstane a že tedy na tom může stavět. Ale myslím si, že se velmi mýlí, protože až zavře pár set hospod na venkově, a mimochodem, už se tak děje, tak se najednou EET dostane do úplně jiného světla".
  Vy jste se s touto situací ale nesmířili, nenechali jste se ukonejšit ani navrhovanými změnami, a chcete to dát nějakými veřejnými akcemi jasně najevo. Co připravujete?
  "Kromě toho, že už dva roky konzistentně vystupujeme proti zavedení EET – teď, když už nás do toho vězení EET zavírají, budeme demonstrovat. Za prvé 1. prosince bude několik stovek provozoven zavřeno, jistě ne celý den, to si živnostník nemůže dovolit, ale třeba na hodinu, na dvě, tím začínáme trochu sjednocovat podnikatelskou veřejnost. A druhý protest, který připravujeme, je protestní shromáždění, které se uskuteční 3. prosince za pět minut dvanáct na Václavském náměstí – u koně – v Praze. Máme ho samozřejmě nahlášené, předpokládám, že se tam sejde několik stovek lidí, kteří budou demonstrovat svůj postoj proti elektronické evidenci tržeb, za svobodné podnikání".
Asi nečekáte, že tohle donutí vládní koalici, aby od záměru ustoupila. Co tedy budete dělat dál?
  "V případě, že do 12. března příštího roku nebude elektronická evidence zrušena a dojde ke druhé vlně, tak budeme veřejně protestovat znovu". 
  Doufáte, že Ústavní soud zavedení EET zruší na návrh poslanců ODS a TOP 09? Myslíte si, že zákon je v rozporu s Listinou práv a svobod?
  "Není to úplně v souladu nejen s Listinou práv a svobod, ale ani i s Ústavou České republiky. Jsem zvědav, jak to dopadne. Mám trochu pochybnosti. Ústavní stížnost je samozřejmě napsaná skvěle, nakonec to psal renomovaný právník, na druhou stranu tam postrádám některé argumenty. Já bych celou žalobu k Ústavnímu soudu zjednodušil na jedinou věc, že EET mění právní prostředí v České republice, protože zavádí nové podmínky pro podnikání. Pro podnikání totiž nepotřebujete splnit téměř žádné podmínky, pokud podnikáte ve volných živnostech, ale EET zavádí velmi nenápadně podmínku, máte-li k dispozici internetové připojení, musíte je využívat. Když si řeknete tuto větu dvakrát, třikrát, dojde vám, jak je absurdní. A to je skutečně změna principu podmínek podnikání v České republice". 
  Myslíte, že se mezi podnikateli ještě najde někdo, kdo bude hnutí ANO Andreje Babiše i po těchto zkušenostech v příštích sněmovních volbách podporovat?
"Dneska je to tak, že už ho téměř nikdo z malých živnostníků a podnikatelů volit nebude, on se jich zbavil jako zbytečnosti. Jsem ale přesvědčen, že někteří podnikatelé ho volit budou. Volit ho budou takoví lidé, kterým se říká oligarchové, protože oligarchický systém, který tady nastavuje, jim vyhovuje. Principem systému, který Babiš buduje, je: Pojďme sebrat obrovské prostředky od všech občanů v celé republice a pojďme si je rozdat mezi sebou, deseti, padesáti, sto padesáti firmám, které se z toho budou mít dobře. A to je trychtýř, který tady buduje Andrej Babiš".

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)


Jak se to má se „spasitelem“ Babišem a ostatními
Hlavní problém sociální demokracie je v tom, že je vnitřně rozdělena, říká český sociolog, spisovatel a publicista Jan Jandourek k současným snahám premiéra Bohuslava Sobotky zvrátit špatný trend voličské podpory. Ale cesta k úspěchu podle něj nevede ke snaze domluvit se s příznivci Miloše Zemana ve straně.
   „Přijetí zemanismu by znamenalo, že se strana stane jakousi politickou stokou, na druhou stranu by ji zřejmě opustila řada lidí, kterým se to nelíbí, takže výsledkem by byla spíš pohroma,“ prohlásil v rozhovoru pro Parlamentní listy.
  Fenomén Babiš stále neztrácí pro některé voliče své kouzlo, podpora hnutí ANO stoupá, podle posledních průzkumů volebních preferencí má vyšší podporu než sociální demokraté. Čím to je, že voliči hnutí ANO stále věří, i když výkony jeho ministrů i poslanců nejsou příliš přesvědčivé?
  „Fenomén Babiš vznikl celkem zákonitě, protože odpovídá na poptávku ve společnosti, po změnách v politice, po tom, aby někdo přišel a udělal pořádek, aby zatočil s korupcí, a to je něco, na co on díky své ekonomické síle a svému vystupování, je-li pod vlivem svých poradců, dokázal odpovědět. Takové věci jsme tady zažili už dřív za dob Víta Bárty a Věcí veřejných. Lidé dokáží volit iracionálně. Rok jsme psali, co jsou Věci veřejné zač, ale lidé klidně šli a zvolili tento prazvláštní útvar do Poslanecké sněmovny“.
  Je podle vás reálné, že hnutí ANO bude nejsilnějším politickým subjektem po příštích sněmovních volbách a že se Andrej Babiš stane premiérem, jak doufá?
  „Možné to je, ale není to jisté“.
  Po krajských volbách se ukázalo, že hnutí ANO má nízký koaliční potenciál. Může nechuť k jednání Andreje Babiše ovlivnit povolební vyjednávání tak, že by se nestal premiérem, i kdyby ANO volby vyhrálo? A jak podstatnou roli v povolebním scénáři může sehrát prezident Miloš Zeman?
  „Pokud jde o koaliční potenciál, Babiš sedí ve vládě s dvěma dalšími stranami a stále v ní je. Jak se říká, koalice se sestavují až po volbách, i když to není úplně pravda. Ale je možné, protože do voleb je ještě daleko, že se vynoří někdo, kdo by s Babišem rád koalici udělal. Je samozřejmě možné, že prezident Zeman může různé věci ovlivňovat, zdržovat. Myslím, že Zeman realisticky odhadne své síly a že asi není v jeho moci zabránit tomu, aby byl někdo ministrem, že by to nakonec stejně neprošlo. Má problém, že za ním v Parlamentu nestojí žádná síla, Strana práv občanů, bývalí Zemanovci stále propadají. Takže prezident by nakonec, kdyby narazil na nějakou sílu, musel kapitulovat“.
  Říkal jste, že se může objevit nějaká nová strana, která by byla ochotna jít do koalice s hnutím ANO Andreje Babiše. Myslíte si, že by to mohla být ODS?
  „Nejsem znalec vnitřních poměrů v ODS. Kraje jsou prostě zvláštní, tam se uzavírají všelijaké zvláštní koalice, což je dané tím, že ta vrstva lidí, i když jsou z různých stran, třeba i vyhraněných, se mezi sebou zná celé roky. Mají mezi sebou různé dohody, existuje tam systém služeb a protislužeb, to je složitá záležitost, takže podle krajů bych to úplně neposuzoval. Samozřejmě to ukazuje, že určitá část lidí v různých politických stranách by nebyla proti tomu schválit koalici na vyšší úrovni“.
  Jak vidíte v současné době šance sociální demokracie? Kde vidíte příčiny toho, že  ekonomika roste, takže vláda je poměrně úspěšná, ale na voličské podpoře sociální demokracie nijak neprojevuje?
  „Sociální demokracie je vnitřně rozdělená, to je její hlavní problém. Pořád se tam někdo pokouší domluvit s těmi zemanovci, kteří jednoznačně sledují svoje a Zemanovy zájmy než zájmy celé strany. Přijetí zemanismu by znamenalo, že se strana stane jakousi politickou stokou, na druhou stranu by ji zřejmě opustila řada lidí, kterým se to nelíbí, takže výsledkem by byla spíš pohroma. Je otázka, jestli by to Miloše Zemana nepotěšilo, protože on je velmi mstivý. Dodnes se mstí sociální demokracii za to, že nebyl už před lety zvolen prezidentem, mstí se i konkrétním lidem, takže tam by klidně tento osobní aspekt mohl převládnout“.
  Co soudíte o vyhlídkách pravice na české politické scéně? Politický komentátor Bohumil Pečinka říká, že na ulici leží spousta hlasů pravicových voličů, a že kdyby někdo dokázal přijít s nějakou novou vizí, mohl by je získat. Souhlasíte s ním?
  „Na ulici leží asi polovina všech voličských hlasů. Pravice je v dost zoufalé situaci, ona je v té situaci i díky svým různým vůdcům, kteří do těch stran zaseli dračí vejce, pak utekli a řekli, vidíte, ono už se jim dneska tak nedaří. Mám na mysli třeba Václava Klause. Problém je v tom, že ODS má takovou tu karmu strany, která se tady podílela na různých prapodivných procesech v minulosti, dodnes jí lidé nějaké velké obrácení nevěří. Myslím, že angažmá Václava Klause mladšího některé lidi utvrdí v tom, že skutečné obrácení nehrozí. Menší pravicové strany vždycky po nějaké době zanikly, drží se tady vlastně jen TOP 09 díky tomu, že je to strana tvořená profesionálními politiky, a ne idealisty, kteří řeknou „spasíme svět a založíme si na to stranu“, ale lidmi, kteří znají technologii v dobrém slova smyslu, kteří vědí, jak se politika dělá, jak vypadá kampaň, co se má udělat, co funguje, co nefunguje“.

  Myslíte si, že se rodí nové spojenectví, které by mohlo na voliče zafungovat, a to spojenectví mezi STAN a lidovci?
  „Lidová strana má tradičně voličskou základnu a politiky v regionech, to znamená i na radnicích. Takže vyrůstá zespoda, proto by koalice se STAN byla uvěřitelná a logická, koneckonců TOP 09 byli také lidovci“.
  Zajímavá je situace, na kterou také upozornil Pečinka, že Babiš a hnutí ANO začínalo jako středopravá strana, ale dnes ANO odebírá spíš hlasy komunistům a sociálním demokratům. Znamená to, že se posunulo doleva, když ztrácí podporu živnostníků a malých podnikatelů?
  „Myslím, že zařazovat ANO někam doleva nebo doprava nemá celkem význam, protože ta strana nemá žádné ideje, které by se daly popsat“.


Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)


Okamura a Večerníček na plné pecky
  Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se ani po Brexitu ani po jakýchkoliv volbách nezmění. Bude to stejný idiot a bude plácat ty stejné žvásty. Ale jsme na dobré cestě. Tak hovoří bývalý místopředseda hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a dnešní šedá eminence hnutí Svoboda a přímá demokracie Jaroslav Novák Večerníček. V rozhovoru pro Parlamentní listy rozebírá to, co bychom měli vědět o demokracii a historii, ale báli jsme se na to zeptat.
  Jste autorem osmnácti billboardů výstavy Ukradená revoluce, která byla včera k vidění na dolním konci Václavského náměstí, ale měla by se celý příští rok objevovat na náměstích českých měst. Jak byla podle vás Sametová revoluce ukradena?
  „Snažil jsme se srovnat, co lidi v listopadu 1989 křičeli na ulicích, s dnešní realitou. U každého výročí bychom přeci měli bilancovat a říci si, jestli se stále k těm ideálům hlásíme. Oficiálně se k nim totiž hlásí všichni, dokonce i komunisti. Ve skutečnosti jsme v hnutí Svoboda a přímá demokracie jediní, kdo se tyto ideály snaží naplnit v praxi“.
To je hodně odvážné tvrzení...
  „Doložím to na faktech. Objevil jsem krásnou historickou publikaci od amerického historika Jamese Krapfla – Revoluce s lidskou tváří –, který se několik let zabýval Sametovou revolucí. Zčásti mě inspiroval, protože v úvodu píše o tom, že všichni historici popisují historii převratu a následného dění skrz jednání jednotlivých postav, takže Havla, Klause, Komárka a tak dále. Ale nikdo se nevěnuje samotným lidem. Revolucionářům na ulici, kteří vynesli ty osobnosti na vrchol. Co ti lidé chtěli, proč byli v ulicích a za co demonstrovali a stávkovali.
  Když si to člověk porovná, tak zjistí, že revoluce byla ukradená minimálně několikrát. Stal se pravý opak toho, co lidé chtěli a dokonce i pravý opak toho, co elity lidem slibovaly. To je ještě tristnější. Výjimkou je Václav Klaus, který se nikdy netajil tím, že bude razit tržní ekonomiku bez přívlastků. Od Havla přes Komárka až po nejrůznější ministry všichni hlásali sociální stát a tak dále. Pokud jde o ekonomiku, tak v programu Občanského fóra byly vyjmenované oblasti, které nesmí být privatizovány. Tedy energetika, přírodní bohatství včetně vody a dalších věcí, které jsme si přesto nechali ukrást. Havel v inauguračním projevu, a nebyl sám, prohlásil, že nechce kapitalismus a divokou privatizaci“.
V počátcích byl Václav Havel dokonce zastáncem rozpuštění Severoatlantického paktu (NATO)...
  „Ano, tomu je věnován jeden panel. Váže se k tomu zajímavá historka. Před první návštěvou ve Washingtonu za ním přijel americký velvyslanec na Hrad a Havel tenkrát naznačil, že v projevu před Kongresem Spojených států amerických bude prosazovat rozpuštění NATO. Velvyslanec se zhrozil, pokoušel se mu to vymluvit a napsal oficiální nótu na Hrad, že to důrazně nedoporučuje, protože by to mohlo nenávratně poškodit vztahy mezi USA a Československem. Havel pak svůj názor otočil o sto osmdesát stupňů a v Kongresu naopak řekl gigantickou lež, že mýty o tom, že by chtěl rozpustit NATO, jsou absolutní nesmysl, který šíří pomýlení novináři. Nicméně před tím už napsalo několik deníků, protože to v nich prezentoval, že by chtěl rozpustit NATO. Všichni to brali za bernou minc“.
  Co si myslíte třeba prosazování uprchlických kvót oproti oficiálním vyjádřením vlády a tak dále?
  „Málokdo ví, proč máme kvóty. Ostatně poslanci z frakce sociální demokracie je v Evropském parlamentu navrhli a odhlasovali. Naše komisařka Věra Jourová pak ty kvóty vypracovala. A naše vláda se tváří, že jim to Brusel nadiktoval. To je nesmysl, tak to fakt není. To byli naši poslanci, co to tam prohlasovali. Mimochodem, jedním z požadavků revoluce byl dialog, kdy by všichni měli mít právo o čemkoliv diskutovat. Takže když dnes vláda připravuje zákon o referendu a říká, že nechce, aby se referendem řešily zahraniční smlouvy či otázka daní a nepřipouští diskusi, tak jsme u toho, co absolutně na hlavu obrací to, co lidé v roce 1989 chtěli. Chtěli svobodný dialog na jakékoliv téma. Ostatně, kdo jiný by měl mluvit o daních, než ten, kdo je platí“.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)

Generál se směje Halíkovi…
   Nově zvolený americký prezident Donald Trump se podle exministra obrany a bývalého velvyslance Miroslava Kostelky bude určitě snažit plnit to, co říkal, bude však omezen různými dalšími vlivy.
  Ale pokud se upraví vztahy USA s Ruskem, bude to podle něj přínos nejen pro Ameriku a Rusy, ale pro celý svět. „Stupňovat agresivní rétoriku a hnát situaci na ostří nože by skutečně mohlo vyvolat třetí světovou válku,“ prohlásil generál Kostelka.
  Zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států amerických vyvolalo řadu otazníků, protože v předvolebním období pronesl řadu kontroverzních slibů. Jak takové reakce hodnotíte?
  „V první řadě mne překvapuje zděšení lidí, kteří si myslí, že nastává konec světa. Obávají se, že se hroutí jejich svět, že se nemají o koho opírat, protože vítězství Trumpa je vítězství nad jejich neschopností přesvědčovat obyčejné voliče. To se projevilo mimochodem i při jiných volbách. Ta teorie elit, kterou mnozí zastávají, je velmi nebezpečná. Pan páter Halík říká, že se elity musí spojit a zase ten svět narovnat. Myslím, že to tak není a výsledkem toho je zvolení Donalda Trumpa. Zároveň si myslím, že ne všechno, co Trump prohlásil v předvolebních projevech, dokáže vyplnit, protože ani americký prezident není všemocný, hodně záleží také na senátu a sněmovně reprezentantů, na kongresu. Ale nově zvolený prezident bude chtít určitě něco ze svých slibů splnit. A pokud splní to, že se upraví vztahy s Ruskem, bude to přínos nejen pro Ameriku a pro Rusy, ale především pro celý svět, protože stupňovat agresivní rétoriku a hnát situaci na ostří nože by skutečně mohlo vyvolat třetí světovou válku. Já ani většina lidí ji nechce, takže ti, co tvrdí „proboha, on se chce domluvit s       Rusy“, si asi říkají „proboha, proč není ta válka“.
  Ale některé bývalé státy Sovětského svazu, především pobaltské země, ale i další země východního bloku mají z Ruska strach, zejména po anexi Krymu a jejich zapojení do konfliktu na východě Ukrajiny. Co pro ně tedy případné sbližování USA a Ruska může znamenat?
  „Jakákoli agrese Ruské federace je z toho, co čtu, co studuji, podle mne jen vyvolávání vášní. Rusové si jsou velmi dobře vědomi, že jakékoli takováto agrese by vyvolala odpověď Západu a Ameriky, ať už je tam Trump, nebo tam není Trump. Podle mne i Trump by reagoval velmi ostře. Za druhé si myslím, že Rusové ani ekonomicky nemají zájem se nějak vojensky angažovat proti pobaltským republikám, neřku-li na Ukrajině. Domnívám se, že Rusové nemají zájem, aby se povstalecké oblasti připojily k Ukrajině. Proč by měli? Rusům postačí, ať mají jen autonomii a ať je ruskému obyvatelstvu zaručeno, že budou moci normálně žít. A už vůbec si nemyslím, že by hrozil vpád Ruska do střední Evropy, ani do Polska, protože by následovala taková reakce, že by došlo ke třetí světové válce. A to ani Rusové, ani nikdo jiný nemůže potřebovat“.
  Ale ukazuje se, že Donald Trump po zvolení prezidentem a Donald Trump ve volební kampani jsou dvě různé osoby. Od některých slibů pomalu ustupuje, svoji velmi drsnou rétoriku mírní. A někteří jeho spolupracovníci už v době kampaně měli na řadu problémů jiný názor. Dá se v takové situaci vůbec předvídat, jakou cestou se bude nová americká administrativa ubírat?
  „Amerika je Amerika a jakýkoli její prezident bude hájit americké zájmy. Pokud Spojené státy dospějí k názoru, že Rusko je překážkou jejich zájmů, pak tu politiku příliš nezmění. Ale pokud dospějí k názoru, že s Ruskem lze spolupracovat třeba i v oddělených oblastech, že není potřeba se hnát do nějaké války, pak budou rozhodně vyjednávat, protože vyjednávání přece neznamená, že se podřídím diktátu někoho jiného. Musím najít takový postoj, který bude vyhovovat nejen mně, ale který bude výhodný pro obě strany“.
  Ve volební kampani Donald Trump postrašil spojence v NATO výrokem, že by negarantoval ochranu spřátelených zemí z NATO, které by byly napadeny. Amerika by podle něj pomohla jedině té zemi, která by naplnila své povinnosti vůči alianci. Změní se po jeho nástupu Severoatlantická aliance?
  „Myslím, že evropští členové NATO s výjimkou Britů zpohodlněli. Ještě nedávno se říkalo, že žádné nebezpečí nehrozí a zpravodajské služby nás přesvědčovaly, že minimálně pět let dopředu budou vědět, kdyby se něco stalo, abychom začali zbrojit. Ale dnes je situace ve světě úplně jiná, zásadně se změnila. Takže zvýšení výdajů na obranu v evropských státech je určitě na pořadu dne. A nemusí to být hned dvě procenta HDP, ale musí to být takové výdaje, které dokáží jednotlivé armády dostat na úroveň, která je potřeba, protože je – například v České republice – dlouhodobě zanedbaná. A za druhé možná by to přispělo i k emancipaci Evropy, i když v současnosti nevidím příliš reálně, vzhledem k neexistenci společné zahraniční politiky, nějakou společnou evropsku armádu, ale pomohlo by to k většímu a silnějšímu postavení evropských států v NATO. Pokud říkám, že je potřeba silnější armáda, není to proto, že bychom se měli bránit nějaké ruské invazi, ale proto, že situace ve světě není růžová“..
Česká republika dosáhne podle ministra obrany Martina Stropnického požadované úrovně výdajů na armádu až někdy v roce 2025. Když jste řekl, že souhlasíte s premiérem Sobotkou v pohledu na radar, souhlasíte s ním i v tom, že nemá smysl najednou zvýšit výdaje na armádu až na dvě procenta HDP, jak jsme se zavázali, protože by obrana nebyla schopna tolik peněz dřív utratit?
  „Je to opravdu složitější problém. Kdyby se teď peníze pro armádu zvýšily na dvě procenta nebo i na jeden a půl, byly by to vyhozené peníze, protože resort obrany je není schopen normálně utratit. Tady totiž podle mého názoru dlouhodobě chybí legislativní podpora vyzbrojování armády. Já čtu od pánů poslanců, jak chtějí více kontrolovat vyzbrojování, čtu, jak je potřeba zvýšit obranyschopnost, ale nevidím, že by někdo našel odvahu a dal takový impuls, že by se zabezpečil celý proces legislativně. Například při pořízení obrněného transportéru by měl být dlouhodobý program, který by zajistil celý životní cyklus výzbroje, od vývoje a výzkumu, pokud by se dělal v České republice, přes nákup, provoz a vyřazení, což je několik desítek let. Vlády se po čtyřech letech střídají, parlament se obměňuje a nikde není dáno, že když se dnes něco pořídí, bude pak dostatek peněz i na pohonné hmoty, munici atd. To se nezmění, dokud se nepřejde na systém, kdy velké výzbrojní programy budou dány zákonem, schváleny parlamentem a parlament bude zároveň odpovídat za to, že na tyto výzbrojní programy budou finanční potřeby vyčleněny. A pak je také otázkou poslanců, a ne vojáků nebo ministra obrany, pokud peníze ve státě dojdou. Dnes se máme dobře, ekonomika jde nahoru, ale za pět let to může být jinak, a pak parlament musí zákon změnit, ubrat počty, snížit množství atd. Ale dokud tohle nebude, budeme nakupovat a za pár let zjistíme, že nemáme na provoz. Jedno souvisí se vším. Je potřeba stanovit pevnou základnu, nejlépe legislativní, nejen zvýšit kontrolní pravomoc, ale i odpovědnost parlamentu. Navíc plánovat v armádě podle HDP je podle mne velmi riskantní. Plánovat v armádě se má na absolutní čísla s přičtením inflace. Dneska 1,1 procenta je třeba padesát miliard, ale za pět let to může být jen pětačtyřicet“.

