Komentáře


Vyvoláváte nejistotu a chaos!
20. 2. 2017 - 17:35 - Senátor Ivo Valenta zaslal otevřený dopis na ministerstvo financí vedené Andrejem Babišem. Náměstkyni Alenu Schillerovou žádá o vyjasnění opravdu velkého zmatku, který prý kolem EET stále panuje. Senátor se domnívá, že nejen venkov má nárok na klid a nezaslouží si problémy, které se na něj teď valí. 
  Valenta se podle svých vlastních slov obrací na ministerstvo financí, jelikož mu jako senátorovi za Slovácko není lhostejné, na co se vlastně musejí občané připravit v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb. Členovi horní parlamentní komory se zdá, že ministerstvo vydáním protichůdných informací vyvolává nepřijatelný zmatek. 
  Ministerstvo financí ČR podle senátora tvrdí, že spolky a další veřejně prospěšní poplatníci jsou vyloučeni z evidence tržeb. Tvrdí, že podle ustanovení § 12, písm. h) jsou tržby z drobné vedlejší podnikatelské činnosti veřejně prospěšných poplatníků (tedy spolků, hasičů, tělovýchovných organizací apod.) vyloučeny z evidence tržeb. 
  Jenže současně s tím vydalo finanční ředitelství pokyn, v němž se praví, že z povinnosti zavést EET budou vyjmuty výdělečné činnosti vykonávané pouze příležitostně. A tady přichází na řadu problematické místo, na které chce senátor znát odpověď. Kvůli občanům. 
  „Místní fotbalový klub provozuje při každém domácím fotbalovém utkání bufet, v rámci kterého prodává pivo, nealko nápoje, klobásku a další drobný sortiment. Jde o soustavnou činnost, neboť bezprostředně souvisí se soustavnou fotbalovou činností tohoto klubu. Musí tedy fotbalový klub v rámci této činnosti vést elektronickou evidenci tržeb, protože nesplňuje podmínku příležitostného pořádání akcí?“ ptá se paní náměstkyně Valenta. 
  „Sdružení dobrovolných hasičů zajišťuje během všech společenských a kulturních akcí, které jsou pořádány v obci, jako např. ples, hody, letní festival, akce pro děti a rodiče, apod., prodej drobného občerstvení. Příjmy z této činnosti tvoří podstatný nebo téměř jediný relevantní zdroj jejich příjmů, který pak používají ryze na podporu své neziskové a pro obec prospěšné činnosti. V takovém případě tedy sdružení dobrovolných hasičů nesplňuje podmínku, že tyto příjmy z prodeje občerstvení dosahují maximálně 5 % z celkových příjmů. Bude tedy muset vést elektronickou evidenci tržeb a při prodeji občerstvení používat registrační pokladnu?“ položil další otázku politik. 
  Tyto dva příklady podle Valenty ukazují, kolik nevyřešených problémů elektronickou evidenci tržeb zatěžuje. Kvůli EET budou spolky nejen na venkově čelit řadě úskalí. Státní úřady by se proto měly chovat transparentně, aby občané věděli, na čem jsou. 
  „Domnívám se, že je nezbytně nutné, aby se státní instituce v tomto ohledu chovaly předvídatelně a přestaly destabilizovat celý dobrovolnický a neziskový sektor, který je tolik potřebný pro udržení komunitního života nejen na venkově,“ zakončil Valenta s tím, že se bude těšit na brzkou odpověď paní náměstkyně. 


Zdroj: Parlamentní listy

Stát ve státě za našich šest miliard 

18. 2. 2017 - 10:42 - Nad podezřelým spěchem radních, kteří se rozhodli s velkým předstihem zvolit generálního ředitele České televize, bezpochyby Petra Dvořáka, se zamýšlí Petr Žantovský v ohlédnutí za zajímavostmi uplynulého týdne ve světě médií. 
Diskusí na téma vynakládání finančních prostředků ve výši dvou procent HDP na obranu, kterou nabídl středeční pořad Události, komentáře České televize, začíná Petr Žantovský své pravidelné ohlédnutí za mediálními zajímavostmi uplynulého týdne. „Vyjadřovali se k tomu komunista Černý a za ODS paní Černochová. Celkem tradičně jsem zvyklý na to, že Alexander Černý se v téhle problematice velmi dobře orientuje, jeho názory – bez ohledu na to, jakou stranu zastupuje – v tomto ohledu beru jako autoritativní, jako velmi věci znalé a nepovažuji je za potřebné nijak komentovat. Zato paní Černochová mě rozesmála tím, když připomněla – cituji – ‚jak v osmdesátých letech Reagan uzbrojil Sovětský svaz a totéž dnes platí vůči Rusku‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský. 
  Tato věta, která působila jakoby mimoděčně, logicky, že by nemusela vzbudit pozornost, totiž v sobě obsahuje několik velmi zásadních nesmyslů. „V první řadě Rusko není Sovětský svaz, ani geopoliticky, ani geograficky, ani vnitropoliticky, v žádném případě. Je to velmoc, která se někomu může líbit, někomu nemusí, může mít k němu pozitivní, nebo negativní emocionální nebo politický postoj, ale rozhodně to nejsou dva totožné subjekty. A srovnávat je dnes, to je jako kdyby chtěla paní poslankyně a starostka Prahy 2 srovnávat Mongolsko v období Čingischána a Mongolsko v období komunistického vůdce Jumdžágína Cedenbala. To je výron naprostého nepochopení historie a historických událostí,“ tvrdí mediální odborník. 
Radní se rozhodli, že si honem rychle zvolí svého Dvořáka 
  V rámci dnešního hodnocení nemůže nechat bez komentáře informaci od jedné z mediálních rad. „Tedy skutečnost, že se Rada České televize navzdory tomu, že jí to leckdo rozmlouval, rozhodla, že bude volit Petra Dvořáka, neboť samozřejmě nepředpokládám, že vůbec existuje jakákoli jiná možnost v této konstelaci zvolit někoho jiného než Petra Dvořáka ředitelem České televize. Skutečnost, že si Petr Dvořák s dnešní Radou ČT až na drobné výjimky docela rozumí, by mohla být dobrou zprávou, protože je vždy lepší, když orgány a osoby, které spolu mají kooperovat, spolu kooperují, místo aby bojovaly, to je dobře. Na druhou stranu Rada České televize je tam mimo jiné od toho, aby kontrolovala, aby dohlížela, aby zastupovala zájmy koncesionářů. To nemusím dlouho rozebírat, to je v zákoně a všichni to vědí. A jestliže se tak nechová a jestliže přijímá každou věc, kterou si management vymyslí, bez jakéhokoli sebemenšího kritického rozboru, tak nekoná, jak by měla,“ kritizuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. 
Rada ČT je stát ve státě, který je placený našimi miliardami 
  Poukazuje na to, že i ten cyklický způsob volby radních by měl být zárukou toho, aby žádný radní během svého mandátu dvakrát nevolil generálního ředitele. „A najednou tady máme velkou část radních, kteří budou už podruhé volit generálního ředitele. Takže ty věci jsou všechny podezřelé, prolnuté a velmi prapodivné. To, že se do toho veřejnost nemá co míchat, je další ukázka toho, že ta instituce je špatně nastavená. Protože Rada České televize si může de facto udělat, co chce, vůbec nikdo nemá nárok ji zastavit v tomto činění. Ona zákon neporušuje, klidně ten konkurz mohla vyhlásit už loni na podzim, dát si jakkoli dlouhé lhůty, je to prostě takový stát ve státě. Bizarní na tom státu ve státě je, že je placený našimi šesti miliardami ročně, a tak by nás to mělo zajímat,“ domnívá se Petr Žantovský. 
  „Sice nás to zajímat může, ale to je tak všechno. To je jako z Cimrmana: Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co proti tomu můžeme udělat. A přesně v téhle situaci je Česká televize se svým generálním ředitelem a se svojí Radou. Mělo by to být předvolebním tématem. Protože zcela zjevně, jestli se Rada rozhodla to takto udělat, tak to tak udělá, zvolí si svého Dvořáka a pojedeme dál k Neumětelům. Mě by jenom zajímalo, do jaké míry je to předjednáno se stranickými sekretariáty, se sociální demokracií, s hnutím ANO, s těmi velkými a důležitými stranami, jestli s nimi o tom někdo mluvil,“ přiznává mediální analytik. 
Podezřele brzký termín volby ředitele ČT se stane předvolebním tématem 
  Myslí si však, že to s nimi předjednáno nebylo. „Věřím lídrům těch partají, že to není jejich vůle. Proč by to, probůh, ty strany také dělaly. Jiná věc je, jestli náhodou jim za to někdo neslíbil podporu před volbami, to už by situaci trošku měnilo. Ale to nepůjdu do svědomí těch jednotlivých stran, to ať si vyříkají mezi sebou. Ale jsem přesvědčen, že mimo jiné – ne kvůli nějakému pitomému návrhu zákona od paní Marvanové, to je banalita a bezpředmětnost – kvůli tomuto, co se teď děje, kvůli tomu naprosto ukvapenému a podezřelému brzkému termínu volby staronového ředitele se z toho stane jedno z předvolebních témat. A budu velmi zvědavý, jak se k tomu která strana postaví,“ uzavírá své dnešní mediální hodnocení Petr Žantovský. 


Došlo na pijavice z neziskovek a nenormální politiky v parlamentu
  15. 2. 2017 - 18:05 - Do Rudníka v Královéhradeckém kraji přijel prezident Miloš Zeman hned první den své návštěvy kraje. V diskusi s občany nechyběla témata migrace, Evropské unie, ale ani anekdota.
  Jeden z prvních dotazů směřoval k zákonu o střetu zájmů. „Zákon o střetu zájmů by se měl týkat každého člověka. Zákony se nepíšou na míru jakémukoliv člověku. Já sám jsem včera podepsal protikuřácký zákon, ač jsem sám kuřák, protože bych se ocitl ve střetu zájmů,“ dodal.
  Své pak řekl i k poplatkům v nemocnicích. „Jsou lidé v nemocnicích nebo v sociálních zařízeních, kteří mají nízké platy. A na tyto platy prý není dost peněz. A já říkám všem politikům, že tím, že byly zrušeny hospitalizační poplatky, přišlo zdravotnictví o dvě miliardy korun, které by se mohly věnovat na platy zdravotníkům,“ zmínil. „Když byly zrušeny hospitalizační poplatky, tak vděčné potomstvo posílá své staré rodiče na tzv. sociální lůžka, aby ušetřilo,“ podotkl také Zeman. Tři tisíce měsíčně, které se případně dříve investovaly do pobytu v nemocnici, podle něj nikoho nezabily. 
  „Co všechno musí zvládat prezident?“ zeptal se následně hlavy státu mladý školák. „Dobře naslouchat,“ řekl Zeman. „Pro každého politika je pokušením, aby se zavřel v Poslanecké sněmovně nebo v senátu, občas podepsal nějaké lejstro... Já jsem vždycky říkal: Nikdy vám nebudu říkat obyčejní lidé, ale budu vám říkat normální lidé. Politik, který si neváží normálních lidí, sám normální není,“ sdělil. 
  Tématem diskuse byla i migrace. Jednomu z tazatelů vadí, že názory prezidenta na toto téma nejsou slyšet ve veřejnoprávní televizi. „Česká televize se vyznačuje tím, že je nezávislá, objektivní a vyvážená, což ukázala i v pořadu Americká volební noc, kde nezávisle diskutovali přívrženci Hillary Clintonové a Donalda Trumpa v poměru 4 : 0,“ jízlivě řekl Zeman.
  „Zastávám mnoho a mnoho let stále stejný názor. Nemám nic proti imigrantům, kteří sem přijdou pracovat. A kteří mají podobný jazyk a podobnou kulturu, jako máme my. A to jsou třeba Ukrajinci nebo Vietnamci. Nechci tady imigranty, kteří jsou z jiné kultury, kteří sem chodí pro sociální dávky, nikoliv kvůli práci. Málokdo také ví, že islám je založen na pohrdání ženami,“ uvedl Zeman. „Muslimové by měli zůstat v zemích, kde žijí, měli by v nich pracovat. A neměli by chodit do Evropy, kde pracovat nechtějí,“ dodal.
  Hlava státu se pak vyjádřila i k otázce plánované manifestace na podporu tří nových „králů“, jež se má uskutečnit příští týden v Praze – ruského prezidenta Vladimira Putina, amerického prezidenta Donalda Trumpa a českého prezidenta Miloše Zemana. „Nejsem ani agent Putina, ani agent Trumpa, ani agent čínského prezidenta, ale myslím si, že každý prezident ČR by měl být agentem České republiky a neměl by se za to stydět,“ zareagoval Zeman. 
  Závěrem pak Zeman odpověděl na dotaz ohledně Evropské unie. Použil k tomu židovskou anekdotu. „K rabínovi, o kterém se říká, že umí předvídat budoucnost, přijde chlapec a nese v zavřených dlaních živého slavíka. A říká rabínovi: Je slavík v mých dlaních živý, nebo mrtvý? A již má jasno: Pokud řekne, že je mrtvý, otevřu ruce a ptáček vyletí. Pokud řekne, že je živý, zmáčknu dlaně, a ptáčka tak zabiju. Ten rabín se na toho chlapce chvíli díval a pak tiše řekl: Záleží to na tobě. A to je strašně moudrá odpověď. Neboť budoucnost ČR i EU záleží na nás. 
  Budoucnost ČR můžeme ovlivnit víc než budoucnost EU. Patřím k těm, kteří si myslí, že dějiny do značné míry ovlivňují výrazné osobnosti. Bude-li v čele EU stát několik výrazných osobností, jako tomu bylo v době vzniku Unie, tak EU před sebou má dobrou budoucnost. Bude-li tam šedivý úředník, který nedokáže čelit krizím, má EU špatnou budoucnost. Záleží to na těch osobnostech. A protože ty vybíráme ve svobodných volbách, záleží na nás všech,“ uzavřel. 

Zdroj: Parlamentní listy

Když pokladní viděla první výplatu, rozplakala se...
14. 2. 2017 - 8:35 - Každodenní stres, práce až nad hlavu a za to všechno mizerná mzda. Tak vypadají pracovní podmínky mnoha zaměstnanců v českých supermarketech, které však často vlastní zahraniční majitelé. Na Odborový svaz pracovníků obchodu (OSPO) se tak i v poslední době obracejí zvláště zaměstnanci hypermarketu Albert od holandské korporace Ahold, kde odměny často bývají dost nízké.


  Paní Alena z Moravskoslezského kraje, která patří k dlouholetým zaměstnankyním zmíněné prodejny, odborářům například uvedla: „Když u nás pokladní viděla svou mzdu za první měsíc práce, tak se rozplakala. Na výplatní pásce měla totiž 7 tisíc korun čistého…“ 

  Výše mezd v různých typech velkoprodejen se v ale Česku dost liší. Poměrně přijatelně na „naše poměry“ mají na tom být pracovníci Lidlu. To si alespoň myslí hlavní pokladní Alena z ostravského regionu, která konstatovala: „Myslím si, že by se u nás v Albertu měly především srovnat platy a přiblížit se výši mezd v Lidlu, což je tak 17 až 19 tisíc hrubého. Pak by nebyla nouze o lidi, odpadly by fronty, byly by plné regály a v lepším pořádku i ceny. Často by i situaci prospělo nasadit vhodnějšího manažera, který umí prodejnu řídit a jednat lépe s podřízenými.“ 
  Své kolegyni dává plně za pravdu i paní Jiřina z karvinského okresu, která pracuje v tomto hypermarketu už sedm let. Začínala jako pokladní s desíti tisíci čistého, ale to jen díky tomu, že se jí započítávala daňová úleva na dvě malé děti. Dnes, když už povýšila na odpovědnější pozici, dostává hodinovou mzdu asi o 20 korun vyšší. „Nemohu si stěžovat, na rozdíl od prodavaček z marketů v jiných krajích, že by nám nepropláceli přesčasy, nebo že by nás nutili po uzákonění nových pravidel pracovat ve všechny státní svátky. Hlavním problémem je ale přetíženost a neustálý stres na všech postech v těchto prodejnách. I ta pokladní nestojí jen za kasou, ale má řadu jiných úkolů, které si musí za směnu zvládnout. Pak neví, co dřív, a někdy se tak začnou tvořit fronty. Nicméně počty našich zaměstnanců spíše klesají, než rostou. 
  Důležitými aspekty práce pokladních je i hmotná zodpovědnost a kontrola zboží od nakupujících zákazníků, aby nedocházelo ke ztrátám. Pokud to ženská od kasy pravidelně nedělá a přijde na to kontrola, může dostat i vyhazov. S povinnými přestávkami na svačinu či odskočením si na WC už problémy nemáme, ale i to jsme si musely postupem času vybojovat,“ řekla sympatická třicátnice z Ostravska. 
Mzdy prodavaček v supermarketech bývají mizerné, dokonce i v Praze
  Paní Jiřina na rozdíl od některých svých kolegyň vstoupila už před časem do odborů a snaží se zasadit o to, aby měly prodavačky v Albertu slušné pracovní prostředí. „U nás na prodejně problémy s odbory nemáme, nadřízení je respektují. V jiných okresech Ostravska ale mají prodavačky strach do nich vstoupit. Bojí se, že je propustí, anebo že by měly problémy s manažery. Já jim říkám, ať jsou bez obav, že se přece jedná o běžný zákonný postup, za který je nemůže nikdo šikanovat. A v praxi to pak vypadá tak, že v prodejnách, kde odborové organizace fungují, mají vždy přijatelnější podmínky,“ dodala ještě Jiřina.
  I když je celkem běžné, že lidé různých profesí mají ve velkých městech vyšší platy než v odlehlejších regionech, u prodávajících toto pravidlo zrovna moc neplatí, a to dokonce ani v Praze, která je známá svou daleko vyšší životní úrovní, než která panuje ve zbytku republiky. Tento překvapivý fakt dokazuje i vyjádření paní Inky, která prodává v jednom z pražských Albertů: „Můj základní pracovní úvazek na 160 hodin měsíčně mám reálně mnohem vyšší, ale neproplácí mi ho. Běžné také je, že za týden máme jen jeden den volna. 
  Rozvrh směn na měsíc přestává platit už po pár dnech, protože se směny mění na poslední chvíli, bez možnosti změnu odmítnout, což je zase v rozporu se zákoníkem práce, podle nějž změna musí být provedena nejpozději 2 týdny před její platností, jinak může být provedena jen se souhlasem zaměstnance. Nikoho to ale nezajímá. Ve fondu přesčasových hodin bych tak měla mít za rok víc dní přesčasů, které mi ani nebyly vykompenzovány náhradním volnem, ani proplaceny po třech měsících, jak říká smlouva, prostě zmizely. Takhle jsem byla okradena o spoustu peněz. Když jsem se to snažila řešit, ničeho jsem se nedobrala. 
  Porušování zákoníku práce, nedodržování přestávek, skoro nemožnost jít na toaletu nebo se najíst s odůvodněním – jsou fronty – to je na každodenním pořádku. Nově zavedené pravidlo mít pauzu až po 6 hodinách, anebo pouze pokud si člověk najde za sebe náhradu, už hraničí s týráním. Jak za sebe někoho najdete, když jsou všichni vytížení, to mi hlava nebere. A našlo by se toho daleko víc,“ prohlásila zkušená prodavačka. 
S těmito slovy souhlasila i její bývalá kolegyně Jana: „Teprve po 17 letech jsem se dopracovala k výplatě okolo 10 až 11 tisíc, naštěstí jsem dostala odvahu a rozum a z Albertu jsem před měsícem odešla, a vůbec toho nelituji.“
Ahold tvrdí, že jde o nedorozumění
  „V pracovněprávních vztazích plně dodržujeme legislativu a také vedeme pravidelný dialog s odborovými organizacemi. Pokud máme od kolegů na prodejnách stížnosti, neprodleně je řešíme, a to i ve spolupráci s odborovým svazem OSPO. Dle dosavadní zkušenosti se většinou jedná o nedorozumění, nikoli o systémové chyby. Co se týká odměňování, veřejně jsme komunikovali navýšení platů za loňský i letošní rok. Pro shrnutí, v loňském roce se průměrná mzda provozních zaměstnanců zvýšila o 11,7 procent. 
  Letos jsme navýšili mzdy kolegů na provozních pozicích v průměru o 8,5 procent,“ vyjádřil se – na dotaz Parlamentnich listů ohledně pracovních podmínek v hypermarketech Albert – ředitel odboru komunikace Ahold Czech Republic a.s. Jiří Mareček. Ten k tomu pak ještě dodal: „Balíček odměňování není založený pouze na základní mzdě, ale doplňujeme jej o variabilní odměnu a další finanční i nefinanční benefity, jako například příspěvek na dopravu, příspěvek na penzijní spoření nebo stravenky. Odpracované hodiny řešíme buďto náhradním volnem a v případě, že to není možné v dohodnuté době, proplácíme je. Pokud v individuálních případech dojde k nesrovnalostem, mají zaměstnanci možnost požádat o prověření.“

Čtěte víc: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Kdyz-pokladni-videla-prvni-vyplatu-rozplakala-se-Ne-stestim-I-odchod-na-WC-si-musely-vybojovat-rekly-nam-pracovnice-475494
 
Lenka Bradáčová se začala tvrdě bránit
  13. 2. 2017 - 14:38 - K závěrům sněmovní vyšetřovací komise k policejní reorganizaci se ve svých dnešních vydáních vrátila některá média. Místo na strůjce nepromyšlených policejních reforem se zloba politiků stočila na státní zástupce.
  Veřejnost se však i přes vyšetřování sněmovní komise nedozvěděla odpovědi na své otázky. Napříkla: Proč došlo ke sloučení protikorupční a protimafiánské policie? Místo toho se dozvěděla, že Šlachta se zachoval stejně jako státní zástupci neprofesionálně. Alespoň tak to analyzují Lidové noviny. Ty zároveň na základě zprávy komise konstatují, že policejní reorganizace byla plně v kompetenci policejních šéfů a ministra vnitra a že nebyly zjištěny dopady do živých kauz. 
  Analýzay si pak mimo jiné také všímají konstatování poslanců, že organizační změna u policie proběhla zřejmě s cílem „mít sjednocený přehled o probíhajících trestních řízeních“. „Opět slovy laika – Šlachta nahoru nehlásil, na kom jeho lidé právě pracují, což se mělo změnit. S ohledem na citlivost případů se Šlachtovi není co divit. Rukama jeho lidí procházel i spis na šéfa odboru korupce sousední protikorupční jednotky Radka Holuba či vlivnou městskou žalobkyni Dagmar Máchovou. Shodou okolností den po zatýkání v této kauze Beretta v květnu 2016 se Šlachta o přípravách policejní reorganizace dozvěděl,“ konstatují noviny. Poslanci přitom prý narazili na alarmující zjištění, že pro systém sdílení informací nefungují pravidla.
  Není jasné, proč dopadl hněv na žalobce. „Ve výčtu nezodpovězených otázek kolem reorganizace by se dalo i přes půlroční práci komise pokračovat. Zefektivnil se boj s organizovaným zločinem a korupcí? Na to, jestli změna splnila oficiálně deklarovaný cíl, komise odpověděla po svém: "Dopady organizační změny na probíhající trestní řízení zatím nelze relevantně posoudit...“ Závěrem komise je fakt, že za policejní reorganizaci nesou odpovědnost žalobci. Na ně totiž míří trest v podobě doprovodných usnesení Sněmovny, kterými by se měla zabývat vláda. Politici totiž mimo jiné požadují do tří měsíců osekání nezávislosti žalobců či personální změny na olomouckém státním zastupitelství.
  A právě na návrh omezení pravomocí státních zástupců při vyšetřování zareagovala velmi ostře Unie státních zástupců. Veřejná žaloba se podle ní vrátí o 10 let zpátky. Například vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová uvedla, že změna by to byla určitě významná. „Protože zasahuje systém. Já se nebojím říci, že popírá pozici státního zástupce coby pána přípravného řízení, který odpovídá za zákonnost procesu,“ řekla Bradáčová. 

Zdroj: Parlamentní listy

Hlasují poslanci jako roboti?
  9. 2. 2017 – 17:30 -Veto prezidenta republiky je důležitý ústavní instrument. I když prezidentova pozice není v tomto ohledu příliš silná a poslanci jeho případné „veto“ mohou zvrátit většinou jediného hlasu, je to příležitost, jak do rozjetého legislativního mechanismu vnést úplně jiný pohled.
Ladislav Jakl

  Bývalo zvykem, že prezidenti zákony příliš často Poslanecké sněmovně nevraceli, ale pokud to tak udělali, připojili zpravidla obsáhlé zdůvodnění, pro které by se poslanci nad předlohou měli ještě jednou zamyslet. Dělají to však? Podle všeho absolutně ne. Píše v komentáři Ladoslav Jakl.
  Příkladem budiž nedávný zákon o střetu zájmů, který mj. zapovídá členům vlády vlastnit velká média, a pokud tito vlastní další podnikatelské subjekty, pak i přijímat státní zakázky a dotace. Prezident Zeman zákon sněmovně vrátil s tím, že norma porušuje ústavní právo jednotlivce vlastnit. Mnozí bychom byli rádi, kdyby si Miloš Zeman vzpomněl na nutnost ochrany svobody jednotlivce i v jiných případech, ale třeba to zde myslel upřímně. Pak se ale mýlil, protože zákon nikomu nezapovídá cokoli vlastnit či ucházet se o státní zakázky a dotace. Zapovídá naopak „jen“ členství ve vládě těm, u kterých se předpokládá konflikt zájmů a z toho plynoucí ohrožení zájmu veřejného. A na členství ve vládě není žádný nárok, nárok není na žádnou pozici ve státní správě. Jinak by byly protiústavní všechny kvalifikační požadavky a nebo třeba lustrační zákon. Stát prostě pro jisté role ve státním mechanismu stanovuje jisté podmínky. Lze se přít, jestli jsou či nejsou správně nastaveny, ale jejich stanovení je legitimní a ničí práva neohrožuje, není lidským právem být třeba ministrem.
  Prezidentovo veto bylo jasně přehlasováno. Na tom nic není. Pozoruhodné bylo spíš to, jak někteří politici už před hlasováním pronášeli věty typu: naši poslanci pro zákon hlasovali v předešlém případě a není důvod, aby nyní měnili názor. Není důvod? Právě, že je! Tím důvodem je nová legislativní situace: vrácení prezidentem a jeho argumenty. Ano, lze je rozcupovat jako plytké či neopodstatněné, ale předem je ignorovat znamená rezignovat na definovanou specifickou ústavní situaci, která dává šanci poslanců podívat se na předlohu jinak. Podobně by tak měli činit i tehdy, kdy jim s připomínkami nějakou předlohu vrátí Senát.

  A jaká je praxe? Téměř každá schůze začíná hlasováním o zákonech, vrácených prezidentem republiky nebo Senátem. Obvykle to jde jak po másle. Kde při prvním hlasování chybělo dvacet či třicet hlasů k absolutní většině, nyní poslanci disciplinovaně usednou do lavic a vše bezpečně odmávají. Argumenty ignorují a nejsem si jist, jestli jsou jim vůbec před hlasováním rozdány. Možná těch posledních 25 let měl prezidentské veto ve sněmovně vždy nahlas přečíst pověřenec prezidenta republiky.

  Před několika dny vydal IVK knihu Prezidentská veta Václava Klause. Jde o 57 zákonů, které prezident vrátil za celých deset let svého funkčního období, včetně často velmi podrobného zdůvodnění. Není to čtení veselé. Zákony jsou to všechno buď zbytečné, nebo dokonce šikanující a lidem škodící. Budiž, někdo na ně může mít jiný názor. Je ale deprimující, že téměř všechna tato veta byla bez debaty přehlasována, aniž by kdokoli z hlasujících jakkoli vzal v úvahu argumenty, připojené k vetu. Prostě nastoupil hlasovací robot a jelo se dál. Pokud se našlo pár výjimek, byly to většinou zákony schválené na poslední chvíli, jejichž veta Poslanecká sněmovna ve svém končícím volebním období už nestihla zvrátit. (Výjimkou z výjimky byl případ z roku 2010, kdy nějakým zázrakem kdosi dosáhl toho, že se den před volbami sešla již rozpuštěná Poslanecká sněmovna, aby přehlasovala veto prezidenta Klause k zákonu o navýšení povinného limitu biosložek v palivech.)
  Ano, v Poslanecké sněmovně to chodí tak, že každý klub má u dotyčného zákona svého zpravodaje, ten dá noty celému klubu a poslanci to bez dalšího podle jeho doporučení odhlasují. A u vrácených zákonů to platí téměř absolutně.
  Ne, nežijeme v době trpící nedostatkem zákonů, příkazů, zákazů, reglementací, kvót, norem, limitů. Naopak. Bylo by jen dobře, kdyby parlament nebyl jen hlasovací mašinou, ale kdyby poslanci hlasovali s vědomím všech pro a proti. A třeba by pak těch zákonů, co nám zaplevelují život, bylo o něco méně. 

Zdroj: První zprávy

Navalnyj vinen z korupce
8. 2. 2017 - 17:23 - Ruský opoziční aktivista Alexej Navalnyj, jehož dnes soud v Kirovu uznal vinným z korupce, považuje tento závěr soudu za politicky motivovaný a spojuje ho s úsilím odstranit jej z politiky.

  Navalnyj během přestávky v zasedání soudu před novináři uvedl, že jsou lidé, kteří mají zájem na jeho "vytěsnění z politické činnosti", a to kvůli zjištěním ním vedené nadace na boj s korupcí. Soud dnes v kauze Kirovles uznal Navalného vinným z korupce, které se dopustil tím, že "organizoval krádež cizího majetku". Vinným označil soud i Piotra Oficerova, který byl v kauze obviněn spolu s Navalného. Oficerov údajně napomáhal páchání zpronevěry. 
  Navalného advokátka Olga Michajlovová před novináři uvedla, že v souladu s ruskými zákony se její mandant vzhledem ke své obvinění v kauze Kirovles nemůže jako kandidát účastnit na kampani před prezidentskými volbami v Rusku. Navalnyj byl obžalován z toho, že jako poradce gubernátora Kirovská oblasti v roce 2009 zorganizoval podvod, při kterém lesnický závod Kirovles přišel o 10.000 kubíků dřeva, čímž tomuto státnímu podniku vznikla škoda za 16 milionů rublů (přes 252.000 korun). 
Navalného odsoudoli na pět let podmínčne a pokutě ve výši půl milionu rublů 
  Okresní soud v ruském Kirově dnes odsoudil vůdce opozice Alexeje Navalného za korupci na pět let vězení podmíněně, na zaplacení pokuty ve výši 500.000 rublů a zkušební lhůtu v délce jednoho roku a pěti měsíců. Navalného advokát Vadim Kobzev po vynesení rozsudku oznámil, že jeho mandant se odvolá, informovala agentura RIA Novosti. Navalného spoluobviněný Piotr Oficerov dostal za napomáhání páchání zpronevěry čtyřletý podmíněný trest a pokutu 500.000 rublů. 
  Během přestávky v dnešním jednání Navalnyj kritizoval závěry, ke kterým dospěl soud, a prohlásil, že jsou "do puntíku" totožné s verdiktem v kauze Kirovles z roku 2013. Podle     Navalného to dokazuje, že ruský soud nebere na vědomí verdikt Evropského soudu pro lidská práva . 
  Navalnyj během uplynulého víkendu otevřel první ze svých předvolebních štábů, protože v roce 2018 se chce ve volbách ucházet o funkci prezidenta Ruské federace. Dnešní rozsudek ho však práva kandidovat ve volbách zbavuje, protože byl odsouzen za závažný trestný čin se sazbou vězení do deseti let. Navalnyj i jeho štáb však již oznámily, že budou pokračovat v předvolební kampani. 

Navalného tým je odhodlán pokračovat v předvolební kampani

  Předvolební kampaň ruského opozičního aktivisty Alexeje Navalného bude pokračovat i přesto, že dnešní verdikt soudu v Kirovu mu podle zákona brání kandidovat v prezidentských volbách v roce 2018. Uvedl to dnes generální manažer Navalného předvolební kampaně Leonid Volkov. Volkov na své stránce na síti Facebook napsal, že Navalného spolupracovníci si byli vědomi komplikací, které i nastaly v souvislosti s jeho stíháním. "Rozsudek nemá na naši kampaň žádný vliv," zdůraznil Volkov. "Máme rok (nyní už jen deset měsíců), abychom udělali z Alexeje Navalného kandidáta pro prezidentské volby v roce 2018," zdůraznil Volkov.