Zdroj: Parlamentní listy (Upraveno, kráceno)


Zoufalý, opuštěný, zmatený
  Premiér Bohuslav Sobotka hledá usilovně nějaké nové ministry do své vlády, ale sociální demokracie hledá stejně usilovně nového premiéra nebo předsedu strany, říká publicista a komentátor Bohumil Pečinka na základě svých informací ze zákulisí sociální demokracie.
  „Musí prostě přijít hlubší změna, jinak je to cesta k porážce ČSSD ve volbách. Byla by tam alespoň naděje, takhle není naděje žádná,“ uvedl v rozhovoru pro Parlamentní listy. Hlavními kandidáty za Sobotku jsou podle něj Lubomír Zaorálek nebo šéf odborů Josef Středula.
  Jak se díváte na snahy premiéra Sobotky zvrátit pád voličských preferencí ČSSD tím, že vymění unavené ministry ve své vládě? Zatím se to nesetkalo s velkou podporou.
  „Podle mých informací ze zákulisí sociální demokracie neměl ještě nikdy premiér Sobotka tak slabou pozici jak ve vládě, tak v sociální demokracii. Vychází to ze způsobu, jakým reagoval na výsledek krajských voleb, který sice byl špatný, byl za volebním očekáváním, ale současně se straně povolebním vyjednáváním podařilo získat pět hejtmanů, i když zvítězili jen ve dvou krajích, a ve většině krajů jsou v krajských radách. To, co bylo pro většinu členů sociální demokracie nepřijatelné, byla interpretace výsledků voleb. Volební neúspěch předseda ČSSD víceméně svedl na krajské lídry a současně řekl, že ČSSD by se měla orientovat na voliče Pirátů a Zelených, což bylo v té chvíli trochu sebevražedné, protože povolební průzkum ukázal, že Babišovo hnutí se posunulo zprava doleva a vyluxovalo část voličů sociální demokracie“.
  Výměna ministrů zřejmě nebyla předjednána s koaličními partnery, protože šéf hnutí ANO Andrej Babiš i předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek výměnu svých ministrů v Sobotkově vládě odmítli. Černý Petr tedy zůstal na sociální demokracii.
  „Dva koaliční předsedové se tomu nejdřív vzepřeli a dali najevo, že Sobotku neuznávají jako jedinou vládní autoritu a že vlastně existují tři premiéři a každý si odvolává své ministry. Pak se premiér rozhodl začít odvolávat některé ministry, ale paradoxně musel začít měnit jména, a to z toho důvodu, že třeba za ministra Mládka nenašel žádnou náhradu. Proto si překvapivě vybral ministra zdravotnictví Němečka. Jenže resort zdravotnictví nabídl postupně čtyřem lidem, šéfům fakultních nemocnic v Plzni a Motole, a oba to odmítli. Odmítl to i senátor, vynikající lékař a známý vědec Žaloudík. A takhle to bylo i s dalšími posty“.
  Jaká je tedy v takové situaci šance někoho vhodného najít a nahradit jím v jedné z těch pozic Bohuslava Sobotku?
  „Jsou dvě cesty. Buď se stáhnou lidé zvnějšku, ne přímo na předsedu strany, ale tak, aby se ukázalo, že sociální demokracie má širší kádr lidí, v úvahu připadají třeba i nestraníci, padají jména jako šéf odborů Josef Středula, ten by mohl být premiérem ze dne na den, právník Miroslav Jansta nebo Jiří Paroubek, který má zájem se do strany vrátit. Druhou cestou je najít nástupce uvnitř strany. A vylučovací metodou člověk přichází na to, že jediným dynamicky působícím ministrem byl v posledních měsících ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který má tu výhodu, že v posledku by mohl sjednotit ta dvě křídla, která v sociální demokracii stále jsou. Haškovci a Sobotkovci uvnitř strany stále působí a jdou proti sobě. Takže hlavním kandidátem na Sobotkova nástupce zvnějšku je Josef Středula, a číslem jedna uvnitř strany Lubomír Zaorálek“.
Skutečně si myslíte, že by přepřahání v čele strany necelý rok před sněmovními volbami ČSSD pomohlo?
  „Sociální demokracie je v současné době v situaci, v jaké byla v roce 2005, kdy se sešel sjezd ČSSD v Brně, a strana měla kolem deseti procent. Náskok ODS byl obrovský a připomíná náskok, jaký má dnes ANO na sociální demokracii. Pokud chtějí být sociální demokraté důstojným konkurentem pana Babiše, nezbyde jim nic jiného, než dát do čela někoho nového. Je jedno, jestli do čela vlády nebo sociální demokracie, prostě je potřeba ukázat novou tvář, která by zaujala voliče. Jinak je to postup ke spořádané porážce“.
  Když neměl premiér nic konkrétního v ruce, jak se ukázalo, proč vůbec šel kvůli obměně vlády za prezidentem na Pražský hrad?
  „Chtěl vědět, jakou má podporu. Ale prezident Miloš Zeman se choval velmi vlažně a s odstupem, ani ho nepodpořil, ani neodmítl. A jak dělá premiér Sobotka zoufalé kroky, tak teď říká, že chce jednat ještě s ministry ostatních stran. Což vůbec nechápu, protože když mu nechtějí do vlády jeho vlastní lidé, kde bere přesvědčení, že by mohl odvolat ministry z jiných stran? To je výraz jeho tápání.“
Možná Bohuslav Sobotka bude přemlouvat lidoveckého ministra kultury Daniela Hermana, aby sám odstoupil, protože by si tím vylepšil pozici u prezidenta, aby jeho změny podpořil.
  „To ne. Herman sám neodejde nikdy“.


Zdroj: Parlamentní listy (kráceno, upraveno)

Zase je uvidíme v reklamách na čínské čaje
  Bojím se, že tento svátek bude opět zneužit a na veřejnosti se budou objevovat různí samozvaní ochránci údajně omezovaných vydobytých českých svobod, říká jihočeský hejtman Jiří Zimola k blížícímu se výročí 17. listopadu. 
  Jak hodnotíte to, co se dělo kole 28. října? Demonstrace na Staroměstském náměstí a podobně…
  „Politici jsou často špatní herci a herci, až na skutečné výjimky, jsou mizerní politici. Je vždycky špatně, když někdo považuje jiné názory, než své, za drzost a troufalost a ještě k tomu zneužívá to, že jej lidé znají z filmů či seriálů. Nemám nic proti tomu, když se lidé sejdou a společně se z něčeho radují nebo proti něčemu protestují. To patří k demokracii. Je ale neuctivé zneužít tento slavnostní den pro zahájení politické kampaně. A je smutné, že si to mnozí účastníci, ani s odstupem několika dnů a ve světle nových skutečností, neuvědomují“.
  Někteří lidé tvrdí, že prezident Zeman rozděluje společnost. Je to ale skutečně on, kdo něco takového alespoň v posledních dnech dělá?
  „Souhlasím, že společnost je rozdělená, a nemám z toho žádnou radost. Otázkou ale je, kdo se na rozdělení podepsal víc – zda pan prezident, nebo pan Gazdík s panem Horáčkem, nebo neschopnost Čechů přijmout výsledek demokratické přímé volby prezidenta, anebo pan Zuckerberg se svým Facebookem a skvělou příležitostí pro všechny frustrované jedince zamořovat v podstatě beztrestně svými názory veřejný prostor“.
 Co říkáte na iniciativu některých umělců, jako třeba Jiří Bartoška či Vojtěch Dyk, kteří v minulých dnech vyhlásili například „týdny občanského neklidu“? A co na vystoupení umělců v pořadu u Krause?
  „Umělci jsou citlivější a mají tendenci věci hodnotit emotivněji. Za týden nebo za měsíc je už některé zase uvidíme v reklamách na čínské čaje nebo čínské nudle, případně budou shánět peníze na své festivaly u čínských kapitalistů. Neklidné pak budou jejich rozervané umělecké duše“.
  Na 17. listopad můžeme zřejmě očekávat poměrně bouřlivé akce. Co myslíte, že se bude v ulicích dít? A nemůže se celá situace zvrhnout i ve fyzické násilí?
  „Bojím se, že tento svátek bude opět zneužit a na veřejnosti se budou objevovat různí samozvaní ochránci údajně omezovaných vydobytých českých svobod. Jako by Česko nebylo svobodnou zemí a jako bychom se zase měli probudit v totalitě! Bojím se, že řada lidí této psychóze podlehne, a to je pak jen krůček k bezmyšlenkovitému a zkratovitému jednání“.
  Kolem „kauzy“ Herman, dalajláma, Brady je stále mnoho nejasností. Jak s postupem dní hodnotíte setkání ministra Hermana s dalajlámou?
  „Nezajímá mne, co se odehrálo na nějakém dávném jednání vlády a kdo co řekl a neřekl. Zajímá mne, jak jsou k sobě jednotliví ministři korektní a jak se informují. Tady ministr  Herman naprosto propadl, podrazil ministra zahraničí i premiéra a mít ho ve svém týmu, už bych s ním v týmu nebyl. Snad to patřičně docení i pan premiér“.
  Myslíte, že nám to skutečně udělá tak velké problémy s Čínou, o kterých se mluví?
  „Nevím, v jakém rozsahu, ale omezení v obchodování bohužel přijde. Zemědělství a věda a výzkum, resorty lidoveckých ministrů určitě omezení pocítí. Jeden tibetský odznáček v klopě premiéra Topolánka kdysi citelně zasáhl obchod řady velkých českých firem“.
  Lubomír Zaorálek schůzku s dalajlámou přirovnal ke schůzce s nacistou Henleinem. Později se za to omluvil. Co si o tom myslíte?
  „Emotivní situace někdy přinášejí emotivní úlety. Pan ministr se za to omluvil a to je důležité. Omluví se ale někdo za to, že natáčí videa s těmi nejsprostšími výrazy, které čeština má, proti prezidentovi republiky? Asi ne, neboť "co jest povoleno bohovi, není dovoleno volovi".
  Komu věříte ve sporu o ocenění či neocenění Bradyho? Panu ministrovi, nebo panu prezidentovi? A z jakého důvodu?
  „Zkuste si bez emocí položit vedle sebe čistá fakta a máte odpověď. Bohužel, právě o emoce a jejich rozdmýchávání nyní ale jde nejvíce“.
  Někteří celou věc označují za protizemanovskou kampaň. Maji podle vás pravdu?
  „Ve světle ohlášené kandidatury pana Horáčka na Hrad to myslím už došlo každému. Kauza starého muže, který přežil koncentrační tábor, má v sobě potřebný emoční náboj a dovede rozviklat i jinak pevné charaktery“.
  Vše nasvědčuje tomu, že Andrej Babiš Zemana v této věci  příliš nebrání, ačkoliv v jiných případech býval často na jeho straně. Co si o tom myslíte?
  „Jeho přístup považuji za příklad strategie, která ho dovedla tam, kam ho dovedla. Andrej Babiš je chladný kalkulátor a jeho počínání je vysoce pragmatické“.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Kubišová by to vážně číst neměla
  Velmi barvitý rozhovor poskytl Martin Michal, manžel populární zpěvačky Heleny Vondráčkové. Kromě Českého slavíka hodnotil i kauzu Golden Kids, která před časem zaplavila všechen mediální prostor.
  Připomeňme, o co v kauze slavného popové tria Golden Kids jde. Zpěvačka Marta Kubišová nejprve oznámila, že nevystoupí na plánovaném turné ke 40. výročí skupiny (trio Kubišová, Helena Vondráčková a Václav Neckář), šňůra se proto zrušila. Podle Kubišové nebyl projekt umělecky připraven a ani neměla s producentem Martinem Michalem uzavřenou smlouvu. Zahajovací koncert šňůry se měl konat 17. května 2008 v pražské Lucerně. Michal se nakonec rozhodl turné nahradit samostatnými koncerty Heleny Vondráčkové s hosty.
  Helena Vondráčková spolu s manželem následně požadovali u soudu po Kubišové 1,3 milionu korun kvůli neuskutečněnému turné.  Nejvyšší soud v Brně nakonec letos v květnu rozhodl, že Kubišová nemusí kvůli zrušenému turné tria Golden Kids platit 1,38 milionu korun Agentuře MM Praha, jejímž jednatelem je Martin Michal. Michal uvedl, že agentura podá stížnost k Ústavnímu soudu.
  Turné Golden Kids se mělo uskutečnit v roce 2008 ke 40. výročí tria. Zpěváci se nakonec nedohodli na podmínkách. Podle Kubišové byla příprava chaotická. Odpovědnost za zrušení turné odmítala. Spor zpěvaček vyvolal značný mediální zájem poté, co se na stranu Kubišové postavila řada osobností kulturního i veřejného života. Podle Michala spolu nyní Vondráčková s Kubišovou nekomunikují, žádná další spolupráce prý nepřipadá v úvahu.
  Martin Michal nyní v rozhovoru uvedl, že celá tato záležitost ukazuje nejen na špatný přístup managementu Marty Kubišové, ale i na deviaci celé české společnosti. „Ukazuje mně to jen na skutečnost, že s těmito lidmi se nedá jednat slušně. Oni prostě slušnosti a serióznosti nerozumí. Ony jim tyto vlastnosti ani nejsou vlastní. Vím, že za celým problémem byl management paní Kubišové, ale já jsem se dohadoval přímo s ní. A ona také prohlašovala ty naprosto lživé naučené báchorky do novin. Ale to už je pryč a svou neseriózností definitivně uzavřela kapitolu Golden Kids. Tímto jednáním podvedla i všechny fanoušky této skupiny. Takový je ale u nás dnes stav, že ti vyvolení mohou lhát, podvádět a jsou za hvězdy. Také jedna z deviací našeho vývoje po roce 1989. Mě na tom ale udivila jiná věc," tvrdí Michal. Co přesně?
  „A to byla petice proti paní Vondráčkové. Zúčastnilo se jí dost kolegů a známých osobností. Inicioval ji pan Hajn a realizoval pan Fenič. Mnoho lidí ji odsoudilo, mnoho lidí do ní bylo přímo zavlečeno, byť s ní bytostně nesouhlasili. Tito lidé nás dosud oslovují a omlouvají se za něco, co nezpůsobili. Ale k té petici. Je to poprvé v našich dějinách, kdy byla iniciována petice proti někomu, kdo vůbec nebyl účastníkem sporu, ale byl pouze svědkem a jako svědek u soudu mluvil pravdu."
   Martin Michal také osvětlil, proč se před týdnem Helena Vondráčková neobjevila v anketě Český slavík. Její účast prý není možná ani v budoucnu. „Jsme přesvědčeni o tom, že tato anketa je založena na manipulacích s hlasy a dokonce k tomuto názoru máme i podklady. Nehodláme se zúčastňovat žádných podvodů a ani dovolit k těmto podvodům používat jméno paní Vondráčkové."