  Vyslovil očekávání, že Evropský soud pro lidská práva opět zruší "staronový verdikt" ruského soudu, a položil si otázku, zda ruskému nejvyššímu soudu "nebude zase trvat půl roku, dokud ho (pak) také definitivně zruší" . Ruský ústavní soud by podle Volkova měl zrušit normu, která odsouzeným zakazuje kandidovat ve volbách, protože to "odporuje ústavě". Změnu tohoto zákona by pak podle Volkova měla ještě schválit Státní duma - "a byť hned tři čtení za jeden den, jak to jen ona ví". Podle Volkova může dojít ke kterémukoli z výše zmíněných právních kroků. Upozornil však, že právní aspekt je v Navalného kauze vedlejší, protože vždy bude "jen vyjádřením politického rozhodnutí" . "A právě toto politické rozhodnutí musíme vybojovat prostřednictvím naší politické kampaně," zdůraznil.
  V roce 2013 narušilo Navalného plány ucházet se o funkci primátora Moskvy rozhodnutí soudu v Kirovu, který ho uznal vinným z korupce a odsoudil ho k trestu vězení. Poté, co tam strávil jednu noc, se konalo mimořádné zasedání soudu, který změnil Navalného trest na podmíněný a dal mu svobodu. Tento neočekávaný zvrat si pozorovatelé tehdy vysvětlili jako důsledek rozhodnutí ne soudu v Kirovu, ale vedení v Moskvě. Tím, že Navalnému dovolili zúčastnit se na Primátorská volbách, získalo hlasování - naoko - větší legitimitu. Navalnyj nakonec skončil na druhém místě, přičemž získal asi třetinu hlasů voličů.

Parlamentní listy

Hledá se kvalitní prezident?
7. 2. 2017 - 17:15 - Obracíme se na lidi, pro něž je demokracie drahou hodnotou. Pro některé takovou hodnotou být přestává. V USA to zatím vypadá, že se dostal k moci autoritář první třídy. Rozhovořil se Michael Kocáb, mluvčí Kroměřížské výzvy. Na besedě o hledání kvalitního prezidenta padala různá jména, ale projekty aktivistů jsou zatím v podstatě v červáncích.
  "Když se blíží bouře, je třeba dům stabilizovat. Znám to ze Severní Karolíny. To samé je třeba udělat s naší společností. Zastabilizovat ji a vrátit k hodnotám z roku 1989. Na Evropu se totiž žene bouře," prohlásil Michael Kocáb s tím, že je třeba najít do funkce prezidenta hlavně ušlechtilého člověka. Stalo se na debatě "Hledá se kvalitní prezident!" v pražské Malostranské besedě, kterou pořádal Institut pro křesťansko-demokratickou politiku. ParlamentníListy.cz byly při tom.
Za lepšího prezidenta

  Nejdříve však aktivisté za lepšího prezidenta představili své projekty. "Každý, kdo k nám přijde na stránku, napíše telefonní číslo, bude zalogován a může dát tři hlasy svým favoritům a jeden záporný. Každý může během času hlasy měnit. Během tří dnů se zaregistrovalo 30 000 lidí, dnes už jich je kolem 50 000," představil interaktivní hru Prezident 21 její autor Karel Janeček s tím, že pojede dělat kampaň mezi Zemanovce na Moravu, aby se do hry přidali. Zatím jich hraje minimum, o čemž svědčí fakt, že stávající prezident je na posledním místě a dostal 13 000 negativních hlasů. Vede šéf organizace Člověk v tísni Šimon Pánek.
  "Máme to jednodušší, protože hledáme prezidenta odpovídajícího určitým kritériím. Dalo by se to shrnout, že náš kandidát by měl hájit prozápadně orientovanou liberální demokracii s důrazem na lidská práva," sdělil mluvčí Kroměřížské výzvy Michael Kocáb, kde podle druhého průzkumu vítězí expředseda vlády v rámci federace a později Senátu Petr Pithart. Problémem obou projektů zatím je, že Pánek ani Pithart se kandidovat na prezidenta podle svých prohlášení nechystají.
Rozmělnit Zemana

  Sociolog Jan Spousta podotkl, že jde o to, aby byl zvolen nejlepší prezident, a hledat protiváhy Zemana je kontraproduktivní. "Kdybyste hledali někoho jako Zeman, tak vám poblahopřeju, ale takhle rozmělníte hlasy na druhém pólu, tedy mezi protikandidáty," sdělil s tím, že když do baru přijde krásná dívka, soustředí se na ni veškará pozornost, ale jakmile vejde i její jednovaječné dvojče, pozornost se upne na obě dívky, tudíž se roztříští. Janeček i Kocáb to však odmítli s tím, že před volbami se budou snažit v každém projektu shodnout na nejperspektivnějším kandidátovi.
  "Antizemana nehledáme, nic takového jsme neřekli, ale je to bič, který na nás pořád někteří pletou. Když naše kritéria splní Zeman nebo Škromach, ať jsou prezidenti. Chceme osobnost, co bude politickou atmosféru v zemi uklidňovat, jinak se tady umlátíme. Někoho s pozitivní historií. Doposud nás ale Zemanovy činy přivádějí do hájemství Ruska a Číny," řekl Kocáb a dodal: "Obracíme se na lidi, pro něž je demokracie drahou hodnotou. Pro některé takovou hodnotou být přestává. 
  V USA to zatím vypadá, že se dostal k moci autoritář první třídy. Ruští disidenti jsou zelení hrůzou, co je čeká. Ve Francii se Le Penová podle všecho nechytne, ale kdo ví, podívejme se, jak překvapivě dopadl Brexit a americké prezidentské volby."

Zdroj: Parlamentní listy


Rozjel se bulvárník Novotný
6. 2. 2017 - 15:59 - Politický analytik a vysokoškolský pedagog Václav Janoušek (SPO) si s chutí přečetl rozhovor s legendou českých bulvárních médií, publicistou Pavlem Novotným. Při čtení se však prý nepřestával divit tomu, jaké názory dokáže Novotný vůbec vypustit z úst. „Snaží se provokovat a výborně se asi baví tím, jak se lidé nechávají vytočit,“ zmiňuje k tomu pobaveně Janoušek.
  Pavlu Novotnému prý nelze upřít jedno: že s jistotou ví, že svými slovy upoutá vždy, a k tomu ještě navíc nejednoho čtenáře vydráždí až k nepříčetnosti.
  „Nebýt jeho táty, tak někde vybírá popelnice.“ „Provokace a možná i sázka. Možná se fraík vytahoval, že dokáže lidi vybičovat k tomu, aby měl co nejvíc ohlasů. Jakákoliv – tedy i negativní odpověď – se nasčítává...“ Toto si lze mimo jiné přečíst v množství komentářů čtenářů, kteří mezi sebou pod rozhovorem s Novotným komunikovali o víkendu. A že toho nebylo zrovna málo, čím „bulvárník“ Novotný čtenáře nadzvedl ze židlí. Ťal totiž nejen do prezidenta Miloše Zemana, jejž už po dlouhou dobu nazývá jitrnicí, ale i do hlavy státu USA Donalda Trumpa. Dokonce si Novotný neodpustil hned několik jedovatých poznámek na konto Čechů.
  O Češích a Evropanech, kteří odmítají migranty, totiž Novotný smýšlí jako o „typických bílých debilech-rasistech“. „Podívejte, takový syrský – zdůrazňuji ekonomický – migrant naší republice prospěje mnohem více, asi tak třikrát, než typický bílý debil-rasista,“ zmínil kupříkladu v jedné své větě.
  „Tak vidíte, jste debilové a s těmi se já nemohu pouštět do hlubších polemik na téma Havel, queer komunita atd. Těm já se mohu jen smát...,“ uvedl Novotný v další poznámce na vrub Čechů. Prezident Miloš Zeman podle něj je i není českým Donaldem Trumpem.
Zeman je a není český Donald. Víte, Zeman je na rozdíl od Trumpa mimořádně inteligentní. Jitrnice mu říkám proto, abych vydráždil lidoopy, co jej volí. Zeman přesně ví, co dělá. Mně na něm nejvíc vadí, že neříká věci, které si doopravdy myslí. Je to chytré, ale to mají dělat střelci typu Okamury, ne prezident. Kondenzovaný Čecháček by si to šel hodit, znát Zemanovy skutečné názory. Samozřejmě, že souhlasí s Merkelovou naprosto ve všem, ale říct to plebsu nelze...,“ poznamenal Novotný v jiné pasáži svých odpovědí.
Baví se tím, jak se lidé nechávají vytočit
  Politický analytik a pedagog Václav Janoušek (SPO) k jeho názorům tvrdí: „Novotný mne ničím nepřekvapuje, neboť to, co v tomto rozhovoru předvádí, je zcela v duchu jeho minulých názorů! Můj celkový dojem z tohoto rozhovoru je ten, že se Pavel Novotný snaží provokovat a výborně se baví tím, jak se lidé nechávají vytočit. Pokud odhlédnu od formy rozhovoru a budu hodnotit pouze věcnou stránku, tak musím říct, že já osobně to vidím přesně naopak.“
  Podle Janouška, jenž je velkým podporovatelem Miloše Zemana, jsou některé názory Pavla Novotného dokonce zcela absurdní. Třeba když se svěřil s pohnutkou, že je mu syrský ekonomický migrant milejší nežli český bílý rasista. Tento názor je tak absurdní, že se ani nedá komentovat,“ říká k tomu Janoušek. Zcela zjevně ho ovšem Novotný vykolejil tím, že přestože Zemana nazývá jitrnicí, nemyslí si o něm, že by byl hloupý.
  „Alespoň v jedné věci se s Pavlem Novotným shoduji, a to v názoru na inteligenci prezidenta Zemana. Ale již nesouhlasím s tím, že prezident Zeman je inteligentní na rozdíl od prezidenta Trumpa. Oba tito muži jsou mimořádně inteligentní. Prezident Trump kromě toho, že vybudoval rozsáhlé obchodní impérium, rozumí – jak se ukazuje – velmi dobře i vnitřní a zejména zahraniční politice,“ uvádí k tomu Janoušek.
  Samozřejmě jako fanda Miloše Zemana a také člen Strany práv občanů sleduje Zemanovy názory velmi dlouho. Četl jsem i jeho knihy ‚Jak jsem se mýlil v politice‘ a ‚Vzestup a pád sociální demokracie‘. Jeho názory jsou dlouhodobé a konzistentní. Kniha ‚Jak jsem se mýlil v politice‘ vyšla v roce 2005 a již v ní Miloš Zeman hovoří o svém odmítnutí tezí Francise Fukuyamy o konci dějin a naopak přijímá teze Samuela Huntingtona o nadcházejícím střetu civilizací. Takže vím, že to, co říká, myslí upřímně. Podobně konzistentní jsou i jeho další názory týkající se vnitřní i zahraniční politiky,“ zmiňuje k tomu Janoušek.
Existuje přímá úměra mezi počtem muslimů a počtem teroristických útoků
  Že by Trump byl populistou a dělal podle Novotného jen „píčoviny“, aby plebs snadněji uvěřil, že „jedná v národním zájmu“, tak to si vysokoškolský pedagog rozhodně nemyslí.
Já s tímto opatřením prezidenta Trumpa naopak souhlasím,“ zmiňuje Janoušek v souvislosti s dočasnými opatřeními Trumpa, které mají omezit vstup do USA občanům sedmi muslimských zemí.
  „Ze zkušeností ze západní Evropy vyplývá, že existuje přímá úměra mezi počtem muslimů v určité zemi a počtem teroristických útoků v dotyčné zemi. Rovněž se už i v mainstreamu otevřeně přiznává, že mezi imigranty je propašováváno určité procento teroristů. Takže prezident Trump jedná opravdu v národním zájmu. Nicméně, po zhruba padesáti letech neomarxistického tlaku – podrobně se o těchto věcech rozepisuji jinde – a po zhruba dvaceti pěti letech trvající clintonovsko-bushovsko-obamovské nadvlády tzv. neokonzervativců, což jsou svým původem trockisté s trockistickými metodami šíření svého světonázoru, je zřejmé, že americké instituce se nemůžou jen tak přes noc změnit.   Donald Trump se vydal na trnitou a kamenitou cestu,“ uzavírá k tomu Janoušek s dovětkem, že IQ 128, jímž se tak Novotný ohání, není ani nijak ohromující.
Do Mensy by se s tímto výsledkem nedostal,“ dodává k tomu bryskně analytik

Zdroj: Parlamentní listy

Elity v Česku vyvolávají virtuální občanskou válku
5. 2. 2017 - 8:00 - Někdejší velvyslanec v Rusku a na Ukrajině Jaroslav Bašta má za to, že žijeme v období postdemokracie, kde už se média nesnaží občany informovat, ale vychovávat. A pokud to nestačí, naše elity prý neváhají vést dokonce i občanskou válku, alespoň na internetu.
  Sociální demokrat Jaroslav Bašta má za to, že žijeme v období postdemokracie, tedy v období pokřivené demokracie, kde už někteří aktéři odmítají respektovat výsledky voleb. Stačí se podívat, jak se určitá skupina lidí staví k prezidentovi Miloši Zemanovi. Ten v roce 2013 vyhrál první přímou volbu prezidenta, ale část společnosti to ani čtyři roky poté neuznala. Podobnou situaci teď zažívají Spojené státy. Tamní prezidentské volby vyhrál Donald Trump, ale část společnosti to zkrátka odmítá uznat a demonstruje a demonstruje.
  Demonstranty podporují média, která v postdemokracii přestala plnit svou základní funkci a informovat občany. Místo toho se je snaží vychovávat.
  Přídavné jméno ‚postfaktický‘ docela přesně označuje způsob, kterým média, zejména televize, referují o událostech. Vůbec není důležité, zda se to, o čem jsme informováni, stalo. Jediným účelem informace je vyvolat emoce. Nejlépe takové, které si přeje zadavatel zpravodajství. U nás v České republice to můžeme dobře pozorovat na vysílání veřejnoprávní televize. Když ‚informuje‘ o něčem, co se týká proklatého Východu (Ruska, Číny, Sýrie), výběr slov (hlavně adjektiv), výraz tváře moderátorů a doprovodné obrázky na pozadí vyvolávají dojem, že z obrazovky kape žluč, slzy a krev, divák se otřásá hnusem a hrůzou a chápe, co si o těch státech a jejich prezidentech má myslet. Hlavně pak ví, co je zač náš prezident Miloš Zeman, který je navštěvuje a jedná s nimi, píše v textu pro server PrvníZprávy.cz Bašta.
  To je ovšem ta klidnější varianta postdemokracie. Bašta dodává, že existuje ještě její krvavá verze. Kdo chce vidět, jak vypadá ta horší varianta, nechť upře zrak k Ukrajině. Tam teče krev, létají kulky a granáty.
  U nás zatím čelíme snaze establishmentu vyvolat virtuální občanskou válku v mediálním prostoru a na sociálních sítích. Významná část nezávislých médií a jejich čtenářů je několika neziskovkami finančně podporovanými státem veřejně označována za lháře a kolaboranty s cizí mocí (seznam dezinformačních a prokremelských webů). Nevím, co si od toho současná vláda slibuje, snad volební vítězství. Všechny tyto iracionální projevy asi budou příznakem toho, že alespoň v Praze již žijeme v rané postdemokracii. Tedy post rané době. (Tentokrát to písmeno t v předložce post- čtu jako nehlasné), uzavřel Bašta.


Zdroj: Parlamentní listy

Válka mezi Pleslem a Wollnerem zuří dál
3. 2. 2017 – 15:31 - Přestřelka mezi šéfredaktorem MF Dnes Jaroslavem Pleslem a reportérem České televize Markem Wollnerem pokračuje. 
Poté, co Plesl nekompromisně zkritizoval Českou televizi za to, jak informuje diváky o osobní finanční situaci ministra financí Andreje Babiše (ANO), ozval se Marek Wollner. Útok si nenechal líbit a připomněl něco z Pleslovy minulosti. A šéf Mladé fronty se tedy dal také do vzpomínání.
  Pamatuju si, že mi někdy v roce 2011 zavolal nějaký investigativní novinář z Wollnerových reportérů, jehož jméno si už nepamatuju, a chtěl po mně, abych se mu vyjádřil k nějakému svému pár let starému sloupku. Prý jsem v něm psal něco o rozvodových papírech Zdeňka Bakaly, popsal Plesl. Jenže já takových sloupků napsal stovky a v každém jsem probíral minimálně tři témata, takže jsem si opravdu nepamatoval, o čem reportér s takovým zpožděním mluví, uvedl. Podle něj jde však o typickou práci České televize.
  Zabývat se s velkým zpožděním něčím, na co jsem narazil o mnoho let dříve a vyhodnotil to jen jako zajímavost, které jsem ve svém ekonomickém sloupku věnoval pár řádků. Bohužel, ekonomická erudice Wollnerových reportérů se od roku 2011 neposunula kupředu ani o milimetr, dodal. Reakce Marka Wollnera na jeho slova je podle něj toho důkazem. 
Reakce Marka Wollnera ZDE
  Wollner totiž Pleslovi po jeho slovech ohledně stranění miliardáři Zdeňku Bakalovi, Václavu Havlovi a TOP 09 připomněl staré věci z roku 2011. Je třeba připomenout, že tak, jak dnes Jaroslav Plesl projevuje loajalitu Andreji Babišovi, tak ji ještě před pár lety projevoval právě Zdeňku Bakalovi. Důkaz? Když jsme v roce 2011 dělali kdoví už kolikátou reportáž o OKD a panu Bakalovi, chtěli jsme dát prostor pro vyjádření i Jaroslavu Pleslovi, prozradil Wollner s tím, že Plesl se tehdy neměl moc k tomu, aby se ke kauze svého tehdejšího zaměstnavatele vyjadřoval. 
  Zaměstnanec České televize si také položil otázku, jak dlouho asi vydrží Pleslova loajalita vůči Babišovi. Možná jen do doby, než najde práci u jiného oligarchy. „Sorry jako,“ uzavírá Wollner svou úvahu dnes už dobře známým souslovím Andreje Babiše.
Celý příspěvek Jaroslava Plesla:
  Pamatuju si, ze mi někdy v roce 2011 zavolal nějaký investigativni novinář z Wollnerových reportérů, jehož jméno si už nepamatuju,a chtěl po mně, abych se mu vyjádřil k nějakému svému pár let starému sloupku. Prý jsem v něm psal něco o rozvodových papírech Zdenka Bakaly. Jenže já takových sloupků napsal stovky a v každém jsem probíral minimálně tři témata, takže jsem si opravdu nepamatoval, o čem reportér s takovým zpožděním mluvil. Byla to zkrátka typická práce České televize. Zabývat se s velkým zpožděním něčím, na co jsem narazil o mnoho let dříve a vyhodnotil to jen jako zajímavost, které jsem ve svém ekonomickém sloupku věnoval pár řádků. Bohužel, ekonomická erudice Wolnerových reportérů se od roku 2011 neposunula kupředu ani o milimetr. A reakce Marka Wollnera na má slova je toho důkazem?

Zdroj: Parlamentní listy

Vláda by mohla mít 13 členů

2. 2. 2017 – 10:24 - Některá ministerstva by se dala sloučit, jiná zrušit, řekla mimo jiné den ministryně Karla Šlechotvá u příležitosti představení hlavních priorit Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) v roce 2017. "Vláda ČR by mohla mít 13 členů včetně premiéra," řekla.


  Ministryně pro místní rozvoj současně s tím představila své priority pro zbývající měsíce ve funkci. Soustředit se chce především na vesnické oblasti. „Chci venkov pod ministerstvo pro místní rozvoj. Staráme se o něj tak či onak a byla bych ráda, kdyby to bylo legislativně zakotveno,“ prohlásila s tím, že by na jejím úřadě měl vzniknout speciální odbor nebo sekce. Sloužily by jako styčný bod pro řešení problémů malých obcí.

  Ministerstvo pro místní rozvoj bylo nesourodé, nesystémové a nehomogenní, nyní je efektivním a silným resortem, který je oporou svým partnerům, pomáhá v konkrétních oblastech a řeší problémy regionů. Ministerstvo se stalo takovým mateřským ministerstvem pro regiony, uvedla Šlechtová. 

  Bylo řečeno, že MMR přizpůsobuje dotace potřebám a poptávce krajů, měst a obcí po celé České republice. Tím zaplňuje bílá místa – řeší potřeby starostů. Pro kraje připravuje akční plány, zejména pro ty nejpotřebnější. 

  Podařilo se snížit nedočerpání EU fondů z minulého programového období 2007-2013 z hrozících až 90 mld. Kč na pouhých zhruba 26 mld. Kč. Česká republika vyčerpala ze 700 mld. Kč celých 96% prostředků. Rok 2017 je pro čerpání EU fondů klíčový. Je nutno akcelerovat čerpání EU fondů. I za cenu realokace finančních prostředků. MMR bude i nadále podporovat cestovní ruch – především zlepšování infrastruktury i marketing. Zahraniční turisty, kteří přijedou do Prahy, je nutno přitáhnout i do regionů. Česko je šestou nejbezpečnější destinací ve světě a tato skutečnost láká právě zahraniční turisty. 

  Klíčové pro ministerstvo je zdárně dotáhnout novelu stavebního zákona spočívající ve zjednodušení i zrychlení jednání s úřady pro malé, tak i velké stavebníky, ale i novelu zákona o pohřebnictví.



Zdroj: První zprávy

Některým ministrům stoupla popularita
  1. 2. 2017 - 12:52 - Většina členů Sobotkovy vlády byla lépe hodnocena v lednu než při posledním průzkumu prováděném v říjnu. Vyplývá to z lednového průzkumu agentury STEM.
  Nejvíce příznivé hodnocení posílilo u ministra obrany Martina Stropnického (ANO), u ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové (ANO), ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD) a ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové (ČSSD).
  Bez výraznějších změn zůstalo hodnocení předsedů vládních koaličních stran. Ministr financí Andrej Babiš je stále nejlépe hodnoceným politikem. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) je na třetím místě za lépe hodnoceným ministrem obrany Martinem Stropnickým (ANO). Místopředseda vlády Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) (i přes stejné hodnocení) klesl na deváté místo žebříčku kvůli tomu, že u některých členů vlády nastalo zlepšení.
  Předseda hnutí ANO a ministr financí Andrej Babiš je stále i přes mírné oslabení pozitivních názorů v posledních měsících nejpopulárnější osobností české politické scény. Na druhém místě zůstává ministr obrany Martin Stropnický, který díky zlepšení hodnocení získal odstup od třetího v pořadí, premiéra Bohuslava Sobotky.
  Na dalších místech jsou pozice jednotlivých politiků vyrovnané. Lidé hodnotí stejně ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, ministryni pro místní rozvoj Karlu Šlechtovou a ministryni práce Michaelu Marksovou. Za touto trojicí mají jen těsný odstup ministr vnitra Milan Chovanec a opoziční politik Tomio Okamura.
  „Celkově je možné říci, že podle výsledků lednového průzkumu hodnotí česká veřejnost členy vlády premiéra Bohuslava Sobotky lépe než v říjnu, kdy bezprostředně po krajských volbách byla veřejnost k členům vlády poněkud kritičtější,“ uvádějí autoři průzkumu.
  Průzkum přinesl také zajímavé zjištění. Totiž že nové členy vlády, ministra zdravotnictví M. Ludvíka a ministra pro lidská práva J. Chvojku, nezná třípětinová většina veřejnosti.

Zdroj: Parlamentní listy

Majetek Babiše a megabiznis se státem
31. 1. 2017 - 15:17 - Nejbohatší Slovák, majitel skupiny Agrofert a zároveň český ministr financí Andrej Babiš (62) způsobil v pondělí rozruch v pořadu Reportéři ČT, kde použil na adresu novinářů z této televize nelichotivé slova. 


  Když se ho chtěli zeptat na nejasností kolem jeho financování nákupu dluhopisů, použil výraz "zkorumpovaná pakáž". Reportáž se zabývala i zákonem, který má o několik dní vstoupit v Česku v platnost a zakazuje ministrem obchodovat se státem. Pokud Babiš nepřevede Agrofert například do svěřeneckého fondu, mohl by přijít o obrovské sumy peněz. 
  "Program Reportéři točí relace na objednávku. Vy jste jedna zkorumpovaná pakáž, která natočila o mně 16 pořadů a teď točíte zase něco o mně," odpověděl ministr financí Babiš a dodal: "Já se s vámi nemám o čem bavit. Nashledanou. (...) Vy jste součástí kampaně, lidé za vás platí 135 Kč poplatek měsíčně, máte 5,2 miliardy a děláte zmanipulované věci ... Já se vám nemám co zpovídat. " 
Novela o střetu zájmů - Lex Babiš
  Podle zákona, jehož účinnost se začíná 9. února, nebudou mít přístup k veřejným zakázkám, nenárokových dotacím a investičním pobídkám společnosti, v nichž členové českého vládního kabinetu drží nejméně čtvrtinový podíl. Babiš nyní vlastní skupinu Agrofert stoprocentně.
  Tato skupina je největší společností v českém zemědělství a potravinářství, dvojkou v chemickém průmyslu a významným subjektem i v lesnictví a médiích. Koncern zaměstnává více než 34 tisíc lidí. Nekonsolidované tržby holdingu loni činily 214 miliard Kč (téměř osm miliard eur).
  Odhad finančního dopadu tohoto zákona na firmy v holdingu Agrofert činí - 705 milionů Kč na veřejných zakázkách, 176 milionů na evropských dotacích, 669 milionů na zemědělských dotacích, zakázka pro Čepro za 2 miliardy 700 milionů korun, celkem tedy 4 miliardy 250 milionů korun, což je v přepočtu přibližně 157 milionů eur (zveřejněno v pořadu Reportér ČT).
Krátil Babiš daně?
  Andrej Babiš navíc čelí podezření, že krátil daně, když koupil za 1,5 miliardy korunové dluhopisy firmy Agrofert, které mu nyní vynášejí 90 milionů korun (cca 3,3 milionu eur) ročně. Z těch platí nulovou daň. Jak je to možné? Když máte korunový dluhopis a dividenda / úrok nepřesahuje 100 procent, čili není vyšší než jedna koruna, tak se daň zaokrouhlí směr dolů a v tomto případě je nulová.
  Ten, kdo vydává dluhopisy, má nedostatek volných peněz a právě prodejem dluhopisů jejich získává. Je otázka, zda Agrofert měl skutečně nedostatek hotových peněz, nebo jen formálně vydal dluhopisy kvůli tomu, aby jeho majiteli ušetřil desítky milionů korun na daních.
Odkud vzal 1,5 miliardy?
  Pro to, zda by měl Babiš čelit trestně-právnímu postihu, je důležité zjistit, odkud zmíněnou 1,5 miliardu vzal. "Šlo o mé vydělané a zdaněné peníze. Od roku 1993 jsem jako fyzická osoba oficiálně vydělal 1,8 miliardy korun, za ten čas jsem na dani z příjmu zaplatil 310 milionů korun a 27 milionů korun na pojistném. Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun, " uvedl ministr financí 4. ledna.
  Dominantní část dluhopisů Babiš nakoupil již v roce 2013 za 1,252 miliardy, přičemž v době nákupu jeho čisté příjmy dosahovaly jen 1,11 miliardy korun. O tom svědčí jeho veřejně dostupné majetkové přiznání. Zbývajících 416 milionů vydělal až v roce 2014 a 2015. To znamená, že neměl dost vlastních peněz. Babiš pak ve videu na YouTube vysvětlil, že tam nebyly zahrnuty nezdanitelné příjmy, které se nehlásí. (například podíly ve firmách, akce, atd ...) Z toho mu vyšlo, že jeho celkové čisté příjmy dosáhly až 2,5 miliardy.
  Finanční úřad by měl nyní zjistit, zda Babiš platil daně podle zákona, jakým způsobem za dluhopisy zaplatil a případně mu doměřit dodatečnou daň. Opět však, podle Reportérů ČT, dochází ke střetu zájmů, protože Finanční úřad spadá pod ministerstvo financí, v jehož čele Babiš stojí.

Zdroj: topky

Podvod od Němců v 90. letech
  30. 1. 2017 - 9:23 - Smršť rozhodnutí amerického prezidenta sleduje politolog Zdeněk Zbořil také v celoevropském kontextu včetně reakcí lídrů a přidává také postřehy k výrokům někdejšího německého ministra zahraničí Klause Kinkela či k aktuální Vizi 2030 z dílny TOP 09. 
Někteří se do EU „drali“, jiní nedrali, protože věděli, že padáme do dluhové pasti
  Někdejší německý ministr zahraničí Klaus Kinkel v rozhovoru pro Echo24.cz uvedl: „Česká republika se v 90. letech silně drala do EU a z EU později velmi profitovala. To vyžaduje solidaritu – i v uprchlické otázce. I přestože chyby se staly.“ A tak se nabízí otázka, zda a jestli jsou Češi opravdu vůči EU nevděční? „Podíl pana ministra zahraničí Kinkela, resp. kancléře Helmutha Kohla, který mu v době česko-německé, spíše však německo-české deklarace poroučel, na ‚draní se‘ ČR do EU taktně popsal v úvodním článku posledních Literárních novin jeden z přímých svědků, expremiér a exprezident Václav Klaus. Pan Klaus Kinkel byl nejen předsedou Svobodné demokratické strany (FDP), kterou pomohl vyvést z vládní koalice. Byl také ředitelem Bundes Nachrichten Dienst (BND) a ví, o čem mluví. 
  Nešlo jen o deklaraci, ale i o tu pověstnou dvojtečku, jak o ní mluvil Helmuth Kohl na tiskové konferenci po podpisu,“ připomíná Zbořil. „A pokud pan Kinkel zapomněl, mohli bychom mu připomenout, že to bylo trochu složitější. Někteří se ‚drali‘, jiní nedrali. Někteří si mysleli, že se budou sypat peníze a statky z rohu hojnosti EU, jiní věděli, že ČR padá do ‚dluhové pasti‘, která už tehdy byla nastražena na celou ‚podvedenou východní Evropu‘, jak o tom psali němečtí kritici rozšiřování EU už v polovině devadesátých let,“ dodal.
Podle Zbořila profesor Putna upozornil na pozoruhodnou věc
  Týdeník Respekt má na svých stránkách pravidelnou rubriku „Kdybych byl prezidentem“. Tentokrát se v ní nad možnostmi nejvyšší ústavní funkce zamyslel profesor Martin C. Putna. Základní geopolitická teze, se kterou by přicházel na Hrad, zní: „Kremelský režim nás chce zpátky do svého impéria a my se musíme bránit.“ Z kremelského pohledu jsme podle něj okrajovým polem ve velké Putinově hře, která má opakovat Stalinovu velkou hru z roku 1945. K tomu chce prý Putin využít kohokoli. A jaký má názor Zdeněk Zbořil? „To jsou už únavně monotónní prázdná slova hodná pana Putny a nehodná jeho akademického postavení. 
  Na jednu pozoruhodnou věc ale pan Putna přece jen, možná nevědomky, upozornil. Problém bolševismu – do Ruska dovezeného ze ‚Západu‘ – o kterém současní propagandisté nemluví, spočívá v rozporu, stručně řečeno, mezi ideologií světové revoluce (to byl ten západní export) a ‚budování socialismu v jedné zemi‘ (teze J. V. Stalina z roku 1928). Proto zanikla a byla postupně i fyzicky likvidována Komunistická internacionála (mimochodem i dohodou J. V. Stalina a W. Churchila, 1943), a proto se od roku 1947 stávají komunistické, dělnické a dělnicko-rolnické strany státními agenturami Sovětského svazu. Rodina Josefa Zielence, a také Jaromíra Štětiny, měla k tomuto ‚politickému procesu‘ velmi blízko. Ale pokud vím, ani na FF UK se o tento problém nejeví příliš velký zájem.“
Zbořil se ptá, zda jméno Putna není rafinovanou přesmyčkou
  Ve zmiňovaném textu došlo i na opatření, které by Putna v roli prezidenta udělal: „Dát pokyn k důraznému uplatňování zákona o pomluvě a o šíření poplašných zpráv, jakož i ke sledování a usvědčování kremelských agentů.“ Dále by z pozice prezidenta zkoumal „skutečné pozadí Putinometních listů a jiných webů šířících nenávist“. Cílem by nebylo nic menšího než jejich vypnutí. „Za výhrůžky na internetu sázet nepodmíněné tresty,“ pokračoval v prezidentském programu. Kromě nezávislosti justice by zasahoval i do veřejných zakázek, kde by se muselo dbát prvotně bezpečnosti země. „Sberbank, Lukoil, Rosněft, Rosatom a jiné firmy, sloužící kremelskému režimu, nesmějí ovlivňovat hospodářství naší země,“ rozhodl by. Politologa tato slova evidentně pobavila: „Možná by pro začátek stačilo ‚vypnout‘ jen pana Putnu. Není on vlastně také Putinův agent a není to jméno rafinovanou přesmyčkou, aby každý, kdo přijede z Ruska, věděl, s kým zde může mít tu čest?“ 
  Na toto téma ještě Zbořil uvedl: „A pokud jde o nápad, jak by profesor Univerzity Karlovy vykonával funkci prezidenta republiky, to je za hranicí normality. Ještě v jeho slovech chybí odkaz na koncentrační tábory a plynové komory. Schopnost si uvědomit, kdo v ČR šíří poplašné zprávy a nenávist, je nad umem pana Putny a asi by se za jeho štvaní, urážky a nápady daly ‚sázet nepodmíněné tresty‘.“
Asi počítají s tím, že v roce 2030 si už nikdo nebude pamatovat, co slibovali
  Průzkum společnosti STEM uplynulý týden sliboval TOP 09 pouze 4,6 procenta hlasů, v pátečním průzkumu společnosti CVVM ale strana měla osmiprocentní podporu. Miroslav Kalousek však chce dvouciferný výsledek. A kromě tohoto plánu představil strategii TOP 09, Vizi 2030. Ta si mimo jiné klade za cíl zvýšit životní úroveň Čechů, snížit zdanění práce a zavést v zemi společnou evropskou měnu. Podle něj chce strana zajistit, aby se do roku 2030 životní úroveň v Česku srovnala s Německem. „Připadá mi to jako souboj agentur, které více nebo méně fandí TOP 09. Ale protože jsou to agentury nejzavedenější, musíme hledat přibližnou pravdu někde mezi nimi. 
  Přesto se ale zdá, že vedení TOP 09 se dostalo do nějakého nenormálního stavu. Konečně i liberecká organizace této strany volá po rezignaci předsedy a upozorňuje na nesoulad mezi situací v Praze a mimo pražské akvárium. Její argumenty jsou důvěryhodné a vedení TOP 09 by si je mělo prostudovat. Ale jak říká Miroslav Kalousek, jde o názor jedné organizace a svědčí to o ‚vnitrostranické demokracii‘,“ reaguje Zbořil. „Horší je to se skutečností, že současně s tímto realistickým hodnocením ‚Jablonecké výzvy‘ přišel s nápadem ‚Vize 2030‘, ve které překonává i agitaci Valtra Komárka, blahé paměti (viz ‚Za Komárka, za korunu jedna marka!‘). Snad počítá s tím, že v roce 2030 si už nikdo nebude pamatovat (dokonce i kdyby byl naživu), co jeho strana v letošním volebním roce slibovala. Kde bude v roce 2030 stříbrná hlava pana poslance Laudáta nebo vemlouvavý hlas paní Langšádlové? A kde budou nápady Vize 2030?“ pokládá řečnickou otázku.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Tady nejde o hidžáb, ale o ideologii
27. 1. 2017 - 17:27 - Drobnými ústupky to začíná a můžeme skončit tam, kde jsou Francie, Německo či Švédsko. Dnes budeme tolerovat to, že na základních školách nemusí děti muslimského vyznání absolvovat tělocvik či hudební výchovu a nakonec budeme tolerovat, že nechodí do školy vůbec, protože jsou ve třídách dohromady chlapci s dívkami. 


Muž v helmě. I pro jeho vyrušování nechala později soudkyně vyklidit soudní síň.


To říká k rozsudku v "šátkové kauze" šéf Úsvitu - Národní koalice Miroslav Lidinský. Parlamentní listy přinášejí názory i dalších sympatizantů se zákazem nošení hidžábů na školách.
  Muž v helmě. I pro jeho vyrušování nechala později soudkyně vyklidit soudní síň.
Už jen to, že se soud konal, je podle Václava Klause mladšího z ODS vítězství organizovaných nátlakových skupin a některých státních orgánů nad svobodnými občany a řediteli škol. Soud se Střední zdravotnickou školou v Ruské ulici v Praze, která byla somálskou dívkou obviněna z diskriminace, protože jí ve škole zakázali nosit šátek, vzbudil obrovské emoce. Dnes žalobu dívky Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl. Zde jsou názory z tábora podporovatelů ředitelky školy Ivany Kohoutové.
Všichni jsou si rovni

  Šlo o zastrašování. Nejsou totiž jen svobody náboženských skupin a minorit, ale existují i svobody českých občanů, ředitelů škol a myslím si, že na školách jsme si všichni rovni, všichni mají mít stejná práva a lišit se jen prospěchem a chováním. Neexistuje, aby tam byly děti, které mají nějaká zvýšená práva na základě příslušnosti, sdělil Klaus mladší na sociální síti a dodal: Soud dopadl dobře. Soudkyně zamítla všechny požadavky protistrany. Jistě byla pod velkým tlakem. Nelze ale míchat náboženskou svobodu a tuto víru praktikovat jakýmikoli způsoby. Například k soudu také nelze přijít zahalený tak, aby nebyla možná identifikace. Všude platí nějaká pravidla, která je třeba ctít. Komu se to nelíbí, existují země, kde mají tradice a pravidla odlišná.
  Spoluzakladatel Úsvitu a hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) Jaroslav Novák prohlásil: Tady nejde o hidžáb, ale o ideologii. Musíme si dávat majzla před každým, kdo věří náboženské ideologii, že nevěřící jsou méněcenní a je možné je ve jménu víry znásilňovat, kamenovat či jinak vraždit. V tomto případě není žádná opatrnost dost velká, ať už jde o stavění zdí anebo bránění v propagaci takových nenávistných ideologií. Islám celých patnáct set let své existence dokazuje, že je nenávistnou ideologií, která chce ovládnout svět.
Šátečnice nestudovala

  Protiislámský aktivista a docent z Jihočeské univerzity Martin Konvička, který se soudu také osobně účastnil, vyzdvihl na Facebooku hlavně to, že žalující Somálka Ayan Jamaal Ahmednuurová na škole vůbec nestudovala, když napsal: Z odvůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud postupoval v duchu právního pozitivismu. Zkoumal, zda mohlo dojít k diskriminaci, což nemohlo, protože šátečnice vůbec nenastoupila studium. Vyhnul se ale vlastnímu problému - přípustnosti fundamentalistického islámského oděvu na veřejných školách. Takže úplně vyhráno není. Na druhé straně se ukázala odolnost našeho právního systému vůči vydírání ze strany islámofilních neziskovek a to je moc dobře.
  Rozsudek je v pořádku, ale chybí mi, že komentátoři a lidé v politice jasně neřeknou, co je islám. Islám je v podstatě náboženský fašismus, uvedl Tomio Okamura. Následně dodal, že je tím prostor pro další podobné soudy otevřený.
  Předseda Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa Miroslav Sládek měl podobné výhrady: Jsem rád, že byla žaloba zamítnuta a tím tato trapnost skončila. S čím však nejsem spokojen, je odůvodnění rozsudku soudem. Jako hlavní důvod zamítnutí žaloby byl totiž uveden fakt, že žalobkyně nedoložila potvrzení o získání pobytu, tím pádem se ani nemohla stát studentkou školy. V tom vidím jasný alibismus ze strany soudu a snahu vyhnout se jasnému právnímu výkladu na téma muslimských pokrývek hlavy. V budoucnu se tak můžeme těšit na další žaloby na toto téma, protože soud nevyřešil podstatu problému, tedy dodržování našich kulturních pravidel," uvedl Sládek.
Drobnými ústupky to začíná

  Podle exmuslima, konvertity ke křesťanství a velkého kritika islámu Lukáše Lhoťana se tento verdikt dal očekávat. Ta dívka musela vědět, že nemá šanci legislativně uspět. Nicméně to vzbudilo velké emoce, což byl účel. To ale muselo být jasné i ombudsmance Anně Šabatové, že podobných žalob bude v budoucnu přibývat. Účelem "šátkové kauzy" totiž prý opravdu nebylo uspět, ale věc medializovat a zastrašit učitele. Podle něj byla     Anna Šabatová vždy nebezpečná.
  Bez ohledu na tu kauzu musím říct, že když má někdo zájem žít v zemi, která není jeho původní nebo jeho předků, kde se budovaly společnost a kultura stovky let, musí to respektovat. Jak říkají někteří naši otevření státníci: 'pokud se to někomu nelíbí, tak ať se vrátí tam, odkud přišel.' To je alfa a omega. Když jsem fáral do dolů, tak bylo jasně řečeno, že si s sebou nemohu vzít foťák, nelze kouřit a je třeba dodržovat bezpečnostní nařízení. Rozsudek samozřejmě vítám, řekl předseda Úsvitu - Národní koalice Miroslav Lidinský.
Rozsudek v "šátkové kauze" však ještě není pravomocný.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Češi, nechcete dělat za 13 tisíc v naší zbrusu nové fabrice?
   25. 1. 2017 - 9:35 - Ostře se opřel do společnosti Mölnlycke Health Care předseda ČMKOS Josef Středula. Na svém facebookovém profilu sdílel článek Karvinského deníku, který upozornil, že nově vzniklý závod této společnosti se potýká s nedostatkem zaměstnanců.
  Potřebujeme různé druhy zaměstnanců od operátorů přes management až po více technické obory. V poslední době było nejsložitější zaměstnat operátory výroby, i když na tuto pozici nevyžadujeme žádnou kvalifikaci, postěžoval si při schůzce s vedením města Havířova generální ředitel společnosti Mölnlycke Health Care (MHC) Emmanuel Chilaud. 
  Pan generální ředitel si stěžuje, že lidé nechtějí u nich pracovat? Tak ať ihned za nabízených 13.000 až 14.000 Kč hrubého na třísměnný provoz nastoupí a pokusí se za tyto peníze přežít. A vyhrožovat zahraničními dělníky? Tak ať řekne ve Švédsku, jakou cenu práce zaměstnancům nabízí! napsal k tomu na sociální síti Středula. Věřím, že tento přístup zaujme např. Bohuslava Sobotku, Michaelu Marksovou-Tominovou ... a další. Toto nepovažuji za seriózní nabídku. Firmě Mölnlycke bych žádné povolení zaměstnávat zahraniční zaměstnance neposkytl, dodal Středula.
  Do diskuse pod Středulovým příspěvkem přispěl také moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák: „Považuji za nepřijatelné, aby konkurenceschopnost (zahraničních) firem byla postavena na nízkých platech našich lidí. To nemůže být motivace vstupu nových investorů do našeho kraje. Chceme, aby se sázelo na odbornost a její patřičné ocenění,“ napsal. Středula na to reagoval těmito slovy: „Děkuji za Vaše vyjádření pane hejtmane a jasný signál směrem k tomuto investorovi.“
  Středula se ale setkal i s kritikou. Například Vladimír Borneo Jančík napsal: „Pane Středulo to je vaše investice ta fabrika? Že chcete rozhodovat za kolik tam má kdo pracovat?“ Středula reagoval poměrně příkře: „O té firmě nic nevíte a o pracovních podmínkách taky ne a jen tady hloupě plácáte.“ O tom, že jsou mzdy v Česku příliš nízké, píše také server Dotyk.cz. Upozorňuje, že za čtvrtstoletí po sametové revoluci se české mzdy dotáhly na úroveň 28 procent německých mezd.
  Zatímco Češi pracují za 62 procent průměrné evropské mzdy, hodnota toho, co vyrobí, je na úrovni 87 procent průměru Evropské unie. Rozdíl činí 25 procentních bodů. Když odhlédneme od specifické situace Lucemburska a Irska – je to nejvyšší nepoměr v Evropě, píše server. „To skutečně indikuje, že v Česku bereme o něco nižší mzdy, než odpovídá výkonu naší ekonomiky,“ říká Miroslav Novák, analytik společnosti Akcenta. „Mzdová úroveň je v Česku nižší, než odpovídá hospodářské výkonnosti,“ potvrzuje i Jitka Erhartová, vedoucí oddělení statistiky práce z Českého statistického úřadu.
  „Jedním z důvodů relativně nízkých českých mezd je nízká přidaná hodnota,“ uvádí David Marek, ekonom poradenské společnosti Deloitte. V Česku působí velké množství průmyslových podniků, které neprodukují hotové výrobky, ale jen polotovary. Ty pak vyvážejí do ciziny, především do Německa. Tamní firmy dokončí výrobky, na které si mohou „přirazit" vyšší marži než české podniky na pouhé součástky, podotýká server.

Zdroj: Parlamentní listy
  Že bych založil stranu Vašíka...?
  23. 1. 2017 - 7:41 - Hostem Martina Veselovského v internetové televizi DVTV byl expert ODS na školství Václav Klaus mladší.
Nejprve se Veselovský Klause zeptal, zda bude kandidovat do Poslanecké sněmovny. „Účastním se primárek a ty se rozhodnou někdy 27. února v Praze,“ uvedl Klaus mladší.
  Veselovský ale poukázal na nízké preference ODS, které se podle posledních průzkumů pohybují kolem 6 %. Klaus mladší uvedl, že radši než průzkumy agentur má volby. A v těch posledních krajských získala ODS 10 %.
  Jestliže máte ambici dostat se do Sněmovny, jestli by nebylo šikovnější založit si vlastní stranu? ptal se Veselovský. Taková myšlenka, že někdo obrodí českou pravici a vynechá pravou polovinu ODS, je iluzorní. V tomto smyslu je můj postoj relativně racionální. Sebevědomí mi nechybí, ale představa, že bych si založil stranu Vašíka a volte mě a teď si myslel, že tady přeorám celou republiku, tak vysoké sebevědomí zase nemám, přiznal Klaus mladší.
  Myslí si, že v podzimních sněmovních volbách dosáhne ODS lepšího volebního výsledku, než tomu bylo v roce 2013. „Všichni lidé nejsou nadšení ze současné vládní koalice, myslí si. Domnívá se také, že s jeho názory souhlasí více než 10 % učitelů a ředitelů škol. „Voličská podpora mezi touto skupinou je vyšší, tvrdí.
  Veselovský poukázal na to, že když byl jeho hostem Vlastimil Tlustý, bývalý dlouholetý člen ODS, tak řekl, že Klaus mladší čeká na to, až z něj ODS udělá lídra, který sjednotí pravici. Klaus mladší odpověděl, že to je stejné, jako by se jej na počátku 90. let, kdy začal učit, zeptal, zda bude ředitelem nejziskovějšího gymnázia v ČR. Což se po šesti letech skutečně stalo.
  Nepomáhá mu v ODS jeho jméno? „Vzhledem k tomu, jak náš táta hodnotí současnou politickou scénu, tak nevím, jestli to je výhoda, nebo nevýhoda. Minimálně to jméno budí nějakou pozornost dosud. Já jsem se snažil vždy jít vlastní cestou. I tím, že jsem šel učit. I novináři, co mi nepřejí, rozlišují mezi Václav Klaus senior a Václav Klaus junior.“
Svěřil se také s tím, co podle něj „zahubilo“ ODS. „Zvyšování daní, vládnutí se zelenými a podobné věci, kdy prostě lidé napravo, kteří přemlouvají ty ostatní, ztratili důvěru v základní ideový étos individuálních svobod, v ochranu soukromého podnikání, ať to stojí, co to stojí, tradice a podobné věci.

Zdroj: Parlamentní listy

Nic nestaví, nic nebudují...
22. 1. 2017 – 6:50 - Novinář, překladatel Josef Provazník se měl původně účastnit debaty v internetovém Debatním klubu, do kterého byli zváni například Radko Hokovský z think-tanku Evropské hodnoty, Jakub Patočka z Deníku Referendum, pozván byl i zástupce nadace Open society fund nebo organizace Člověk v tísni. Nikdo z nich ale pozvání nepřijal. 
  Provazník se problematikou neziskových organizací zabývá z toho důvodu, že každého daňového poplatníka by mělo zajímat, kam jdou peníze z jeho kapsy. „Do neziskového sektoru jde peněz opravdu hodně. Loni to bylo pro představu 16 miliard. Myslím, že ty peníze by se mohly využít mnohem líp na něco, co je hmatatelné. Stavba dálnic, nemocnic, školek. 
  Problém podle Provazníka je, že klíčovým slovem v neziskovém sektoru jsou dotace. Jak je známo, dotace deformují trh. Vznikají kvůli dotacím závislosti mezi obdarovaným a dárcem. Ta se jmenuje korupce. A je lhostejno, jestli jde o neziskový nebo ziskový sektor.
  A přidává konkrétní příklad z migrační krize. ČR dostává hodně peněz z evropských fondů. I kdybychom dostávali víc, než dáváme, tak si myslím, že je to zbytečná závislost. A když vláda avizovala, že nepřijme kvóty Evropské komise, hned se z Bruselu ozvaly hlasy – nechceš poslouchat, přijdeš o dotace. Je škoda, že lidé ve vládě neřekli, jsme suverénní stát a dotace nepotřebujeme. A co si nevyděláme, to mít nebudeme. Jako to dělá každý běžný občan ČR. Je lépe si na ty věci vydělat sám a počkat rok nebo dva, než někam chodit s nataženou rukou. Hlavně tady není žádná epidemie, žádné přírodní katastrofy, které by nás opravňovaly brát peníze za nic v podstatě, domnívá se Provazník.
  Podle něj stát ani přesně neví, na co jeho peníze neziskovkám jdou. Jde to na kampaně, kulaté stoly, tisknou se letáky. Teď probíhá kampaň na billboardech, kde jsou tváře cizinců, kteří říkají Češi vlastně nejsou rasisti. Je to taková multikulturní kampaň po dobrém.
  Když dostáváte od někoho peníze, tak musíte poslouchat a šířit jeho ideje, které jsou v případě neziskových organizací ryze levicová agenda, se kterou myslím většina společnosti nesouhlasí, upozorňuje Provazník.
  Poukazuje na to, že organizace Člověk v tísni hospodařila v roce 2015 s 1,5 miliardou korun. Z toho asi 350 milionů šlo z evropských fondů, 450 milionů od evropských vlád. A pak už se člověk nemůže divit, že neziskovka už není jen tím, kdo šíří dobro, ale i ten, kdo šíří ideje někoho v praxi. To mi na tom vadí.
  Nejde ověřit, na co peníze byly použity. Nic nestaví, nic nebudují, ale šíří ‚dobro‘. Příkladem jsou integrační projekty. Jak chcete dokázat, že fungují? Ve Francii a v Německu existovaly desítky let, a přitom tam vznikly no-go zóny. Prostě to nefunguje, je přesvědčen Provazník.

Zdroj: Parlamentní listy

Pražská kavárna není pupkem světa
21. 1. 2017 - 8:41 - Přirodovědec a Čechokanaďan Jiří Jírovec se v komentáři pro Parlamentní listy ohlédl za inaugurací Donalda Trumpa, co jeho zvolení a předně jeho veřejná podpora bude znamenat pro Miloše Zemana?
Jiří Jírovec
Donald Trump tedy vstoupil do Bílého domu.
  Českou reakci na výsledek prezidentských voleb udávala pražská kavárna. Ta byla jednoznačně na straně Clintonové. Moderátoři ČT drželi palce tak silně, že opomínali klikat na servery, které dlouho před závěrem voleb předpovídaly, že vyhraje Trump. Došlo na výroky, že skončil svět, jak jsme ho někteří znali. Jenže to říkají lidé, kteří mají krev na rukou, nebo alespoň válku proti Rusku v hlavě. Je možné, že Jiřina Šiklová změnila svůj bonmot "Raději se budu mýlit s Bushem než mít pravdu s Putinem" na "Raději se budu mýlit s Putinem než mít pravdu s Trumpem".
  Do hry ale vstoupil prezident Zeman. Veřejnou podporou Trumpa dal najevo, že vkládá jisté naděje do jeho prezidentování a do jeho celkem jasně deklarovaného záměru upravit vztahy s Ruskem.
Inaugurace
  Inaugurace 2017 byla v podstatě odpolitizována. Slovo bůh se ozývalo daleko častěji než jakékoli jiné. Bůh má dodat moudrost prezidentovi a žehnat Americe. Obřad připomínal církevní obřad. Trump ale ve svém prvním projevu nepřímo sdělil, že se boží osvícení Washingtonu během několika posledních desítek let příliš nedařilo.Trumpův projev obsahoval samá pěkná slova. Byl krátký a poměrně úderný. Podle medií spěchal Trump do Bílého domu, aby mohl začít rušit Obamovy dekrety. 
Nový trend v americké politice
  Odstupující americký prezident Obama kolem sebe kope dříve nevídaným způsobem. Několik týdnů před ukončením svého mandátu hází Trumpovi klacky pod nohy způsobem, který má české pojmenování "sviňárna". Zapomenuto je setkání v Bílém domě, které ukázalo úsměv vycíděných zubů coby záruku, že předání moci proběhne hladce.
  Mezi Obamovy kroky patří například zákaz těžby ropy v arktických oblastech, narušení vztahu s Izraelem (USA nechaly projít resoluci RB odsuzující zabírání palestinského území Izraelem), obvinění Ruska z manipulace amerických prezidentských voleb a narušení vztahů s Kubánci žijícími na Floridě.
  Posledně jmenovaný příklad souvisí se zrušením pravidla, že Kubánec, který se přeplaví z Kuby na Floridu a dotkne se nohou suché země, dostane automaticky povolení zůstat. Ono to zase není tak lidumilné, jak se na první pohled zdá. Je známo, že pobřežní stráž kubánské uprchlíky odhání vodními děly. V Česku se nemluví o dohodě mezi Clintonem a Castrem, která omezila legální přistěhovalectví na 20,000 Kubánců ročně. Byla uzavřena poté, když Castro vyhlásil, že kdo chce, může do USA odejít.
  Použití politických zbraní pro vnitropolitický boj není nic nového. Zdá se ale, že tyto hrátky, mající charakter tahanic o hračky v mateřské škole, přerůstají do mezinárodního prostoru. Poslední americké prezidentské volby podkopaly poslední zbytek toho, co bývalo považováno za demokracii. Možná začne platit pravidlo, že demokracie je jen "když vyhraju já". V opačném případě "vzhůru do ulic!" Jako bychom to neznali.
  Trumpovi odpůrci se již teď snaží zamezit, aby se změnila politika USA k Rusku. Vždyť to stálo nějaké peníze dostat se tak blízko k jeho hranicím a k válce. Obávají se člověka, který zatím má neortodoxní názory. Vyhovoval jim sterilní Obama, který se na Harvardu naučil dobře mluvit, ale nemá žádnou vizi. O schopnosti něco prosadit ani nemluvě.
Jestliže Trump uspěje jako oddalovatel válek, vstoupí do historie. Potřebuje ale podporu zvenčí. V Česku ji zatím má od Zemana.
Zemanův Trumf
  Zemanovi se podařil mistrovský kousek tím, že se okamžitou podporou Trumpa vymezil proti vzlykající pražské kavárně. Pokud se rozhodne kandidovat znova na prezidentský úřad, získal obrovský náskok. Ostatní budou pracně hledat cestu od zprofanované Clintonové k jakés takés podpoře Trumpa.
  Je možné, že Trump se svou snahou o narovnání vztahů s Ruskem (čti: odvrácení války, kterou nepochybně plánuje NATO) neuspěje, může si říct "alespoň jsem to zkusil" a Zeman, pokud přežije, může mít podobný pocit. Je nepochybné, že okamžitá reakce posouvá Zemana do kategorie světových politiků. Má totiž našlápnuto k tomu, aby se stal moderátorem vztahů mezi Východem a Západem. V tom je daleko před českými politiky, kteří soptili, když do Prahy přijel čínský prezident. 
  Zemanovi vyhovuje Trumpův názor na migranty a stavění zdi proti Mexičanům. To má v Česku nepochybně kladný ohlas. Trump ovšem nejedná s uprchlíky, ale s migranty, což je velký rozdíl. Mexičané přicházeli dlouhá léta jako levná sezónní pracovní síla. Vadit začali, až když pro sebe a své děti chtěli taky kousek koláče. To je ostatně i případ Turků, kterých přišly do Německa přes tři milióny, když průmysl potřeboval dělníky. Jenže pak začali taky chtít trochu víc. Pokud Trump pomůže ukončit válku v Sýrii, začnou se uprchlíci vracet domů, tlak na EU pomine a Zeman bude na vítězné straně.
  Zeman nepřestane být terčem pražské kavárny, ale ta není pupkem světa. Opravdové věci se dějí a rozhodují jinde a u toho Zeman bude.

Zdroj: Parlamentní listy

Sex na Hradě. Chystá se likvidace ministra, zamotán i Daniel Herman 
18. 1. 2017 - 11:33 - Koncem roku narychlo opustil svůj post jeden z nejbližších lidí prezidenta Zemana, šéf hradního protokolu Jindřich Forejt. Na pozadí této rezignace se odehrál skandál jak z filmového thrilleru. Kde nechyběl sex, drogy a kompromitující video. Reportéři serveru Seznam.cz Sabina Slonková a Jiří Kubík se vydali pátrat, kam vedou stopy z Hradu. 
  Slonková si počkala, až bude prezident Miloš Zeman vystupovat z auta, a položila mu tuto otázku: „Necháte vyšetřit, kdo nechal připravit na pana Forejta tu past s tím videem?“   „Já nejsem příznivec konspiračních teorií,“ odpověděl Zeman. 
  Nyní nezaměstnaný Miroslav Remeň nabízel za peníze médiím kompromitující video na Jindřicha Forejta již v říjnu 2016. Po tři čtvrtě hodině neformálního rozhovoru tohoto muže se Sabinou Slonkovou přichází na místo Jiří Kubík s kameramanem. „Já toho autora videa znám de facto od září. On se na mě obrátil přes jednoho našeho společnýho známýho, který nás zkontaktoval. Přes jednoho prostředníka jsme kontaktovali lidi z politiky. Vím, že byl kontaktován pan Herman z ministerstva kultury. Koupila to 21. října Mafra. Následně se to prodalo televizi Barrandov.“ 
  Kolik takových videí existuje na jiné lidi? „Nevím, jestli podobných tohoto rázu, tak to si o žádném jiném nejsem vědom. Jsou ještě videa na jiné lidi, politiky. Ale tam se vyloženě jedná o trestný čin. Tam o drogy nejde. Týká se to také sexuálních služeb,“ uvedl Remeň. 
  Následně se Slonková svěřuje s tím, co jí Remeň řekl před tím, než na místo přišel Kubík s kameramanem: „On tvrdí, že kromě Forejta hodlají zničit dalšího politika. Tentokrát míří prý přímo do vlády. Tvrdí, že tím člověkem je (tady je záznam vypípnut), prostě ministr Sobotkovy vlády. Tvrdí, že jde zase o nahrávku a že ho mají nahraného v choulostivých situacích a hodlají to zveřejnit,“ uvedla Slonková. 
  O videu s Forejtem prý mluvili i s někým z Hradu, podotýká Kubík. „On ho tituluje jako tajemník ministra kultury Hermana, je to nějaký Černý. Toho že oni kontaktovali a on měl zjišťovat u politiků, jestli o tu nahrávku mají zájem,“ konstatovala Slonková. 
  Domluvit schůzku s referentem ministerstva kultury Martinem Černým bylo poměrně snadné. Z rozhovoru vyplynulo, že se setkal s panem Horáčkem, který mu to video nabízel s tím, že jako pracovník ministerstva kultury jej dostane k ministrovi. Sám ale tomu, že video existuje, nevěřil. Protože jej chtěl ze zvědavosti vidět, slíbil Horáčkovi, že video dostane dál. Od Horáčka také slyšel, že mají v záloze další podobná videa. 
  „Každopádně je velká náhoda, že v době, kdy se řeší spor mezi Hermanem a Forejtem ohledně Bradyho, tak zrovna kontaktujou chlapíka od Hermana,“ podotýká Slonková. 
  Připomíná dopis, který napsal Forejt, který jinak na volání či SMS zprávy nijak nereaguje. V tom dopise píše, že se stal obětí vydírání. „Již v polovině října jsem byl kontaktován neznámým člověkem s tím, že proti mně bude zahájena nemilosrdná kampaň, jejímž cílem bude profesní a osobní likvidace, pokud nezaplatím.“ 
  Reportéři navštěvují dům, v němž má Jindřich Forejt byt. Nikdo ale neotvírá, a tak mu nechávají v poštovní schránce vzkaz. Na něj ale Forejt neodpovídá. 
  Reportéři se vydávají do jedné středočeské obce, kde podle jejich informací žije hlavní postava Forejtova případu, autor inkriminovaného videa Bohouš Horáček. Ten říká, že se s Forejtem scházel na Hradě i u něj doma. Video, které natočil, pak prodal Mafře proto, aby měl peníze. „A věděl jsem, že když to dostane Mafra a dostane se to k jednomu určitýmu člověkovi – Babišovi, tak to nikdy nepůjde ven. Jedinej, kdo tady sbíral kompra, byl Mrázek, toho zastřelili, pak Paroubek, pak ještě někdo a Babiš, estébák,“ říká Horáček. 
  Horáček zná Černého z ministerstva kultury. Je to kamarád Remeně, říká Horáček. Popřel, že by existovalo kompromitující video na člena vlády. „Forejt je taková krysa, udělal takovou sviňárnu, co jsem od něj nikdy nečekal. Vždycky říkal, že by to v životě neudělal. A mně to udělal,“ řekl Horáček. 
  Podle Slonkové řekl Horáček několik klíčových věcí. Že si nahrává, na co přijde, pro strýčka příhodu. A že mu nešlo o žádný dluh, ale o to, se pomstít Forejtovi. Nic dalšího v tom nepodnikal, to dělali už ti další dva. „Skutečně to potvrzuje to, že tam byl někdo, kdo se tvářil, že byl z Hradu. Přinesl v obálce 350 tisíc a když to viděl, tak utekl. Možná ten někdo chtěl vidět, jestli nahrávka skutečně existuje,“ říká Slonková. 
  „Pro mě hlavní věc je, že to někdo na Forejta narafičil a Forejt se chytl do své vlastní pasti. Někdo znal Forejtovo slabé místo, využil toho, podstrčil mu Bohouše Horáčka, který si všechno nahrává. A ti samí lidé tvrdí, že mají další nahrávku, která se týká člena vlády,“ uvedla Slonková a Kubík dodal, že zda je to pravda, se teprve uvidí. 
  Závěrem si kladou otázku, jak se homosexuální prostituti dostali do prostředí Pražského hradu a ministerstva kultury a jak policie a tajné služby vyšetřují citlivou kauzu v prostředí hlavy státu. 