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Ze Staromáku do blázince a navíc...
  Advokátka Klára Samková řekla Parlamentním Listům něco o letošním 28. říjnu. Došlo ale i na Miloše Zemana a například i na postoj k Rusku. Na závěr popřála „hezký spánek“ Petru Pithartovi k jeho postojům.
  V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země dospěla k letošnímu 28. říjnu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?
  Především musím říci, že po dlouhou dobu byl pro mne 28. říjen dnem, který jsem trávila na Hradě – vlastně jsem tam byla každý rok po dobu, kdy byl prezidentem Václav Klaus. Na 28. říjen se prostě nebojovalo a nepolitikařilo. Tento všeobecný pocit pohody a sounáležitosti se podařilo nyní zničit. Tento státní svátek není osobním svátkem Miloše Zemana, ale svátkem České republiky a vzájemného společenství lidí, kteří se na Hradě setkávají, a to ať z titulu svých funkcí, tak z osobních sympatií a preferencí prezidenta republiky. Tyto preference a sympatie ovšem vyjadřovali i předchozí prezidenti, totiž Václav Havel i Václav Klaus, takže nevím, proč by se to mělo dávat za zlé právě prezidentu Zemanovi.
  Když bych tedy své pocity shrnula a pokusila se odpovědět na otázku myslím, že se vůbec nejedná o volby. Jde o celkové rozdělení české společnosti na „my“ a „oni“. Toto rozdělení národa je podle mého názoru větší než v dobách tzv. komunistického režimu. „Prostý lid“ to samozřejmě buď vědomě, nebo podvědomě vnímá a vládnoucí elity, včetně tzv. kulturní fronty skutečně z duše nenávidí. Podle mého názoru víc, než kdy nenáviděli komunisty.
   Čímž se dostáváme k otázce voleb. Účast na letošních senátních volbách ukázala, jakou víru lidé ve volby mají. Za komunistů byla 99% účast a všichni věděli, že se nic nezmění. Letos byla účast 15% a všichni věděli, že se nic nezmění. Příště očekávám účast okolo 10 %. Národ si uvědomil, že kandidátky sestavují stranické sekretariáty, které si ohlídají, kdo na nich bude a kdo ne. Národ totiž už naprosto rezignoval a čeká na akt, který jediný by mohl opravdu přivodit změnu, totiž na akt násilný. Ten se snaží, podle mého názoru, pro sebe naprosto kontraproduktivně, vyvolat právě vládnoucí elity, které v současné době rozehrávají dobře známý „majdanový“ vzorec. Osobně začínám být přesvědčena o tom, že některé z nadcházejících voleb přerostou do násilí“.
  Někdy běh událostí určuje sled zdánlivých drobností. Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho. Raději se setkávat s dalajlámou, nebo dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?
  „Stejně jako zbytek, tedy asi 90 % národa, jsem i já z těchto otázek unavena. Nehodlám se zabývat ani dalajlámou, ani panem Bradym, ani více než kontroverzním postojem ministra Hermana. Brady byl strašlivým způsobem zneužit a to, jak s ním naložili paradoxně i ti, kteří jej nyní tzv. ocenili, svědčí o neúctě k jeho šedinám. Nevyšla difamace Zemana pomocí „kauzy Brady“, tak se to zkusilo ještě jednou přes Krause a v „alternativní“ oslavě státního svátku na Staroměstském náměstí. Je to vše naprosto nechutné“.
  Schvalujete krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších. Spěje to k nebezpečnému rozdělení společnosti
  „Společnost je fatálně rozdělená, a jak vidět z jednání výše uvedených „pořadatelů“, vláda si přeje, aby rozdělená byla. Situace, kdy si vládnoucí ministři hrají na disent a usilují o faktické převzetí moci pomocí vybuzení davu, to je situace, která plně ospravedlňuje vybudování Národního centra duševního zdraví v Klecanech u Prahy. Prosím, odvezte je tam všechny. Pokud by pak měl být Miloš Zeman ve funkci prezidenta skutečně nahrazen, pak bych doporučila ředitele tohoto ústavu prof. MUDr. Cyrila Höschla. Myslím, že psychiatra v čele státu je nám vskutku třeba“.
  Debata se často točí kolem prezidenta Miloše Zemana. Toho má část společnosti za hrubiána, burana, ruského a čínského kolaboranta a podněcovatele nenávisti. Jiná část ho zase bere za lidového a přímého muže, svého advokáta proti elitám a za někoho, kdo otevřenou politikou vůči všem velmocím koná pro naši zemi dobro… A kdo ji také chrání před islámem. Do které skupiny na základě posledních Zemanových kroků řadíte sebe?
  „Hm... Předně: Miloše Zemana znám osobně 26 let, mnohokrát jsem s ním mluvila a mnohokrát jsme proti sobě stáli v opozici. Obávám se, že se neshodnu ani s jednou z předložených alternativ. Pokusím se vyjádřit svůj názor samostatně. Prezident republiky by měl oplývat jinými vlastnostmi, než jaké má Miloš Zeman. Aby nebyla mýlka: i jinými vlastnostmi, než měl Václav Klaus, a dokonce i jinými vlastnostmi, než měl Václav Havel. Myslím, že naprostou prioritou prezidenta by mělo být udržet si zpětnou vazbu s národem, který reprezentuje. A myslím si, že prezident by měl být vizionář. Rozumějte: vůbec nejsem nadšená z Číny.
  Co se Ruska týká, zastávám názor, že se jedná o samoděržaví, jehož „moderní“ podobu určil Petr Veliký a v těchto intencích od té doby jede, a to i bez ohledu na osmdesátiletou vládu komunistů. Kromě toho je na světě spousta dalších hnusných politických režimů, bídy, násilí a neštěstí“.
  Důchodci, sociálně slabší, lidé na venkově, lidé považující se za vlastence, občané pochybující o Evropské unii, ti patří mezi voliče prezidenta. Co by měl udělat někdo, aby je oslovil a nabídl jim případně místo Zemana, Okamury a jiných něco jiného? Může je získat zpět pro myšlenku „evropské“ ČSSD Sobotka? Nebo si je získá Andrej Babiš? Nebo na venkově úspěšní lidovci a gazdíkovci?
  „Dovolte, abych na tuto otázku odpověděla lapidárně: to je blbost. Z Evropské unie se stalo nové ÚV KSČ, to už dnes cítí všichni ti, kteří jsou jmenovaní shora. S Evropskou unií to ať už nikdo nezkouší. Je dnes brána jako nutné zlo, které je někde v pozadí. Vyjmenované skupiny obyvatelstva může oslovit pouze někdo, komu by uvěřili, že chápe jejich problém, např. jak zaplatit na konci každého měsíce složenky. Protože pauperizace obyvatelstva dosáhla nevídaných – i když elitami neviděných – rozměrů. Nikdo z těch politických sil, které jsou vyjmenovány, nemá vnitřní kredit na to, aby lidi přesvědčili o čistotě svých úmyslů. A ještě mi dovolte dodat jedny totální loosery – totiž ODS. Ta už svou roli také dohrála a její voliči ji volí ze stejně sentimentálních důvodů, jako voliči KSČM volí stále dokola tuto svou partaj“.
  Na druhé straně jsou zde lidé mladší, žijící spíše ve městech, vzdělanější, milující Václava Havla, otevření vůči EU i imigrantům. Ti nejenže nemají rádi Zemana, ale ústy některých svých mluvčích mají problém s tou první skupinou. Co dělají špatně. Jak se dívat na mediální vystoupení lidí, jako Halík, Horáček, Šiklová, Kroupa či Kocáb?
  „Obávám se, že odpověď je velmi jednoduchá: tito výše zmínění lidé na ty složenky mají a úplně zapomněli na to, jaké to je skutečně nemít co do úst. Jestliže ekonomicky silná skupina si začne nárokovat výlučné právo na určování morálních a ideologických standardů pro celý národ, těžko to může dopadnout jinak, než to dopadlo. „Sytý hladovému nevěří“. Problémy, které řeší „elita“, nemá s problémy, které řeší „obyčejní lidé“, prostě nic společného. Průnik problémů obou skupin odhaduji tak na 10 %“.
  Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí  „obracení se k Východu“. Mluvil o příslušnosti k Západu jakožto o „náročném úkolu“, ze kterého se chceme vyvléct. Co je to dnes „Západ“ a co „Východ“.
  „Dělení světa na „Východ“ a Západ je dnes, obávám se, stejně irelevantní, jako je dělba na „levici a pravici“. On se pan Pithart domnívá, že Západ nežije v marasmu? Jestli ano, přeji mu další poklidný spánek, a to až do doby, než ulehne na kremační rošt. Jestli si to opravdu myslí, pak je zřejmé, že realitu všedního dne vnímá stejně intenzivně, jako kdyby už v tom penále byl“.
Z hlediska praktické politiky – kdo z politiků naší zemi poslední dobou prospívá a kdo ne? Probíhá pád Miroslava Kalouska a nástup bloku KDU-ČSL a Starostů? Je Andrej Babiš nebezpečný oligarcha, jak se říká? Spěje ČSSD k zániku? Scvrkávají se komunisté? A co Okamura a další antiislamisté? Jaký výsledek „velkých“ voleb do sněmovny se nám rýsuje?
  „Naší zemi dnes neprospívá nikdo. Doslova – nikdo. Propad Miroslava Kalouska na smetiště dějin lze vnímat kladně, nicméně došlo k němu pozdě. KDU-ČSL je pro mne naprosto nepřijatelná již z důvodu svého stálého spojení s Jiřím Čunkem. Andrej Babiš je mocipán, kterému jde přesně jen o ty daně a dál není schopen dohlédnout. Ba dokonce není schopen dohlédnout ani na ty daně. Například mu zcela uniklo, že v ČR vznikl nepozorovaně paralelní daňový systém, placený muslimům, systém, který může pohlcovat obrovské částky. Scvrkávání se komunistů nic nenasvědčuje, ovšem jejich volební základna zatím nevymřela dostatečně (což zní cynicky, ale je to tak). ČSSD se zřejmě rozhodla spáchat politickou sebevraždu, přičemž není schopna ji provést čestným harakiri, ale evidentně se sjíždí předávkováním moci“.
Co nám z našich nedávných tradic vlastně ještě zůstalo? Václava Havla mnozí nemohou ani cítit. Rok 1968 podle průzkumů většinu národa nezajímá. Část veřejnosti ráda vzpomíná na socialismus. Napadá vás alespoň několik věcí, nad kterými se lidé v naší zemi bez ohledu na politický názor mohou sejít a společně nad nimi cosi prožívat?
  „Jo: řeknu vám naprosto přesně, co celý národ prožívá společně: tátové od rodin chlastají, mámy berou antidepresiva a mládež hulí marjánu. Zapomeňte na Havla. Zapomeňte na 68. Zapomeňte na socialismus. Začněte přemýšlet o tom, jak lidem v této zemi říci, že stojí za to žít. A prosím – ať to je vidět na statistice...“

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)

Podnikatel, který se rozešel s "kavárnou". V pozadí kauzy jsou jiní šíbři.
  Podnikatel a přední ekonomický poradce Jaroslav Kuchař se zamýšlí nad děním kolem (ne)vyznamenání Jiřího Bradyho a nabízí motivy, jež tuto kauzu mohly spustit.
  O mladých lidech, kteří nezažili socialismus a jeho manipulace, zase uvádí, že „ztratili citlivost na současné vymývání mozků“. Označuje je dokonce za ztracenou generaci. „Stačí jím chléb a hry. Ale vevnitř je smutek, bezcílnost a žádné hodnoty. Nechtějí přijímat odpovědnost. Pro ně bude probuzení velmi těžké,“ dodává Kuchař.