Vše k vývoji kauzy kolem Jindřicha Forejta ZDE

Zdroj: Parlamentní listy

Kdo si rozdělí stovky milionů za provize?
  17. 1. 2017 - 10:58 - Ochranný svaz autorský (OSA) zdražil. A to dokonce dramaticky. Například sazba za rádio ve městě nad 80 tisíc obyvatel je od Nového roku téměř o polovinu vyšší. OSA tak i přes lavinu kritiky dotáhla do konce skokové zvyšování autorských odměn. A navíc naznačuje, že ani zdaleka nemusí jít o poslední zdražování.
  „Jsem přesvědčen, že sazby stanovené pro rok 2017 jsou přiměřené,“ uvedl Roman Strejček, předseda představenstva OSA. Podle jeho slov navíc nejde o „zdražování“ v pravém slova smyslu. „Navýšením sazeb chceme pouze zmírnit pokřivení trhu, který historicky platí nejnižší sazby v porovnání se zahraničím. Není žádný důvod k tomu, aby se autorům hudby dostávalo v České republice nižší míry ochrany práv, než je běžné v drtivé většině zemí Evropské unie,“ dodal Strejček.
  Zároveň naznačil, že OSA bude i do budoucna přemýšlet o tom, jak pro autory zajistit ještě větší balík peněz. Autoři hudby v ČR inkasují historicky jedny z nejnižších autorských odměn v Evropě. Např. v Maďarsku nebo Chorvatsku platí uživatelé za rozhlasové a televizní přístroje autorům hudby až 8krát vyšší sazby než v České republice. Autoři hudby budou však i po navýšení sazeb OSA až o 50 % na rok 2017 nadále inkasovat jedny z nejnižších sazeb v Evropě, uvedl v tiskové zprávě Ochranný svaz autorský.
„OSA jako odpovědný správce práv hudebních autorů je povinen hájit práva a zájmy autorů způsobem obvyklým v zahraniční, zejména pak v evropském hospodářském prostoru. OSA na území České republiky nezastupuje pouze domácí autory hudby, ale na základě recipročních smluv více jak 1 milion hudebních autorů z celého světa. Na základě těchto smluv máme povinnost zajistit přiměřený výběr odměn i pro zahraniční autory,“ naznačil Roman Strejček další plány na zdražování autorských poplatků.
Proč má OSA vydělávat stovky milionů?
  S tím však nesouhlasí například senátor Ivo Valenta, který se v poslední době stal nejhlasitějším kritikem praktik, které jsou spojeny s vybíráním a rozdělováním autorských poplatků. Nikdo nechce autory připravit o zaslouženou odměnu. Ale zároveň se nemůžeme smířit s tím, jak netransparentně se vybírá a rozděluje dnes téměř 1 miliarda Kč na autorských poplatcích. OSA si dělá, co chce, skokově zdražuje, sjednává neprůhledné smlouvy, autorské odměny rozděluje podle prapodivných tabulek, kterým nikdo nerozumí. Přitom my všichni platíme autorské poplatky povinně ze zákona a stát nás tak nutí, abychom financovali také netransparentní kolektivní správce autorských práv. Proč? Vždyť to nedává vůbec žádný smysl a je třeba tento systém změnit, reagoval senátor Ivo Valenta, který byl zvolen do Senátu za Stranu soukromníků ČR.
  Letošní zásadní zdražení autorských poplatků by tak pro OSU mohlo znamenat, že za rok vybere možná až 1,5 miliardy Kč. „A protože si OSA z vybraných poplatků nárokuje svoji provizi, znamená to, že si tento jakoby neziskový spolek vydělá třeba i 200 milionů Kč. Kdo si tyto peníze rozděluje? Jakému účelu slouží? A proč se na tyto štědré odměny má skládat každý živnostník, který si ve svém podniku pustí rádio?“ nevěřícně kroutí hlavou senátor Valenta.
Do Senátu míří „bič na OSU“
  Posvítit si na OSU chtěli také poslanci. Místopředseda Sněmovny a předseda STAN Petr Gazdík navrhoval mimo jiné zastropování zdražování autorských poplatků. Sněmovna se však v prosinci zasekla na diskusi o rozpočtu a nestihla projednat příslušnou novelu autorského zákona. „OSA tak mohla zdražit podle svého původního plánu a některé sazby navýšila až o polovinu. To pokládám za skandální,“ zlobí se senátor Valenta, který více než rok připravoval „bič na OSA“.
„Nejdříve jsem chtěl pomoci jen folkloristům, aby neplatili z lidových písniček autorské poplatky. Když jsem však nahlédl pod pokličku praktik OSA, zjistil jsem, jaký je v této oblasti příšerný stav. Zadal jsem proto rozsáhlou právní analýzu, vyslechl jsem zkušenosti desítek lidí, uspořádal kulaté stoly a opakovaně o tom diskutoval s řadou odborníků. Výsledkem je můj legislativní návrh, který jsem připraven předložit v Senátu během projednávání autorského zákona,“ popsal Valenta s tím, že kromě odstranění řady neduhů navrhuje zřídit specializovaný dozorový orgán, který konečně donutí kolektivní správce autorských práv chovat se transparentně.

Senát by měl autorský zákon projednávat na konci února.

Zdroj Parlamentní listy (upraveno)

Idiot. Rozvracení státu
16. 1. 2017 - 14:12 - K odchodu amerického velvyslance v Česku Andrewa Schapira se ve svém textu na serveru NeviditelnýPes vrátil Václav Vlk st.
  „Pan velvyslanec Schapiro bude končit, stejně jako velvyslankyně USA v Maďarsku Colleen Bellová, americký velvyslanec v Rumunsku Hans Klemm a další Obamovi ‚roznašeči dobra‘ mezi ‚zaostalé národy‘ střední a východní Evropy. Pokud se ví, tak jde většinou o držitele trafik, které věrozvěst lásky a nové ideologie Barack Hussein Obama rozdal svým kamarádům a těm, co mu sháněli peníze na prezidentskou kampaň. Pokud je někdo odměněn za finančně-politickou činnost velvyslaneckým postem, co je to jiného než trafika a úplatek?“ poznamenává Vlk. 
  Pozastavuje se tak nad obdobným případem expremiéra Petra Nečase (ODS), jenž je dodnes vláčen po soudech. Vycvičení a ideové vedení skupiny, která tak dodnes činí, je podle něj jen děsivou ukázkou obamovské politiky a pokusem o totalitní ovládnutí společnosti. „Přáteli pana Schapira,“ uvedl.
  Podle Vlka budeme nyní dlouho zápasit s praxí bojovníků a žáků obamovského politického proudu vyškolených ambasádou na zvyk trestně stíhat každého, kdo je napadne. „Výsledky jejich práce jsou tristní, až děsivé. Nejen u nás, ale i ve vztazích mnoha států střední a východní Evropy k USA,“ dodal. Neopomněl zmínit také to, že se říká, že velvyslanci USA u nás i v dalších postsocialistických státech nápadně připomínají chování sovětského velvyslance Valeriána Zorina a sovětských poradců v roce 1948. Vnímá také paralelu s tím, že před více než 25 lety u nás padl komunistický režim, jenž byl mimo jiné postaven na ideologické nesnášenlivosti. „Je to stejné, a přeci jiné. Jiné, a přeci stejné,“ konstatuje. 
Závěrem pak Vlk konstatuje, že činnost dvou posledních velvyslanců USA u nás má doslova tragické výsledky. Poškození chodu, někdo by řekl doslova rozvracení státu, a tím také poškození budoucnosti. Jak říkal Jan Werich: Aktivní idiot je nebezpečnější než tucet diverzantů, uvedl Vlk. Podle něj Norman Eisen a Andrew Schapiro, poslední velvyslanci, vyburcovali protikorupční revoluci. 
V novinářské anketě význačných osobností k odchodu velvyslance Schapira, čteme-li mezi řádky, se dozvíme, že je to děsivý amatér. A také nabubřelý osel, který veřejně a drze peskoval prezidenta republiky. Jako kdyby on byl nějaký carský gubernátor v zaostalém ‚gorodě‘ někde ve stepi, všímá si Vlk. A neopomíná se podívat ani do jiných zemí, kde se podle něj rovněž Obamovi emisaři činili. Ať již v Polsku, Rumunsku, Slovinsku, či v Maďarsku.
  Schapirovi je třeba již jen popřát šťastnou cestu. Vracet se už nemusí – užili jsme si ho až až.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Nálepkování, stále stejní „experti“
  14. 1. 2017 - 8:12 - Nad tím, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání vytkla České televizi, že její pořad o prezidentských volbách v USA, konkrétně speciál Americká volební noc, byl krajně nevyvážený, se zamýšlí komentátor Vojtěch Varyš.
  Poukazuje na to, že to, že zpravodajství a publicistika veřejnoprávní televize nadržuje Hillary Clintonové a vykresluje jejího protikandidáta Donalda Trumpa v démonických barvách, bylo zřejmé i z jiných pořadů dávno před volbami. A že ČT dostala oficiálně přes prsty je podle Varyše moc dobře, navzdory drobným pochybnostem, které to může vzbuzovat.
  Varyš tvrdí, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání není příliš důvěryhodný orgán a nad samotným jeho posláním se vznášejí varovné otazníky. Většinu času se věnuje obskurnostem typu vypočítávání vulgarismů, které ve vysílání zazní před 22. hodinou: buď řeší banality, nebo se věnuje moralizování, píše Varyš. Poukazuje na to, že v ČT panuje masivní přezaměstnanost. Navíc televize disponuje podle Varyše neuvěřitelně přepáleným sedmimiliardovým ročním rozpočtem.
  Co ale leží v žaludku nejvíce lidem, je dlouhodobě vychýlený koncept zpravodajství a publicistiky, píše dále Varyš. To se projevilo nejen na amerických volbách, byť tam to bylo zřejmě nejviditelnější. Při vyhlašování výsledků to vypadalo, že strnulí redaktoři veřejné služby se snad rozpláčou. Jde i o způsob referování o Brexitu, o opozičních frakcích v Evropském parlamentu a o Evropské unii vůbec. Nálepkování politiků jako extremistů či populistů. Výběr hostů v publicistických pořadech, otáčení stále stejných „expertů“ ve vysílání. Snaha jedny natlačit do předem určeného kouta a znevěrohodnit je, jiným klást návodné otázky a nábožně jim naslouchat, píše Varyš.
  Přiznává, že absolutní objektivita neexistuje a u normálního média není zdaleka na škodu, pokud je názorově konkrétně koncipované. Potíž to je v situaci, kdy má televize mluvit za všechny, kdy je – a chce být – jakousi národní morální institucí. Pak jí vyhraněnost jedním konkrétním směrem nejenže nesluší, ale i škodí, myslí si Varyš.
  Poukazuje na to, že ti, kteří kritizují nevyváženost pořadů, bývají často osočováni z toho, že by chtěli, aby televize vysílala ve stylu „pět minut Žid a pět minut nacista“. To je ale podle Varyše klasický argumentační faul, neboť nikdo nepožaduje, aby v televizi mluvili nacisté – což je ostatně nezákonné – nebo aby v diskusích vystupoval někdo, kdo chce druhého hosta vyhladit.
  „Jenže v určitém vidění světa, které se prosadilo i v ČT, se svět už dělí jen na Židy a nacisty. To je nejen nesmysl, ale i nebezpečná paranoia,“ píše Varyš.
  Přirozeně každá veřejnoprávní televize bude tak nějak na straně establishmentu. „Je to její přirozenost. Musí se to však korigovat a hlídat. A občas si přiznat, že je čas na změnu kurzu,“ dodal Varyš.

Zdroj: Parlamentní listy

Trump prý připravil George Sorose o miliardu dolarů
  13.1.2017 - 11:09 - Americký miliardář a filantrop maďarského původu George Soros neprožívá zrovna nejlepší časy. Jím financovaná Hillary Clintonová neuspěla v prezidentských volbách, v jeho rodném Maďarsku uvažují o faktickém zrušení jeho neziskovek a nyní se ukázalo, že Soros přišel kvůli vítězství Donalda Trumpa o miliardu dolarů. 
George Soros
  Jak píše americký deník The Wall Street Journal, vzhledem k otřesům na akciových trzích po vítězství Donalda Trumpa přišel Soros o téměř miliardu dolarů. Ačkoli se jeho čisté jmění odhaduje na asi 25 miliard dolarů, přesto je i pro něj taková ztráta znatelná. Soros dlouhodobě financuje americké demokraty a v prezidentské kampani finančně podporoval i přímo Hillary Clintonovou, se kterou se osobně zná spoustu let.
  Soros a Clintonová se v minulých letech pravidelně setkávali a v době svého působení v čele amerického ministerstva zahraničí s ním dokonce neúspěšná prezidentská kandidátka konzultovala klíčové otázky, které v té době řešila. Soros se tak dle uniklé e-mailové korespondence radil s Clintonovou, koho má jmenovat jako prostředníka pro urovnání vypjaté politické situace v Albánii. Později demokraté se Sorosem konzultovali situaci na Ukrajině i migrační krizi.
  I kdyby snad demokraté se všemi názory Sorose nesouhlasili, neměli jinou možnost. Za poslední roky daroval Soros jejich straně desítky milionů dolarů a podporu jim zajišťoval také prostřednictvím svých neziskových organizací. Jak uvedl server Politico, jen v průběhu prezidentské kampaně poslal Soros na účet demokratické strany celých 25 milionů dolarů. Přesto ani tyto obrovské sumy k vítězství Clintonové nevedly.
  Soros si tedy navíc musí odečíst i zmiňovanou miliardu dolarů, o které přišel rovněž v důsledku neúspěchu Clintonové. Jak navíc tento týden informoval server ParlamentníListy.cz, maďarská vláda nyní uvažuje, že by ze země vypověděla všechny neziskové organizace financované maďarským rodákem Sorosem, který ze země uprchl v roce 1956 přes sovětskými a maďarskými komunisty.
  Šestaosmdesátiletý miliardář je často obviňován z toho, že skrze svoji nadaci Open Society Fund ovlivňuje dění nejenom ve Spojených státech, ale také v desítkách zemí světa, kde pobočky OSF působí. Vzhledem k tomu, že republikáni nyní ovládají Bílý dům, Kongres i Senát, však budou možnosti „šedé eminence“ Sorose značně omezené. A to se netýká vzhledem k odklonu evropských voličů od Evropské unie a jím podporovaných politiků jenom amerického kontinentu.
  George Soros neváhá využít své neziskovky k politickým cílům a přesvědčil se o tom i sám Trump. Protesty v amerických městech po jeho listopadovém zvolení, při kterých došlo k pouličním nepokojům, pálení jeho podobizen a vandalismu, byly organizovány organizací MoveOn, za kterou stojí právě Sorosův Open Society Fund. Při té příležitosti se zjistilo, že stejná organizace organizovala i narušování Trumpových mítinků před volbami.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Hodně velký nesmysl
Většina amerických médií, průzkumné agentury, intelektuální elita a showbyznys, svorně před loňskými prezidentskými volbami tvrdily, že vyhraje Hillary Clintonová. Vyhrál Donald Trump, protože Clintonová představuje vše problematické, co přinesl prezidentský establishment jejího muže Billa i Baracka Obamy. Jenže teď se zhrzení kvůli porážce vymlouvají na to, že k vítězství newyorského miliardáře přispěli ruští hackeři.

  V pátek zveřejnily tři nejvlivnější americké tajné služby (CIA, FBI a NSA) zprávu o kybernetických útocích z ciziny v průběhu prezidentské kampaně. Zpráva má podle dostupných informací více než 50 stran, ale veřejnosti je k dispozici pouze 14 stránek, mnohé tak zůstává nejasné. Přesto mají někteří jasno – Trumpa dosadil do Bílého domu ruský prezident Vladimir Putin, který údajně útoky osobně nařídil.
  Jako sci-fi dobré, jako popis reálných pohybů na americké volební, politické, ekonomické a sociální scéně, které ve skutečnosti vedly ke zvolení Trumpa, přitažené za vlasy.
Ostatně ve zprávě tajných služeb se říká, že „ruské zpravodajské služby podnikly kybernetické operace proti cílům spojeným s prezidentskými volbami v roce 2016. Byly mezi nimi cíle spojené s oběma hlavními politickými stranami.“ Takže demokraté i republikáni.
  Zpráva dále vysvětluje, co se zřejmě stalo: „Když se Moskvě zdálo, že ministryně Clintonová nejspíš volby vyhraje, ruská kampaň se začala více zaměřovat na podkopání jejího budoucího prezidentství.“ Logicky, co jiného by mělo přijít. Kdyby fanatici z amerických médií a šarlatáni z agentur tvrdili, že vyhraje Trump, tak by se hackeři zaměřili více na něj.
  Jinou daleko vážnější otázkou je, že kybernetické útoky (i za přispění některých států) a řádění hackerů skutečně „podkopávají“ síly protivníka. Je to problém a bude to ve společnosti, která je zcela propletená počítačovou sítí a svázaná mobilní komunikací, stále větší problém.
  Snahy útočit na energetické sítě, získávat důležité ekonomické informace, likvidovat bankovní konta, krást, odposlouchávat v celosvětovém měřítku miliony lidí, či šířit falešné informace na sociálních sítích a na internetu, aby to vyvolalo zmatek a pochyby, budou pokračovat. Budou dokonce sílit.
  Tvrdit ale, že Clintonové prohráli (a Trumpovi vyhráli) volby Rusové, je nesmysl. Prohrála si je Clintonová sama svoji nepředstíranou nadřazeností a neschopností oslovit celé vrstvy voličů. Vyhrát jí to měla elita z měst, nestalo se. Dále Hispánci, nestalo se. Nepřidali se tolik ani Afroameričané a dokonce ani ženy, o kterých se to také tvrdilo. Za to všechno asi mohou ruští hackeři…
  Je to stejný blud, jako někdejší oslava amerického hackera Edwarda Snowdena, který ukradl data Národní bezpečnostní agentury (NSA) a pomocí několika médií je zveřejnil. Tento zločin byl naivně a hloupě oslavován jako příklad svobodného šíření informací.
Stejně hloupě (protože je to nezákonné a ve svých důsledcích nebezpečné) jsou velebeny úniky odposlechů ze živých vyšetřovaných kauz v Česku.
  Že se Rusko, Čína a další státy snažily nějak ovlivnit, třeba i kybernetickými útoky, americké prezidentské volby, bylo očekávané a překvapením by byl spíše opak. To samé se bude opakovat letos ve Francii či v Německu. Něco podobného ale dělá jinde i Amerika a další západní země. Je to součást dnešního politického a velmocenského boje.
  Musíme s tím počítat a být obezřetní při vyhodnocování informací. Ovšem tvrzení, že Clintonovou ve volbách „potopili“ Rusové, je zoufalá snaha omluvit její porážku. Za tu si může především osoba jménem Hillary Clintonová.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Norský seriál který zřejmě zvedá tlak ruským politikům
6.1.2017 - 11:05 - Česká televize v sobotu odvysílá první dva díly z norsko-švédského seriálu, který se ani trochu nelíbil ruským politikům. Dílo nese název „Okupace“ a vykresluje Rusko jako agresora, který obsadil Norsko, aby se dostal k jeho ropě a plynu.

  Slavný spisovatel Jo Nesbo stvořil námět na seriál, který se odehrává v blízké budoucnosti. V budoucnosti, ve které Ruská federace zaútočila na Norsko, aby získala přístup k jeho zásobám ropy a plynu. Podle námětu vznikl v norsko-švédské koprodukci seriál s názvem Okupace – v originálu Okkupert. Nesbo se podílel i na scénáři.
  Server Česko-Slovenská filmová databáze CSFD.cz k seriálu poznamenává, že zachycuje hypotetickou situaci, ve které se vlády v zemi ujmou po vítězství ve volbách ekonomové a ti se rozhodnou zastavit těžbu ropy a plynu.
  „To samozřejmě způsobí otřes v celé Evropské unii. Rusko vyjde vstříc požadavkům EU s tím, že jeho vojska vstoupí na norské území. Jelikož Spojené státy americké již nejsou členem NATO, je severská země odkázána sama na sebe. Dramatické události na sebe nenechají dlouho čekat. Brzy je totiž unesen norský premiér Jesper Berg...,“ píše server o seriálu, který si vysloužil pozitivní hodnocení na úrovni 80 procent kladných ohlasů.
  Mezi ruskými politiky se však seriál netěší zdaleka tak velké podpoře. Podle informací ruské agentury TASS se proti seriálu již v roce 2015 ostře ohradil ruský velvyslanec v Norsku Vjačeslav Pavlovskij, který nelibě nese, že je jeho země v norské televizi vykreslována jako země s válečnickými choutkami, a nic takového prý rozhodně není pravda. Ruský velvyslanec také připomněl, že sovětští vojáci pomáhali osvobozovat Norsko za druhé světové války.
  První dva díly seriálu Okupace odvysílá Česká televize v sobotu od deseti večer.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Dostali jsme se k výbušnému dokumentu
  5.1.2017 - 10:35 - Žalobce olomouckého Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Rostislav Bajger dokončil obžalobu bývalého premiéra Petra Nečase za takzvané politické trafiky. Počátek dokumentu se ovšem nevěnuje až tak politickým trafikám, jako spíš dárkům, které tehdejší premiérova milenka Jana Nagyová (dnes už oficiálně Jana Nečasová) dostávala od právníků či byznysmenů. Bylo jich požehnaně a za nemalé sumy. Jenže racionálně smýšlejícímu člověku přijde podivné, jakou mají kabelky, náhrdelníky, kožichy, oblečení a boty souvislost s politickou korupcí ve vrcholných postech exekutivy.
„Ježíšek“ Jany Nagyové-Nečasové: Spousta významných jmen a všechno, co si žena může přát. Dostali jsme se k výbušnému dokumentu





























































  Jana Nagyová, Petr Nečas a Roman Boček měli podle obžaloby „v přesně nezjištěné době nejméně od 18. září 2012 do 6. listopadu 2012 v Praze a v Brně, konkrétně v prostorách pražského Hrzánského paláce, v pražské restauraci Vojanův dvůr, Kramářovy vily, Strakovy akademie, v sídle Českých drah, na blíže neustanoveném místě v Praze 8 – Karlín, v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu, a to na jiných místech, než na kterých probíhala jednání Poslanecké sněmovny nebo jejích orgánů, v hotelu Holiday Inn v Brně, v areálu brněnského výstaviště na adrese Výstaviště, jakož i na dalších doposud přesně nezjištěných místech slíbit úplatek poslancům ODS Petru Tluchořovi, Ivanu Fuksovi a Marku Šnajdrovi“, když podpoří vládní úsporný balíček. 
  Petr Nečas měl podle obžaloby vést prostřednictvím obviněných Jany Nečasové, dříve Nagyové, a Romana Bočka před veřejností utajovaná a konspirativní jednání se jmenovanými poslanci. 
  „Za případné účasti dalších osob, kdy na podkladě těchto jednání, která neměla charakter politických dohod, ale jejichž cílem bylo zajištění neoprávněného osobního prospěchu Bc. Petra Tluchoře, Ing. Ivana Fuksy a Bc. Marka Šnajdra, byla do 6. 11. 2012 dosažena dohoda, kdy obviněný RNDr. Petr Nečas prostřednictvím obviněných Mgr. Jany Nečasové, dříve Nagyové, a Mgr. Romana Bočka, MBA, slíbil Bc. Petru Tluchořovi, Bc. Marku Šnajdrovi a Ing. Ivanu Fuksovi, kteří takový slib přijali, neopodstatněné osobní zvýhodnění spočívající v tom, že Bc. Petr Tluchoř, Bc. Marek Šnajdr a Ing. Ivan Fuksa sami nebo jimi určené osoby získají členství v orgánech – představenstvu nebo dozorčí radě – a případně i v managementu obchodních společností, v nichž je majoritním akcionářem Česká republika, nebo ve státních orgánech, kdy na získání těchto funkcí neměli právní nárok a bez uvedených jednání a příslibu předsedy vlády by je oni sami nebo jimi určené osoby nemuseli získat,“ tvrdí žalobce Bajger.
Beata Rajská, Muzikář i Křetínský. Ti chodili a dávali. Jen tak? Za co?

Na základě těchto podle žalobce protiprávních schůzek pak byl 20. prosince 2012 Marek Šnajdr zvolen členem dozorčí rady obchodní společnosti ČEPRO a následně 31. ledna 2013 jejím předsedou. 

  Ivan Fuksa 11. ledna 2013 pak členem představenstva obchodní společnosti Český Aeroholding, místopředsedou představenstva, stal se vrchním ředitelem pro strategii a rozvoj. Pětadvacátého ledna pak byl Libor Antoš, jako osoba určená Petrem Tluchořem, zvolen členem dozorčí rady obchodní společnosti České dráhy a 14. března 2013 předsedou dozorčí rady. „Přičemž Bc. Petr Tluchoř nebyl do žádné funkce zvolen či jmenován, neboť se RNDr. Petr Nečas a osoby za něho jednající obávali, že by to vzbudilo negativní ohlas u veřejnosti, hromadných sdělovacích prostředků a případně i politických stran,“ tvrdí žalobce Bajger. 


  V obžalobě následuje obsáhlý výčet drahých darů, které měla obdržet Nečasova milenka Jana Nagyová: jde o kabelky, hodinky, obuv, oblečení, kožichy v řádech milionů korun. Následují pak pasáže z výslechů lidí, kteří Nagyovou obdarovávali. Nečasová, Nečas a Boček měli společně spáchat zločin podplacení. Nagyová pak ještě zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Na to, že tato kauza shodila vládu a volby díky ní vyhrálo do té doby nepříliš známé politické uskupení v čele s oligarchou, je toho na 114 stránek žalostně málo. 
  Jana Nečasová ve své výpovědi uvedla, že od počátku jí šlo o to, aby byla komunikátorem mezi skupinou tří poslanců, za kterou mluvil Roman Boček, a zbytkem poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. S Romanem Bočkem se v počáteční fázi dohodla, že se pokusí obě strany názorově sblížit ve věci tzv. stabilizačního balíčku, tzv. milionářské daně a dále toho, co se právě projednávalo v Poslanecké sněmovně a v čem existoval rozpor. Na této bázi se pak podle svých slov ujala komunikace, která až do kongresu ODS probíhala v politické rovině. „Ze strany obviněné nikdy nezazněla potenciální nabídka na nějakou pozici či funkci, obviněná nikdy neměla rozhodovací pravomoc. Dle výpovědi obviněné, byli pánové v čele se svědkem Petrem Tluchořem přesvědčeni, že svědek Ivan Fuksa, jako kandidát na post předsedy ODS, na kongresu ODS zvítězí. Jelikož se tak nestalo, rozjela se po kongresu ODS jiná jednání, u nichž obviněná opět byla pouze komunikátorem, osobou, která domlouvala schůzky,“ stojí dále v obžalobě. 
atd...
      Petr Nečas obvinění kategoricky odmítl. „Považuje ho za účelové, vykonstruované, politicky a osobně podjaté. Dále využil svého práva a výpověď odepřel,“ napsal Bajger. Roman Boček ve své jediné výpovědi uvedl, že po seznámení se s obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání si není vědom, že by popsaným jednáním páchal trestnou činnost. 
  V obžalobě pak následují pasáže z výslechů svědků. Těm dominují především lidé, kteří obdarovávali Nečasovu partnerku Janu: právník Karel Muzikář (množství kontraktů pod resortem dopravy, které si údajně přes Jaroslava Faltýnka zachovává dodnes), generální ředitel ČEZu Daniel Beneš, módní návrhářka Beata Rajská, bývalý finanční ředitel České pošty Martin Horák, ministr životního prostředí Tomáš Chalupa, byznysmeni Tomáš Chrenek a Daniel Křetínský, lobbista Vladimír Johanes, pracovníci módních butiků. Napřímo snad jen Křetínský přiznal, že Janu Nagyovou obdaroval dvěma dárky. V textu kromě pasáží z výslechů svědků následují obsáhlé pasáže, jak se který sortiment nakupoval či vyměňoval. Přetisknuty jsou i části telefonních komunikací. Ani v jedné z nich ovšem Nečas nehovoří o úplatcích či uplácení poslanců. Namátkou můžeme vypíchnout: 

- SMS zpráva: 5.9.2012, 8:56:32 hod., odesílatel obv. RNDr. Petr Nečas, příjemce
obv. Mgr. Jana Nečasová (dříve Nagyová), text: „…Janulko, ted jsem se jeste kratce
sesel s Tluchym. Ted ten balicek padne urcite, vlada ho navrhne znovu, spoji s
duverou a uvidime. T.se tvari, ze se chce dohodnout…“ (č.l. 4867, svazek č. 15),
  
- SMS zpráva: 5.9.2012, 9:06:49 hod., odesílatel obv. Mgr. Jana Nečasová (dříve
Nagyová), příjemce obv. RNDr. Petr Nečas, text: „…Tak , aspon ze tak. Muzu se do
toho pustit? …“ (č.l. 4867, svazek č. 15),

- SMS zpráva: 5.9.2012, 15:29:29 hod., odesílatel obv. Mgr. Jana Nečasová
(dříve Nagyová), příjemce – řidič Úřadu vlády ČR, text: „…Jeste prijde pan Bocek…“
(č.l. 4867, svazek č. 15),

- SMS zpráva: 5.9.2012, 15:30:31 hod., odesílatel sv. Alena Hégrová
(zaměstnankyně Úřadu vlády ČR), příjemce obv. Mgr. Jana Nečasová (dříve
Nagyová), text: „… Návštěva je tady…“ (č.l. 4867, svazek č. 15),

- SMS zpráva: 11.9.2012, 7:43:45 hod., odesílatel obv. Mgr. Jana Nečasová
(dříve Nagyová), příjemce sv. Alena Štánská (zaměstnankyně Úřadu vlády ČR), text:
„…A v 17hod.mam pana Bo.“ (č.l. 4880, svazek č. 15),
- Záznam v kalendáři: 11.9.2012 15:00:00 – text:17.00 Bo (č.l. 4880, svazek č.
15),

- SMS zpráva: 14.9.2012, 6:42:18 hod., odesílatel obv. Mgr. Jana Nečasová
(dříve Nagyová), příjemce obv. Mgr. Roman Boček, MBA, text: „… Dobry den, pekne
se nam to vari! Uz i z Palenika udelali cloveka Tluchore! Tak drzte palce, pp ma
obavu, ze z Vas udelaji take slabinu pp a vitezstvi Tluchore!..“ (č.l. 4886, svazek č.
15),

- SMS zpráva: 14.9.2012, 6:49:58 hod., odesílatel obv. Mgr. Roman Boček,
MBA, příjemce obv. Mgr. Jana Nečasová (dříve Nagyová), text: „… Dobre rano tomu
rozumim a to bych urcite nechtel.to radeji nedelejme jsem porad na tefonu…“ (č.l.
4886, svazek č. 15),

- SMS zpráva: 14.9.2012, 6:50:47 hod., odesílatel obv. Mgr. Jana Nečasová
(dříve Nagyová), příjemce obv. Mgr. Roman Boček, MBA, text: „… Ted jsme se
domluvili, ze D dostane prikaz to neobsazovat a udelame to za mesic…“ (č.l. 4886,
svazek č. 15),

- SMS zprávy: 14.9.2012, 6:51:50 hod., odesílatel obv. Mgr. Jana Nečasová
(dříve Nagyová), příjemce sv. Ing. Petr Žaluda, text: „…Zavolejte Romanovi
B.upresni info…“ (č.l. 4886, svazek č. 15),

- SMS zpráva: 14.9.2012, 6:53:37 hod., odesílatel obv. Mgr. Roman Boček,
MBA, příjemce obv. Mgr. Jana Nečasová (dříve Nagyová), text: „… Dekuji a zatim
budeme pokracovat na jinych frontach…“ (č.l. 4886, svazek č. 15).

  Z žádné komunikace prezentované státním zástupcem nelze přímo doložit, že v případě hlasování o úsporném balíčku, kterého se nakonec jmenovaní tři poslanci neúčastnili, šlo skutečně o úplatkářství. Žalobce případ tlačí k vyměření darovací daně a potrestání Jany Nagyové, dnes Nečasové. 

  "Jako osoba s vysokoškolským vzděláním, při vysoké ceně přijatých darů, které si musela být vědoma, nelze než učinit závěr, že obv. Mgr. Jana Nečasová (dříve Nagyová) musela alespoň v hrubých rysech vědět, že taková nikoli běžná darování podléhají zdanění a že na ni, jako osobu, která získala dary majetek v ceně celkově několika milionů Kč, dopadá povinnost podat přiznání k dani a povinnost daň zaplatit. Pokud však přiznání k dani nepodala a příslušnému správci daně ani jinak neoznámila, že přijala dary podléhající zdanění, musela pokládat za nutné a nevyhnutelné, že příslušná darovací daň nebude řádně vyměřena a zaplacena. Byť lze dovodit, že pohnutkou obviněné nejspíš nebylo samo zkrácení fiskálních příjmů státu, ale spíše její vlastní obohacení, následek spočívající v poškození zájmu státu na správném vyměření daně a na příjmu z takové povinné platby byl nevyhnutelným důsledkem opomenutí obviněné; byl druhou stranou téže mince – toho, že si obviněná ponechala peníze, které by jinak musela na dani zaplatit. Pro popsanou vědomost o nevyhnutelnosti následku je namístě dovozovat, že se nejedná jen o pouhé srozumění s ním, ale o jeho chtění,“ stojí v závěru 144stránkové obžaloby. 
Občan nechť si udělá názor sám.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno) 



Babiš chce být u moci dlouho
4. 1. 2017 - 15:05 - Babiš se díky přebytkovému výsledku státního hospodaření tváří jako schopný ministr financí. Ovšem je nutno si uvědomit, že není důležité jen kolik peněz odteklo a přiteklo, ale především odkud a kam. Na analýzu má málokdo čas, tak zůstává jen dojem.
Martin Šmída (Piráti) 
  Když někdo hrabe celej život, jen tak hrabat nepřestane. A i když má peněz dostatek, je tu ještě moc. A Babiš chce určitě oboje. Aby měl víc a víc peněz, to si dokáže zařídit už víceméně sám. Dotace, odpouštění daní a kličkování mezi zákony... Ale aby se udržel u moci, musí ho lidi volit. A aby ho lidi volili, musí mít kvalitní marketing, což není jen reklama. Marketing je komplexní obor o tom, jak dát lidem, co chtějí. A je to vlastně jediná útěcha, kterou máme. Pokud chce být Babiš u moci co nejdéle, musí vládnout dobře.
  Což sice moc nesouvisí s přebytkem rozpočtu, protože seknout se oproti plánu o 130 mld,to není známka kvalitního finančního plánování. Celý ten problém s přebytkem je pochopitelně komplexnější a komplikovanější. Nestačí sledovat jen znaménko či barvu toho konečného čísla, ale především strukturu všech těch vybraných a utracených peněz. Obzvlášť, když si můžeme půjčovat se záporným úrokem. Hospodaří líp ten, kdo si za 10 000 Kč koupí několik beden jablek, jednoho úředníka, co mu je počítá a ještě mu stovka zbyde, nebo ten, kdo si případně ještě trochu půjčí a založí jabloňový sad?
  Ale i kdybych uvěřil, že Babiš je kompetentní a že bude vládnout relativně dobře, pořád to není povolenka pro to, aby měl právo si občas "odklonit" něco k sobě do holdingu. Dokonce ani to, že "to přece dělají všichni", není pro mě argument.
  Prostě, ať se na to dívám jakkoli a bude po podzimních volbách vládnout kdokoli, Piráti ve sněmovně jsou potřeba a můžou prostě jedině pomoct. I z opozice se dá ledacos prosadit.
Velké ryby si rybník nevypustí, ale když se do rybníka nasadí taková ta rybka, co pročistí vodu, aby na ty kapříky bylo vidět, může to celé věci jedině prospět.
  Jsem tak nějak smířen s tím, že Piráti nebudou hlavní vládnoucí strana... ale považoval bych velmi užitečné, kdyby měli dostatek příležitostí a jistou politickou sílu k tomu, aby prosazovali části svýho programu, aby svobodomyslní lidi měli svoje zastoupení, aby měli možnost přinášet témata k celospolečenské diskuzi a aby tzv. stáli těm oldschool politikům "za zadkem" a tak přirozeně reformovali politickou kulturu... To snad není tak moc...

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)


Zajímavý pohled na Obamovu hysterii vůči Rusku
2.1.2017 - 16:20 - Je velmi pravděpodobné, že Obamovy protiruské sankce nejsou namířeny proti Rusku, ale proti Trumpovi a republikánům, píše na svém facebookovém profilu analytik Tomáš Haas.
  Spojené státy sice mají republikánskou Sněmovnu reprezentantů i Senát, ale jejich většina není příliš velká. A je mezi nimi mnoho těch, kteří nejsou stoupenci Trumpovy politiky, a dokonce jsou mezi nimi i ti, kteří jsou proti němu v otevřené opozici. Trump nebude mít luxus, který mělo v minulosti mnoho prezidentů, nebude se moci spoléhat na automatickou podporu Kongresu, upozorňuje Haas.
  Podle něj chce Obama postavit Trumpa do pozice, ze které bude nový prezident jen těžko manévrovat. Postavil jej před volbu – buď Obamovy sankce a opatření potvrdí, nebo se dostane do otevřeného konfliktu s fanatickými neocony v řadách republikánů, jako je senátor McCain. To by mohlo dlouhodobě rozštěpit republikány v Kongresu.
Jak dále Haas píše, Putinova akce v tomto světle není tak neočekávaná a není tak šokující. „Putin se podle mého snaží podat Trumpovi záchranné lano,“ uvádí Haas.
  Ale tím neskončí vzájemné přetahování Trumpa a republikánských neokonzervativců. To vyřeší až senátní volby.

Má potom Trump nějaké šance na plnění svého programu, svých volebních slibů?

  Podle Haase je nutno se smířit s tím, že některé z nich bude velmi těžké realizovat, a pokud se to i podaří, bude nutno prosadit řadu legislativních změn, což se právě Trumpovi svými „protiruskými“ sankcemi, které, jak doufá, způsobí rozkol mezi republikány, pokusil znemožnit, nebo alespoň maximálně ztížit prezident Obama.
Jiné z nich budou vyžadovat dlouhodobé úsilí, a i když na nich Trump zahájí přípravné práce brzy po inauguraci, výsledky se dostaví až před příštími volbami, nebo dokonce až po čtyřech letech.
  Haas poukazuje na to, že ani prezident Obama to neměl lehké. I jeho protějškem byl republikánský Kongres. Přesto prosadil řadu „reforem“, většinou ultralevicových, kontroverzních a mezi Američany často nepříliš populárních. Dokázal to hrubou silou – čím dál víc, jak se jeho funkční období chýlilo ke konci, vládl pomocí prezidentských dekretů, celkem jich prý bylo více než osmdesát.
  Dokonce i notoricky známá reforma zdravotního pojištění byla podle Haase přijata řadou prezidentských dekretů. Ty mají pro stávajícího prezidenta tu výhodu, že pro ně stačí jeho podpis a mohou se Kongresu zdaleka vyhnout.
  Nevýhodu mají v tom, že stejně jako je může prezident jedním tahem pera nařídit, jeho nástupce je stejně tak lehce, jedním podpisem, může pozměnit nebo zrušit.
  „A tak se domnívám, že souboj Trump vs. Obama není zdaleka u konce, že teprve začíná a současná výměna sankcí a ‚nesankcí‘ mezi Obamou a Putinem je jen přípravou výchozích pozic souboje Obamy a Trumpa, který potrvá ještě dlouho,“ dodává Haas.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)


Výsledky rozpočtu, budou asi nejlepší za 20 let
1.1.2017 - 10:58 - Hospodaření státu za loňský rok by mělo skončit nejlepším výsledkem za posledních 20 let. Vyplývá to z vyjádření ministra financí Andreje Babiše (ANO) z posledních týdnů. O výsledku bude ministr informovat na tiskové konferenci v úterý 3. ledna. Na celý rok 2016 byl schválen státní rozpočet se schodkem 70 miliard korun. Ke konci listopadu ovšem hospodařil stát s přebytkem 55,5 miliardy korun.
ČR měla přebytkový státní rozpočet v prvních třech letech své samostatné existence. Nejvíce v roce 1994, kdy to bylo 10,5 miliardy korun.
Za dobrým výsledkem rozpočtu v průběhu loňského roku je podle MF především růst daňových příjmů a ekonomický růst. Ekonomové ovšem již dříve upozornili, že lepší hospodaření rozpočtu kromě lepšího výběru daní souvisí také s poklesem investičních výdajů vlády na projekty spolufinancované z evropských fondů.
Na to upozornil i Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ve stanovisku k pololetním výsledků rozpočtu. Podle NKÚ přebytek státního rozpočtu nebyl v pololetí výsledkem zlepšeného hospodaření, ale způsobil ho především růst ekonomiky, který se projevil vyšším výběrem daní, a také meziroční pokles výdajů na investice. Celoroční výsledek podle NKÚ ovlivní právě pokles objemu peněz na investice, a to v řádu desítek miliard korun.
Ke konci listopadu byly kapitálové, tedy investiční výdaje státu meziročně nižší o 52 miliard a činily 76,2 miliardy korun. Celkem 39,1 miliardy korun šlo na financování společných programů EU a ČR, což byl meziroční pokles o 72,4 miliardy korun.
Podle materiálu, který v polovině prosince projednala vláda, chce MF navrhnout, aby se případný přebytek státního rozpočtu za loňský rok využil na snížení státního dluhu, konkrétně na dluhopisy splatné v roce 2017. Využití peněz ovšem musí schválit Poslanecká sněmovna v rámci projednání návrhu státního závěrečného účtu. Vláda jej musí poslancům předložit vždy do dubna následujícího roku.
Podle ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL) by ale měly být peníze využity na investice, například na stavbu vodovodů, kanalizací, čistíren odpadních vod, na rozvoj venkova nebo na opravy silnic nižších tříd.
Za plnění letošního státního rozpočtu ocenil Babiše prezident Miloš Zeman ve svém vystoupení v Poslanecké sněmovně na počátku prosince. Sněmovna tehdy schválila rozpočet na letošní rok se schodkem 60 miliard korun.
Naopak bývalý prezident Václav Klaus kritizoval vládu s tím, že je nepřijatelná chyba, když je rozdíl mezi plánovaným deficitem státního rozpočtu na letošní rok a výsledným plněním v řádu desítek miliard korun. Podle něj to ukazuje, že kabinet nedokáže vydávat peníze, které vybere na daních.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Rok 2017: jedna dobrá a dvě špatné zprávy pro světovou ekonomiku
27.12.2016 - 17:23 - V životě existují dva druhy problémů, politické problémy, které jsou neřešitelné, a ekonomické problémy, které jsou nepochopitelné, prohlásil prý Sir Alec Douglas-Home, který byl v 60. letech minulého století krátce britským premiérem. Neřekl to úplně špatně. V posledních letech se finanční trhy a úrokové sazby pohybovaly způsobem, který neodpovídá ničemu, co se dočtete v učebnicích ekonomie. Rok 2017 by naštěstí mohl potvrdit návrat k normálu, který započal už koncem letošního roku. To je ta dobrá zpráva.
  Po letech poklesu se inflace v zemích G7 konečně zvyšuje.
Extrémně nízké úrokové sazby, levná ropa a nízká inflace pomalu končí. Od loňského léta opět roste inflační očekávání rozvinutých zemí kvůli vyšším globálním cenám komodit i díky potvrzenému ukončení čínské deflace. Po letech klesání dosáhla inflace zemí G7 na konci roku 2016 v průměru 0,8 % ve srovnání s minimem 0,35 % v květnu tohoto roku.
  Výnosy státních dluhopisů (jedno s jakou délkou splatnosti) klesly začátkem léta na minimum s 0,6 %, ale nyní se zase pozvedají. Počátkem roku 2017 by měly dosáhnout v průměru 1,5 %, i když v historickém měřítku to stále není nijak vysoko. A konečně začaly růst i ceny ropy v důsledku nejnovější dohod zemí OPEC, i když tato dohoda nemá valné šance, že ji členské státy plně prosadí. Z historie víme, že tyto země vždy čerpaly víc, než byly jejich cíle, zejména v letech 2000–2007.
  Toto nové ekonomické paradigma potvrzuje, že ekonomické podmínky se dostávají zpět do normálu. Negativní úrokové sazby vyplývající z extrémně akomodativní monetární politiky centrálních bank byly anomálií. Naopak, cena ropy kolem 40 USD/barel je daleko „normálnější“, zejména když uvážíme, že průměrná cena ropy mezi lety 1862 a 2016 byla kolem 34,20 USD. Z tohoto hlediska se anomálie neprojevila ani tak v nedávném období, ale spíše v období před rokem 2014, kdy se ceny ropy dostaly nad 100 USD/barel.
První špatná zpráva …
  První špatnou zprávou je, že rok 2017 možná potvrdí, že současný pomalý a slabý růst ještě chvíli potrvá. Růst bude opět pod průměrem období před začátkem finanční krize v letech 2007–2008. Od roku 2011 je neustálý pokles podílu mezinárodního obchodu na světovém HDP (očekávaných méně než 22 % v roce 2016 proti maximu 25 % v roce 2008) symptomem dlouhotrvajícího zpomalení růstu, který zde od finanční krize trvá.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)


Tajnosti slavných
26.12.2016 - 10:35 - Žila s manželem i milencem v jednom bytě, chlapy střídala jako fusekle a kopačky dávala zásadně ona. Kompenzovala si tak tragédii, s níž se nedokázala vyrovnat. 
  Splnění největšího životního snu se nikdy nedočkala, a tak si alespoň užívala života. Pamatovala si ale jen počátek a pak konec. Ten střed se jí prý nějak z hlavy vytratil. Nejspíš protože neustále na něco čekala.
Zázrak se ale nedostavil.
Když začínala hrát v Národním divadle, byla to ještě novostavba – prohlásil o ní s nadsázkou kolega David Prachař. Přeháněl opravdu hodně, nic to ale nemění na faktu, že od chvíle, kdy paní Luba Skořepová poprvé stanula na jevišti Zlaté kapličky, již uplynulo více než sedmdesát let. Mimořádná herečka s jedinečným temperamentem i osudem nás navždy opustila pouhých pár hodin před Štědrým dnem a smrt byla pro ni vysvobozením. Bylo jí devadesát tři let.
S Felixem le Breux v dramatu Podobizna  
Místo medicíny divadlo
Známá herečka, spisovatelka a dlouholetá členka činohra Národního divadla říkávala v posledních letech, ž si toho ze svého života zase až tak moc nepamatuje. Nejvíc tu první, a pak poslední část. „Ten střed, od čtyřiceti dál, ten si nějak nepamatuju. Moc jsem si to neužila. Pořád jsem čekala, že něco přijde, a ono nakonec přišlo to stáří,“ prohlásila v jednom rozhovoru. Narodila se 21. září 1923 v Náchodě, kde byl její otec uznávaným majitelem pily., a dostala jméno Libuše. Od dětství jí ale říkali Lubo, a už jí to zůstalo. Dětství trávila u babičky v Podkrkonoší, kde se v přírodě rodila její první představení, která hrála sama sobě. V náchodské taneční škole pak získala osvědčení, že tanec může sama učit. Rodiče z ní chtěli mít lékařku, ji ale lákalo herectví a nenechala si to rozmluvit. Nakonec uzavřela s tatínkem dohodu – když odmaturuje s vyznamenáním, bude moci do Prahy na konzervatoř.
  Po osvobození působila v legendárním Souboru mladých Jindřicha Honzla a ve Studiu ND. Po jeho zániku se v roce 1948 stala členkou souboru Národního divadla. Hrála v něm neuvěřitelných šedesát let a za tu dobu ztvárnila zhruba 140 rolí. Své poslední představení odehrála 18. června 2014 při derniéře Gogolovy hry Revizor. Téměř nepostradatelnou se stala pro film a televizi. První malou roli jí nabídl v roce 1946 režisér Vladimír Slavínský v komedii s Jaroslavem Marvanem Právě začínáme, a pak už šla z jedné role do druhé. Zahrála si v mnoha seriálech, filmech a inscenacích, od legendárních Sňatků z rozumu přes řadu pohádek až po Hospodu či Stopy života. „Mám od života spoustu darů a za ty jsem musela něco obětovat,“ říkávala paní Skořepová. 
Láska i neštěstí
Díky divadlu potkala i svou první velkou lásku, nezapomenutelného herce a loutkáře Josefa Pehra. Poprvé se setkali za okupace, vzali se po osvobození, když bylo Lubě třiadvacet. I když byla mnohem temperamentnější, měli mnoho společného. Především ale lásku k dětem. Na ty se Luba těšila vlastně odjakživa. Snila, že bude mít spoustu dětí, a dokonce si vybrala v kalendáři několik jmen. Splnění svého snu se ale nikdy nedočkala a vlastně za to zprostředkovaně mohlo zase divadlo. Jednoho dne totiž jela na vystoupení s kolegy z Národního divadla a cestou se stala vážná dopravní nehoda. Havaroval náklaďák, který je převážel, a většina jejích kolegů skončila velmi špatně. Také Luba byla zraněna, a právě kvůli tomu později nemohla otěhotnět. Vyzkoušela všechno možné, co bylo v té době dostupné, podstoupila řadu operací, všechno ale bylo marné. Byla to pro ni obrovská rána, která navíc zničila i manželství s Pehrem. Stesk a smutek pak zaháněla prací, naštěstí jí Národní divadlo nabízelo mnoho krásných rolí. 
  Do druhého manželství se spisovatelem a scenáristou Pavlem Hanušem oba vstupovali s vědomím, že děti mít nebudou. Navíc se krátce po jejich svatbě rozvedla Lubina sestra, která měla dva malé syny, a tak je všechny vzali k sobě. Herečka kluky milovala jako vlastní a i oni ji vnímali jako druhou mámu. „Dnes jsem ráda, že nejsem nikým svázaná, cítím se o moc svobodněji ve své profesi. Takže pocit životního krachu určitě nemám,“ prohlásila v rozhovoru u příležitosti svých devadesátin pro idnes.cz a dodala: „Co mě ale nepřestane bolet, je to, že se mi nepodařilo mít dítě.
Vždycky jsem si přála hodně capartů.
  Nesmírně jsem se k tomu upínala, podstoupila spoustu lékařských vyšetření. Marně. Člověk asi nemá chtít nic křečovitě.“ Nucená neplodnost, s níž původně vůbec nepočítala, ale poznamenala její vztahy k mužům. Netajila se tím, že jí věrnost ani dlouhodobý vůbec nic neříkaly, a podle vlastních slov měla víc milenců, než dokázala spočítat. S jedním z nich dokonce žila nějaký čas ve stejném bytě, který obýval i manžel Pavel Hanuš. „Každou chvíli jsem mu byla nevěrná, ale ctila jsem jeho spisovatelskou vášeň. Proto dostal pokoj sám pro sebe, aby měl klid na tvorbu. Ale asi to moc nešlo, protože jsem si do našeho bytu nastěhovala svého milence a on byl nucen jeho přítomnost snášet,“ přiznala. Až na jedinou výjimku se s ní nikdy nikdo nerozešel, vždycky ‘kopačky‘ rozdávala. 
První bitvy se zdravím
  Až do devadesátin se herečka mohla pochlubit mimořádnou fyzickou kondicí. V roce 2012 sice podstoupila náročnou operaci tlustého střeva, odmítala ale připustit, že by neměla být v pořádku. Počátkem léta 2014 byla v plné síle, pak ji postihla lehká mozková příhoda. Léčbu a pobyt v nemocnici však odmítla, a tak se alespoň vydala do lázní v Třeboni.
  Kromě herectví byla také uznávanou spisovatelkou. Například v knize nazvané Nebe, peklo, ráj vzpomínala na slavnou gardu Národního divadla a přiblížila v ní odvrácenou stranu herecké slávy. „U žádné jsem se tolik nezasmála a nebrečela, jako při téhle. Nemám ráda vzpomínky, spíš si ty události z let minulých přitahuji a prožívám je znovu. Stávám se opět mrnětem, malou holkou z kašičky, pubertální slečnou na gymnáziu,“ prozradila při jejím křtu v roce 1999. Ještě loni osobně představila v kavárně Nové scény svoji osmnáctou knížku Maminčina kuchařka, která vznikla podle stařičkého sešitu receptů, opatrovaného v rodině stovku let. Zabývala se také odhalováním tajů přírody, astrologií, numerologií, sbíráním léčivých bylin či polodrahokamů, a říkávala o sobě, že je čarodějnice. A také říkávala, že se nebojí smrti, jen kdyby prý věděla, kam se potom vlastně jde.
.Zdroj: Krajské listy (upraveno)

Svinstvo a obrovský byznys
25. 12. 2016 - 15:36 - Svinstvo, s nímž přišel slovenský Denník N, je to nejodpornější, co Petr Žantovský letos v médiích zaznamenal. V pravidelném přehledu toho nejzajímavějšího, co v uplynulém týdnu ve sdělovacích prostředcích zaznamenal, se soustředil na projevy propagandy, kterou bude už za pár dnů sledovat nově zřízený útvar Ministerstva vnitra. Do kontrastu pak dává dva weby, z nichž jeden jen zoufale burcuje proti Donaldu Trumpovi, zatímco druhý na konkrétních číslech dokládá, jak za Obamovy administrativy USA nevzkvétaly.
  Vánoční ohlédnutí za tím, co zajímavého v uplynulém týdnu ve sdělovacích prostředcích zaznamenal Petr Žantovský, se tentokrát zcela vyhne veřejnoprávní televizi. „Tentokrát jsem se rozhodl, že nechám Českou televizi na pokoji. Ne proto, že bych s ní byl spokojen, ale že už jí mám plné zuby. A tak jsem si našel trošku něco jiného. Podíval jsem se na různé webové zdroje, když se teď neustále mluví o té webové propagandě, kontrapropagandě, kremelské propagandě a nevím jaké propagandě ještě, abych viděl, jak to vypadá ve skutečnosti,“ uvádí pro Parlamentní listy mediální analytik Petr Žantovský. Zmíněnému dnešnímu hlavnímu tématu však ještě předřazuje informaci Tiskové agentury Slovenské republiky TASR o tom, co se objevilo na stránkách slovenského Denníku N.
  Denník N je taková slovenská paralela – názorově – k našemu Respektu nebo něčemu takovému. A tenhle Denník N den po zastřelení ruského velvyslance v Turecku Andreje Karlova zveřejnil takovou rádobyvtipnou koláž. Jsou na ní dva moderátoři nějaké televizní zpravodajské relace a jeden z nich říká: ‚Světem otřásla šokující zpráva o atentátu na ruského velvyslance v Turecku.‘ A kolegyně mu na to odpovídá: ‚Je to v poslední době jeden z mála případů, kdy ruský občan zemřel na něco jiného než otravu denaturovaným lihem, parfémem nebo nemrznoucí směsí do ostřikovačů.‘ Tak tohle bych asi těžko dokázal nazvat slabším slovem než svinstvo. Nejen proto, že to je tanec na ostatcích člověka, který podlehl atentátu, ale obecně to je velmi nehumanistické, poukazuje mediální odborník. 
Nejodpornější zážitek přineslo médium blízké prezidentu Kiskovi
  Ukazuje to, jak ti, co v Denníku N rozhodují, si představují tenhle svět. „Představují si, že oni rozhodují o tom, co je dobré, co je špatné, že rozhodují o tom, kdo je spojenec, kdo je nepřítel, v daném případě je nepřítelem Rus. Zřejmě se drží hesla dobrý Rus, mrtvý Rus, jinak si ten obrázek neumím vysvětlit. Tohle už samozřejmě není žurnalistika, je to způsob jakési publicistiky, neboť se to publikuje, ale nepatří do slušné společnosti. Je potom ‚pěkné‘, když Denník N mentoruje, mistruje, poučuje každého na Slovensku, jak má být mravný, lepší až nejlepší, a jak miluje pana prezidenta Kisku a tak dál. Je dost neuvěřitelné, co všechno dokážou lidé tohoto typu vyprodukovat. Protože to už se těžko nazve nějakou tvorbou. To je možná můj vůbec nejodpornější zážitek z médií za celý letošní rok,“ přiznává Petr Žantovský.
  Věnovat se chce ale především tomu, jak je to s onou propagandou v českých sdělovacích prostředcích. Našel jsem si dva proti sobě ležící články ze dvou různých webů. Jeden je z webu info.cz, a druhý je z webu OrgoNet, původně tedy zdrojován americkým portálem zerohedge.com. Začnu tou, abych tak řekl, původní českou tvorbou. Info.cz, jak víme, patří společnosti Czech News Center, která vydává Blesk, Reflex a další původně ringierské tituly. Ta sídlí v Holešovicích, šéfuje tomu paní Šmuclerová a mimo jiné vydávají tenhle info.cz. Když jsem se pokusil dopátrat se na té stránce info.cz něčeho o personálním obsazení té společnosti, tak jsem si tam naklikl rubriku ‚o nás‘. A na několik pokusů se mi z toho podařilo dostat pouze takový ten zamračený obličej, který se ukáže vždy, když vyhledávač není schopen se dopracovat jakékoli informace, diví se mediální analytik.
V kurzu je spolupracovník institutu, který posvětil Havel s Albrightovou
  Nedozvěděl se tak o webu nic, co by nevěděl z minulosti nebo co je známo odjinud. To jen tak na okraj, jak se v podstatě anonymně působí na mediálním kolbišti. Ani článek, o který mi jde, samozřejmě nebyl podepsán. Nese titulek ‚Rusko se snažilo americké volby narušit opakovaně. Trump není zdaleka první‘. Je to článek, který chápete už po přečtení titulku, jenž navádí k nějakému způsobu uvažování, dává jasný pohled na to, co bude následovat.   A také to následuje. To znamená, že se dozvíme, že v KGB bylo už v osmdesátých letech nějaké dezinformační oddělení. Ejhle, to by člověka nenapadlo, že ve zpravodajských službách budou dezinformační oddělení, která budou šířit různé falešné zprávy všude po světě. Jako by to CIA nedělala, jako by to nedělal Mossad, jako by to nedělaly jiné zpravodajské služby po celém světě, upozorňuje Petr Žantovský na absurditu toho, co článek čtenářům sděluje.
    22. 12. - 14:33 - Ľubomír Huďo připomíná skutečné "zásluhy" a lži posledního československého prezidenta - posvátného "disidenta", na nějž u příležitosti pátého výročí úmrtí novinářský mainstream opět pěje ódy také na Slovensku.
  Václav Havel jako autor okřídleného hesla Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí však kázal vodu a pil víno. Pravdu a lásku záhy vyměnil za něco úplně jiného a pokračoval ve hře na filozofa, duchovního mentora a nositele vznešených myšlenek. V praxi to však vypadalo podstatně jinak.
  Veškerou svoji pravdu a lásku věnoval absolutní odevzdanosti a podřízenosti Bílému domu a State Departmentu - a přetavil je na lež a nenávist k Rusku, Srbsku, Balkánu a každému, koho Velký Otec z Washingtonu označil za svého nepřítele.
Nevadily mu války, blokády, bombardování a politické vydírání, pokud se to týkalo životních zájmů USA a jejich západních spojenců, přesto byl navržen na Nobelovu cenu míru - a možná právě proto. Jeho výrok o humanitární povaze bombardování (leteckými silami NATO proti Srbům) se navždy zapíše do lingvistických análů jak kultivovaně vyjádřit nejvyšší míru pokrytectví a bezohlednosti k lidskému životu, pokud si to vyžadují vyšší zájmy.
  Pravdu vyměnil za lež už na začátku své "disidentské" kariéry. Úzký okruh lidí, kteří spolupracovali s Václavem Havlem ještě za komunistů v ilegalitě, znali jeho sklony k alkoholismu, odtrženost od reality, pokrytectví a falešnou pózu bohéma, který nikdy netrpěl materiálním nedostatkem. Rozmazlovali ho tak sponzoři ze Západu, jakož i komunističtí pohlaváři, pro které představoval zadní dvířka pro případ nouze. I jeho vězení označují ti, kteří strávili z politických důvodů roky v komunistické base, za fešácké s oprávněními pro exkluzivního vězně.
  Ti z okruhu vyvolených, kteří věděli o nedostatcích Václava Havla a jeho nevhodnosti na jakoukoliv společenskou pozici, o tom raději mlčeli, za což dostali trafiky v podobě velvyslanecký postů, ministerských a jiných vládních pozic, takže polistopadové otřesy prožívali v bavlnce finančního dostatku a nadstandardních privilegií. 

První veřejné lži zazněly v Havlově v památném projevu z roku 1989:
  • Budou vás strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte.
  • Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Představuji si, že by měly být mnohem větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.
  • Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jakých se někteří z vás obávají.
  • Všichni chceme republiku, která bude pečlivě dbát o to, aby zmizely všechny ponižující propasti mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány.
  • Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.
  • Už nikdy do žádného paktu nepůjdeme.
  Nic, co v projevu zaznělo, nakonec neplatilo. Jeho obhájci by mohli tvrdit, že jako dramatik, spíše zběhlý v humanitním poznání než v ekonomice, nemohl vědět, co nastane, a určitě si takový vývoj nepřál. Pokud tedy hospodářsko-společenskému vývoji nerozuměl a nechápal zákonitosti tzv. svobodného trhu, tak proč sliboval nesplnitelné?
  Proč se vůbec k takovým tématům vyjadřoval? Kde nabral odvahu zastávat důležitý státnický post bez znalosti společenských procesů? A když už věděl o možných drastických následcích ekonomických změn, proč jako morální autorita neupozornil na negativní důsledky nového společenského systému? 
Více než kosmetické nedostatky
  Je tu však i druhá možnost - že velmi dobře věděl, co bude následovat. I to, že jeho samého a s ním spřízněnou kamarilu to nepostihne, protože už dávno budou všichni "za vodou". Proto jen chlácholil dav, masu druhořadých občanů, na nichž se uplatní model zbohatnutí jednoho procenta vyvolených. Stejně i komunisté, když se po únorových událostech roku 1948 dostali k moci, do poslední chvíle tvrdili, že žádné celoplošné znárodňování, kolektivizace a likvidace drobného podnikání nenastane.
Václav Havel byl iniciátorem a nedílnou součástí procesu, který vystihl bard Karel Kryl, nezkorumpovaný a zhrzený sametovými takzvanými revolucionáři, v písni Demokracie.
„Demokracie rozkvétá,
byť s kosmetickou vadou.
Ti, kteří kradli po léta,
dnes dvojnásobně kradou.
Ti, kdo nás léta týrali,
nás vyhazují z práce.
A z těch, kdo pravdu zpívali,
dnes nadělali zrádce.
Demokracie dozrává
do žaludečních vředů,
bez poctivosti, bez práva
a hlavně bez ohledů.“

  Mediální fraška v souvislosti s osobou Václava Havla pokračuje i po více než čtvrtstoletí. Na začátku "nezávislá a svobodná" média jako Hlas Ameriky a Svobodná Evropa, fungující z milosti Kongresu USA, vylíčily veřejnosti neposkvrněný obraz "disidenta" Václava Havla. Na první pohled nenápadný mužík se skromným projevem si získával občany-voliče svou lidskostí, laskavostí a jakousi ostýchavostí, přičemž rád dával najevo, jak se mu do politiky nechce. Vlastně se obětoval pro dobro občanů a jejich pěknou budoucnost. Tomuto pokřivenému obrazu slouží ještě i v současnosti slovenský mainstream, přičemž realitu lze shrnout do krátké věty: 
  
Pokrytectví, tvé jméno je Václav Havel. 

Vyšlo na protiproud.cz (link). Publikováno se souhlasem vydavatele

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)

Zeman kandidovat bude
22. 12. - 10:33  Komentátor Pavel Jégl se na serveru Tiscali.cz zamyslel nad prezidentskými volbami v roce 2018. Podle jeho slov současná hlava státu Miloš Zeman do voleb půjde. A to s Agrofertem ministra financí Andreje Babiše (ANO) v zádech.

Prezident Miloš Zeman

  „Zajít čas od času na Hrad s tlačenkou, kýtou a tabáčkem se vyplatí. Důkazem je velkouzenář a ministr financí Andrej Babiš a jeho partnerství s vrchním velitelem Milošem Zemanem,“ poznamenal Jégl. Podle něj tím, že Miloš Zeman vetoval zákon o střetu zájmů, končí polemiky o jeho další kandidatuře. „Zeman kandidovat bude (pokud se jeho zdraví výrazně nezhorší). A nemusí hledat sponzory. Andrej Babiš to zatáhne,“ dodal.
  Jak dodává, Zeman začal babišovcům nadbíhat v době, kdy Strana práv občanů, jež nesla dříve i přívlastek Zemanovci, propadla u voleb. To nadbíhání je však podle jeho slov vzájemné. „Babiš leští hradní kliku a po hujerovsku vozí na prezidentské sídlo tlačenku, uzenou kýtu a tabáček. Poznal, že se mu prezidentova podpora může hodit. Třeba při rozpočtu,“ zmínil Jégl. A všímá si, jak jej Zeman podržel – například při dotační kauze kolem Čapího hnízda, kdy na farmu zavítal i s dětmi z Klokánků.
  Zeman dává Babišovi najevo, že nemusí na Hrad nominovat Martina Stropnického, že také on může být prospěšný a krýt mu záda. A Babiš si už patrně povšiml (naznačilo mu to druhé kolo voleb do Senátu), že Češi jsou opatrní, neradi dávají vejce do jednoho košíku a ve volbách rozkládají přízeň (riziko) mezi strany a politiky. Proč tedy tlačit straníka na Hrad a riskovat ztrátu křesel ve Sněmovně, když prezidentem může být spojenec Zeman? 
  Podle slov Jégla z tandemu Zeman–Babiš mocenský pakt, inovace opoziční smlouvy, kdy se oba politici respektují a tolerují. Nebouchnou za sebou dveřmi, když mají rozdílný názor. Ukázala to dalajlámova návštěva v Praze. Zeman tehdy chrlil oheň a síru na odpadlíka Daniela Hermana, který tibetského mnicha přijal na ministerstvu. Zato Babiš se lidoveckého ministra zastal a kritizoval devótní prohlášení ujišťující čínské soudruhy o nerozborném bratrství, které Zeman podepsal, všímá si Jégl. Zeman prý nikdy neokopával Babišovi kotníky, jak to dělá Bohuslavu Sobotkovi. „Také proto, že Babiš je součástí jeho plánu, jak se zbavit premiéra, který ho zradil při prezidentské volbě v roce 2003,“ dodal.
  Plán se tak prý dá shrnout do tří bodů. „Příští rok v říjnu vyhraje ANO volby do Sněmovny, sociální demokracie z nich odejde na hlavu poražena. Sobotka odstoupí z čela ČSSD a Zeman si vychutná okamžik, kdy mu Sobotka předá do rukou demisi. Krátce nato Zeman zvítězí v prezidentských volbách a kdekomu bude vyprávět, jak neschopný politik Sobotka přivedl stranu do záhuby,“ uzavřel Jégl.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Sluníčkáři, vy tu krev na chodnících neutíráte
  20. 12. 2016 - Rok se sešel s rokem a nic se nezměnilo. Doba, která uplynula od vraždění v Paříži, Bruselu a Nice ukázala, že Evropa je proti invazi radikálních muslimů a islamistických vrahů stále bezbranná. A politici, kteří to způsobili – v první řadě německá kancléřka Merkelová – a kteří žijí v bezpečí za těly svých bodyguardů, tuto tvrdou realitu stále ignorují a smysluplné řešení dosud nepřinesli.