  V jaké atmosféře a v jakém stavu naše země dospěla k letošnímu 28. říjnu? Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?
  „Takto rozdělenou společnost jsem snad nezažil. Je to horší, než v průběhu druhého kola první prezidentské volby 2013. Lidé by měli vzít rozum do hrsti a uvědomit si, v čím zájmu je společnost takto polarizována. A nezůstat jen při přikyvování názorům Dr. Hnízdila, Dr. Bárty a Dr. Cílka v obecné rovině (kteří mají samozřejmě pravdu), ale přiznat si, že ten současný marasmus má také nějakou konkrétní podobu, že mocní používají skutečně nevybíravé prostředky, viz známé Orwellovo: „Válka je nástroj boje elit proti vlastním lidem s cílem udržet si moc.
  Spějeme rychlými kroky k určitému bodu, kdy v důsledku vesměs protiobčanské a protinárodní politiky stávajícího establishmentu, na pozadí analogických globálních procesů, projdeme zásadní proměnou. Jaká bude, záleží na tom, jaké procento lidí „uvidí“ skutečnost správně alespoň v základních konturách. A jak na to zareagují. Osvobodit nás může jen pravda“.
  Jak vnímáte spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec, ministr kultury Daniel Herman, tvrdí, že Řád TGM strýc neobdrží kvůli ministrovu postoji k dalajlámovi. Co říci ke sporu o to, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo raději dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?
  „V celé kauze je k dispozici málo faktů, lítá zde spousta emocí, nařčení a nedoložených tvrzení. Jednou z mála skutečností je, že Kanada má jasná pravidla pro udělování vyznamenání cizích států svým občanům, jejíž podstatou je, že chce-li cizí stát udělit ocenění, dekorovat či udělit medaili občanu Kanady, musí nejprve získat souhlas kanadské vlády. Jinak řečeno, pokud by Hrad chtěl pana Bradyho vyznamenat, musel by kanadskou vládu požádat o souhlas a to v dostatečném předstihu (srpen, první půlka září maximálně). Zásadní je, že kanadská ambasáda žádnou takovou žádost neobdržela“.
  Schvalujete krok například Mariana Jurečky, Petra Gazdíka a dalších, kteří odmítli přijít na státní oslavu 28. října a místo toho uspořádali vlastní akci na Staroměstském náměstí? Chápete to jako vyjádření jejich názoru, nebo to spěje k nebezpečnému rozdělení jednotlivých skupin společnosti? Když už ani slavit neumíme spolu, chceme si spolu vůbec ještě povídat?   
  "Ve světle výše uvedených skutečností NE. Z mého pohledu již neochota komunikovat je aktem agrese. Nejzajímavější otázka je, kdo ví, co činí a kdo neví, co činí. Ti, kdo vědí, jsou za výše uvedených předpokladů možná stíhatelní za vlastizradu".
  Celá kauza byla odstartována 8.10. v Bratislavě, a buď to proběhlo tak, jak to popisuje ministr Herman, anebo si to celé vymyslel. Klíčové je, že vzhledem k výše uvedenému na této schůzce v Bratislavě prezident věděl, že pan Brady vyznamenání nedostane. Představme si tu situaci. U stolu sedí další tři lidé a prezident se snaží přimět Hermana k nesetkání se s dalajlámou výhrůžkou, že jinak mu neudělí vyznamenání. Bylo by to čisté Zemanovo blafování.
  První otázka je, proč by pro nátlak nevyužil premiéra nebo předsedu lidovců, tedy přímé „nadřízené“. Pročínská politika je politikou vládní a „dopis čtyř“ byl trapným, jistě nechtěným, završením kauzy směrem k Číně. Řekněme, že to z nějakého důvodu nešlo, nebo tento pokus selhal.
  Pak druhá kardinální otázka je, proč by to prezident dělal před svědky. Pokud bych byl na jeho místě, snažil bych se „nezávislé“ svědky vyloučit. Pokud by totiž Herman podlehl nátlaku a pak strýc vyznamenání nedostal (což byl v daném okamžiku fakt), bylo by to pro usvědčeného prezidenta „smrtící“. Můžu si o prezidentovi myslet cokoliv, ale těžko ho podceňovat ze schopnosti umět uřídit takovéto situace.
  Pokud to měl naopak Herman celé připravené, je to v opačném gardu: potřeboval „nezávislé“ svědky a rozhovor se Zemanem mohl k tématu Brady přivést. A počítal s tím, že přísedící to zaregistrují s tím, že Zemanova reakce bude co nejblíže k té, kterou si Herman přál.
  Zdá se, že to byla dobře připravená akce minimálně skupiny lidí, kterým Zeman jako prezident hodně vadí. O jakou skupinu se v takovém případě jedná, je na vaší fantazii čtenáře. Jedním sem si nicméně jist. Toto není samostatná akce tzv. pražské kavárny, oni jsou jen kompars jiných šíbrů v pozadí. Možná vodítka k přemýšlení: nadstandardní vztahy Hermana s landsmanchaftem, Forejt do Vatikánu, Vlk versus Duka, Schapiro a místní agenti CIA – stopa červených karet…
  Mohlo to proběhnout jen jedním z těchto způsobů. První varianta pro občany znamená, že politické strany včetně prezidenta jsou „akciové společnosti“, které se nestydí prodávat svou zemi komukoliv. Druhá varianta znamená, že Zeman jako prezident tolik vadí mocným v pozadí (z tzv. Západu), že se rozhodli provést zde nějakou verzi barevné revoluce. Osobně jsem na základě dostupných informací došel k závěru, že je tato verze vysoce pravděpodobná.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Nutili mě, ať neberu medaili od Miloše Zemana
  Na legendárního Jiřího Suchého před třemi lety vytvářeli někteří nátlak, aby nepřijal státní vyznamenání z rukou prezidenta Miloše Zemana. Suchý to uvedl v rozhovoru s novinářem Karlem Hvížďalou.
  Suchý vyzdvihl, že prezident Zeman se mu rozhodl udělit Řád TGM, přestože divadelník v době, kdy stál Zeman v čele ČSSD, odmítl přijmout jeho nabídku, aby se přidal k sociálním demokratům. Když bylo zveřejněno, kdo má být vyznamenán, dostal prý několik e-mailů a dopisů, ve kterých mu lidé, které neznal, radili, jak se mám zachovat. Suchý uvádí, že někteří z nich dokonce trochu přitlačili na pilu a oznamovali, že jestliže vyznamenání přijme, přestanou si ho vážit.
  „Protože jsem do té doby netušil, že si mě váží, nevadilo mi ani, že s tím přestanou. Spíš mi vadilo, že se snažili mě, člověka svéprávného, zmanipulovat, abych dělal, co by rádi viděli. To bych si já vůči nikomu nedovolil,“ zlobí se.
  Suchý zdůraznil, že vyznamenání se mu rozhodl udělit prezident, jehož zvolili jeho spoluobčané a navíc mu nebylo uděleno za podporu politiky prezidenta Zemana, nýbrž za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie.
  „A demokracie má zaručovat pluralitu názorů, nebo se mejlím? Zkrátka názory prezidenta zvoleného v demokratickém státě respektuji, protože i já si chci myslet, co chci. A těm, kteří se mě, ať preventivně nebo následně, zřekli, bych připomněl počínání zavedené v minulém režimu, kdy myslet si něco jiného, než se mělo, bylo trestné,“ konstatoval Suchý.
  V jiné části rozhovoru divadelník také zkritizoval spoluobčany za to, že do politiky volí lidi, kteří nejsou vhodní pro výkon takového povolání. „Je hrozný, co teď řeknu, ale demokracie umožňuje, aby o celým národu rozhodovali voliči, kteří nemají ponětí o morálních hodnotách, kteří jsou dokonce někdy i hloupí a kterým jde jen o to, aby se jim vedlo dobře. Těch je bohužel nejvíc. Za tuto cenu jsou ochotní nalítnout každýmu politickýmu tlachalovi a spolu s ním pak rozhodují o menšině, která to má v hlavě spořádaný a ví, co chce. Je mi z toho úzko, ale je to tak,“ posteskl si Suchý.
  Jak tento nešvar odstranit? Divadelník navrhuje zavést před volbami test politického IQ. Každý volič by dostal za vyplnění testu body: „Když by byl totálně blbej, tak by dostal jeden bod, a kdyby byl naprosto v obraze a uměl se orientovat, dostal by pět bodů. A podle toho by jejich hlasy měly váhu, aby nemohli nerozumní lidé přehlasovat lidi, kteří mají jasnou hlavu.“


Zdroj: Parlamentní listy

Lidé už pochopili, že žijí v totalitě?
  Senátní a krajské volby z letošního podzimu ukázaly především apatii veřejnosti, možná trochu kříženou dokonce se strachem. Jinak řečeno „zvyklosti z normalizační doby“. Sociolog Petr Hampl, který v nich sám neúspěšně kandidoval, pro ParlamentníListy.cz rozebírá podivnosti současné doby.

  Skončily krajské a senátní volby, první relevantní obrázek voličské vůle od počátku migrační krize a všech společenských tenzí, které s ní souvisí. Co se to dnes děje ve společnosti?