  „Samozřejmě, že budeme vždy o krok pozadu proti těmto ‚bad boys‘, ale za současnou situaci si můžeme hlavně my sami,“ říká nekompromisně bezpečnostní expert Lumír Němec. Ví, o čem mluví – před několika lety velel speciální jednotce české armády při jejím historicky prvním bojovém nasazení od roku 1947 (tzv. Akce B proti banderovcům v letech 1946–47 na Moravě a Slovensku, pozn. red.), když se v afghánských horách snažil zadržet muslimský fanatismus před proniknutím do Evropy.
  „Čím? Tím, že námi volení politici si sem nechali doslova jako nějakou cestovní kanceláří dovézt statisíce kulturně zcela odlišných a – jak se ukazuje stále jasněji – nám nepřátelsky naladěných cizinců. To slavné zvolání Merkelové ‚Dokážeme to!‘ jen způsobilo, že sami Němci teď oficiálně přiznávají, že v té záplavě zhruba tří milionů migrantů z Afriky, Blízkého a Středního východu, kteří se do Německa nahrnuli za poslední dva roky, je 100 000 z nich bůhvíkde. Prostě nevědí, kde se pohybují, a neznají ani jejich pravou totožnost. Neoficiálně ale Němci přiznávají, že takových migrantů, o kterých nic nevědí a kteří představují bezpečnostní riziko, je až třikrát tolik,“ řekl Parlamentním listům Lumír Němec.
  Rovněž bývalý elitní protimafiánský policista Michal M. varuje před pokračováním, podle něj, sebevražedné evropské imigrační politiky. „To se dalo čekat a bohužel obrana proti těmto ‚samotářským‘ hajzlům je téměř nemožná. Současná situace se šponuje fakt nepěkně a nikomu se nechce nic dělat. Sám nechápu, kam se u politiků ztratil pud sebezáchovy. Třeba ten zavražděný ruský diplomat v Turecku, to je úplně v prdeli,“ řekl Michal M. Problém vidí tento bezpečnostní expert u evropských politiků. „V Evropě dnes bohužel není politik, kterého by ostatní politici pustili s tím něco udělat. Vše je o ekonomice a lidi válčit nechtějí, i když je na to doba,“ řekl Parlamentním listům expolicista Michal M.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)

Český spisovatel: Nejsou to uprchlíci, jdou za lepším
  19. 12. 2016 - Evropská civilizace je na svém konci, myslí si autor historických knih Jan Bauer. Jeho slova přinesl server Rozhlas.cz. Bauer mimo jiné také uvedl, že doby míru jsou nezajímavé, neboť není o čem psát. Člověk je však dle jeho slov predátorem, a to i když občas ukazuje přívětivější tvář. „Nedělejme si iluze. Lidská povaha se nemění,“ myslí si.
  Migrační krizi současnosti přirovnal ke stěhování národů v roce 1200 př. n. l. Až čas prý ukáže, co to bude znamenat. „Většinou to nejsou utečenci před válkou, ale lidé, kteří jdou za lepším. Tak jako Hunové nebo Avaři. Musíme si počkat a být obezřetní. Ale evropská civilizace tak, jak ji známe, končí,“ zmínil.
Mapa Evropy
  Závěrem se pak vyjádřil k islámu, kdy si všímá dlouhodobé nenávisti mez šíity a sunnity, která živí současnou válku na Blízkém východě. Zároveň také vzpomněl na to, že muslimové kdysi přinesli mnohé pokrokové objevy. „Ale tím, že se do popředí dostávali méně kultivovaní arabští kočovníci, islám začal být agresivní. Když muslimové dobyli Alexandrii a sledovali požár Alexandrijské knihovny, jejich velitel prohlásil, že všechno vědění je obsaženo v Koránu,“ řekl.
  Dle svých slov by byl nyní rád, kdybychom víc naslouchali těm rozumnějším a nespoléhali na plamenné výzvy, které jsou tu proti tomu či onomu. „Možná nastává doba objevů, která přinese lék na rakovinu nebo využití termojaderné energie, kterou jsme stále ještě neovládli. Třeba se obnoví lety do vesmíru a my přistaneme na Marsu a osídlíme Měsíc. Jsou to hezké představy. Ale kdoví, jak to dopadne,“ zakončil.

Původní text ZDE.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

USA má spasit Rambo!
16.12. 2016 - Vladimir Putin má Stevna Seagala a vypadá to tak, že Donald Trump bude mít už zanedlouho Ramba! Už jsou známy první jména nejbližších spolupracovníků a ministrů nového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Pro jeho voličů může jít o velké překvapení. Nejnovější zaujala zpráva, že novým ministrem by se mohla stát filmová hvězda Rambo či Rocky Balboa alias Sylvester Stallone. 
  Hollywoodská hvězda Sylvestr Stallon by mohl obsadit post předsedy Národní nadace na podporu umění. Tvrdí to utajený, ale dobře informovaný zdroj britského portálu Daily Mail. "Obecně a mylně se předpokládalo, že bude Trumpová prezidentování nepřívětivý k umění. Ale pan Trump cítí, že jmenování někoho z první třídy bude trefou do černého, kterou (umělecký) průmysl potřebuje," uvádí slova zdroje portál.

Sedmdesátiletý herec by mohl vstoupit do politiky

  Pokud by tyto informace byly pravdivé, jeho místo vůbec nemusí být ještě jisté. Nominaci musí schválit nejprve Kongres. Tam však mají republikáni většinu. Stallone se netají podporou k Trumpovi. Nicméně reakce herce ohledně těchto spekulací není známa. Zajímavé je, že ruský prezident má velkého obdivovatele v herci akčních filmů Stevena Seagala. Trump nechce zřejmě zaostávat.

Putin se Stevnem Seagalem
  
  V minulosti Stallone zavtipkoval, že by po vzoru Arnolda Schwarzeneggera mohl vstoupit do politiky. "Žena se mě zeptala, jestli mi nepřeskočilo," zavtipkoval Stallone. Obavy vzbudila i nominace na ministra zahraničních věcí. Měl by se jím stát bývalý šéf ropné společnosti Exxon. Úvahy o nominaci Tillerson vzbudily rozruch, protože tento rodilý Texasan celou svou profesionální kariéru spojil s ropným gigantem ExxonMobil - na jeho čele stojí od roku 2006 - a nemá žádné zkušenosti jako diplomat nebo politik.
Co však vzbuzuje obavy, Kreml udělil Tillerson Řada přátelství, vyznamenání určené cizincům. Tillerson je také odpůrcem západních sankcí uvalených na Rusko.

Zdroj: Topky (upraveno)

Kvůli další akci Zdeňka Svěráka 
  14. 12. 2016 - Zastupitel Brna-Bystrc Viktor Lošťák se opřel do umělců. „Běžte do prdele,“ napsal jim v souvislosti s dopisem, který oni poslali vládě. Žádají o to, aby veřejnoprávní média nebyla rukojmími.
Brněnský politik a zastupitel městské části v Bystrci Viktor Lošťák

„Běžte už do prdele, umělcové. Pořád ta samá písnička. Veřejnoprávní média patří nám, majitelům pravdy, Svěrákům, Uhdeům a vsadím se, že i jméno Břetislava Rychlíka se v novém dílu nekonečného seriálu sockomoušsky založených petentů najde,“ rozčílil se Lošťák.
  Reaguje tak na dopis, ve kterém řada spisovatelů, herců, profesorů a divadelních ředitelů vyzývá vládu, aby přijala novely zákonů o České televizi a Českém rozhlasu. Chtějí, aby byla posílena nezávislost veřejnoprávních médií, zlepšena jejich kontrola a omezen politický vliv.
  Umělci také požadují nový způsob volby členů rad obou veřejnoprávních institucí. „Stávající způsob volby do rad médií veřejné služby přece není nic jiného než nebezpečné maskování snah lobbistů a některých politiků oslabit média a ovládat je,“ píše se v otevřeném dopise, jehož iniciátorkou je advokátka Hana Marvanová. Pod dopisem jsou pak podepsáni například spisovatel Milan Uhde, režisér Fero Fenič, scenárista a herec Zdeněk Svěrák, herci Marek Vašut, Lukáš Vaculík, Dana Batulková a Táňa Medvecká. Nechybí ani podpis rektora Masarykovy univerzity Brno Mikuláše Beka. 
  Jak podotýkají signatáři závěrem, nepřijetí novely zákona může ohrozit kvalitu parlamentní demokracie. Je prý životně nutné, aby rady těchto institucí, které jsou nástrojem kontroly občanů, nadále nebyly jmenovány na základě netransparentních zákulisních dohod a manipulací, mnohdy hraničících s fraškou. Důležité je také podle nich to, aby Česká televize a Český rozhlas nebyly rukojmími jakékoliv státní moci. „Po příštích volbách už může být pozdě,“ uzavřeli. 
  A právě do Svěráka a Uhdeho se Lošťák strefuje. „Lidé jako Svěrák a Uhde jsou přepólovanými pohrobky socialistické éry – sice ukazují jinam, ale struktura jejich myšlení je naprosto stejná, jako bylo myšlení komunistů. Mají plnou hubu svobody, ale nikdy nepochopili, že to slovo má jiný význam, než si oni, odchovanci socialistické éry, představují. Ne, svoboda neznamená, že místo direktivních keců KSČ budeme teď povinně poslouchat stejně stupidní žvásty téhle party,“ zmínil Lošťák. Svěrák a jeho kamarádi jsou podle něj zatuchlým reliktem sedmdesátých let minulého století. 
  „Jste produktem husákovské normalizace, z vašeho myšlení se šíří smrad těch let. Váš věk a vaše osobní mentální nastavení, a koneckonců i vaše ziskuchtivost a potřeba potlesku sektářů, které jste kolem sebe shromáždili, vás nutí vylézat pořád dokola a poučovat lidi, i když vaše názory jsou staré a blbé. Nejste řešením problémů veřejnoprávních médií, nejste řešením vůbec žádných problémů české společnosti roku 2016. To vy jste ten problém,“ uzavřel ostře.


Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Kruté přirovnání, silná slova a zlá předpověď
12. 12. 2016 - „My se díky své historické zkušenosti již nebojíme svobody slova a plurality politických názorů. Na druhou stranu Evropská unie, která tyto svobody na oko zastává, proti nim sama bojuje,“ uvedl známý moderátor ruské státem ovládané televize Dmitrij Kiseljov ve svém pravidelném nedělním pořadu.
  Dmitrij Kiseljov je ultrakonzervativní ruský novinář a televizní moderátor, který na sebe upoutal pozornost světových médií v březnu 2014, když prohlásil, že „Rusko je jedinou zemí, která může z USA udělat radioaktivní popel“. I díky tomu, že je znám jako nejvýznamnější kremelský propagandista, je na sankčním seznamu Evroské unie.
  V rámci svého v Rusku velmi úspěšného televizního pořadu „Vesti nedeli“, který je vysílán každou neděli na státním Prvním kanálu, Kiseljov v minulosti opakovaně podnikl verbální útoky na homosexuály a oponenty Kremlu označoval za nacisty. Ruský První kanál je nejsledovanější televizní stanice v Rusku. Jeho signál podle oficiálních informací pokrývá 99 % ruského území a celosvětově ho sleduje přes 250 milionů lidí. V jeho vysílání se každodenně objevují pořady zaměřené na politiku. Na konci minulého týdne moderátor pořadu Vesti nedeli Kiseljov v krátkosti zrekapituloval dění v EU, jak ho vnímá on.
   Brexit a později volební vítězství Donalda Trumpa urychlily vývoj procesů, které do té doby v Evropské unii pouze dřímaly. V Itálii se po uspořádaném referendu rozpadla vláda, v Rakousku se po vyhlášení výsledků prezidentských voleb země rozdělila na dva tábory, budoucí volby ve Francii jistě přinesou obrat ve francouzské politice a Angela Merkelová již začíná uvažovat o změně zahraniční politiky vůči Rusku, uvedl Kiseljov.
  Kiseljov v Evropské unii vidí podobný „sociální experiment“, který byl utvořen v Sovětském svazu. V této souvislosti vzpomněl na jednu událost, ke které došlo před čtvrtstoletím. Podle něj před čtvrtstoletím se političtí reprezentanti tří sovětských republik – Běloruska, Ukrajiny a Ruska – dohodli na rozpuštění Sovětského svazu a vytvoření Společenstva nezávislých států. Mnoho ze Sovětského svazu ovšem zůstalo, zejména v materiálním smyslu, došlo k vytvoření ekonomické základny, o kterou se Rusko do dnešního dne opírá. Byly také zformovány určité hodnoty, které jsou pro náš národ důležité i do dnešního dne,
  „Vysoké ideály ovšem přinášely i své oběti; ideje převrácené v životní pravidla vytvářejí ideologii, která zasahuje do všech sfér života jejich subjektů. Sovětská byrokracie toto vše využívala k uzurpování moci, nakonec to zašlo tak daleko, že již nedokázala vnímat realitu. Západ byl prohnilým a my jsme byli kolébkou pokroku. Poté, co se Sovětský svaz rozpadl, otevřel se nám nový svět,“ pokračoval ideolog.
  Sovětská zkušenost idealizovaného státu konstruovaného jako ráj na zemi nám umožňuje lépe pochopit procesy probíhající na Západě a zejména v Evropské unii, která byla rovněž vytvořena jako sociální experiment s úmyslem vytvořit podobný ráj na zemi, srovnával Kiseljov Sovětský svaz s EU.
  Takový experiment podle moderátora pořadu potřebuje ideologii; Ta, kterou vytvořili v Bruselu, začala postupně zkreslovat perspektivu světa mimo EU. My jsme si tím samým již prošli, Evropané jsou ve stejné situaci teď, uvedl.
  My se díky své historické zkušenosti již nebojíme svobody slova a plurality politických názorů. Na druhou stranu v Evropské unii jsou nyní ve fázi, kdy přesně proti této svobodě bojují. Příkladem toho je nedávná rezoluce, se kterou přišel Evropský parlament a která má za cíl svobodu slova ohraničit, pronesl Kiseljov na ruském televizním kanálu, který prezentuje pouze vládní pozici.
  Jaký je to paradox, že jsme to nyní právě my, kdo vystupuje za multipolární svět, a Evropská unie bojuje proti všem, kteří se nevměstnají do žádné z jejích kategorií. My ovšem sami dobře známe, co se stane, když příliš dlouho ignorujete svět za svými zdmi, sociální experiment nemůže trvat věčně, Evropská unie se rozpadne, stejně jako kdysi Sovětský svaz, zakončil svá slova Kiseljov.

Zdroj: Parlamentní listy( upraveno, kráceno)


Kdo chvíli stál, může stát opodál...
10. 12. 2016  V minulém týdnu zveřejněné výsledky růstu HDP České republiky nebyly zdaleka tak blyštivé, jako v předcházejících kvartálech, přesto však česká ekonomika stále drží celoevropský hospodářský prim.
  V rámci nedávno odstartovaného nového cyklu Evropského semestru pro rok 2017 a při této příležitosti zveřejněných dokumentů z dílny Evropské komise nám bylo přisouzeno nejlichotivější možné postavení ekonomiky, která vykazuje nejmenší míru strukturálních poruch v rámci celé EU. Pro tento účel vydávaná Zpráva mechanismu varování, pojednávající o makroekonomických nerovnováhách sleduje optikou tří kategorií ukazatelů strukturální zdraví ekonomik členských států EU. A my jsme navýsost uspěli!!!
  Zpráva mechanismu varování tak naštěstí není z pohledu České republiky ani trochu varovná či varující; je naopak velmi povzbudivá. Možná kdesi skrytě říká: udržte Vaši laťku výkonnosti a pokud možno ještě přidejte, abyste neměli v budoucnu problémy, s nimiž se potýká většina členských států a snaží se je nákladně a mnohdy narychlo řešit. Vy si můžete dovolit využívat zdroje ve prospěch budování budoucí prosperity a hledět vpřed.
  Zpráva prostřednictvím 14 hlavních a desítek dalších pomocných ukazatelů tedy testuje míru makroekonomických nerovnováh a Česká republika v tomto testu drtivě uspěla; dominovala - jako jediný členský stát nevykázal jedinou negativní či rizikovou hodnotu pro těchto 14 ukazatelů. Průměrný počet "hříchů" je přitom téměř 3,6; tedy v 3,6 ze 14 průměrný členský stát není schopen dostát předpokládaným hodnotám či tyto hodnoty jsou již výrazně rizikové. Nám nejblíže jsou Polsko a Rumunsko s jedním rizikovým či nevyhovujícím kritériem; po dvou vykazují Německo, Slovensko a Slovinsko. Největším hříšníkem je Kypr s devíti, avšak ani šestka v případě Řecka a Irska není záviděníhodná, stejně jako pětky v případě více či méně vyspělých zemí, jako Belgie, Nizozemsko, Finsko a Itálie.
  Sada ukazatelů je cíleně zaměřena na identifikaci a intenzitu vysledovaných nerovnováh, které mohou ohrožovat hladkost fungování ekonomik členských států EU. Na co se z pohledu nerovnováh snaží tato Zpráva soustředit?
1. Bilance běžného účtu platební bilance: konstatuje, že země s vysokými vnějšími deficity učinily výrazný pokrok v jejich odstraňování, ale současně země s vysokými přebytky tyto v některých případech ještě navýšily (tato interpretace může být vnímána smíšeně a též jako snaha potrestat úspěch, což je patrné například u Německa);
2. Pokračuje oddlužování v soukromém sektoru, ale nerovnoměrně a pomalu;
3. Bez ohledu na posílení kapitálových pozic, bankovní sektor čelí riziku proměnlivé či dokonce klesající ziskovosti a následkům období nadměrných špatných úvěrů;
4. Zlepšují se parametry na trhu práce a uvolňuje se napětí na něm.
  Čtrnáct ukazatelů makroekonomických nerovnováh je rozděleno do tří kategorií. První kategorie Vnější rovnováha a konkurenceschopnost testuje bilanci běžného účtu platební bilance, čistou vnější investiční pozici, reálný efektivní devizový kurs, vývoj podílu na světovém vývozu a nominální jednotkové náklady práce. Druhá kategorie Vnitřní nerovnováhy sleduje vývoj cen domů, úvěrové toky pro soukromý sektor, zadlužení soukromého sektoru, veřejný dluh, míru nezaměstnanosti a celkové závazky finančního sektoru. A třetí kategorie je výlučně zaměřena na ukazatele zaměstnanosti (míru ekonomické aktivity a nezaměstnanost dlouhodobou a mladých lidí).
  Je patrné, že těchto 14 ukazatelů znázorňuje velmi zásadní ekonomické parametry, kombinující makroekonomickou stabilitu s předpoklady konkurenceschopnosti, disciplíny a zodpovědnosti. Není snadné těmto vyhovět tak, že jsou všechny současně akceptovatelné a bezrizikové. Česká ekonomika jako jediná v Evropě toto dokázala. Měli bychom tento výsledek ocenit, vážit si jej a zejména využít k tomu, abychom si na něj mohli zvykat a těšit se i v mnoha příštích letech. Jeho obhajoba nebude automatická a nepřijde z čistého nebe; jeho obhajoba se musí těžce odpracovat. Se stávající strukturou nepochybně máme vytvořeny všechny předpoklady k tomu, aby se tak stalo a současně též k tomu, aby se o tomto výsledku v Evropě vědělo.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Jsme na pokraji 3. světové války?  
  Blízký východ je ve více náboženstvích místem, kde se uskuteční poslední bitva lidstva, poslední bitva národů, poslední bitva Dobra ze Zlom. Přesné místo, kde se tato závěrečná bitva odehraje se mění podle náboženkého vyznání. Podle islámu půjde o město Dabik v Sýrii, podle judaismu o Armagedonn (Har Megiddo - hora Megiddo), podle křesťanů se závěrečným bitva odehraje v okolí Jeruzaléma. Všechna tato místa se nacházejí v oblasti Blízkého východu.
  Před pěti měsíci začala přímá turecká agrese v Sýrii. V rámci operace "Štít Turecka" Turci uvedli jej nezákonně svá vojska na území Syrské arabské republiky. Turci obsadili severní část provincie Aleppo. Dnes ještě syrská armáda nemůže účinně zasáhnout vůči tureckým okupantům, ale po zlikvidování teroristického problému v Aleppu soustředí Damašek svou pozornost na turecké jednotky.
  Isil a Turky očekává po porážce teroristů v Aleppu velmi těžké období. Už před několika dny udeřili syrské jednotky v oblasti města el Bab, kde bombardovali členy protiasadovskej Syrské svobodné armády a Turků, kteří této organizaci pomáhají. Boj v okolí el Bab podle několika naplňuje eschatologické předpovědi o Armageddonu, který se může začít přímým bojovým setkáním syrských a tureckých vojsk.
  Syrské oficiální kruhy v Damašku ještě v srpnu vyjádřili svůj rozhodný odpor vůči nezákonnému vtrhnutí tureckých vojsk na syrské území. Sýrie je svrchovaný stát a Turků o žádnou pomoc nežádala, takže turecký průnik na syrské území je projevem arogantnosti, přímé turecké agrese vůči Sýrii a nerespektování stávajícího mezinárodního práva. Turecký prezident navíc dne 29. 11. 2016 drze prohlásil, že turecká expanze má za cíl ukončit vládu Asada. Po telefonátu z Moskvy však Erdogan sklopil uši a informoval, že jeho slova byla nepochopeny.
  Podle několika ruských politologů Rusko udělalo strategickou chybu, když před lety vsadilo na Erdogana v jeho soupeření s tureckou armádou, která chránila konstituci moderního Turecka podle Atatürkovo odkazu. Erdogan se ukázal být na rozdíl od armády prosazující model světského kemalistického státu klasickým představitelem středověkého osmanizmu a islamismu, který již na počátku 20. století přivedl Osmanskou říši k totálnímu krachu.
  V roce 2013, kdy USA a Západ výrazně zvyšovaly tlak na Asada a zpupně začali prohlašovat, že "Asad musí odejít", ucítili Turci příležitost as americkým zvolením se rozhodli, že část syrského území obsadí. Do útoku zatroubili turecké noviny Milliyet, které dne 23. 3. 2013 publikovali mapu nového Turecka, kde ukázali, jaké území musí být přičleněny k území Turecka.
  Turci se nesoustředili jen na Sýrii, ale požadovali i části Gruzie, Arménie, Ázerbájdžánu, Iráku, celý Kypr, část Bulharska a několik řecké ostrovy. Turci byli v té době na vrcholu své moci a domýšlivosti, protože se jim podařilo zasadit i silný úder Kurdské straně pracujících, která dokonce uvažovala o ukončení ozbrojeného boje proti Turecku.
  V řešení tureckého problému souvisejícího s nezákonnou přítomností regulérních jednotek syrské armády v Sýrii se rýsují dvě možnosti. První možnost vychází z předpokladu, že přítomnost tureckých vojsk v Sýrii je aktem agrese a okupace. Fakticky se Sýrie nachází ve válečném stavu s Tureckem, což znamená že libovolné útoky syrské armády na turecké cíle jsou legitimní a legální. Tato možnost počítá s faktem, že proti Turkům budou bojovat pouze syrské jednotky. Druhá možnost vychází ze skutečnosti, že Rusko a Sýrie uzavřely dohodu o přátelství a vzájemné pomoci. V rámci dohody je i klauzule o vzájemné pomoci v případě agrese. Podle této úmluvy může Rusko poskytnout Sýrii i přímou vojenskou pomoc v boji proti všem vnějším nepřátelům. Taková situace se však může vymknout z rukou a může přivést k světovému konfliktu, zejména když USA a Západ budou chtít Turecku pomoci.
  Je zřejmé a velmi pravděpodobné, že syrské jednotky se již v nejbližších dnech setkají v oblasti el Bab v boji s Turky podporovanými turkomanskými bandity a mohou narazit i na regulérní turecké jednotky. Proti Turkoman Rusové zasáhnou okamžitě as nejvyšší rozhodností. Nesmíme zapomínat totiž ani na skutečnost, že Olega Peškova na padáku rozstříleli právě turkomanskí bandité.
  Pokud Turci neopustí dobrovolně území Sýrie a vypukne konflikt, může mít tento konflikt několik podob. Může mít ničivý dopad na celou lidskou civilizaci, protože     Turecko je členem NATO. No státy NATO nemusí v každém případě Turecku pomáhat, protože klauzule smlouvy říká jasně, že státy NATO jsou povinny si pomáhat v případě napadení ze strany jiného státu.
  Turecko je v případě Sýrie jednoznačně agresorem, který porušuje mezinárodní právo. No USA v době prezidentství Billa Clintona, obou Bushových zda Baracka Obamy několikrát ukázaly, že si s dodržováním mezinárodního práva nemínili dělat těžkou hlavu. Jak se USA rozhodnou pod vedením nové administrativy Donalda Trumpa ukáže nejbližší čas.
  Znovu je třeba ale připomenout, že podle eschatologický představ křesťanství, judaismu a islámu se Poslední soud s určitostí začne na území Blízkého východu.

Zdroj: Česko aktuálně (upraveno)

Obří časovaná bomba už tiká!
   Většina majetku OKD byla vyvedena do Holandska, stejně jako předchozí zisky – nebo včetně bytů slouží bankám jako zástava. Jednání správní rady se odehrávalo v Amsterodamu, a kdoví, jestli někdo z jejich členů v Ostravě vůbec někdy byl. 
Srovnání s V. Koženým je zcela na místě. Po Koženém přichází tedy Schwarzenbergův Bakala. Namočeni v tom jsou Havel, Kalousek i Bohuslav Sobotka. Známý obrázek pravdoláskařského miliardáře Zdeňka Bakaly s nejširším "výtlemem" na světě se současné ekonomické problémy OKD už netýkají, ty zůstaly na státu. Poté co vytuneloval a zadlužil OKD, odstěhoval se do Švýcarska. Podle časopisu Forbes se Bakala zařadil k nejbohatších lidí na světě.
  O tom, kdy se OKD začaly hroutit, už nemůže být žádných pochyb. Řeší se teď otázka, kolik miliard dá stát na to, aby případně zachránil Důl Paskov nebo jeho zaměstnance.
Dluhy celého toho neprůhledného molochu jsou údajně v desítkách miliard. Velká část majetku je vyvedena do zahraničí nebo zastavena u bank (např. bytový fond OKD). Nedovedu si představit řešení, které by dnes zabránilo tragédii. A netýká se to jen 2,5 tisíc zaměstnanců Dolu Paskov, a pravděpodobně i všech 70 tisíc zaměstnanců firem kolem OKD, ale celého Ostravska i české ekonomiky. Nějaké kolektivní vyjednávání nebo politické hrátky kolem nejrůznějších dotovaných projektů (sociální těžba apod.) na tom nemůže nic změnit. Je to prostě v ...... (víte kde).
  Bakala to dobře ví a jen získává čas, aby „vytěžil“, co ještě zbylo, přičemž tou těžbou nemyslím uhlí. Kupodivu, tentokrát to nelze připsat k tíži Klausovi. Celá záležitost souvisí s lidmi kolem Havla. Bakala byl jeho poradcem a přítelem Karla Schwarzenberga a také působil jako doprovod a tlumočník při přípravě privatizace Chemopetrolu Litvínov. Bakala byl také předsedou správní rady Knihovny Václava Havla a spolu se Schwarzenbergem přítelem nadace Vize 97, kde předsedou dozorčí rady byl generální ředitel ČSOB Kavánek. Bakala založil finanční společnost Patria, která se podílela různým způsobem na privatizaci státního majetku. Z té doby se znal s někdejším předsedu ODA Kalvodou, jehož strana měla pod palcem privatizace. S ním se podílel na televizní stanici TV3. Dostal se i do představenstva Českých radiokomunikací. 
  Se Schwarzenbergem byl zase spolumajitelem Becherovky. Kruh se uzavírá, když Patrii prodal právě Kavánkově ČSOB. K mnoha méně podstatným Bakalovým účastí patří členství v Burzovní komoře, přes Telecom až po Národní galerii.  Údajně měl s ČSOB spolupracovat a mít obchodní zájem na převzetí IPB. 
  Zlatým hřebem ovšem bylo nabytí OKD, k němuž by bez tehdejšího prezidenta Havla nikdy nemohlo dojít. Je ovšem pravda, že roli užitečných idiotů zde sehráli politici ČSSD. Byla to vláda ČSSD, která v roce 2004 prodala (za asi 8 krát podceněnou cenu) ještě Koláčkovu Karbon Investu svůj významný, i když minoritní podíl. Zároveň však byla, už v průběhu přípravy prodeje, proti Koláčkovi. Byla spuštěna trestní kampaň, která vyvrcholila jeho spektakulárním zatčením v noci, s pouty na rukou a za přítomnosti televizních kamer.
  Pak, kde se vzal, tu se vzal, najednou se majitelem Karbon Investu stal Bakala. Koláček a jeho společníci raději horký podíl prodali (hovoří se o částce mezi do 10 miliardam), když pochopili, že stát má rád někoho jiného. Pochopení Koláčka bylo odměněno definitivním zproštěním obvinění. Takže novým uhlobaronem se stal původně vyučený dámský krejčí, člověk který uhlí rozuměl jako koza petrželi.
  Ale nekupte to! Cena totiž ani z části neodrážela skutečnou hodnotu společnosti, která se tehdy odhadovala na nějakých 40 miliard korun (bez bytů OKD). Takže milionáře z Bakaly udělal už Václav Havel, ale miliardáře teprve ČSSD. Pak nečinně přihlíželi, jak Bakala vyvedl OKD prostřednictvím firem RPG a NWR na Kypr a do Nizozemska. Sám se nyní raději přestěhoval do Švýcarska. Byty OKD pro cca 45 tisíc rodin jsou samostatnou kapitolou. Pan Bakala obdržel byty za symbolickou cenu 40 tisíc korun za byt, což dohromady činilo asi 1,75 mld. Tato cena byla doprovázena podmínkami, ve kterých bylo řečeno, že se během pěti let nesmí změnit vlastník, veškeré prostředky z nájmu se musí vrátit zpět do údržby a v případě prodeje musí být předkupní právo garantováno nájemníkům a to za tu cenu, za kterou pan Bakala byty dostal. 
  Byty nájemníkům nabídnuty nebyly a ani být nemohly, protože byly zastaveny jako záruka za dluhopisy ve výši deseti miliard korun, které byly posléze prodány. Odcituji zde Janu Lorencovou: „V soupisu majetku bývalého státního podniku totiž označil ten, kdo soupis připravoval, všech 45 tisíc bytů za byty služební, bez ohledu na to, že jejich obyvatelé na ně měli řádně vystavené dekrety, jako na kterékoli jiné státní nebo podnikové byty. Na tomto jediném „pochybení“ pak došlo k tomu, že se byty staly součástí podnikatelských aktivit nových vlastníků akcií OKD...“
  Bakala pak nedodržel údajný příslib, který po něm dodatečně s velkou pompou neúspěšně vymáhal Zaorálek, že byty za zvýhodněné ceny převede nájemníkům. Kdyby každý byt měl hodnotu jen kolem tři čtvrtě miliónu, přivlastnil by si tak Bakala dalších 33 miliard korun. Má tedy pravdu novinářka Lorencová, že Bakala OKD zprivatizoval za cenu plotu kolem nich. Ale i to je otázka, protože na účtech tehdy OKD měly 5 miliard korun a byly ziskové. Odhaduje se, že následně pak bylo dosud vyvedeno z OKD takových 50 miliard korun (to je velice střízlivý odhad). Dlužno dodat, že Bakala OKD nevlastní jako český daňový poplatník, ale prostřednictvím kyperské firmy RPG vyvedl majetek do Holandska, kde ovládá holding NWR. Pak, třetinu akcií, krytých majetkem OKD, prodal na burze. Spekuluje se o výnosu mezi 18 až 35 miliardami (z toho chtěl asi 8 miliard „vytěžit" na pražské burze). V dividendách už předtím „vydoloval“ další miliardy. Po tom všem nastala dnešní téměř bezvýchodná situace. Státu zbyly jen starosti. 
  Kdo to zavinil? Kromě Havla, který jej stejně jako Schwarzenberga "přivedl“ a otevřel mu dveře, a politiků ČSSD, zejména Sobotky, má velký podíl na tom i pozdější ministr financí Kalousek, který byl nečinný, když se na úrovni EU znovu jednalo o nedovolené podpoře ve věci bytů OKD (tehdy se prý falešně předložily měsíční výnosy z nájmů jako roční). Jsem přesvědčen, že kdyby dnes OKD ovládal tehdy účelově kriminalizovaný Viktor Koláček, OKD by bez problémů fungovaly, byť v horší hospodářské situaci. Společným a málo známým projektem Bakaly a Schwarzenberga bylo "úspěšné" vytunelování Becherovky.
  Vyšetřujte Bakalu a Sobotku kvůli OKD, vybídl orgány Zemanův kancléř Mynář, Kalousek se Sobotkou vás připravili o 20 miliard, vzkázala Bobošíková horníkům OKD. 

Zdroj: Parlamentní listy, Facebook (upraveno)


Prezident Srbska odmítl NATO
  Po koaličních hrátkách kolem EET a debatě o nových pravomocích tajných služeb si Česká televize na posledních deset minut úterních Událostí, komentářů našla čas i na prezidenta Srbska Tomislava Nikoliče, který je právě na návštěvě České republiky.
  Redaktor David Borek hned na úvod konfrontoval prezidenta s jeho výrokem, že pokud by podmínkou vstupu Srbska do EU bylo uznání nezávislosti Kosova, tak by bylo lepší nevstupovat. Redaktora zajímalo, zda si prezident vůbec dovede představit, jak by Srbsko mohlo bez uznání Kosova do EU vstoupit.
  Prezident upozornil, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Kosovu mluvila o tom, že Kosovo získá autonomii v rámci Srbska. Postup, který by respektoval mezinárodní právo, tedy podle něj musí být takový, že Kosovo se vzdá své nezávislosti a Srbsko mu pak ústavním zákonem dá autonomii. Ta by podle něj měla být v nejširší možné míře, Kosovo by tedy bylo hospodářsky i organizačně prakticky samostatné, jen by nebylo státem.
  „Ne že by bylo obtížné být členem Evropské unie, ale nemůžeme to spojit s otázkou samostatnosti Kosova a Metochie. Za těchto okolností nemůžeme být členy. To by bylo znamením, že Evropská unie o nás nestojí.“
  Moderátor se pak prezidenta vyptával, jestli je nastíněná varianta podle něj skutečně reálná. Kosovo má nezávislost, faktickou, byť neuznávanou celým světem. Je reálné, že by orgány v Prištině přistoupily na variantu, ve které by uznaly volnou, vzdálenou svrchovanost Srbska? zajímalo jej
  „Vy mluvíte jako někteří představitelé Evropské unie,“ nezdržel se prezident komentáře k Borkovu vedení rozhovoru. „Ptáte se, co bude říkat Kosovo a Metochie, ale nikdo se neptá, co říká Srbsko,“ poznamenal. Dodal, že pro Prištinu je onou Borkovými slovy „reálnou variantou“ nezávislost. Pro Srbsko je naopak reálnou variantou, že Kosovo nezávislost mít nebude.
  „A mýlíte se, když říkáte, že jsou nezávislí. Aby stát existoval, musí být uznán Radou bezpečnosti OSN. A dokud je Rada bezpečnosti v tomto složení, nemůže být Kosovo nikdy uznané za samostatný stát. Sice je pobízeno ze strany některých velmocí k nezávislosti, podporuje se jeho nezávislost, je šířen pocit, že se jedná o nezávislý stát. Ale cesta k nezávislosti Kosova a Metochie je naprosto nemožná,“ trval na svém prezident Nikolič. A všechny, kteří kosovskou nezávislost podporují, pak vyzval, aby si zkusili představit, že se jedná o jejich území.
  Moderátor mu na to připomněl, že Kosovo uznala i Česká republika, a zajímalo jej, zda to srbského prezidenta mrzí. Ten však vyjádřil názor, že nálada většiny obyvatelstva i politické reprezentace je proti nezávislosti Kosova. „Česká republika byla posledním, kdo dal souhlas k útoku NATO na Svazovou republiku Jugoslávie v roce 1999,“ připomněl. Občané České republiky podle něj nikdy nezapomněli, jaký postoj měli Srbové v letech 1938 a 1968 a jak projevovali v obou případech solidaritu napadenému Československu a má informace, že mnoho lidí v ČR s uznáním Kosova nesouhlasí.
Ale já tomu rozumím. Vy jste byli v prostředí, které tak učinilo. Ale vztahy ve světě se mění. Přicházejí noví lidé, staré elity se hroutí. A především ty, které spáchaly na srbském národě mnoho hříchů. Uvidíme, co přinese nová doba,“ uzavřel s tím, že spolupráce USA a Ruska může světovou politiku zcela změnit.
  Moderátora pak zajímalo, jestli by Srbsko přece jen nechtělo vstoupit do NATO, když už i Černá hora, země, která má k Srbsku ze všech balkánských států nejblíže, už je „jednou nohou v NATO“. Prezident Nikolič k tomu připomněl, že Černá hora má k NATO výrazně jiný vztah, už proto, že v roce 1999 směřovalo bombardování NATO prakticky výlučně na Srbsko, nikoliv na Černou horu, která tehdy ještě tvořila se Srbskem společnou Jugoslávii.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)



Pěkně nás škubou
  Z toho se vám udělá špatně! Bez mobilu a připojení k internetu si už život ani neumíme představit, jenže služby operátorů v Česku patří k nejdražším v Evropě. Přitom u sousedů chtějí za totéž méně. Mrkněte, jak nás oškubávají
  Mobilní služby využíváme denně a svět bez nich už si snad ani nedovedeme představit. Umíme si ale představit, že za stejný objem služeb zaplatíme třeba o polovinu méně? A operátor nám k tomu přidá roaming zdarma, či několikanásobně větší objem dat? Pro inspiraci nemusíme chodit příliš daleko. Průzkum dTestu ukázal, že v jiných evropských zemích spotřebitelé za stejnou nabídku služeb zaplatí mnohem méně. 
  Podle zprávy Evropské komise o cenách za mobilní služby 2016 jsou ceny těchto služeb v České republice až o 60 procent vyšší ve srovnání s průměrem zemí EU. Společně s Řeckem, Maltou, Bulharskem a Maďarskem se řadíme k vůbec nejdražším zemím celé Evropské unie. dTest porovnal ceny tzv. neomezených tarifů v tuzemsku a v zahraničí. Průzkum se zaměřil na tarify zahraničních operátorů, které se svým obsahem nejvíc blíží české nabídce. Výsledky průzkumu české spotřebitele rozhodně nepotěší. Situaci lze v zásadě shrnout tak, že v jiných zemích se za stejné služby platí poloviční částky, nebo za své peníze dostanete nesrovnatelně lepší služby. 
  Namátkou třeba v Rakousku nabízí jeden z operátorů v rámci neomezeného tarifu kromě volání a SMS i jedenáctkrát větší objem dat než u nás, a navíc můžete posílat neomezené množství SMS zpráv v zemích EU a USA. To vše za méně než polovinu české ceny,“ konstatuje Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu. 
Naši operátoři jsou v zahraničí levnější 
  Všichni největší čeští mobilní operátoři nabízejí v rámci neomezených tarifů neomezené volání a SMS do všech sítí v ČR společně s datovým balíčkem ve výši 1,5 GB za jednotnou cenu 749 korun měsíčně. Průzkum dTestu mimo jiné ukázal, že nižší ceny v zahraničí nejsou jen dílem odlišných operátorů, kteří v České republice nepůsobí. Největší čeští operátoři nabízejí v jiných zemích nejen podstatně levnější tarify, ale poskytují v jejich rámci i mnohem větší objem služeb. Například u našich polských sousedů pořídíte u T-Mobile neomezený tarif s datovým balíčkem ve výši 5 GB za pohádkovou cenu 305 korun měsíčně. Ostatní čeští operátoři na polském území nepůsobí, což zřejmě není vůbec na škodu, neboť u společnosti Orange pořídíte stejný objem služeb dokonce za cenu 244 korun měsíčně a v prvních šesti měsících nebudete platit vůbec.
  V Německu zaplatíte za neomezené tarify podobnou cenu jako u nás. Samozřejmou součástí všech balíčků jsou však i roamingové služby v rámci EU v ceně tarifu. U Vodafone pořídíte v Německu neomezený tarif za 730 korun měsíčně. K neomezenému volání, SMS a 1 GB dat v rámci země však dostanete i roamingové služby v EU v ceně tarifu 'pouze' do výše 500 minut, 500 SMS a možnost čerpání dat do výše domácího datového balíčku. Společnost O2 nabízí za 676 korun neomezený tarif s datovým balíčkem 2 GB včetně neomezeného roamingového volání a čerpání dat do výše 1 GB v ostatních zemích EU. 
  Na Slovensku je, alespoň co se týče vysokých cen, situace podobná jako u nás. Ceny mobilních služeb se sice pohybují ještě výše než v ČR, s cenou však stoupá i jejich objem. Například společnost 4ka nabízí neomezené volání, SMS a neomezený objem dat v rámci Slovenska za 811 korun měsíčně. To zní z pohledu českého trhu mobilních služeb jako naprostá utopie, neboť u žádného z českých operátorů není v rámci neomezených tarifů tato možnost ani zahrnuta v nabídce. 
Operátoři neměří všude stejným metrem 
   Operátoři zjevně neměří všude stejným metrem. Přičemž nelze argumentovat oblíbenou frází o rozdílných životních nákladech v rámci EU, neboť paradoxně ceny ve vyspělých evropských zemích jsou buď výrazně nižší než u nás, nebo je za srovnatelnou cenu nabízeno výrazně větší množství služeb. V Nizozemsku T-Mobile nabízí neomezený tarif za 582 korun měsíčně. Kromě neomezeného volání, SMS a datového balíčku 1 GB je ale jeho součástí i neomezené roamingové volání v zemích EU a USA včetně datového balíčku 50 MB. Neomezený tarif od Vodafone tu stojí 703 korun a jeho součástí je opět neomezené roamingové volání v ostatních státech EU. 
  Rájem pro uživatele mobilních služeb je i Velká Británie. U Vodafone zde za 471 korun měsíčně pořídíte neomezený tarif s datovým balíčkem ve výši 5 GB včetně neomezeného volání, SMS a 2 GB dat v rámci EU. Za stejnou cenu lze pořídit i neomezený tarif od společnosti Three, který sice nabízí jen poloviční porci dat, ale lze ho bez dalších poplatků využít v dalších 42 zemích světa. Také O2 zde nabízí mnohem výhodnější neomezený tarif než u nás. Za 565 korun měsíčně získáte neomezené volání, SMS a porci dat ve výši 4 GB. Za velmi příjemnou cenu pořídíte neomezené tarify i ve Francii. Například společnost Free Mobile nabízí za 541 korun měsíčně kromě neomezeného volání, SMS a datového balíčku ve výši 50 GB i neomezené volání do vybraných zemí světa po celý rok. 

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)


Tleskali jste nacistům...
  Zpěvák Radek Banga dnes na svém facebookovém profilu vysvětlil, proč včera v průběhu předávání ocenění Český slavík odešel ze sálu Karlínského divadla.
  Včera při vystoupení Tomáše Ortela a jeho kapely odešel Banga ze sálu. „Moji předci byli v koncentráku. Přece nebudeme tolerovat fašisty v takovéhle anketě. Proboha lidi, proberte se, přece nemůžeme mlčet, nemůžeme tomu tleskat, nemůžeme tam sedět a nic nedělat,“ řekl Radek Banga pro server Romea. „Naši předci by se zachovali mnohem tvrději, nemůžeme tomuhle dát tichý souhlas,“ dodal na adresu Tomáše Ortela a jeho kapely.
  Dnes Banga na sociální síti napsal, že jen „malá hrstka odvážných se ozvala“. „Můj respekt mají Filip Smid, Iva Pazderková, Jan Tuna a také Petr Štolba, který je známější pod pseudonymem ‚Pekař‘. My všichni jsme dali najevo svůj nesouhlas,“ napsal.
  A pokračoval tím, čím podle něj skupina Ortel je: „Podle této skupiny by totiž naše země byla lepší bez všech těch Vietnamců, černochů, Romů, Židů, ale hlavně ... muslimských uprchlíků. Samozřejmě. Problémem všech lidí, jež hlásí nenávist, je ale nenávist sama. Tu není možné ničím uspokojit. Takže až bychom to odnesli my, přišli byste na řadu i vy. Intelektuálové, gayové, tlustí, postižení, vozíčkáři, vzdělanci, kavárníci a tak dále a tak dále,“ varuje Banga.
  Upozornil, že před časem tu byl někdo, kdo hlásal stejné věci. „Jmenoval se Heinrich Himmler, říšský vůdce nacistického Německa, vůdce Schutzstaffel (ochranného oddílu Adolfa Hitlera) známějšího pod zkratkou SS. Jeden z jejich hlavních symbolů byly tzv. umrlčí lebky. Tento symbol znají spíše pamětníci, stejně jako nacistický kříž, což jednotky SS nosily na uniformách, čepicích nebo prstenech,“ vysvětlil Banga.
  K tomu, že se při vystoupení skupiny Ortel rozhodl pískat a odejít ze sálu, jej přimělo to, že v okamžiku, kdy skupina Ortel přišla na pódium, na košilích měli již zmíněné lebky. „Na tom pódiu stáli především proto, že je podpořili ‚obyčejní lidé‘, kteří mají tu drzost ještě tvrdit, že jejich Ortel není rasistický a v žádném případě nepodporuje nacismus. A pak si přijde Ortel s umrlčími lebkami na košilích a dá celému národu tímto symbolem najevo, jakým směrem smýšlí,“ upozornil Banga. Toho zarmoutil fakt, že „tomuto zjevnému propagování nacismu nejen přihlížel celý sál, ale většina dokonce tleskala“.
  Banga se ptá, jak je možné, že evidentní projev nacismu byl nejen tolerován, ale že byl naprosto přehlídnut. „Ortel si s celým českým národem vytřel zadek. A já tam stojím, pískám a jsem svědkem toho, jak 99 % sálu tleská. Ptám se mých kolegů, zpěváků, moderátorů, herců, sportovců – ČEMU JSTE TLESKALI? Já vám řeknu čemu – TLESKALI JSTE NACISTŮM,“ píše dále Banga.
  Tvrdil, že ostatní se rozhodli špatně, stejně tak jako mnozí v roce 1938. „A všichni víme, jak to dopadlo. Na to bychom neměli zapomenout, protože historie nám ukazuje, kam až může nenávist zajít,“ varoval.

Celý text příspěvku Radka Bangy na jeho facebookovém profilu:
TOTO JE VELMI DŮLEŽITÉ A PROSÍM, DOČTĚTE TO DO KONCE!! AŤ NEZVÍTĚZÍ ZLO, ALE DOBRO! DĚKUJI!
  Velmi..velmi rozhořčeně jsem včera na protest opustil sál Karlínského divadla. Ano, je to pravda, při předávání cen Český slavík jsme se s mou manželkou zvedli, začali jsme pískat a nakonec na protest proti Ortelu odešli ze sálu. Jen malá hrstka odvážných se ozvala, můj respekt mají Filip Smid, Iva Pazderková, Jan Tuna a také Petr Štolba, který je známější pod pseudonymem „Pekař“. My všichni jsme dali najevo svůj nesouhlas. Možná by bylo ale dobré pochopit, PROČ JSME ODEŠLI A S ČÍM JSME NESOUHLASILI.
Nejprve bych začal asi tím, co nebo kdo je skupina Ortel a čím se proslavila. Víte podle této skupiny by totiž naše zem byla lepší bez všech těch Vietnamců, černochů, Romů,Židů, ale hlavně.. muslimských uprchlíků. Samozřejmě. Problémem všech lidí, jenž hlásí nenávist je ale nenávist sama. Tu není možné ničím uspokojit. Takže až bychom to odnesli my, přišli byste na řadu i vy. Intelektuálové, gayové, tlustí, postižení, vozíčkáři, vzdělanci, kavárníci a tak dále a tak dále.
  A nakonec by se tito poslové nenávisti pozabíjeli navzájem. Před nějakým časem tu byl někdo, kdo hlásal stejné věci– jmenoval se Heinrich Himmler, říský vůdce nacistického Německa, vůdce Schutzstaffel (ochranného oddílu Adolfa Hitlera) známějšího pod zkratkou SS. Jeden z jejich hlavních symbolů byly tzv. „umrlčí lebky“. Tento symbol znají spíše pamětníci, stejně jako nacistický kříž, což jednotky SS nosili na uniformách, čepicích nebo prstenech. Takže proč jsem se šíleně rozčílil? Proč jsem se zvedl a pískal? Proč jsem se rozhodl na protest opustit sál Karlínského divadla v přímém přenosu?
  Protože skupina Ortel přišla na podium a na košilích měli tyto lebky. Na tom podiu stáli především proto, že jej podpořili „obyčejní lidé,“ kteří mají tu drzost ještě tvrdit, že jejich Ortel není rasistický a v žádném případě nepodporuje nacismus. A pak si přijde Ortel s umrlčími lebkami na košilích a dá celému národu tímto symbolem najevo, jakým směrem smýšlí. Jsem zarmoucen faktem, že tomuto zjevnému propagování nacismu nejen přihlížel celý sál, ale většina dokonce tleskala. Proč? Vaši dědové byli možná v odboji, mnozí za to zaplatili životem, i můj děda byl v koncentráku a v něm také zahynuli tři jeho bratři, všichni byli v odboji, stejně jako praděda mé manželky.
ZAPOMNĚLI JSTE HISTORII??!

  Jak je možné, že evidentní projev nacismu byl nejen tolerován, ale on byl naprosto přehlídnut? Kde jsou teď idnes.cz, novinky.cz, všechny cz? Ortel si s celým českým národem vytřel zadek. A já tam stojím, pískám a jsem svědkem toho, jak 99% sálu tleská. Ptám se mých kolegů, zpěváků, moderátorů, herců, sportovců – ČEMU JSTE TLESKALI? Já vám řeknu čemu – TLESKALI JSTE NACISTŮM. Doufám, že se vám bude spát úplně stejně, jako včera. Pánové a dámy, mlčeli jste. A mlčení je tichý souhlas. Rozhodli jste se špatně, tak jako mnozí v roce 1938. 
  A všichni víme, jak to dopadlo. Na to bychom neměli zapomenout, protože historie nám ukazuje, kam až může nenávist zajít. A kdyby tam včera seděl váš děda, on by vám rád vysvětlil, co mají ti panové na košilích. Babička by vám řekla, kdo byl Himmler, Heydrich.. i tito pánové byli tenkrát slavní, stejně jako Gestapo, SS.. Neznáte je? Možná je čas si o nich něco přečíst..

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Konec aut se spalovacím motorem?
Německá spolková rada navrhla zakázat prodej aut se spalovacími motory od roku 2030. To prosím není vtip.
  Když jsem si tuto zprávu přečetl, hned mne napadla paralela s německým odklonem od jaderné energetiky. Jakkoli absurdně konec jádra před lety z německých úst zněl, skutečně je zaváděn do praxe.
  Nyní tedy došlo i na klasické automobily s benzínovým či naftovým pohonem. V tuto chvíli měla spolková rada „pouze“ požádat Evropskou unii o vytvoření nařízení, které by zakázalo spalovací motory v EU od roku 2030. Jedná se tedy zatím o pouhou žádost, ta nám ale ukazuje jasný směr, kterým se Německo (a potažmo celá EU) bude v oblasti automobilů a jejich legislativy ubírat. Je možné, že datum se ještě v průběhu vyjednávání posune. Rok 2030 se sice zdá vzdáleným, ale z hlediska nastavení průmyslu a trhu je to jen stěží představitelný cíl.
  Čtu-li v souvislosti s Německem o naftě, nemohu si nevzpomenout na stále ještě živou kauzu Dieselgate. Důsledkem jsou propady prodejů dieselových aut a výhled na přísnější emisní limity. Dieslové motory se nebudou výrobcům vyplácet. Přidáme-li k tomu německý nápad na postupné zvyšování daní na naftu, možná se opravdu dočkáme konce tohoto pohonu.
  V mnoha evropských zemích existuje silná finanční podpora ze strany státu při nákupu elektroautomobilů či vozů s jiným alternativním pohonem. U nás už taková státní podpora také začíná, byť se jedná zatím spíše o podporu např. obcím při nákupu minibusů či komunální techniky. V budoucnu tedy podle výše uvedených signálů můžeme dle mého názoru počítat ze strany EU s větší podporou koupě alternativních pohonů, s dražší naftou a benzínem či s vyšším zdaněním aut se spalovacími motory.
  Ať už bude naše automobilová budoucnost jakákoli, lakmusovým papírkem dle mého názoru bude vývoj u dieslových motorů. Vývoj na jejich trhu nám ukáže, jak dlouho do aut budeme ještě tankovat a od kdy už budeme auta strkat přes noc do zásuvky.


Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Gumově flexibilní inženýr Klaus
  Na počátku 90. let minulého století byl Václav Klaus jedním z nejhlasitějších, ne-li vůbec nejhlasitějším podporovatelem volného obchodu. Znovu a znovu se dovolával volné ruky trhu, která měla rozhodovat v ekonomické oblasti namísto států. A dnes podporuje budoucího prezidenta Donalda Trumpa, který dal jasně najevo, že volnému obchodu zatne tipec. Proč to Klaus dělá, se ptá Jaroslav Polák.
  Druhý český prezident Václav Klaus o sobě ve čtvrtek v České televizi prohlásil, že byl nejlepším ministrem financí v moderní historii naší země, protože nás úspěšně provedl ekonomickou transformací. Během ní se Klaus opakovaně dovolával volné ruky trhu, která měla napříště nahradit socialistické centrální plánování. A stalo se, tržní ekonomika se prosadila i v Česku. Jaroslav Polák má za to, že inženýr Klaus svou reformu zpackal.
Ale ať už Klausovo počínání hodnotíme kladně, či záporně, stojí za to podívat se na to, co dnes prosazuje budoucí prezident USA Donald Trump. Ten vyhrál volby mimo jiné i slibem, že vrátí do Spojených států tisíce pracovních míst a Američané zase budou mít kde pracovat – třeba v ocelárnách. Jak toho chce dosáhnout? Kupříkladu zavedením vysokých cel na zboží dovážené z Číny. Cla jsou zásadní překážkou volného obchodu. A Václav Klaus přesto Trumpovo zvolení vítal.
  Jaký tedy názor zastává? Zkusme si třeba představit Klause v 90. letech, kterak vítězí slibem, že dá práci ocelářům na Kladně a v Ostravě či Plzni metodou regulace tzv. „neviditelné ruky trhu“, tj. zavedením ochranářských cel a odporem k liberalizaci obchodu. Pamětníci z 90. let by asi v tomto případě byli velmi překvapeni a zřejmě by nevěřili svým uším. Fundamentem jeho reformy přece bylo rychlé otevření ekonomiky a zavedení volné směnitelnosti koruny a liberalizace zahraničního obchodu,“ připomíná Polák.
  Klaus ale provedl ještě jeden pozoruhodný názorový obrat. V 90. letech 20. století se stavěl do role důrazného zastánce Benešových dekretů jako pevné a neměnitelné součásti českého právního řádu. Podle Poláka proto působí poněkud zvláštně, když teď Václav Klaus podporuje v rakouských prezidentských volbách Norberta Hofera ze strany Svobodných. Toho Hofera, jenž je zásadním odpůrcem Benešových dekretů a nijak se tím netají. Jak je možné, že to inženýru Klausovi nevadí?
  Tak kým vlastně pan inženýr je? Regulátorem trhu nebo deregulátorem? Je českým antifašistou nebo podporovatelem politiků sympatizujících s neonacismem? Pro Klause s jeho „gumovou flexibilitou“ to asi není problém, ale pro přemýšlejícího občana by to problém být měl,“ uzavírá svou úvahu Polák.



Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, krácno)

Lůza už zase otáčí kolem dějin.
  Jestli si něco vybavím jako první silný moment z listopadu 1989, tak úlek, když se na obrazovce objevil dnes už ikonický záběr rozzuřeného policajta, který obuškem prásknul do kamery, zmínil úvodem Martinek. Vzpomíná na pád komunistického režimu, kdy žil v Ostravě a vojákoval v Třebíči. 
  O Havlovi se nemluvilo a o disidentech se ani nevědělo. Na politiku svorně nadávali všichni. Stejnou měrou jako na ni kašlali. Vtipů na Husáka bylo nepočítaně a každý den lidová tvořivost přinesla novou, pekelně vytříbenou urážku systému a jeho šedivých bezvýrazných představitelů. Demonstrace se podle něj v Ostravě neřešily. Vědělo se o nich, ale také se vědělo, že jsou to spíš akce studentů.
„Pro Ostravu byl v tu dobu významný Nohavica. Lendl. Baník. Navrátilová. Rotunda. Spolek. Boccaccio. A Mamula, ten nechvalně, protože nutil lidi chodit do práce i v sobotu a zdarma a burcoval a provolával slávu stachanovcům, i když všichni moc dobře věděli, že na strojích z éry Rothschildů už Západ nikdy nikdo nedožene. ... Myslím, že lidé zbystřili v okamžiku, kdy ‚dederoni‘, jinak východní Němci, začali hromadně přelézat plot velvyslanectví Spolkové republiky a prostřednictvím diplomatické cesty emigrovat na Západ. Bylo to nepochopitelné. Nechávali po ulicích Prahy klidně stát i své trabanty a v obrovském množství odcházeli na Západ,“ vzpomíná dále Martinek.
 „A pak náhle, jako zjevení, všichni uviděli v televizi ty podivné a neobvyklé záběry. Jak režim surově mlátí lidi. V Praze,“ uvedl s tím, že to bylo nepochopitelné.
„Podobně jako dnes, Česká televize i tisk průběh demonstrací komentovaly jednoznačně ve smyslu panujících pořádků. Zaprodanci, lůza, delikventi, pomatenci, revanšisté, inspirovaní centrálami a západními rozvědkami. Mladí lidé, veksláci, příživníci. Byli jsme zvědaví. Co na to řekne Jakeš. Bilak. Indra, Husák. A Kabrhelová, soudružka. Všechny ty nenáviděné šedivé ikony nenáviděného šedivého systému, který kdysi sám sobě zlomil vaz podrobením se a podřízením se Sovětskému svazu Jenže oni neřekli nic,“ dodal.
„V té chvíli přišel Havel. Havel přišel totiž s novým jazykem. A neobvykle pravdivým popisem skutečnosti. Po létech zakrývání pravdy se náhle vynořil člověk, který neuhýbal. Mluvil pravdu a říkal ji tak krásnými, silnými a pravdivými slovy, až se tajil dech. Havel říkal jasně: Tenhle režim půjde ke dnu a já jsem ten, kdo vás tímhle provede. Už jsem seděl, vydržel jsem, nemají mi co vzít. Jdu do toho,“ zmínil.
Vystrašená masa, která přestala myslet
  Ve svém textu se přesouvá do roku 2016. „Svět se úplně změnil. Sovětský svaz, ta temná říše na východě zmizela. Zmizely i jiné věci. Třeba ty nevzhledné fasády domů. Zmizely ty obludné rudé transparenty a všudypřítomné hvězdy. Jsme na Západě. Jsme přes sítě ve spojení s tisícovkami lidí, kteří se svobodně vyjadřují ke světu a nepřijde za úsvitu žádný fízl, který by člověka odvezl volhou na vyšetřovnu, aby mu tam obuškem vyrazil zuby, když nahlas řekneš svůj názor. Můžu dříve naprosto nemyslitelné. Založit si firmu, hospodu, vydavatelství. Číst si co chci, koukat na co chci. Myslet si, co chci. Vyrábět, prodávat, vydělávat peníze. Zdá se, že bychom mohli být šťastni,“ tvrdí Martinek s tím, že však šťastni nejsme.
  Jsme, jak tvrdí, oběťmi vlastního sobectví, nezájmu, strachu, vypjaté individuality. „Z lidí, kteří postávali před prodejnami knih, hltali básně a zasvěceně komentovali peripetie Mišíka, Hrabala nebo Párala s režimem, je vystrašená masa, která přestala číst a myslet. Máme nablýskanou realitu, ale všichni cítí a vědí, že pozlátko, vybagrované z útrob země a sešité za pár šupů někde v Bangladéši ubohými lidmi, kteří dělají v nelidských podmínkách, má nulovou nebo jen pomíjivou hodnotu. Země je cizí," tvrdí. Podle jeho slov jsme si vyprodali zemi, lidé pracují za málo, jsou každodenně okrádáni na platech, důstojnosti i na lidství.
„Hodně lidí trpí beznadějí a zoufalstvím a strachem. A dlouhá léta jsme jim říkali, že si za to mohou sami. A titíž, kteří to jedněmi ústy tvrdili, druhou rukou kradli ze společného, nebo vyprodávali stát, jeho sílu, vitalitu za relativně drobné. Komukoliv, kdo byl ochotný zaplatit. A ještě se dlouho tvrdilo, že to tak musí být a nejde změnit,“ dodal.
Lůza otáčí kolem dějin
  A vyzval k tomu, aby se začalo znovu a lépe. „Možná je čas začít nahlas říkat představy a hodně smělé vize, ve kterých lidé hrají prim. Možná se musíme naučit říkat, jak to chceme, vyhádat si, vydiskutovat, nebo i vybouřit na vrchnosti, na vládě, nebo na světu místo pro vlastní existenci. Možná je čas vzít si tenhle stát za svůj. Ne jako něčí indiferentní erár, ale jako můj stát. Tady bydlím, dělám, vyroste tady moje dcera. Tak ok, pak ale nejen chci a požaduji. Ale i něco pro stát, polis, obec sám dělám. Nakonec. Ten Havel, ten davový hypnotizér a řečník, ve svých knihách, úvahách, esejích a projevech mluvil o tom, že chce občanskou společnost,“ dodal se slovy, že on ji vidí a vnímá.
  „A stejně jako v roce 1989 je to tahle lůza, ten opovrhovaný plebs, který otáčí kolem dějin. Není slyšet cinkání klíčů. Jen tiše, v každém koutku republiky, je slyšet ťukání klávesnic. A to je na tom dokonalé," uzavřel.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno, kráceno)

Televizní hulvát se zase předvedl
Známý televizní hulvát se zase předvedl ‘ve velkém stylu‘ a pozurážel dokonce i zahraniční fanynky. Kam by podle něj došel současný hospodský s poctivostí? Leda tak ke krachu! A navíc ta Babišova EET…
  Díky televizi Prima vydělává Zdeněk Pohlreich pohádkové sumy, a ještě k tomu přičte honoráře za pořady, které přebírá partnerská ‘Jojka‘. Přesto se ostře navezl do slovenských hospodyněk. A u těch by se mu takové masírování vlastního ega vůbec nemuselo vyplatit.
  Díky finančním vazbám a spolupráci české Primy a slovenské Joj je Pohlreich na obrazovkách našich východních sousedů stejně doma jako v Čechách. Přesto si nemůže pomoci, aby se v populárním společenském magazínu nenavezl do tamních hospodyněk. A vzal to pořádně zostra. Jenže pozapomněl na poněkud odlišnou mentalitu obou národů. Co mu v Čechách projde s konstatováním, že kuchaři už jsou zkrátka takoví, na Slovensku může pořádně zvednout adrenalin v krvi. Na urážky a neomalené chování k ženám jsou tam totiž mnohem háklivější.
  Kdo do kuchyně nepatří? Podle Pohlreicha nejspíš úplně všechny ženy. Na otázku půvabné moderátorky, jakých chyb se podle něj nejčastěji v kuchyni dopouštějí, totiž odpověděl: „První je, že tam vůbec lezete!“ Ženy zkrátka podle něj vaří z donucení a na výsledcích to bývá často znát. Následoval výčet těch nejohavnějších zlozvyků včetně tvrzení, že jsou ženy lakomé. A ve finále svému projevu nasadil korunu, když prohlásil: „Jste nepoužitelné.“ Že by snad známému kuchaři pomíjivá televizní sláva stoupla do hlavy? Jeho chování tomu v poslední době stále více nasvědčuje. Oč ubral na vulgaritách při natáčení většiny svých pořadů, o to namyšleněji vystupuje při komunikaci s médii. Před pár dny se dokonce nechal slyšet, že mu nějaká michelinská hvězda, tedy nejvyšší ocenění kvality restaurací, může být ukradená. „Není pro mě hanba být seržantem klasiky. Mě nezajímají michelinští komisaři, neposadím se z nich na zadek. Pro mě je hlavní, že mám restauraci plnou lidí,“ nechal se slyšet v jednom rozhovoru.
  I vyhlášený rozeřvanec a hulvát má své slabiny, k nimž se ale přiznává jenom velmi neochotně. Nejvíc mu ale vadí, že má jenom učňák. „Neudělal jsem zkoušky na střední školu, a tak jsem šel na kuchaře. Nebyl jsem právě studijní typ,“ přiznal týdeníku Sedmička. Přestože se má dobře a na nedostatek lukrativních nabídek si rozhodně nemůže stěžovat, nedokončené studium ho prý nepřestane mrzet. „Mám z toho trochu komplex,“ dodal. Být za sprosťáka ho prý mimořádně baví. „Nejsme v salónu. Kuchař je dělnická profese, tak občas nějaké to ostré slovo padne. Ale nemyslím, že by to bylo odlišné od toho, jak se ve stresových okamžicích baví třeba chirurgové,“ prohlásil v online rozhovoru na serveru idnes.cz na otázku, kterou mu fanoušci kladli nejčastěji. Díky tomu se také stal výraznou osobností, kterou buď máte rádi, nebo ho nemusíte vůbec. A to ho právě baví, i když po sedmi letech před kamerou přece jenom trošku zkrotl.
  A jak je to s hospodskou poctivostí? Podle něj je spousta těch, kteří to nemohou dělat poctivě, protože by zkrachovali. „Máme jednadvacetiprocentní zdanění a lidi chtějí meníčka za sedmdesát korun. Tak si to spočtěte. I kdyby chtěli, nemůžou být poctiví,“ řekl otevřeně Živnostenským listům s tím, že ale tyto hospodské chápe. Podle Polraicha lidé, kteří se snaží podnikat vlastním úsilím za vlastní peníze, nemají nic. Nemyslí si, že by to tak mělo být. Každý číšník prý má mít nízkou výplatu a zbytek si vyběhat sám. Je to tak všude, a to, kolik vydělá peněz, ho odlišuje od toho, jestli tu práci dělá dobře, nebo blbě, myslí si Polraich. „Nepotřebujeme, aby nám nějaký poslanec radil, jak se dělá tenhle byznys. Ať nás nechají být, nehnuli pro nás za pětadvacet let prstem, tak ať se do nás teď nemontují. Z hospodských se stává štvaná zvěř. Tady se vtlouká lidem do hlavy, že když se podaří vybrat do halíře daně, budeme všichni šťastní a za rok doženeme Švýcarsko. To je přece blbost.“ Alespoň podle tohoto kuchaře.