  „Volby ukázaly apatii, nezájem, ztrátu důvěry v demokracii a také rostoucí strach. Nejen z islámské imigrace, ale i strach z represe ze strany současné vlády. Klára Samková nedávno poznamenala, že lidé rychle vytáhli zvyklosti z normalizační doby. Pochopili, že opět žijí v totalitním systému a chovají se podle toho. Myslím, že je to výborný postřeh.
Za téhle situace pak vítězí malé skupiny, které mají přístup ke státním penězům, síť placených aktivistů a které dokážou mobilizovat lidi ve svém okolí. Dobře to ukazuje srovnání. V roce 1992 získala Klausova ODS dva miliony hlasů, letos stačilo Babišovi k triumfu půl milionu, tedy čtyřikrát méně“.
  Odpůrci imigrace jsou po těchto volbách některými oponenty vysmíváni, že sice byli hodně slyšet, ale ve volbách pohořeli. Někteří z toho dokonce vyvozují, že protiimigrační fronta je výrazně slabší, než si všichni mysleli.
  „Dnes je jasné, že to, že s vámi lidé souhlasí, to ještě neznamená, že vás budou volit. Ani to, že s vámi sympatizují, nestačí. Lidé nehledají jen někoho se správným názorem. Hledají někoho, kdo reálně dokáže změnit poměry v zemi. Pokud ho nevidí, nebudou se zdržovat chozením k volbám. Vlastenecké strany a hnutí musí ukázat profesionalitu a musí ukázat schopnost shánět peníze, nebo, že vědí, jak je nahradit.
  Zároveň se také ukázalo, že volebního úspěchu nedosáhnete bez sítě místních buněk. Internetoví příznivci nestačí. Všichni, kdo vynechali krok budování struktury a spěchali do velké politiky, pohořeli“.
  Senátní volby podle některých ukázaly zejména výraznou převahu regionálních osobností nad těmi celostátními. Ty neuspěly, ať se jednalo o ministry nebo známé celebrity. Regionální osobnosti přitom nejsou obvykle vymezené příliš programově, dokonce jsem zaznamenal názor, že úspěšní kandidáti hnutí STAN zahrnují prakticky celé politické spektrum. Co tento úspěch signalizuje pro naši demokracii a politický systém?
  „To, co jsme už zmínili. Při malých účastech vítězí ten, kdo má síť kontaktů a dokáže dostat lidi k volbám. Motivací už není politický program, nýbrž schopnost přihrávat státní zakázky a dotace“.
  Premiér Sobotka po volebním neúspěchu vyhlásil, že chce ČSSD více zaměřit na „moderní liberální voliče“, dokonce že by se v některých tématech chtěl inspirovat u České pirátské strany. Jak podle vás bude na tento posun reagovat tradiční voličstvo ČSSD?
  „Ano, bylo by naprosto logické zahájit spolupráci sobotkovské ČSSD, zelených, Pirátů, Žít Brno a možná třeba i části Svobodných. Mají stejný pohled na svět, stejné programové priority, jejich voliči se rekrutují ze stejných vrstev. Pokud Sobotka skutečně prosadí nové zaměření, bude to znamenat, že hlasy tradiční dělnické třídy zůstanou volné. Odhaduji, že o ně budou soutěžit komunisté a Okamurova SPD, která se tak bude muset ekonomicky posunout dále doleva“.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Předsedo Sobotko, odejdi.
  První místní organizace ČSSD vyzvala v reakci na neuspokojivý volební výsledek předsedu strany Bohuslava Sobotku k rezignaci. Jde o partajní buňku v Týně nad Vltavou. Její předseda David Slepička Parlamentním listům. Objasnil, co jemu a jeho spolustraníkům na předsedovi vadí, a naznačil též, jak probíhalo řízení kampaně ke krajským a senátním volbám.
  Vaše místní organizace jako první po prohraných volbách vyzvala předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku k rezignaci. Jak si vysvětlujete, že před vámi tak neučinil třeba někdo z širšího vedení sociální demokracie?
  „Nevím, zda jsme byli první, ale nemyslím si, že bychom byli jediní. Diskuse uvnitř strany se vede neustále a myslím, že na všech úrovních. Téma „jak dál po prohraných volbách“ sílí s každými dalšími prohranými. Ony pod vedením předsedy Sobotky vlastně ani jiné nejsou“.
  Do jaké míry je možné za tím vidět strach lidí z vedení strany, pokud tam samozřejmě nějací nespokojení jsou? Může platit argument, že se funkcionáři mohou obávat, aby o své funkce nepřišli s odkazem na to, jak to dopadlo po minulých sněmovních volbách?
  „Nikdo z naší místní organizace není ve vedení strany, takže jaký má vedení strany skutečný názor, víme jen z médií. A s jejich postojem – vlastně se nic neděje – nesouhlasíme. To, že slovo premiéra a předsedy ČSSD neplatí, je pro nás velké zklamání. Stejně jako směr, kterým se pod vedením  Sobotky ČSSD vydala, jakým způsobem rezignovala na svůj program“.
  Pokud by Bohuslav Sobotka rezignovat odmítal, ještě před samotným volebním sjezdem může dle stanov odvolat předsedu Ústřední výkonný výbor ČSSD. Snažili byste se v takovém případě iniciovat jednání, které by mohlo v jeho odvolání vyústit?
  „Pan Sobotka se denně vyslovuje v médiích, že nerezignuje, a sám tak popírá svoje tvrzení před volbami. Čas na to, aby oslovil členskou základnu s konstruktivním plánem jak dál, si zatím nenašel. Pokud vím, dosud se ani nesešlo předsednictvo strany, jak tomu bývalo po volbách v minulosti. Co se bude dít na zasedání Ústředního výkonného výboru, je otázka na jeho členy a právě těm jsme svůj názor měli potřebu sdělit“.
  Z jakého důvodu jste nepřijali zdůvodnění předsedy Sobotky, že za neúspěch strany v krajských volbách mohou především právě kraje a jejich dosavadní sociálnědemokratické vedení, a nikoli on coby předseda a ostatní centrální vedení?
  „Nemyslím si, že by předseda Sobotka zapomněl na jím zavedenou nemožnost sociálnědemokratických kandidátů vést individuální kampaně, omezené finanční prostředky pro regiony rozdělené v Lidovém domě, centrálně řízenou kampaň a jako již tradičně s jeho portrétem. Za to si myslím, že právě premiér a členové vlády za ČSSD jsou těmi nejvýraznějšími představiteli strany – vždyť kolikrát je ve večerních zprávách alespoň jeden z hejtmanů?
  Kdo by podle vás měl vést ČSSD jako lídr a předseda strany ve volbách do Poslanecké sněmovny na podzim příštího roku?
  „ČSSD má mnoho silných a schopných lidí, kteří mají dostatek životních i politických zkušeností oslovit většinu členské základny. Za podstatné považuji čas, v kterém tu příležitost dostane. Pokud by předseda Sobotka svojí rezignací tuto změnu nyní umožnil, ČSSD se stane silnější – premiér se bude více zabývat vládou, předseda bude mít více času na konsolidaci členské základny a přípravu strany na příští parlamentní volby. Koneckonců nebyli bychom jedinou demokratickou stranou v Evropě, kde předseda a premiér nejsou jednou osobou“. 
  Bohuslav Sobotka mluvil o tom, že strana musí hledat nový program, být liberálnější, a rovněž se objevují informace, že chce stranu posunout více z leva do středu, zaměřit se na témata typická pro voliče ve větších městech. Co na to říkáte?
  „Že dobrý předseda a skutečný lídr jakékoliv politické strany nevyhlašuje hledání programu. Pokud takovýto program má, tak na něj nikdy nerezignuje. Ptejme se, kam se poděli voliči sociální demokracie, a to nejen ve velkých městech, a z jakých důvodů naší straně svoji důvěru již nedají? Proč ani osobnosti na stranické kandidátce do Senátu nejsou pro voliče dostatečnou zárukou, aby jim dali svůj hlas?“
  Kdybyste měl zhodnotit dosavadní působení Bohuslava Sobotky v roli předsedy ČSSD, na jaké příčce by se vedle minulých šéfů sociální demokracie umístil? A koho naopak považujete za dosud nejlepšího předsedu?
  „ČSSD je strana se 140letou tradicí a mně je o sto méně. Předsedy ČSSD jsem zažil coby její člen dva a věřím, že zažiji i další“.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Koho podporoval v kampani proti Haškovi
  Podnikatel Radim Jančura opět zasáhl výrazně do předvolební kampaně, když se těsně před volbami na billboardech i stovkách plakátů vymezil proti Michalu Haškovi. Svou aktivitu ale nevnímá jako politickou kampaň, ale jako vyjádření občanského postoje. Také tvrdí, že mu nešlo o podporu hnutí ANO, ale o sjednocení ČSSD.

Jak vnímáte výsledek krajských voleb, do jejichž kampaně jste zasáhl?
  „Je to vítězství slušnosti nad neslušností. Když chcete ve výrobě zlepšit kvalitu, musíte začít řešit zmetky a podobně to funguje v politice. Ve chvíli, kdy se politika zbaví těch nejhorších politiků, jako jsou například pan Hašek nebo pan Kalousek, začne být výrazně pro lidi přitažlivější a začnou se o ni více zajímat, a cílem mé kampaně právě bylo, aby politici staré doby veřejný prostor opustili“.
Michal Hašek ale má místo zastupitele a mluví se o tom, že si vliv udrží…
  „To určitě ne, bude jedním ze zastupitelů, a důležité je, že se ví, že poslední roky kraj řídil velmi špatně. A řídil ho metodami strachu a represe. Poslední rok kraj sice mocensky držel, ale byl úplně sám. Dnes už má Michal Hašek jen hodnotu jednoho hlasu z šedesáti pěti, takže už nemá žádnou moc“.
Jak se podle vás ilegální propagace slučovala s občanským postojem?
  „Bylo důležité, že jsem na těch plakátech nechal i vzkaz starostům a občanům se zdůvodněním, že jsem volil tuto kontroverzní formu komunikace a nelegální cestu, protože jsem měl pocit, že je v tomto případě daleko silnější veřejný zájem. Zveřejnil jsem tam své mobilní číslo a požádal občany, aby ty plakáty odnesli buď do tříděného odpadu, nebo aby zavolali, že přijedu a odvezu je sám. Ta kampaň byla velmi laciná a každý občan, kterému se nelíbí politik, může na svůj majetek nebo do veřejného prostoru umístit podobný projev svého názoru“.
Jak vnímáte argument, že vy jako majitel miliardové firmy máte pro takové projevy občanského postoje nesrovnatelně větší prostředky? Není v tom nerovnost?
  „Myslím, že to tak není, něco je drahé, billboardy stojí hodně peněz, ale občan si může vytisknout a dát na plot nebo vyvěsit svou propagaci z okna a bude to také fungovat. V mém případě navíc nešlo o souboj občané versus Jančura, ale Hašek versus Jančura. A pan Hašek měl na kampaň mnohem víc peněz než já“.
Kritici vám vytýkají, že jste se zapojil do boje proti ČSSD a že očekáváte výhody ze strany hnutí ANO…
  „To s tím nesouvisí, kdo četl můj leták nebo plakáty na sloupech, se dověděl, že to není útok proti sociální demokracii. Chápu, že občané volí tuto silnou stranu, jen jsem je požádal, aby ji tentokrát nevolili, protože Michal Hašek svou osobou tu stranu vnitřně rozděluje a tím ji i oslabuje. Je v zájmu všech občanů, aby zde byly silné strany, jedno jaké, které mají silné lídry a mají menší možnosti korupce nebo spojení s organizovaným zločinem než strany slabé, které podléhají lobbistům a nedokáží tak tlaku odolávat. Také jsem napsal, že znám spoustu sociálních demokratů v kraji, kterých si vážím a kteří by si zasloužili hlas občanů, ale i kdyby pan Hašek nedostal jediný preferenční hlas a sociální demokracie volby vyhrála, Haškova pozice by zůstala pevná a on by stranu pak vnitřně oslaboval. Těžko mě může někdo podezírat, že to byla podpora Andreje Babiše, šlo o to, spíš to byla podpora Bohuslava Sobotky, aby sociální demokracie byla kompaktní a silná“.
Co říkáte na komentáře, že povolební koalice v krajích obcházejí vítězné ANO a že je to podraz na voliče?
  „Je pravda, že vítěz nemusí vždy koalici sestavit, ale to se může stát až po dlouhých jednáních, po nichž vítěz musí přiznat porážku. V některých krajích to ale vypadá, že dohoda byla učiněna ještě před volbami“.
Budete připraven zase zasáhnout do předvolební kampaně jako letos?
  „Myslím, že podnikatelé by do politických kampaní neměli zasahovat. Něco jiného je ale vyjádření občanského názoru na konkrétní osoby. Nikdy nebudu dělat kampaň pro nějakou stranu nebo proti straně, chci vozit všechny lidi včetně komunistů, ale ve chvíli, kdy vidím, že konkrétní člověk si zaslouží mou občanskou kritiku – i pochvalu – rád to udělám“.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)
Tentokrát opravdu těžká váha
  Pětasedmdesátiletý Petr Pithart podle posledního rozhovoru v MF Dnes zvažuje, zda bude kandidovat na prezidenta. Vadí mu totiž poměry v české politice i ubývání svobody. Varuje i před nástupem autoritativního vůdce.
   „Zvážím, mám-li ji zvažovat," odpovědl Pithart na otázku, že se objevují hlasy, že by měl on sám kandidovat na prezidenta.
  Nástupu vůdce se obává především z toho důvodu, že je dle jeho názoru stále hlasitěji slyšet ty, jimž se vyhýbají výhody globalizace. „Ti lidé jsou nejen zklamaní, ale i hodně naštvaní – na politiky a politiku jako takovou. Vůdce jim tyto jejich postoje zdůvodní a nabídne jim, že právě on je z té beznaděje dostane,“ podotýká Pithart. Ta slova se podle jeho názoru naštvaným a zklamaným lidem zamlouvají. „A neměli bychom se tomu divit. Vždyť jsme mohli být, vy či já, klidně mezi nimi. Kdybychom třeba bydleli o padesát kilometrů dál. Nebo měli jinou profesi, zaměstnání. Efektivita a spravedlnost se v globalizovaném světě vylučují,“ zmínil. Za onoho autoritářského vůdce považuje do budoucna ministra financí a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše.
  „Mluví s pohrdáním o politicích jako o těch, kteří všichni kradou, o parlamentu, kde se nepracuje, ale žvaní. O politice jako ztrátě času. O firmě, ve které oponenta či vytrvalého kritika pošlete do personálního, kde už je pro něj připravena výpověď... Mnoha lidem se to zamlouvá, ačkoli je to všechno nepřípustné zevšeobecňování,“ řekl Pithart s tím, že Babiš v současné době ještě vůdcem není. Ale hraje si prý s ohněm. Za reálné riziko pro náš stát pak považuje neliberální demokracii.
  Pithart také hovořil o hlavě státu, kdy podle něj by měl prezident kandidovat vždy pouze jednou. „Pokušení být zvolen ještě jednou na dalších pět let je vždycky veliké. Pak ale bude muset viset lidem na rtech a odezírat z nich jejich nálady a přání. Pak mluví a jedná tak, aby byl zvolen, a ne podle toho, co si doopravdy myslí. Je pak už hlavně zosobněním touhy po moci,“ řekl.


  Své si řekl i k otáčení se na Východ, které je podle něj spíše bezděčné než programové. „Je to podle mého rozpačitá, stydlivá rezignace na nároky, které s sebou nese civilizace a politická kultura Západu: liberální demokracie. Vyjevilo se to naposledy v otázce, co s uprchlíky, ale ve chvíli, kdy už tu byli a jsou a mnozí tu zůstanou, protože je skoro nemožné nějak je naložit a odpravit zpátky,“ uvedl. Vláda by se podle jeho názoru měla zřetelněji distancovat od všech náznaků náklonnosti či smířlivosti k autoritářským režimům.
  „Naše obchodní zájmy jsou důležité, ale ne důležitější než lidské svobody, občanská a politická práva, ochrana menšin v těch zemích. Když budeme servilně dělat, že nás to nezajímá, doplatíme na to jednou sami. Jistěže i k Západu musíme zůstat kritičtí. Ostatně to je přesně to, co autoritářské režimy nedovolují: vůči ‚našim‘ je možná jen bezpodmínečná loajalita,“ uvedl Pithart v rozhovoru.
  Nakonec pak pochválil všechny možné nepolitické spolky, kluby, neziskovky či nadace. „To je dnes sůl země,“ řekl. „Lidé chodí málo k volbám, jistě, volí spíše starší. Kde jsou ti mladší? Co s tím? Musíte odvažovat na hodně jemných vahách: když lidi zmobilizujete, aby přišli volit, protože hrozí to a to nebezpečí, ten a ten nepřítel stojí před branami, že zbývají jen zbytky spálené země, nebo že se řítíme zpátky do komunismu, tak účast asi o cosi zvýšíte, ale zároveň vybudíte strachy a očekávání, které pak nemůžete utišit a sliby splnit. A je to pak ještě horší, než to bylo.“

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Vymývají nám mozky, vládnou nám psychopati
  Lékař celostní medicíny Jan Hnízdil, který je znám díky komplexnímu výkladu medicíny a svému veřejnému působení, tvrdí, že nynější politika přitahuje psychopaty, jimž chybí funkční mozková centra, která jsou zodpovědná za soucit, svědomí, stud, spolupráci. My se divíme, jak mohou tak lhát, urážet, zatloukat. Oni na svém chování nic závadného neshledávají. Vládne nám banda psychopatů, financovaných podnikatelskými skupinami, ve prospěch těchto skupin, na úkor občanů. Jediná šance na změnu je zdola.

 
Ve svém lékařském desateru doporučujete neposlouchat projevy politiků, protože šíří zdraví nebezpečné negativní emoce. Jaké emoce tedy ve vás vyvolávaly billboardy a další propagace těch, kteří usilovali o naše hlasy v letošních krajských a senátních volbách?
  „Je to učebnicový příklad manipulace, brainwashingu. Pořád stejné triky. Naleštění a rozjásaní politici slibují: „Korupci vymýtíme, zdravotnictví zadarmo, pivo zlevníme, důchody zvedneme, imigranty k nám nepustíme, my makáme...  odevzdejte nám svoji vůli, svůj hlas, věřte nám…“. A my jim na to pokaždé skočíme. Pár týdnů po volbách sliby neplatí a politici se chovají jako utržení ze řetězu. Na druhou stranu, kdyby nám politici z billboardů ustaraně sdělovali, že zdravotnictví zadarmo být nemůže, na důchody není, korupce je problém každého z nás, že se s ostatními státy Evropy musíme podílet na řešení imigrační krize, tak je nikdo nevolí. O nastavení zrcadla nestojíme. Před pár dny jsme vzpomínali osmdesátin Václava Havla, říkali si, jak nám chybí. Kdyby se ho ale podařilo oživit, vsadím se, že by nás nabádal k pomoci imigrantům, postavil se po bok Angely Merkelové. Ve volbách by byl bez šance. K jeho pravdě a lásce se rádi hlásíme. Máme ale velký problém je žít“.
  Americká aktivistka Emma Goldman prohlásila, že kdyby volby mohly něco změnit, už by je dávno zakázali. Něco na tom bude.
  Nenahrávají naopak ti, kteří k volbám nechodí, těm psychopatům, megalomanům, lhářům a podvodníkům, jak politiky nazýváte, protože pak volí jen ti, kteří si na tento stav zvykli a pomáhají ho svými hlasy udržovat?
  „Nakonec vám budou vládnout ti nejneschopnější z vás. To je trestem za neochotu podílet se na politice.“ To zase řekl Platón a také na tom něco bude. Neúčast ve volbách je rezignací na občanská práva a povinnosti. Nesmíme ale volit ty, kteří z billboardů slibují, že až je zvolíme, tak pro nás něco udělají. Nýbrž ty, kteří už udělali. Ty, jejichž občanské postoje, názory, charakter a práci pro společnost dobře známe. Osobně jsem nešel k posledním prezidentským volbám. Nedokázal jsem se rozhodnout, který z uchazečů je menší zlo. Říkal jsem si, že když dám energii menšímu zlu, tak ho posílím. Viděno zpětně to asi byla chyba. Do Senátu jsem ale volit šel. Několik kandidátů osobně znám. Vím, co od nich můžu čekat. Stejně tak chodím ke komunálním volbám. Na obecní úrovni si volič plnění slibů může pohlídat. Ve vysoké politice je bez šancí“.
  Čím si vysvětlujete, že politici mnohdy jednají nebo rozhodují jinak, než si voliči přejí a od nich očekávají nebo jak by odpovídalo „zdravému rozumu“?
  „Současný společenský systém je založený na dravosti, bezohlednosti a individualizmu. Je patologický. Přitahuje lidi podobně osobnostně postižené – psychopaty. Chybí jim funkční mozková centra, která jsou zodpovědná za soucit, svědomí, stud, spolupráci. Podle toho se chovají. My se divíme, jak mohou tak lhát, urážet, zatloukat. Oni se diví, čemu se divíme. Na svém chování nic závadného neshledávají. Jejich mozek to neumí“.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)