Zdroj: Krajské listy (upraveno)

Samozvané české elity mají plnou hubu demokracie, ale…
  Samozvané české elity bojují ze všech sil proti demokracii, které mají sice plnou hubu, ale která jim začíná tak trochu vadit!

Staroměstské nám, 28.října
  Stále se totiž nemohou smířit s tím, že máme prezidenta, který byl jako první zvolen přímou volbou, tedy přímo občany této země. Je sice jasné, že ta pravá a skutečná demokracie, jak řekl Jan Robejšek, neprodukuje žádnou pravdu, ale jen většinový názor, který může být časem revokován, pokud se ukáže, že rozhodnutí nebylo z nejlepších. Ale ať už tedy s názory prezidenta souhlasím nebo ne, tak pravý demokrat musí respektovat vůli lidu, která v demokratických volbách rozhodla. To je totiž jedna z hodnot pravé demokracie – respektování jiného názoru a uznání své prohry, pokud je ten názor většinový i přes to, že je jiný než ten můj.

  Samozvaným elitám obrovsky vadí, že s panem prezidentem souhlasí hlavně lidé žijící s minimem finančních prostředků, kteří si na nic nehrají, tvrdě pracují, ale hlavně přemýšlí zdravým selským rozumem. Jsou to vlastenci, kterým naše země není lhostejná, moc dobře vědí, k jakým kořenům patří a hlavně žijí neodtrženi z reality na rozdíl od samozvaných elit, které je nazývají plebsem.
  Z úst těchto elit stále slyšíme nebo čteme, že patříme na Západ a já se ptám na jaký Západ? Na ten Západ, který celou Evropu zaprodal přes pach ropy, zbrojařské lobby, bankovní lichvy a farmaceutik islámskému světu a její středověké a netolerantní ideologii? Tak tam já opravdu patřit nechci a nechci patřit ani na Východ. Chci patřit do České republiky a ze Západu a Východu si vzít vždy jen to nejlepší co potřebujeme a bez čeho bychom se neobešli.
  Chraňme si demokracii a demokraticky zvoleného prezidenta i přes to, že s ním nemusíme ve všem souhlasit. Je sice stejně nedokonalý jako my všichni, ale je demokraticky zvolený.
 (kub)

Ministr Herman připomíná Emanuela Moravce
  Velké emoce vyvolaly letošní oslavy 28. října. V centru Prahy se sešly tisíce lidí. Někteří demonstrovali proti prezidentu Zemanovi, jiní na jeho podporu. Co říkají o akci na Staroměstském náměstí, jak hodnotí slova ministra Hermana o tom, že pravda a láska musí zvítězit nebo co si myslí o výzvě k občanskému neklidu, k němuž vyzývají někteří umělci, senátor Jan Veleba, mladý lidovec Šimon Heller a poslanec Jaroslav Foldyna. 
  Ministr Herman mi silně připomíná Emanuela Moravce, který by rád viděl naši zemi jakou součást Německa a svoji lež a nenávist vydává za lásku a pravdu, řekl se na adresu ministra Jaroslav Foldyna (ČSSD).
  V „kauze“ kolem Bradyho naopak podpořil ministra Hermana mladý lidovec Šimon Heller. Tak já ministrovi Hermanovi věřím v celé té kauze, řekl.  Podle něj prý prokázal nesmírnou odvahu a statečnost. Vážím si ho za to, jak se k celé kauze postavil, dodal. A co se týká jeho slov ministra na Staroměstském náměstí, že pravda a láska zvítězí, věří v to samé, co on, a je moc rád, že to takhle řekl Heller. Vyjádřil se i k tomu, co se v pátek odehrálo na Staroměstském náměstí. Řekl, že mu to nepřipadalo jako „hra“ na 17. listopad.
  Přiznal, že na akci samotné sám nebyl, nicméně z toho, co zaregistroval v médiích a na sociálních sítích usuzuje, že to byl jakýsi apel na hodnoty, které často rezonují 17. listopad. Předpokládá, že 17. listopadu nejen na Albertově bude rezonovat znovu, míní Heller a dodává, že řada lidí je podle jeho názoru rozladěna z toho, co se tady dělo kolem státních vyznamenání, co se tady dělo kolem Číny a vydání - jak doslova říká - toho ponižujícího prohlášení čtyř našich nejvyšších ústavních činitelů. Prý rozumí tomu, že řada lidí má potřebu vyjádřit nesouhlas s tímto počínáním.
  Herman na náměstí emotivně vykřikoval: Musíme si zachovat rovnou páteř. Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. "Ostuda! Ostuda! Ostuda!" křičel zaplněný Staromák. Někdejší předsedkyně Sněmovny Němcová se pustila do Zemana a rozbouřila masy lidí.
  K „pravdě a lásce“ ministra Hermana se vyjádřil i senátor Jan Veleba (SPO). Je to podle něj výrok, který samozřejmě má za cíl něco odstartovat a to něco je prostě zase nějaká reminiscence doby Václava Havla. Překládám si to tak, že ministr Herman a další mají prostě sen, znovu dostat lidi do pohybu. Pokus o jakousi novou revoluci. Veleba si myslí, že se jim podaří pouze to, že rozeštvou národ. Sečteno, podtrženo – výrok pravda a láska z úst Hermana dokladuje, alespoň pro mne, že to, co všechno absolvoval speciálně on s dalajlámou a potom se svým strýcem, tak je předem připravená a pečlivě naplánovaná akce,“ řekl mimo jiné senátor Veleba.
  Téměř bleskový průzkum Českého rozhlasu v podstatě ukázal, že polovina dotázaných respondentů nehodnoti jako správné, že místo na Hradě byli někteří ústavní činitelé a členové vlády na Staroměstském náměstí. Ono to sice na první pohled vypadá pro skupinu, která stojí proti prezidentu Zemanovi jako úspěšná akce, ale na druhé straně si senátor Veleba myslí, že většina občanů ji nepodpoří.
  Situace posledních dnů se vyhrotila i tím, že někteří umělci vyzývali občany, údajně v reakci na chování Miloše Zemana k týdennímu občanskému neklidu. Nejen politici, ale hlavně většina občanů odsoudila výzvu jako snahu ještě více společnost rozdělit. Otázkou je, kdo za tím skutečně stojí, v čí je to prospěch, kdo jsou, řečeno sportovním žargonem ti bafuňáři. Není Listopad ´89, aby se Bartoška a další postavili před kameru a lidi se z toho podělali

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Senátor v obavách, začalo to u Klause
  Nad tím, jak se u nás bourají státní symboly, se na serveru Neviditelný pes zamýšlí senátor Tomáš Jirsa.
  Začátek bourání státních symbolů byl u nás podle Jirsy před patnácti lety. Po volbě prezidenta Klause někteří ‚stateční‘ opozičníci nosili na klopě placku‚ Klaus není můj prezident‘. Na otázku, kdo tedy je jejich prezident, sice neuměli odpovědět, ale Klaus to prostě nebyl, píše Jirsa. Připomíná, že po vyhlášení amnestie začali někteří „stateční“ ředitelé škol, samozřejmě před televizními kamerami, sundávat portréty prezidenta Klause ze zdi. Od toho byl již krok k tomu, že další ‚stateční‘ ředitelé nevyvěsili po volbě portrét prezidenta Zemana, protože ‚oni přeci volili Karla‘, podotýká Jirsa.

  Poukazuje na další události, které následovaly, jako výměna prezidentské standarty za červené trenýrky, rozstříhání standarty a její rozprodej občanům...Mediální uragán, který se odehrává kolem diskreditace státního svátku 28. října, je podle Jirsy velkolepým pokračováním bourání státních symbolů. Za masivního tlaku zejména České televize, která jakoby přináší objektivní informace, je rozmetávána politická scéna, diváci občané nevědí, čemu mají věřit, a státní svátek je naprosto dehonestován. Nejspravedlivější a nejčistší politik pan Gazdík svolává protestní shromáždění na Staroměstské náměstí, aby mohl s přáteli státní svátek uctít, a nijak se netají tím, že pozval pana Horáčka, který pouze shodou okolností ohlásil prezidentskou kandidaturu. Pan Horáček je jistě slušný člověk, který se zatím do této hry nezapojil a jako hráč by měl tuto komedii prokouknout, napsal senátor Jirsa.
   Domnívá se, že většina těch, kteří dnes odsuzují prezidenta Zemana, horovali pro přímou volbu prezidenta. Jsou to lidé, kteří byli deset let nešťastní z toho, že je prezidentem Václav Klaus. Teď jsou nešťastní z toho, že je prezidentem Miloš Zeman, a každý, kdo se dívá na výsledky ‚kroměřížské výzvy‘, konstatuje, že budou nešťastní dalších sedm let. Jejich „neštěstí“ je jejich věc, ale to, že v rámci toho svého dehonestují a bourají symboly českého státu, je věc nás všech. A nevšiml jsem si, že by nějakou občanskou podporu měli. Na většinu z nich už dávno lidé zapomněli.
  Předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský se včera ve Dvaceti minutách Radiožurnálu vyjádřil ke kauze pana Bradyho a nadcházejícím oslavám státního svátku. Na Hrad se prý chystá, ale leccos tam nejvyšším představitelům našeho státu řekne. 
Nerozmyslel si účast na oslavě státního svátku ve Vladislavském sále. Je to tak významný státní svátek, že všechny ty šarády, které kolem toho teď vidíme, jsou nedůstojné. Je jisté je, že pan Brady byl na vyznamenání navržen, posléze mu někdo volal, že byl vybrán, a on na základě toho přijel. Nepochybně pak bylo několik dnů na to, aby byl na ten seznam doplněn, aby to pan premiér podepsal. V takové situaci jistě není vhodné říkat dám mu vyznamenání při jiné příležitosti.
  V tuto chvíli se není proč bát o demokracii, o slušnost a etiku ale ano. Včerejší trapná komedie, kterou předvedli tzv. významní hosté, místopředseda poslanecké sněmovny Gazdík a ministr Herman na TV Prima pod taktovkou Jana Krause to jen dokazuje. Tito lidé se snaží opět po letech rozdělit společnost a některá média v tom hrají podstatnou roli. Pro své politické cíle se nerozpakují zneužít ani pana Bradyho.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

Gazdík se prý přilepí k Bělobrádkovi
  Spojí se Starostové a nezávislí s KDU-ČSL? To je otázka, která po krajských a senátních volbách vyvstala poněkud výrazněji. Podle Lidových novin by mělo být jasno do Vánoc. A není vyloučeno, že nová strana, včetně lídra a názvu, by se již objevila v nadcházejících sněmovních volbách.
  Starostové a nezávislí (STAN) a lidovci jsou bezesporu vítězi letošních voleb, vnímají tedy příležitost, jak získat hlasy pro kandidáty ve volbách do sněmovny. Nejen lidovci, ale i starostové doslova zametají s výsledky po nedávných krajských i senátních voleb a s jídlem roste chuť. Jak uvedl lídr KDU-ČSL Pavel Bělobrádek, strana chce daleko více spojovat a rozšiřovat volitelnost. Už před třemi lety se hovořilo o nějakém volebním bloku. Uvidíme. Oficiální jednání však ještě neproběhla.

  Reálnost spojení však naznačil i předseda Starostů a nezávislých Gazdík. Podle něj s KDU-ČSL mají společné vnímání rodiny a obce. Určitě máme podobný vztah k venkovu. Sdílí také názor, že by se měla Evropa vrátit ke svým židovsko-křesťanským tradicím, tvrdí mimo jiné Gazdík.
  Do Vánoc by údajně mělo být jasné, kdo by byl lídr a jak by to uskutečnili, řekl k novému uskupení vysoce postavený politik STANu. Hnutí například chce, aby lídr nebyl členem lidovců. To by určitě nešlo, tvrdí některé zdroje s tím, že hnutí by chtělo nezávislou osobu, například nějakého respektovaného ekonoma. Nahlas se uvažuje také o poměrech zastoupení jednotlivých kandidátů na kandidátkách. Poměr by měl být 60 ku 40, vždy podle síly jednotlivého subjektu v kraji.
  Bělobrádek k námluvám také dodal, že je nutné se vyvarovat neúspěchu, který v minulosti lidovce potkal, když se spojili s dalšími třemi pravostředovými stranami. Pravda je, že KDU-ČSL a STAN si ale již úspěšnou spolupráci vyzkoušeli  v roce 2014 v Praze, kdy skončili společně se Stranou zelených jako třetí.
  Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek má důvody k pořádné nervozitě. Nejenže jeho strana neuspěla v krajských volbách, ale nyní to i vypadá, že se definitivně rozejde s hnutím Starostové a nezávislí. Společné kandidátce do sněmovních voleb totiž doslova zvoní hrana.
  Hnutí Starostové a nezávislí oproti TOP 09 v krajských i senátních volbách uspělo. Navíc došlo ještě k výraznějšímu rozkolu ve středních Čechách, kdy se část místní organizace „topky“ postavila svému vedení a šla do koalice, v níž je hnutí ANO. Podpořila tak na hejtmanku Jaroslavu Jermanovou z Babišova hnutí. Situace v kraji, kde byl Kalousek lídrem ve sněmovních volbách, se tak předsedovi doslova rozpadá pod rukama.

  Smlouvu se STANem má topka do konce roku, ale spekuluje se o tom, že prodloužena nebude. Situace je údajně taková, že kdyby náhodou prodloužení smlouvy navrhl někdo z vedení hnutí, tak bude ze své funkce asi odvolán. Další tvrdí, že hnutí vadí výpady Kalouska na jejich adresu. Ten totiž například uvedl, že spolupráci rozbily ambice některých jedinců. Jestli tady má nějaké uskupení opravdu šanci soupeřit s ČSSD a ANO, mohla by to být spolupráce mezi KDU-ČSL a STAN. Veřejně o ukončení spolupráce s TOPkou pak mluví místopředseda STANu Radim Sršeň. Pro Kalouska bylo obzvláště bolestné.
  Šéf TOP 09 také řeší problém ve středních Čechách. Tam část „topky“, konkrétně tři její zastupitelé totiž podpořili koalici, ve složení ANO, STAN a ODS. Daniel Marek, Milan Schweigstill a Michaela Vojtová se vzepřeli rozhodnutí krajského výboru, který odsouhlasil postup lídra středočeské TOP 09 Petra Tisa, nepokračovat ve vyjednávání o koalici.
  I když, údajně, v době svého souhlasu s vedením kandidátky již neměl vliv na výběr kandidátů a jejich pořadí, považuje za svou povinnost se omluvit voličům „topky“ za ty tři (v čele s bezskrupulózním Markem), kteří za přidělená koryta zradili. Zcela proti názoru krajské organizace TOP 09 podpořili koalici s Jermanovou (ANO) jako hejtmankou, nechal se na svém facebookovém profilu Petr Tiso. On sám údajně preferoval jako hejtmana Víta Rakušana za STAN. Podle něj tím, že ANO, STAN a ODS naprosto nestandardním podpisem koaliční smlouvy s třemi odpadlíky, zlegalizovali zradu jejich vlastní strany a posunuly tak úroveň politické kultury mimo civilizované demokratické země.

Zdroj: Parlamentní listy (upraveno)

NEŽ BUDETE S IDIOTY VĚŠET TIBETSKÉ VLAJKY…

  Až bude někdo zase obdivovat lidi vyvěšující 10. března Tibetské vlajky nebo se k nim přidávat, měl by si nejdříve přečíst následující řádky, aby nebyl za nevědomého a manipulovatelného debila! Jako debilové se projevují různí televizní či rozhlasoví redaktoři, ti si ovšem ze svůj veřejný kreténismus nechají dobře zaplatit. Chápeme, že Tibetský režim by vyhovoval těm, kteří by naši zemi vrátili nejraději do středověku nebo ještě lépe do dob otrokářských…

  Šokující pravda o Tibetu, kterou média z dobrého důvodu tají...

  Pro mnohé je Tibet "rájem s ušlechtilými mnichy", "světlým náboženstvím", "moudrými vládci" a "nekonečně pracovitými a loajálními lidmi". Ale...
  Tibet. Západní propaganda lidem vtloukla do hlav podivné klišé o "okupaci Tibetu". Západ velmi snadno zapomněl, že téměř tisíc let do roku 1959 byl Tibet součástí Číny a jen po dobu několika desetiletí japonské okupace a občanské války byl mimo jurisdikci čínské vlády.
  Stručně řečeno, ani v roce 1959 Čína zvláštní potřebu "okupace" neměla. Potřeba přišla až ve chvíli, kdy si USA uvědomily, že raketa středního doletu umístěná na vrcholku hory vysoké 4 - 5 tisíc metrů nad úrovní moře se mění na raketu doletu velmi dlouhého...
  A tak jakmile došlo k tomuto objevu, vypuklo v Tibetu povstání proti centrální vládě. Jen tak mimochodem - jak může dojít ke vzpouře proti někomu, komu nejsi podřízen? Aby tě "okupovali"?
  Nicméně k "okupaci" došlo. Otázky však zůstaly.

Víc čtěte zde

Projev Trumpa je na úrovni žáka šesté třídy 
„Republikáni jsou jako králík před kobrou. Nevědí si s Trumpem rady,“ zhodnotil na debatě v Liberci novinář a spisovatel Tomáš Klvaňa, který tu představil svou novou knihu Fenomén Trump – vzpoura bílých mužů. „Nemám rád prezidenta Zemana, ale to je vzdělaný, inteligentní člověk. Trump ani náhodou. Neví skoro nic. Jeho znalost končí u novinových titulků a prvních tří řádků každé zprávy,“ uvedl také Klvaňa. Podle něj je Trump nebezpečím pro liberální demokracii.
  Do vyhlášeného libereckého Fryčova knihkupectví zavítala ve středu večer řada lidí. Přišli si poslechnout a podebatovat s Tomášem Klvaňou, který několik let v USA žil a studoval, má doktorát na Minnesotské univerzitě v oboru teorie a kritika komunikace. „Vždy jsem Spojené státy obdivoval pro jejich demokratickou tradici a politickou kulturu. Přijel jsem tam začátkem devadesátých let. Sledoval jsem všechny televizní politické stanice, poslouchal rozhlas, četl noviny i odbornou literaturu... Mě tehdy zaujala jejich politická kultivovanost v televizních diskusních pořadech. Vždycky když jsem přijel na prázdniny domů a díval se na české politické diskuse v televizi, praštilo mě do očí, jak profesionalita redaktorů i politiků byla na mnohem nižší úrovni,“ vypozoroval. Říkal si tehdy, že by se chtěl dožít doby, kdy se politická kultura v České republice přiblíží politické kultuře Spojených států. „A já jsem se té doby dožil,“ prozradil za smíchu obecenstva. „Jenže to není proto, že my bychom se zlepšili. Ale Američané se přiblížili k nám,“ upozornil.
  Pokud někdo chce zaujmout co nejvíc lidí, což většina politiků chce, nejsnazším způsobem je hrát na emoce. V tomto největší převrat udělal Facebook. „Mění komunikaci. Lidé se na něm učí, že pokud chtějí mít co největší publikum, musejí být co nejvíce emocionální, razantní, někdy i extrémní. To je nejjednodušší způsob, jak získat publikum,“ sdělil. Do této kategorie patří podle mínění Klvaňy Donald Trump.
  Povyprávěl také o tom, jak Trump začínal podnikat v oboru reality, v čemž pokračoval v profesi svého otce. Zatímco ten ale působil v méně prestižní newyorské čtvrti Brooklyn, Donald se prosadil na Manhattanu. Pomohla mu k tomu tučná finanční injekce, kterou od otce zdědil – 400 milionů dolarů. První problémy začal mít Trump v roce 1991, kdy se začalo hroutit jeho manželství s Češkou Ivanou Trumpovou a poprvé se o Trumpovi objevovaly i kritické články.
  Koncem devadesátých let to vypadalo, že Trumpovo podnikání skončí krachem. Přiznal dokonce v daňovém přiznání ztrátu jedné miliardy dolarů. A to je dost. Trump se však vrátil do světa úspěchu pomocí televize, konkrétně reality show. „Začal svoji velmi úspěšnou reality show, kde Trump fungoval jako nekompromisní manažer. Stal se hvězdou Twitteru i Facebooku. Pak začal, v roce 2011, koketovat s tím, že začne kandidovat na amerického prezidenta. V rámci toho obviňoval Baracka Obamu, že se nenarodil v USA, ale v Keni či Indonésii. Podle americké ústavy by tak nemohl být právoplatným prezidentem Spojených států.
  Vypadalo to, že je pro Trumpa prezidentská kandidatura jen obchodní strategie a že prezidentem být nechce. Když se tedy vloni v létě objevily zprávy, že opět uvažuje o prezidentské kandidatuře, nikdo tomu nevěřil. Kampaň začal tím, že je v USA celá řada ilegálních imigrantů především mexického původu, kteří vraždí a znásilňují, a musí se s tím něco dělat. „Což objektivně nebyla pravda. Podle statistik vlna nelegální imigrace do USA byla v roce 2015 na ústupu. A co se týče zločinnosti, migranti – legální i nelegální – páchají v průměru méně trestných činů než rodilí Američané,“ ozřejmil Klvaňa. Přesto se ukázalo, že toto vyjádření bylo pro Trumpa zlatou trefou. „Okamžitě se dostal do čela žebříčku veřejného mínění mezi tehdy sedmnácti kandidáty. Všichni říkali – včetně mě – že to za 14 dní opadne“. Pak se konala první televizní debata a po ní si Klvaňa, který zrovna byl v USA, říkal, že Trump skončil. „Napadal v ní jednu velmi inteligentní moderátorku televize Fox poměrně hrubým způsobem. Konfrontovala ho s jeho některými výroky o ženách. Po debatě ji opět napadl s tím, že asi menstruuje. To jsem si říkal, že je konec jeho prezidentské kariéry. Přišel ale další průzkum veřejného mínění a Trump měl o pět procent víc,“ podivil se. „Bylo jasné, že se začíná něco dít. Politik, který toto říká, by před deseti lety skončil,“ upozornil s tím, že Trump řekl ještě daleko horší věci.
  Jeden z návštěvníků besedy upozornil, že Trump republikánům přerostl přes hlavu, a nyní měsíc před volbami vystupují významní republikáni proti němu. „Jeden z důvodů, proč uspěl, bylo, že ho jeho republikánští soupeři dlouho nebrali vážně. Byl sice už několik měsíců první, ale oni se napadali vzájemně a nikdo neútočil na něj. Přitom on vždycky opanoval mediální prostor tím, že řekl nějakou nehoráznost. Takže si nepotřeboval platit ani žádnou reklamu, což je na kampani nejdražší,“ upozornil Klvaňa. „Začali ho brát vážně až v lednu, únoru, ale už bylo pozdě. Měl tvrdé voličské jádro. Dnes za ním stojí tak 40 procent voličů. Což ale nestačí ke zvolení,“ domnívá se. Republikáni jsou podle něj jako králík před kobrou. „Nevědí si s ním rady. Není konzervativní. Nemá žádné názory. Je schopen říci cokoliv. Nemám rád prezidenta Zemana, ale to je vzdělaný inteligentní člověk. Trump ani náhodou. Neví skoro nic. Jeho znalost končí u novinových titulků a prvních tří řádků každé zprávy,“ konstatoval.
  „Trump je nebezpečím pro liberální demokracii. Nemyslím, že je to magor, který by zahájil jadernou válku. Ale neuvědomuje si, že to, co říká, má reálný ekonomický a geopolitický dopad. Když řekne, že je mu jedno, když Saúdská Arábie bude mít atomovou bombu, tak to opravdu není ideální politik,“ uvedl závěrem Klvaňa.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tomas-Klvana-debatoval-s-lidmi-Rozcupoval-Trumpa-Clintonovou-Zemana-Babise-A-vse-zakoncil-neprijemnym-zazitkem-ze-sauny-v-niz-potkal-Araby-458129

Podvodný zlodějský systém
Devadesát pět procent světových zdrojů ovládají asi dvě procenta lidí. Bilderberg, Schwarzenberg, Rothschild, Soros a bankéři. V jednom z rozhovorů pro Parlamentní listy zmínil poslanec Petr Adam skupinu Bilderberg a Trilaterální komisi s tím, že těmto lidem jde o kontrolu nad světem. V souvislosti s tím se mluví o tzv. Novém světovém řádu.
   Především je třeba pochopit, myslí si poslanec, že např. občané USA nejsou vládou USA, nejsou těmi elitami, které ovládají jejich život, stejně jako Češi nejsou tím či oním politikem českého spektra.
  Bilderberg i Trilaterála jsou existující skupiny, už nikdo dnes nepopírá jejich existenci. Jak to cítím já, tak Bilderberg se spíše orientuje na geopolitiku a Trilaterála na ekonomiku. I když jejich témata se vzájemně hodně překrývají. Bilderberg byl založen v padesátých letech a spojoval politiky a průmyslníky ze západní Evropy s těmi z USA a jejich cílem nebylo nic jiného než společně bojovat za geopolitické cíle, které si vytyčili, a pochopitelně vydělávat peníze. Trilateralá byla založena až v 70. letech Davidem Rockefelerem společně s lidmi, jako byl Zbigniew Brzezinski. Ale toto jsou věci, které si může každý najít na internetu.
  Není pochyb, že tyto skupiny existují. Jsou to lidé, které pojí určité cíle a ty cíle musí prosazovat. V některých zemích jim to jde snadněji a v jiných je to složitější. U nás máme také různé profesní komory a ty prosazují společné zájmy.
 Jde ovšem o to, že pokud tyto rádoby elity jednají v zájmu lidí, pak není důvod, aby jejich existence, jejich setkávání a všechno s tím spojené bylo zahaleno rouškou tajemství. Vlády a parlamenty jistá privilegia mají, ale na rozdíl od těchto společností prošly demokratickým procesem. Na kolik jsou tyto procesy skutečně demokratické by bylo na další, samostatný komentář.
Kolaps z roku 2008 byl jen generálkou na velký krach
  V souvislosti s Bilderbergem je zmiňováno jméno Karla Schwarzenberga. Jaké jsou u nás hlavní síly či další osobnosti, které jsou na Bilderberg či Nový světový řád napojeni? Těch českých jmen je jen několik, o kterých se mluví. Např. Pehe, Kovanda nebo Žantovský. Alespoň o nich se v těchto souvislostech v médiích hovoří.  Ale jak vidíte, zcela jistě to není ta vysloveně mocenská a intelektuální elita. Tam patří mnohá další jména, stojící ovšem, a z pochopitelných důvodů, v pozadí.
  Hodně se mluví o tom, že trnem v oku zmiňovaným elitářským skupinám je současné Rusko, které se snaží provádět suverénní politiku. Asi leží v žaludku úplně všem. Těmto lidem prostě nemůže vyhovovat, že se z Ruska stává sebevědomá země, která chce hájit vlastní zájmy. Celá hysterie kolem Ruska by byla až úsměvná, kdyby zde neexistovaly ty neustálé snahy o rozdělování světa, které jsou spíše k pláči.
  Ne nadarmo jsou první dvě písmena slova propaganda – PR. Nevím, kdo a proč vynakládá čas a prostředky na vytváření nenávistného prostředí, ale jisté je, že se tak děje. Pokud vyjdu z předpokladu, že skupiny, o kterých hovořím, jdou za svými ekonomickými zájmy, pak je to jasné. Rusko, to je obrovský tržní prostor. Místo, které se jim za Jelcina otevřelo zcela nekontrolovatelně, ale s Putinem přišly regulace. A je to místo, které má obrovské zásoby nerostných surovin a určitým lidem a skupinám toto nedá spát.
A PR – propaganda je úžasný nástroj a manipulace. Na té či oné straně ji můžeme zaznamenat prakticky každý den ve všech možných oficiálních i neoficiálních médiích. O těchto nástrojích hovoří například Noam Chomsky. Jeden příklad za všechny. Ještě v roce 1913 bylo obyvatelstvo Velké Británie naprosto pacifistické, jeden rok stačil na to, aby se z nich stal národ válečných štváčů.
  A na všech historických případech je vidět, že negativní propaganda je daleko účinnější. Z psychologického hlediska je totiž mnohem snazší vyvolat negativní odezvu než pozitivní vazbu. Když někomu řeknu do očí, že je kretén, negativní reakce bude prakticky okamžitá.
Na druhou stranu, pokud budu někomu pochlebovat, bude trvat pozitivní reakce nesrovnatelně delší a ještě se o ni (většinou) budu muset hodně snažit. A o tom to je. Nenávist prodává, rozděl a panuj... Obávám se, že jsme svědky velice podobného mechanismu.
  Jak se případně bránit proti nadvládě takovýchto samozvaných nevolených elit? Existuje jediná účinná obrana. Myslet. Problémy si zjednodušit na ty nejprimitivnější základy. Položit si vždy otázku cui bono? Komu to prospěje? Pokud najdeme benefitora, pak podle Occamovy břitvy většinou najdeme i toho, kdo je v pozadí. Nemusíme lovit tajné organizace, hledat všude spiknutí. Tyhle „elity“, jak jsem je nazval, jsou hnány obrovským motorem, chamtivostí. Boj proti ní by ale mohl být bojem s větrnými mlýny, bojem proti lidské přirozenosti. Nikdo z nás si přece nepřeje utrpení a války. Zeptejte se koho chcete, každý vám odpoví, že si přeje žít v míru. A přesto je naše historie protkána válkami, totalitami a jinými zrůdnostmi.
.